Spát v moři hvězd. Kniha I.

Po přečtení knížky mám opravdu smíšené pocity. Bylo to prostě nemastné, neslané. Já ani upřímně nevím, co byla kolize děje, všechno mi to nějak splývalo. Chvílemi jsem se přistihla, že vůbec nedávám pozor a musela jsem části číst odznovu.

Přišlo mi, že se děj pořád opakuje: být na lodi - dostat se na nějaké místo - loď exploduje - dostat se na jinou loď. Když jsem se neztrácela v lodích a jejich posádkách, tak jsem se ztrácela právě v ději. přišlo mi to nerozvinuté, nenapínavé nic. Za mě veliké zklamání, po Fraktálnám šumu jsem od této knihy čekala daleko více.

"Z cíle vyrůstá smysl."

První část knihy mě strašně bavila, postupně jsem ale měla pocit, že je kniha slabší a slabší.
Zápletka s Měkkým ostřím mě baví. I to, jak se Kira postupně učí ho ovládat. Je tu hodně akce, ale i hodně zajímavých rozhovorů a postavy mezi sebou přirozeně budují pouta.
Ke konci jsem se ale hodně ztrácela v čase.

Jsem zvědavá na druhý díl a jak se celý příběh bude dál vyvíjet. :)

První polovina téhle obsáhlé scifárny mě bavila opravdu hodně. Sedlo mi to hororové tajemno, do kterého děj sklouzl po celkem okatě pozitivním začátku, kdy stejně za každým rohem číháte, kdy se co pos... ehm, pokazí. Ovšem čím víc věcí a záhad se vyjasňovalo, tím méně jsem byla spokojená. Těch emzáků všude kolem na mě nakonec bylo příliš a vysvětlení původu jisté rasy mi vůbec nejde pod nos.
Ale jinak za mne dost dobrá sci-fi zábava. Je to akční (možná občas až moc), napínavé, čtivé, nějaký ten vtípek se taky najde a postavy jsou zapamatovatelné. Druhý díl si určitě přečtu, jen do něj nepůjdu s tak vysokým očekáváním.

A teď si ještě říkám, že jsem asi objevila svoji slabinu související s tématem - Gregorovič je už druhý literární "lodní mozek", kterého jsem si oblíbila pomalu víc než lidské hrdiny.

Za mě - 4 hvězdy.
Je mi jasné, že Kira má na sobě něco, co ještě nikdo jiný neměl, že je to cosi se samostatným vědomím a rozhodováním a ona se snaží dosáhnout jakési rovnováhy. Ale opravdu by to autor nemusel tak detailně pitvat.
Občas jsem se ztrácela v těch zprostředkovaných vzpomínkách. Měkké ostří (což je fakt oymoron) mi dost připomíná Venoma, nemůžu si pomoct.
Obsah celkově zajímavý, jednu hvězdu jsem odebrala za zbytečnou rozvleklost.

K téhle space opeře mě kromě žánru přilákala i krásná obálka a jméno autora, jehož Eragona jsme kdysi úspěšně dávali s dětmi jako večerní četbu. Zpočátku jsem zachytil lehkou podobnost s Kulhánkem (ten by s tématem dokázal divy!) a drobné narážky na Aliena, pak jsem si užíval poctivou dávku vesmírných lodí i nekonečného kosmu. Zajímavé byly i postavy ze Šneka včetně skvělého lodního mozku.

Hlavní zápletka mi ale bohužel nepřišla nijak zvlášť originální. Působilo to na mě, jako by ji vymysleli u Marvelu, a po celou dobu jsem se nemohl zbavit představy Venoma. V druhé půli se navíc děj zašmodrchal takovým způsobem, že už to pro mě nebylo úplně uvěřitelné. Také bych trochu ubral na military složce – baví mě spíš průzkum hvězdných tajemství než jejich destrukce. Četlo se to ale dobře, takže další díl asi ještě zvládnu, aby byla galaxie řádně zachráněna. I když to bude chtít trochu přemlouvání.

Sci- fi, jak se patří. Hlavní hrdinka pracuje na planetě, která je určená k terraformaci a při posledním výjezdu omylem objeví mimozemskou stavbu, následky tohoto objevu, pak postihnou celé lidstvo.

