Spát v moři hvězd. Kniha I.

3 včera

Musím říct, že tahle kniha mě úplně uchvátila. Je tu vidět autorův velký posun od Eragona, který byl mimochodem ale taky skvělý. Paolini prostě píše úžasně a tady to jenom potvrdil. Příběh mě vtáhl od úplně první stránky a to nemůžete říct o úplně každé knize. Kniha je napsaná hrozně pěkným jazykem, což určitě svědčí i o skvělé práci překladatelů. Kira byla velice zajímavá postava, a skvělé byly taky vedlejší postavy především posádka Šneka. Ty jsem si úplně zamilovala. Děj v knize byl opravdu nabitý a skoro pořád se tam něco dělo a neustále přibývaly nové zápletky, takže tam nebyla nějaká nudná místa. Plus tam taky bylo hodně dějových linek, ale zároveň jste se v tom neztráceli. Jen konec byl už trosku dle mého natáhlý, ale vy jste vlastně tak moc zvědaví jak to dopadne, že čtete pořád dál. Upřímně se mi kniha líbila od první stránky a hned od začátku vám musí být jasné, že to bude skvělé a že to má určitě velký potenciál. Asi se nemůžeme zlobit na autora, že nevydal nic tak dlouho, protože tohle muselo dát hrozně moc práce. Za mě je to tedy fakt skvělé složité propracované sci-fi, do kterého byste se měli určitě pustit, jestli jste to ještě neudělali.

21. listopadu

Vcelku se mi to líbilo až na tu délku. Je to taková sympatická sci-fi pro dětí. Pochopitelně nesnese srovnaní s knihami hard sci-fi, co mám v oblibě, ale změna občas prospěje.

Z vědeckotechnického hlediska mě naštvalo, že tam terbium vydávali za platinový kov. A podivná byla i věta: "...na dráze, která by byla geostacionární, kdyby těleso nemělo vázanou rotaci!"
No ale co čekat od autora, jež předtím psal fantasy, ve které si může vymýšlet, jak se mu chce.

14. listopadu

Je to slušné sci-fi. Možná kdyby to krapet zkrátil, je tam x zbytečných pasáží, tak by to mělo větší spád

3 11. listopadu

Měla jsem pocit, že čtu pořád to samé dokolečka - jednu událost omílanou z několika stran na několika vesmírných lodích, ale ... bez výsledku. Bez nějakého napětí, které by vás ve čtení hnalo dál.
Paolini poskládal písmenka na vesmírnou loď a ... tím to končí. Zapomněl dál postavám duši, zapomněl na originalitu ... neodnesla jsem si z příběhu nic. Žádnou představu života, který v knize prezentoval, žádné emoce, dojmy, rozšíření fantazie ... prostě nic. Byl to příběh tak plochý a nic nedávající až jsem občas pochybovala o tom, že jej opravdu napsal tenhle člověk.
Upřímně, jediné, co jsem z Paoliniho stylu v knize poznala, je čtivost. Prostě jsem to dočetla, i když mě to nebavilo, protože se to četlo dobře. Jo, tenhle autor se prostě dobře čte. Ale v této knize je to tak všechno, co nabídnul.
Bohužel, na Odkaz dračích jezdců to nemá ani omylem.

3 08. listopadu

Nejkrásnější na této knížce byla obálka. Ta se opravdu povedla a kniha vyhlíží hluboce, tajemně, vesmírně nekonečně... Moc krásné...
Přiznávám, nedočetl jsem to. Dostal jsem se do třetiny a podle některých ostatních komentářů jsem možná skončil právě včas. K té první třetině: Mrzelo mě plagiátorství a vykrádání kdečeho, od všech filmových Vetřelců po videohry. Mrzelo mě, že se to snaží halit do hávu sci-fi, ale v pravém slova smyslu to sci-fi není. Chybí tomu hloubka, sdělení, poselství, zkoumání... Spíš bych to označil za fantasy bez fantasy prvků. Mrzelo mě, že na čtenáře nejsou kladeny žádné nároky, není třeba nad ničím přemýšlet, všechno je popisné a je to popisné očekávaným způsobem. Žádné novátorství, působilo to spíš jako fanouškovská pocta velkým spisovatelům žánru, ovšem bez toho, aby autor pochopil, co velké spisovatele žánru udělalo velkými. A možná je to fakt dobrá kniha, jen moje očekávání byla někde jinde a kdyby mi bylo 16, udělalo by to na mě dojem.
Ale ta obálka... Je fakt krásná...

2 07. listopadu

Uff ... Na knihu jsem se velmi těšila, ale pravděpodobně asi moc a vytvořila jsem si až moc velké očekávání.
Začátek byl ok. Ale pak už kniha nabírala raketovou rychlost směr dolů. V půlce už mě kniha nebavila a marně jsem vyhlížela konec.
Námět super, ale zpracování ... Každou chvíli jsme měla pocit, že tohle už jsem někde četla nebo viděla. Zbytek si asi přečtu, ale ne hned.

6 26. října

Zážitek plný rozporů. Paolini tak krásně píše a jeho postavy jsou tak zajímavé. Bavil mě hlavní příběh, měkké ostří, postavy, jejich životní příběhy, pohnutky, emoce... Ale Paolini mě totálně otrávil omáčkou okolo. Nemusel mě přesvědčovat o tom, jak úžasnou má fantazii a kolik bizarních životních forem umí vymyslet. Stejně tak jeho neustále zdůrazňování g rychlostí, všech ochranných obleků, zbraní, signálů atd. mě spíš přesvědčovali o tom, že tenhle svět vůbec nefunguje... Snad při každé akci díry v kosmických lodích a všichni pořád žijí a nikde žádný problém... Já vám nevím, přišlo mi to zbytečné. Detaily činily příběh spíš nevěrohodným než naopak. Třeba Marťan byl pro mě, jako pro sci-fi začátečníka, mnohem uvěřitelnější a reálnější, i když byl plný technických podrobností, které jsem neuměla vyhodnotit. V moři hvězd jsem nestála a už vůbec nespala... 3/4 knihy to šlo, poslední 1/4 už utrpení a stejný pocit jako u posledního dílu Eragona... Ztráta tahu, tříštění, zbytečné podrobnosti, opakování situací... "Ať už to dočtu!!" Zklamání. Ale jo, pokračování si přečtu, ale nic extra neočekávám, prostě jen zjistím, jak to dopadne. Být teenager určitě to nebudu takhle pitvat a bude mě to bavit. Prostě už mám za sebou přehlídku různých fantasy a začínám být rozmazlená... :)