Gustik5 komentáře u knih

Pošťák je důkazem, že díla se skutečným přesahem do reality prostě nestárnou. Ačkoli je pár detailů lehce omšelých, hlavní poselství knihy má i po několika dekádách od původního vydání stále velkou výpovědní hodnotu. Jedná se o nádherný, smutný, místy mrazivý, ve finále však hřejivý příběh o naději. Spolu s novým úvodním slovem a doslovem autora jde o perlu v knihovničce každého fanouška vědeckofantastické literatury. A vzhledem k tomu, že současnost momentálně moc růžově nevypadá, je právě vyprávění o době, kde je plamen naděje zažehnut tam, kde se zdálo, že už nikdy nevzplane možná potřeba víc, než kdy předtím.

I přes velký a očividný patriotismus a patos je Pošťák jedním z nejlepších postapo sci-fi, jaká kdy budete číst. Byť se třeba hlavní hrdina může zdát jako příliš velký klaďas a některé aspekty mohou působit přinejmenším naivně, je celé téma knihy a rozuzlení napsáno tak bravurně, že prostě nelze než knihu doporučit snad každému, kdo chce v současnosti přijít na lepší myšlenky.

7 12.03.2021

Jeden z nejočekávanějších titulů roku 2020 rozhodně nezklamal. Po klasické fantasy plné draků, trpaslíků a elfů se Christopher Paolini vydává na pole klasické sci-fi. Jeho nové knize se nedá upřít vskutku impozantní znalost tematiky (z všelikých popisovaných technologií a procesů – ať už jde o pohony lodí, zbraně, mimozemskou civilizaci a její historii a mytologii či jakékoli jiné technologie, jde jednomu až hlava kolem) a značná popisnost. Díky tomu působí popisované reálie uvěřitelněji, což je velké plus. Ona popisnost může ale místy až nudit a být trochu na obtíž dynamice příběhu. Jde však o nadprůměrné čtení se značným potenciálem (nutno dodat, že je ve hře i filmová adaptace, na níž se má Paolini se sestrou Angelou přímo podílet), které jde doporučit zejména fanouškům hardcore sci-fi. Za sebe mohu říci, že i přesto, že mi kniha místy připadala příliš popisná a vybrané příběhové motivy lehce okoukané, jsem se při čtení dobře bavil a na pokračování se budu těšit.

1 15.01.2021

Velmi zamotané a velmi dobré čtení, nepostrádající ani romantickou linku s věrohodnou a sympatickou protagonistkou, jakož i nečekaně barvité zvraty, následované pochybnostmi o vlastní příčetnosti. Prohřešek se bezesporu zařadí k nejlepším psychologickým thrillerům, jaké jsem kdy četl (a jaké letos vyšly). Může se tedy směle vyjímat na piedestalu hned vedle velmi dobře hodnoceného podzimního Řetězu, z dřívějších ročníků pak u mnou oblíbené Hříšnice (díky tomu, že celý obrázek si uděláme v závěru a vlastně si skládáním mozaiky tak trochu hrajeme při čtení na detektivy), či dvojice v podobě Milého dítěte a Dětských zoubků.

Brandi Reeds se na tuzemském trhu uvedla vskutku velkolepě a jsem jen zvědav, jak takto vysoko nastavenou laťku překoná. V této její knize se skvěle snoubí napětí s prokreslenými postavami, citem pro detail a nepředvídatelností, které díky neustále gradujícímu ději plnému zvratů postrádá hluchých míst. Zkrátka vás nepustí, dokud knihu nedočtete…

2 09.12.2020

Bitva trpaslíků: Krev dvojčat je nesmírně čtivou a poctivou fantasy „ze staré školy,“ v níž hrdinové na epické výpravě čelí bezpočtu překážek a dobrodružství, která s nimi budete s radostí sdílet. I přes nějaká ta autorská škobrtnutí (například - pokud už ve fantasy románu musí být mapa, měla by se na ní dát nalézt všechna v knize zmíněná místa a města, což se mi nepovedlo) a místy lehkou vypravěčskou neotesanost (tu ale omlouvá fakt, že jde o knižní debut) se jedná o výbornou knihu, zasazenou v důvěrně známých, a přece tak trochu jiných kulisách, jakou si zamiluje každý čtenář obdobných děl (high fantasy ve stylu Tolkiena).

