Gustik5 komentáře u knih

Co začíná jako umírněný příběh o starém muži a nepříjemnostech stáří postupně přerůstá ve fantaskní, dalo by se i říci ezoterický román. Příběh o boji se zlem, jehož záměry, moc a zvůle široce přesahují naše chápání. A právě očima Ralfa Robertse postupně nazíráme jeden ze světů, skrývajících se za oponou. Jeden ze světů z vyšších pater existence. Vyšších pater věže.

Nespavost je vlastně takovým příběhovým rozšířením či přívěskem k Temné věži. Pro její fanoušky se jedná o naprosto nezbytný střípek do celé mozaiky, doplňující zdánlivou dějovou díru či uspěchanost ve finále ságy. Což je úctyhodné vzhledem k tomu, že vyšla v době, kdy King byl teprve za polovinou série. Celé to svědčí o velké promyšlenosti jeho knižního světa. Přesto kniha obstojí rovněž i sama o sobě. Je jako větev jednoho velkého stromu, výplet točícího se kola. Anebo paprsek vedoucí z jednoho patra velké věže, držící pohromadě realitu.

Ale dosti už poetiky. Zkrátka pokud si knihu přečtete, aniž byste znali Kingův magnum opus, dokážete si ji užít izolovaně. Ale celá řada odkazů a narážek vám zcela jistě unikne. A to je škoda. Právě onen Král krkavec, jinak známý jako Karmínový král je největším pojítkem. Ultimátní záporák kingversa, a hlavně Temné věže. Jakýsi Sauron tahající v pozadí za nitky vedoucí k promyšlené katastrofě, mající za cíl upevnit jeho moc. Právě tento souboj zla a jeho protiváhy zde působí jako osudové mlýnské kameny, mezi něž se Ralf a jeho přátelé zachytí. A musí tak v jejich působení sehrát svou roli. Ať už chtějí, či ne.

V jádru jde o krásný, rozvláčně napsaný příběh s fantasy prvky ukazující ty dobré i odvrácené stránky lidské osobnosti. O tom, že žádný naoko předem prohraný boj není ztracený. Hnus a naděje, náhoda a účel zde mají pevné místo. Tak jako v životě

9 08.06.2023

Invaze zlodějů těl je výborně napsaným sci-fi hororem, který na dnešní poměry rozhodně už není tolik děsivý. Přesto nabízí velmi poutavou, nesmírně efektně vykreslenou svízelnou atmosféru a zajímavou premisu, pro níž rozhodně stojí za to si jej přečíst i dnes. Útlý román je psán svižným, čtivým jazykem a neztratil téměř nic ze své výpovědní hodnoty. Namísto nějaké velkolepé akce si vystačí s komorním příběhem, v němž ještě více vynikne promyšlenost celé obratně vystavěné zápletky. Tak obratně, až jí prominete místy možná přílišnou naivitu, nebo uspěchané rozuzlení, které s do té doby poutavě vykreslenou invazí zatočí možná až příliš jednoduše. Zůstává tak léty prověřený příběh, jenž právem patří mezi největší žánrové klasiky a jeho povedené české vydání této pověsti rozhodně nedělá ostudu. Nelze proto než Invaze zlodějů těl všemi deseti doporučit každému, kdo se považuje za fanouška sci-fi a hororu obecně. Vlastně bych se ji v tomto směru nebál označit za povinnou četbu...

5 27.05.2023

Děsivé důsledky jsou důkazem, že je co do vydavatelské činnosti stále co dohánět. Ramsey Campbell, platící v Británii za krále hororu byl totiž u nás doposud neprávem opomíjen. Tato sbírka tomu činí přítrž a zasluhuje si smeknout nejen za skvělý průřez autorovou tvorbou, výraznou obálku, ale i práci výborných překladatelů Milana Žáčka, Pavla Bakiče a Richarda Podaného, kteří si tu rozhodně zaslouží vyzdvihnout. První jmenovaný navíc knihu opatřil doslovem, jenž autora a jeho dílo zasazuje do potřebného kontextu.