Tohle pro mě byl návrat k Paoliniho tvorbě po několika letech. Autor sám, tuším, někde uvedl, že z příběhu vymyslel původně jen začátek a konec a zbytek vyplňoval. No - dalo se to poznat. Pár dobrých postav by se tu sice našlo, ale jinak mi to celé připadalo víceméně o ničem. Taky úplně nechápu, proč se na tolika stranách rozváděly složité vědecké teorie, když se později většina problémů řešila stylem: "díru v plášti zalepíme izolepou". Střílení emzáků za chlístání litrů jejich slizkých tělních tekutin konečný dojem nevylepšilo.

Pro začátečníka v žánru sci fi jak z hlediska toho, co jinak píše Paolini obvykle a z toho, co já obvykle čtu, tak hodnotím velmi kladně. Podle mě hezký úvod do scifi žánru a navíc s příjemným Paoliniho stylem psaní příběhů. Napínavé a zároveň s hezkým nápadem. Samozřejmě leckterý náročnější a protřelý fanoušek scifi to bude asi vidět jinak, ale to je v pořádku, protože tohle prostě není běžný scifi autor. A pro začátek mi to od něj zkrátka fakt stačí. :) Postavu Kiry jsem si oblíbila a těším se na další počiny Paoliniho.

Slovo, které mě ke Spát v moři hvězd napadá je - nevyvážené. Ať už tempo, dávkování informací a emocí, to vše je dávkováno nevyváženě. Začátek je dost vachrlatý, děsila jsem se, že "vztah" Kiry a Alana bude trvat po celou dobu knihy, nedejbože, kdyby to bylo jedno z ústředních témat (jejich vzájemné interakce a opis vztahu působily, že je psal někdo, kdo v životě vztah neměl). Dost dlouhá část, řekněme tak 3/4 knihy je prostě... přijatelná, ale ne nic extra. A poslední čtvrtina působí, jako by měla dohnat vše, co se nestalo v předchozích částech. Akce, informace, odhalení, hlubší vztahy... se tu najednou objeví. Pokud by děj budoval základy pro tuhle náhlou a obsáhlou gradaci děje, určitě by to fungovalo lépe, ale takhle se jen musím vracet k tomu slovnímu hodnocení - nevyvážené. Jo a jestli je Kira xenobioložka? To potěš. I když, nikdo vlastně neřekl, že je to dobrá xenobioložka...Druhou část si ale přečtu, ať to mám dočtené.

Knihu; Spát v Moři hvězd jsem si koupila před několika lety v práci Globusu a dnes jsem se do ní začetla a příběh této knihy je z vesmírného prostředí i akční hrdinkou jm. Kira. Knihu budu určitě číst hrozně dlouho má okolo 600str. Knihu doporučuji. Knihu bych četla dál do 3h do rána i kdybych nemusela vstávat do prace . Kniha se mi čte jedním dechem.

Po přečtení knih o Eragonovi jsem byla zvědavá, jak se autor popral se sci-fi žánrem a moc se mi to líbilo. Bylo to napínavé, temné a Kiře jsem moc fandila. Její boj s Měkkým ostřím a celkově její příběh mě vtáhl do sebe. Moc mě bavilo cestování vesmírem a vyloženě jsem si zamilovala posádku Šneka. Celkově to bylo napínavé, promyšlené a skvělé. Moc jsem si to užila a za mě rozhodně doporučuji.

Po Eragonovi som si síce povedala, že od Paoliniho si v živote nič neprečítam, ale napokon som na odporúčanie dala šancu tomuto. A musím s radosťou konštatovať, že autor už má neporovnateľne lepší štýl než vo svojom debute. Stále sú však aj lepší autori a je jeden z dôvodov, prečo som si z tejto knihy nesadla na zadok. Druhý dôvod je ten, že space opera nie je môj žáner (hoci sa občas cez nejakú prehryziem, to áno, nech som ako sci-fi autorka v obraze). Nevedela som po obsahovej stránke, do čoho idem, inak by som sa do tohto diela predsa len nepúšťala. Prestrelky s mimozemšťanmi, vymyslené hyperpriestory, v ktorých sa dá oklamať konečná rýchlosť svetla, ďakujem, toto mi začalo pripadať obohrané a k tomu nereálne už pred 20 rokmi. Na to, aby ma autor na takéto klišé chytil, by mi musel ponúknuť viac. Nehovorím, že tam nie sú celkom zaujímavé detaily a myslím, že fanúšikovia space opery by mohli byť spokojní. Ja som sa ale pri čítaní neraz nudila, najmä v akčných scénach, a myšlienky mi utekali inde. Od knihy, ktorá má v názve „spať“, som očakávala pokojnejší dej. :-) Tiež by som ocenila väčšiu hĺbku citov u hlavnej hrdinky a viac jej vnútorných pochodov, hoci rámcovo nemám s jej myslením problém.