Prvotina se tak opravdu vyvedla a svému autorovi rozhodně zajistila místo v mezích žánru autorů, kteří jej utvářeli nejvýrazněji. Za sebe se nemohu dočkat pokračování a těším se, až do světa trpasličích dvojčat Galdry a Gorina a dvojčat elfských – Elyamura a Elyami zase zavítáme a dozvíme se, jak se dál vyvine jejich boj s Řetězovým knížetem, uzurpujícím si moc svrženého boha…

1 03.12.2020

Zápisky ze Severní Koreje rozhodně nejsou nějakým uceleným pohledem na jednu z nejděsivějších, a zároveň z nejvíce fascinujících zemí světa. Jak autor sám na přebalu uvádí, jde jen o pouze letmý pohled, který je navíc silně subjektivní. Palin ve svých zápiscích a poznámkách z dvoutýdenní cesty rozhodně nešetří pochybnostmi a kritikou, na druhou stranu nepřehlíží ani případná pozitiva. Michael Palin je navíc natolik zcestovalým a zkušeným vypravěčem, že tenkou knížku plnou fotek přečtete na jedno či dvě posezení. Země, která by chtěla zůstat izolovaná a zároveň se otevřít světu. Země plná protikladů, hrůz, ale i krás a milých lidí, kteří dokáží žít vzdor všudypřítomné chudobě a tvrdému režimu. Tak nám Severní Koreu předkládá tento krátký, ale krásně napsaný a vyvedený titul, který rozhodně stojí za přečtení.

4 23.10.2020

Neotvírat! Saje! od německé spisovatelky Charlotte Habersack je zkrátka a dobře jednou z nejčtivějších a nejkrásněji zpracovaných dětských knih na trhu. Nejen dobrodružný a napínavý tón vyprávění, ale i nádherné ilustrace upoutají a nepustí své čtenáře, dokud nebude konec. A i ten je nyní hezky otevřený a přímo navnazuje na další čtení.

Tato třetí kniha rozhodně překonává předešlé části a směle ukazuje, že i tam, kde je v rámci žánru a věkové kategorie možná naoko předpokládána nenáročnost, se dá naopak přijít s výborným nosným nápadem pro sérii, která je jako na míru psaná všem dětským čtenářům. Nepostrádá nápaditost a hravost – ono kouzlo, pro které jsme i my, dnes už dospělí, pohádky a dobrodružné dětské příběhy milovali. Naprosto objektivně můžu závěrem říci, že se těším na další část a všem začínajícím čtenářům mohu knihu nekriticky a radostně doporučit.

2 20.10.2020

Kniha Šarlatán je výborným příběhem, který slouží jako skvělý doplněk k rovněž povedenému filmu. Josef Klíma rozhodně není nějakým suchým vypravěčem a tam, kde ve filmovém zpracování vdechli postavám život herci, vdechuje jim ho úspěšně na papíře i on. Troufám si tvrdit, že bych si knihu užil i bez předešlé návštěvy kina, což je rozhodně velké plus. Zároveň však považuji za nutné zmínit zřejmou věc – a sice tedy že se jedná o román na motivy skutečných událostí (jakkoli je v řadě zásadních detailů věrný známým skutečnostem).