Každá jedna povídka ve mně vyvolala nepříjemné mrazení. Dočítat se k jejich závěru bylo jako otevírat dveře, když víte, že za nimi něco je. Něco, co vás vyděsí až do morku kostí. A když ony dveře otevřete a váš zrak na tom ulpí, opravdu strnete hrůzou v odpudivém stvrzení vašeho očekávání. Právě představivost a odhadování pointy by v povídkách měly být naplněny. A Campbellovi se to povětšinou daří znamenitě.

Pokud máte jen trochu rádi horory, tato kniha by ve vaší knihovničce rozhodně neměla chybět. Nezbývá než doufat, že tímto se u nás s Campbellem neskončilo a již brzy dojde i na další jeho díla. Děsivé důsledky byly coby ochutnávka skvělé, ale rozhodně by to chtělo víc. Zub času a archaičnost se možná na některých kouscích maličko podepsal a tak čtení snad nesedne každému, přesto se jedná o výbornou sbírku.

5 26.04.2023

Pro mě zatím kniha roku...

Smrt před úsvitem je nádherné , hořkosladké čtení, které si rozhodně zasluhuje status moderní klasiky. Zachycuje barvitost a krásu dětství, jež vás dojme i přesto, že jste skoro určitě vyrůstali docela jinde, v docela jiném prostředí. Přesto se nebojí ukazovat odvrácenou stranu mince. Smrt (ať už přátel, příbuzných nebo domácích mazlíčků) je tu součástí života, který Cory žije. Zároveň je zde ale přítomna dávnověká magie a závan nadpřirozena. Vyjmenovat všechny příběhové prvky, jež se zde vyskytují by bylo náročné a vlastně i tak trochu zbytečné. Stačí se do knihy začíst a nechat se přenést do Alabamy v šedesátých letech, která byla pro dospívání nejlepším a možná i nejhorším místem na světě. Místem, kde v řece klidně mohla žít nestvůra, kde se neúspěšný spisovatel mohl procházet po ulicích nahý, kde mrtví strašili živé, po lesích se probíhal veleještěr a kde vaše vysněné první kolo mohlo mít vlastní duši...

McCammon si zaslouží veškerý obdiv za to, jak dokázal vytvořit velkou paletu rozmanitých nečernobílých postav, které působí nesmírně živě, lidsky a každá z nich má zde svou uvěřitelnou motivaci a svůj vlastní příběh, podzápletku. A právě ta dotváří ucelenou mozaiku jednoho velkého díla, v němž bje i ten nejhorší člověk napsán uvěřitelně. Za nenápadnou obálkou se skrývá knižní klenot, jenž mi svou vrstevnatostí naprosto učaroval a nezdráhal bych se jej doporučit všem, kdo mají rádi opravdu dobré knihy...

13 04.04.2023

(SPOILER) Za ten krátký čas co chodím po tomhle světě jsem se už dokázal smířit s tím, že humor stejně jako Sovětský svaz nezná hranic. Proto tedy chápu že asi nebudu cílovka této knihy. Přesto jsem si řekl že tomu dám šanci a třeba se zasměju u něčeho nenáročně vtipného. To byla chyba.

Deníček Camille G: Spešl je kniha, která se krom mixu nářečí a obecné češtiny (což mi tedy moc neštymuje - buď mluvím a píšu v hantecu, nebo "normálně," neb v kombu to působí strašně na sílu) vyznačuje třeskutým humorem na levelu Zdeňka Trošky. Jeho Kameňák a Babovřesky se ostatně řadí mezi divácky nejúspěšnější filmy. Stejnou optikou pak (ne)chápu vysoké hodnocení této knihy.

Považte: dočtete se zde namátkou třeba třeskutě vtipnou příhodu o tom, jak se bystrá dáma domáhala v lékárně hystericky prášků na odčervení v domnění, že má parazita. Následně vlastní exkrement pitvala aby našla cosi, co dle ní bylo hlavou tasemnice, a aby poté ve velkolepém rozuzlení onen nález ukázala svému partnerovi (pán musí mít pevné nervy) a švagrovi, který jí oznámil že to je burák. To je vše.

