Měj mě rád/a

1 24.05.2021

Z románu "Měj mě rád/a" jsem byla asi do poloviny velice nadšená. Líbilo se mi, jak byly historické události zařazeny do osudů čtyř rodin. V krátkých kapitolkách byla zakamuflovaná nějaká událost. Ke konci jsem se do čtení ale musela nutit. Jak přiběh celou dobu (i s přeskakováním roků) plynul, tak poslednich asi padesát stránek bylo strášně zdlouhavých.

Díky knize jsem se také dozvěděla historická fakta, které jsem neznala. Donutilo mě to vyhledat si o zmíněných událostech více informací.

3 21.08.2020

Tak tohle mě překvapilo, a hodně. Na počátku jsou čtyři děti, jejichž osudy a osudy jejich blízkých se proplétají napříč dvacátým stoletím. Krátké, na podrobné popisy strohé náhledy do životů těchto lidí úplně stačí, aby před vámi povstalo jedno bouřlivé století.

3 14.07.2020

Měj mě rád/a čtenáři přiblíží běh 20. století v české kotlině i příběhy těch, kteří se rozhodli odejít více na východ do Tuzly, poté se zase v průběhu let vraceli a takto se osudy míchají přes problémy i rozpory naší společnosti. Čtenář se podívá na procesy s českými spisovateli a nahlédne do svědomí předobrazu prokurátora Urválka, sleduje duševní pochody Heydrichovy vdovy Liny nebo se otřese v ději popisujícím současnost. Kniha ukazuje osudy rodin krátkými zápisky z daného dne i roku, ovšem autorka množství postav míchá více, než je pro čtenáře při čtení udržitelné. Při sledování 3. generace se čtenáři jen těžko spojí jednotlivé děti s jejich dědy a rodiče už taky pomalu odplouvají jinam v nejasných vazbách. I tak se jedná o pozoruhodné dílo a každý, kdo má zájem se podívat na českou historii zbeletrizovaným pohledem a nahlédnout do pocitů lidí žijících v rámci totality a naříkajících na generační rozdíly, je kniha výbornou příležitostí. Ale oddechové ani jednoduché čtení to opravdu není.

1 04.02.2020

Tak toto byl velký potenciál. Spletité a propletené osudy několika žen českého, rakouského, německého a finského původu napříč dvacátým stoletím. Žel, tak úplně se nenaplnil. I jako zkušená čtenářka, která si vždy poradila se všemi Ivany Ivanoviči v ruských velkorománech, jsem se při čtení permanentně ztrácela mezi množstvím jmen, míst, letopočtů. Dějinné kulisy 20. století na čtenáře vyskakují jako diapozitivy na promítací plátno - první světová válka, protektorát, kolektivizace,....autorka využivá jejich atraktivnosti, ale o mnoho víc nepřidává. A závěrečná satira na současnou politickou situaci je sice místy děsivě zdařilá, nicméne v celkovém kontext působí zcela nejednotně a neharmonicky.

80 09.04.2019

Palce za odvahu s jakou paní Hejkalová tvořila tento román. Více popisný, než emotivní, více politický, než lidský.
Na téměř 400 stranách nešlo udržet napětí, které se rozhostilo v první půlce příběhu.
Jelikož postavy nebyly nijak výrazně představeny a přiblíženy, docházelo u mě postupem času k záměnám osob a nejistotě v jejich příběhu.
Pokus o ságu se nezdařil a vyšuměl.
Některé postavy jsem si poměrně oblíbil, ale při jejich skonu mě srdce nebolelo...
Je mi líto, paní Hejkalová...

1 11.12.2018

Skvělá věc. Pokud jste genealog amatér, můžete zajásat a začít rozplétat vazby mezi jednotlivými postavami. Já takový nadšenec nejsem a poznámky jsem si psát nechtěla. A tak jsem se s každou kapitolou víc a víc ztrácela, až nakonec jsem pomalu netušila, kdo jsem vlastně já... Přitom anotace byla slibná.

1 19.08.2018

To nebyl moc dobrý nápad, dělat tak obrovské dějové skoky. Není mi dost jasné, o co autorce šlo. Historie v kostce?? Při tomhle zběsilém tempu člověk ani nemohl dobře pochopit jednotlivé postavy a strávit jejich osudy. Přitom by mohla být knížka čtivá, zajímavá...Došla jsem do poloviny a odkládám ji.