Zájemcům o skutečný příběh Jana Mikoláška a jeho hlubší pozadí však nemusí být smutno, v souvislosti s filmem vyšla rovněž i obsáhlá biografie Životní příběh Jana Mikoláška: Pravda o slavném českém léčiteli od Martina Šulce (kterou i v doslovu v recenzované knize Klíma letmo zmiňuje), nebo je k mání výtisk Paměti přírodního léčitele, pocházející z pera samotného Mikoláška (který je však podle odborníků místy přinejmenším přikrášlený). V Šarlatánovi dostáváme zručně převedený scénář, který nevypouští nic zajímavého z filmu, a zároveň ještě pár věcí přidává. Pro silný a zvraty nabitý příběh z tuzemského prostředí s morálně nejednoznačným (anti)hrdinou tak není třeba chodit daleko...

1 22.09.2020

I druhý uzavřený komiks ze série Stranger Things nijak nepřekračuje meze doplňujícího díla, které nemá dostatek potenciálu nejen přijít s něčím novým, ale třeba i v rámci oněch mezí zajímavým. Byť je příběh ve své podstatě mnohem lepší, než jak tomu bylo u Druhé strany (kterou nebylo absolutně možné číst bez znalosti seriálu) a lépe i stojí na vlastních nohou, je dění v něm natolik zhuštěné a epizodkovité, rychlé, že si k postavám neutvoříte žádný vztah a jejich předvídatelný konec vás nijak nechytí za srdce. Zkrátka a dobře, toto dílo lze doporučit jen kovaným příznivcům seriálu. Pro všechny ostatní je mnoho lepších komiksů, které stojí za to si přečíst.

6 09.09.2020

Z komiksu Thanos vítězí jako by na každé stránce přímo čišelo nadšení autora scénáře. V tomto případě jde však i ruku v ruce s úctou k tomu, co má postava představovat a nejsou s ní dělány žádné kotrmelce ve smyslu, který by jí nějakým způsobem uškodil. Ono nadšení je pak přímo nakažlivé a přenáší se přímo na čtenáře. Nejde sice o nějaký převratný komiks, který by posouval pravidla žánru, nicméně je to prvotřídní mainstreamová zábava se vším všudy. Nechybí jí spád, potřebná dynamika a místy parádně přepálená epičnost, která Thanosovi prostě sedí jako příslovečné pozadí na hrnec. Tento komiks nejen že se povedl, ale ještě v mnohém překonává cokoli, co jste s Thanosem doposud četli a obstojí i ve srovnání s jeho prvními příběhy. Nelze jinak, než jej jednoznačně doporučit každému, kdo si chce přečíst zábavný a v dobré míře správně ujetý komiks z alternativní budoucnosti světa Marvelu, v níž Thanos prostě a jednoduše zvítězí…

2 07.09.2020

Reborn pokračuje v kolejích, na kterých se rozjel předešlý Remade, snad jen s tím rozdílem, že tady jízda nabírá na zajímavějších obrátkách. Jediné, co při čtení musíte, je popustit uzdu fantazii a respektovat cestu, kterou si autor zvolil, a jež místy opravdu solidně vykračuje ze sci-fi do postapokalyptické fantasy. Virus v jeho podání se vyvíjí v entitu, která před hrdiny staví zdánlivě nepřekonatelné překážky a nejen je, ale i lidstvo (nebo to, co z něj zbylo) nutí přehodnocovat představu o tom, co je možné aby dokázal. Jde o čtení, ze kterého místy mrazí a pokud nejste všemi hrůzami tak otupělí, jako hlavní hrdinové, nejedna scéna vás i tentokrát dostane. Jsem docela zvědav, na jakou vývojovou větev se vše přesune v poslední části, a jaký bude zpětný pohled na cestu, kterou protagonisté od vypuknutí všepohlcující epidemie urazili.