Jak píší někteří pode mnou výběr Kiry jako hlavní postavy nebyla úplně nejlepší volba, Falconi a Gregorovič byli daleko zajímavější. Ale celkově mi přijde, že autor příběh špatně uchopil. Celý to bylo docela dobře rozjetý, ale někde kolem poloviny se to nějak porouchalo a nedávalo mi to moc smysl. Zbytečně zdlouhavý, ale na druhou stranu chápu, že autor chtěl dodat nádechu opravdivosti, že se všechno nemohlo vyřešit za týden, ale Idealis byla zajímavá mimozemská technologie a autor se v tom tak nějak plácá od děje až po postavy.

Kniha byla... v pohodě? Jedinou zvláštností mi přišlo, že Paolini píše sci-fi se stejným nádechem fantasy jako ostatní knihy. Jinak jsem unešená nebyla. Střílení mimozemšťanů zkrátka není pro mě.

13.03.2025

Jakmile tato kniha vyšla, okamžitě jsem si ji musela pořídit, protože je to přece Paolini a všechno z jeho pera musí být přece boží... jenomže... Knihu mám už 4 roky a teprve teď mám příběh za sebou a to jen díky audioknize.
Tehdy jsem se do ní pustila, ale už tuším u druhé kapitoly jsem ji odložila, protože mě prostě nechytnula.
Teď díky audiu ji mám konečně za sebou, ale bohužel, původní dojem přetrvává. Podle mě Kira není vhodným materiálem pro ústřední postavu. Na to, čím si prošla a co všechno provedla mi přijde, že to prostě bere nějak moc nalehko. Nevěřila jsem ani vztahu s Alanem, přišlo mi, jako by se prostě rozhodla být s ním, jen aby nebyla sama.
V příběhu se neustále opakovalo slovo "fraktál", což mě dost iritovalo. Taky jsem si u spousty situací vůbec neuměla představit, co se tam vlastně děje a díky tomu jsem se pak ani do toho děje nevžila.
Co mi taky vadilo, byl hlas samotného Kajetána. Celou dobu to bylo jako uspávání hadů, takže jsem většinu příběhu měla puštěnou v rychlosti 1,5x, abych u toho neusínala, což se mi párkrát stejně podařilo a já se pak musela vracet.
Rozhodně nejvíc mě bavily části s Gregorovičem a pak Falconim, ale jinak bohužel fakt nic moc dojem. Podobný dojem jsem měla i u Murtagha... Jako by autorovi došla kreativní slina a teď prostě psal něco, jen aby psal a to je tak velká škoda!

Napínavé scifi s nádechem mystična. Nebylo však originální celé, protože se Paolini inspiroval Eragonem (čarodějnice s kočkou) a kdo ho četl, měl Déjà vu.

+ Originální příběh
+ Xenobilogie
+ Prozkoumávání světů

- Nedopracované vztahy mezi postavami, plytká láska (nešlo tomu věřit)
- Pro začátečníky se scifi už ze začátku moc "scifi výrazů", mnohé to může odradit
- Neúměrné rozložení příběhu - důležité věci byly jen na pár stránkách

Zábavné a napínavé.
Děj se pěkně vine vpřed, ale má to i svoje mouchy.
1. Od vzniku narušených po jejich vzrůst v moci uplyne tak málo času, že to prostě nedává smysl.
2. Komunikace pachy je skvělý nápad, ale nemůže to být u tak pokročilých tvorů.
3. To neustálé ujišťování (v první pulce zvláště), že Kira není nábožensky založená, je vlezlé a otravné a působí to dojmem jako ateistická variace na jehovisty.
4. Děkuji za zajímavé nové slovo geostacionární, ale použito je nesmyslně. Každá oběžná dráha by byla geostacionární, kdyby měla planeta nějakou určitou rotaci.
5. Numenisté? Trapná a nefunkční hovadina. Ve fantasy klidně, ale ve sci-fi to bije do očí.
6. Bláznivá věštkyně s kočkou? Kdo četl Eragona, ten asi musel pozvednout obočí, proč Paolini tak evidentně recykluje postavy.
Pozitiva ale převažujou. Zajímavé nápady, uvěřitelné postavy (většinou), bohatý vesmír, beru. Dost na to, abych si přečetl i dvojku.
Ovšem pozitiva

Prekvapive dobre cteni. I kdyz se nektere pasaze vlekly nebo zbytecne opakovaly, celkove mela kniha spad a dobre se mi cetla.