2 15.08.2020

Harleen je dost možná jedním z nejlepších komiksových originů, jaké jsem kdy četl. Tragikomické figurce Harley Quinn nejen že vdechuje duši, ale i něco mnohem podstatnějšího – důstojnost. A to je něco, co této antihrdince po čertech chybělo. Na stránkách nádherně nakresleného komiksu se nám rozebíhá nepříliš akční, psychologický thriller. Thriller, který je příběhem o šílenství, posedlosti a lásce. Tento komiks je cudný, a přitom sexy ve všech možných významech toho slova. Je to vlastně definice mainstreamu v nejlepší možné formě, kterou je radost číst, nebo jí jen listovat a kochat se kresbou v úctyhodném formátu. Zároveň je to dokonale zvrácená a drsná romance, v níž žena, která ač je psychiatrička má sama tolik problémů, že podlehne šílenci a manipulátorovi až příliš snadno. Což pro mne stále zůstává problémem, který mi brání najít si k Harley Quinn cestu. To, že tomu příběhu prostě moc nevěřím. Ani všechny narážky na užívání Jokerova plynu a časté úrazy hlavy to příliš nezachraňují. Ale i přesto se objektivně jedná o výborný komiks, který rozhodně stojí za to si přečíst. Jak fanouškům postavy, tak prostě fanouškům DC Comics. Je důkazem toho, že i se zavedenými postavami se dá vytvořit něco, co sice neboří pevně dané mantinely, ale zároveň je to dostatečně jiné a zajímavé. Tohle se zkrátka povedlo…

5 07.08.2020

Milé dítě je výborný psychologický thriller, který vás chytí a nepustí, dokud se neprokoušete ke konci. Pokud si při čtení budete chvíli myslet, že víte, jak se vše odehrálo, vyvede vás autorka velice rychle z omylu. Slabší druhou polovinu knihy skvěle vyvažuje perfektně vygradované finále s neuspokojivým, v poslední větě dokonce až mrazivě znepokojivým koncem, ukazujícím, že Milé dítě vlastně nemá kladných hrdinů. Což bylo pro mě vlastně maličko nepříjemným zjištěním, protože přece jen jsem v poslední době četl takovýchto nejednoznačných závěrů více. Pro kohokoli jiného to ale samozřejmě nemusí být na škodu, naopak. Jedna z mála výtek, které ode mne směrem k dílu budou směřovat, je délka – dle mého si postavy přece jen zasloužily trochu více prostoru.

3 15.07.2020

Oživen seriálem se taky musím přidat ke komentování nyní už docela mainstreamové "legendy," kterou u nás ještě před vydáním hry znalo jen pár "vyvolených" fantazáků (vybavuje se mi Kulhánkův druhý Noční klub a jeho šibalský easteregg právě na bělovlasého zaklínače).

Povídky jsou takřka geniální, vtipné, skvěle vypointované. Bezesporu to nejlepší, co jsem od Sapkowského četl. Z románové ságy o Geraltovi a Ciri jsem pak přelouskal tuším první dva romány (už je to déle) a musel jsem přestat, netuše co že je na tom tak skvělé a převratné.

Zkrátka povídky jsou super, romány za mne slabota. Nebýt her, tak mimo Evropu po sérii ani pes neštěkne. Za tím si stojím...

3 06.07.2020

Rituál je výborný a svízelný horor, který sice pracuje se známými a stokrát použitými ingrediencemi, ale jeho jedinečným kořením, jež jej činí výjimečným, je dokonale zvolené prostředí (které si autor, jak uvádí v předmluvě poctivě nastudoval), psychologie postav a samozřejmě i opravdu strašlivé monstrum, které většinu času ani nevidíme. Jediné, co zamrzí, je maličko béčkové finále, ale díky všemu, co mu předchází to knize nejde než odpustit.

Strašlivý nález mrtvoly, pověšené na stromech, pomalé odhalování tajemných zborcených budov, podivný a prastarý severský kult, nádech rovněž prastarých pohanských zvyků a pozvolně, plíživě se zvětšující strach, přerůstající v až panickou touhu uniknout ze sevření lesa - to jsou výrazné, a skoro až geniálně zpracované prvky, které vám při čtení zalezou pod kůži.

Pokud se také rádi bojíte a chcete si přečíst horor se survival prvky, opepřený trochou poupravené severské mytologie, je toto kniha pro vás. Já ji za sebe s klidným svědomím rozhodně doporučuji.

9 24.06.2020

Tom King konečně udělal něco, okolo čeho se dlouhá léta našlapávalo. Zásnuby Batmana a Catwoman jsou nesmírně příjemným superhrdinským (a přece lidským) příběhem, který nelze než doporučit všemi deseti. Scénárista zde konečně ukazuje svou největší sílu, a tou jsou interakce mezi postavami a velmi uvěřitelné vykreslení jejich vztahů. Hlavním motivem knihy je Batman, který je méně akční, civilnější a přitom skvělý. Po smrtelně (místy až doslova) vážném Snyderovi se Temnému rytíři vrací něco, co mu už pěkně dlouhou dobu chybělo – nadhled.

Protože když se nad tím zamyslíme, jak jinak, než s uvědomělým humorným nadhledem máme brát detektiva, který se převléká za netopýra? Těch k smrti vážných, do sebe zahleděných příběhů je koneckonců nepřeberné množství – nedávno vydaný Batman: Zatracení je toho ostatně důkazem. S touto knihou se mi konečně dostává důvěry v Toma Kinga a vůbec poprvé se opravdu těším na další knihu jeho runu. Škoda toho, s jak pozvolným tempem svůj příběh buduje…

1 25.05.2020

Batman: Zatracení je vizuálně naprosto pohlcující a nádherný komiks, který ovšem dojíždí na naprosto plytký scénář. Jde o přehlídku vizuálně podmanivých obrazů, které slepuje dohromady sice atmosférická, sice místy zajímavými nápady proložená, ale pořád – dějová vata. V momentě, kdy otočíte na poslední stránku bude nutně následovat povzdech a otázka, co je vlastně pointou celého příběhu (tedy ono příslovečné „Co tím chtěl básník říci?“), nebo jeho jedinečným, neviděným poselstvím.

Na rozdíl od Jokera či Luthora od stejné autorské dvojice nenabízí Zatracení nic nového ani neotřelého, Azzarello píše (jakkoli mu ne úplně kladný Batman scénáristicky sedí) s poněkud nabubřelou intelektuální přezíravostí – jako by se po celou dobu čtení schylovalo k něčemu velkolepému, co vás posadí na zadek, jen aby celý příběh ve finále vyšuměl do ztracena a došlo k pro mainstreamové komiksy tolik typickému návratu do statutu quo, pro který je milujeme a nenávidíme zároveň. V ději pochopitelně potěší účast postav z dospělejšího ranku známého pod názvem DC Black Label, jako Swamp Thing, John Constantine a dalších, ale jde vlastně jen o stafáž pro úchvatnou atmosférou prodchnuté kulisy, v nichž se ve výsledku nic převratného neodehraje. Revoluce se nekoná. Nakonec jde o úžasně nakreslené zklamání.

4 20.05.2020

Neotvírat! Slizké! přichází s další dávkou nadpřirozeného dobrodružství a velice čtivým vyprávěním, v němž se dětští hrdinové střetnou s lidskou chamtivostí, show-byznysem a v neposlední řadě zachrání znovu celé město před nepřirozenou přírodní katastrofou. Obživlá hračka je tentokrát trochu na pozadí celého dění oproti skutečnějším problémům a strastem, kterým musí hlavní hrdinové čelit. Tentokrát se ubralo na dějových zvratech a přidalo na důrazu na poučení, což není špatné, nicméně místy se příběh díky tomu vleče, zatímco finále je efektní, ale odehrává se na celkem malém prostoru. Přestože se mně osobně první díl líbil víc, stále se jedná o nadprůměrnou literaturu, kterou můžete ratolestem směle předčítat, nebo je nechat ať se knihou prokoušou sami. Protože rozhodně stojí za to. Pokud jim k tomu ještě ideálně koupíte nějaký ten sliz, rozhodně budou mít radost. A to je zrovna u tohoto žánru hlavní – potěšit jeho cílovou skupinu.

V připravované třetí knize hrdinům má dorazit balíček s upíří panenkou, což by mohlo být zajímavé. Snad se tentokrát opakované schéma ozvláštní a dostane se nám přinejmenším širšího pohledu na záhadného zloděje, odesílajícího balíčky s ožívajícími hračkami…

1 06.05.2020

Není to vtipný Deadpool, není to ani depresivní Deadpool. Je to tak trochu Deadpool bez charakteru – tak by se začátek tohoto runu dal shrnout. Deadpool – Miláček publika je velmi průměrným počátkem nové řady, která ale vyžaduje čtenářovu pozornost, a hlavně znalost předešlých událostí. Nedá se tak doporučit začínajícím komiksovým fandům postavy (na to má příliš vážný tón) a rozhodně není tím nejlepším, co eskapády užvaněného žoldáka nabízí. Víc než uzavřený příběh nám nabízí epizodku, střípek, který se bude dále rozvíjet v navazujícím ději. Jde o hezky (byť silně mainstreamově) kreslenou záležitost, u které si jeden říká, jak si Duggan povede sám, a zda není tou slabší polovinou úderného dua, které na konci svého runu ztrácelo dech. Jestli ho tento Deadpool chytí, se musíme ještě nechat překvapit. Jako fanoušek užvaněného žoldáka však mohu říci, že budu u toho, protože kdyby nic jiného, je tu spousta vedlejších linek a postav (v čele s Madcapem), jejichž další vývoj a osudy mě prostě zajímají. A Deadpool v čele Avengers určitě taky neřekl poslední slovo. Vzato kolem a kolem tak Miláčka publika doporučuji, ale jen zarytým fanouškům, který „mají načtenou“ předchozí řadu. Rozhodně jde o lepší čtení, než třeba takový fanservis v podobě série plochých crossoverů Poola se Spider-Manem…

3 05.05.2020

Přes komplikovanost děje a množství postav bylo řešení celého případu geniálně prosté, a indicie k němu byly navíc v ději přítomny skoro od počátku (inu, Hercule Poirot s Sherlockem Holmesem by byli hrdí). Podtrženo sečteno, se Mstitelem se k nám dostává výborná detektivka, která si s jinými, na první dobrou zvučnějšími konkurenty rozhodně nezadá. Nechybí jí ani osudovost a dramaticky smutný okamžik v samém závěru, který je ještě k tomu všemu okořeněn cliffhangerem, díky němuž budete nutně potřebovat pokračování. Nejnovější případ Antona Brekkeho tak nelze jinak, než doporučit všemi deseti…

3 26.04.2020

Peter Straub je rozhodně autorem, který si zaslouží pozornost a jeho Stínozem je zkrátka jiná. Není ani tolik hororem, jako temnou fantasy, jejíž narace a styl vychází z pohádek, jejichž upravenými verzemi se skrytými paralelami vůči hlavnímu příběhu je kniha prokládaná. Vzdor tomu, jak se kniha zpočátku tváří to nakonec ani tak není kniha o škole a jejích studentech, jak to zpočátku vypadá, ale fantasy příběhem o magii a pronikání do jejích hlubších vrstev.

Ačkoliv mne čtení bavilo, nemohu si odpustit jednu výtku, a tou je nevýraznost titulních postav oproti vedlejším, jež mne zajímaly mnohem víc a lépe jsem se v nich orientoval. Ono na těch záporácích asi něco bude, že? Stínozem nejvíce ocení fanoušci momentálně oblíbených děl, jakými jsou Zámek a klíč, nebo již výše zmíněné Stranger Things, kde je hororová atmosféra jak v předlohách, tak v adaptaci spíše vedlejším prvkem temného, fantaskního vyprávění.

7 07.03.2020