Kde jsem se měl smát jako tupé Středočech netuším, namísto nálady se mi lehce zvedl kufr a raději jsem toto veledílo po dočtení dvou dalších obdobně "vtipných" příběhů odložil.

Problém je v tom, že tyhle historky mohou být opravdu úsměvné mezi kamarády v hospodě u piva (pardon - ve sklípku u vína), ale v textové podobě vyniká že paní autorka moc psát neumí. Psát opravdu vtipně dá ostatně docela fušku. A ani stand-up není úplně snadná disciplína. Tady se to zkrátka hrubě nepovedlo...

Edit: Tak koukám, že paní autorka (nebo někdo z jejích přátel) tu zakládá "velmi věrohodné a aktivní" profily (Horatio, Nicky19, Kleopatra164), které jejím knihám rozdávají kladná hodnocení. Trochu smutné...

Konzultant jednoznačně není knihou pro někoho se slabým žaludkem. Nejsilnější je v momentech, kdy ještě podoba démonického Reguse Patoffa nenabývá jasnějších kontur a balancuje na hraně uvěřitelnosti. Jakmile se vše zvrtne a naplno přizná nadpřirozené prvky, dílo maličko ztrácí na poutavosti. Přesto mě celá kniha, která si s námi po celou dobu velmi chytře hraje, rozhodně bavila. U několika scén, popisujících víc než nepříjemný psychický teror, jsem však musel čtení na chvíli odložit a vstřebávat, co se právě na stránkách knihy odehrálo. Nemluvě o několika velmi explicitně nechutných sexuálních či násilných scénách.

Rovněž musím říci, že u tak bohatého žánru, jakým horor bezesporu je, velmi záleží na vašich očekáváních. Zde jde spíš o znepokojivé, někdy morbidní, ale i lehce humorné čtení, ve kterém se asi nejvíce najdou ti, kteří někdy pracovali ve větší firmě. Je zřejmé, že Bentley Little podobné společnosti rozhodně rád nemá.

Titul dost možná leckoho zklame, protože na většinu otázek nenabízí jednoznačných uspokojivých odpovědí a neurčitý (a tedy i nijakou satisfakci přinášející) konec jen dráždí představivost. Rovněž pak vyvolá úvahu, jak dobře vlastně umíte číst mezi řádky a jestli vám něco v průběhu děje neuniklo. Mnohem více se jedná o satiru s hororovými prvky než o plnokrevný horor. I když si budete místy klepat na čelo, jak mohou podobné věci hrdinové přehlížet nebo doufat že se jim vyhnou, v tu chvíli je třeba si uvědomit, jak dobře je celá struktura příběhu, rozkrývající salámovou, pozvolnou metodu stoupajícího teroru a totality, napsána. I právě proto si kniha rozhodně zaslouží pozornost.

4 24.02.2023

Není to ještě úplně ten King jak ho známe, ale i tak je to výborné. Překvapil mě pro něj netypický, takřka "dokumentaristický" styl psaní, kdy je próza prokládána fiktivními novinovými články, rozhovory a úryvky z odborných knih (taky fiktivních). Na první vydanou knihu dost náročný styl vyprávění, řekl bych. To, jak skvěle to funguje a jak se celým příběhem vine linka, kdy očekáváte eskalaci (která je několikrát implikována) jen dokazuje, že autor je rozený vypravěč a po právu jeden z nejlepších moderních spisovatelů. Tak skvělé a živoucí postavy dokáže vykouzlit snad jen on. Mrazivě dokonalá psychologická studie náboženského fanatismu a duševní a fyzické šikany. K tomu skvěle uchopené nadpřirozené prvky. Vůbec se nedivím že byla tahle kniha v době vydání hit...

18 22.02.2023

Ti, co vidí je nesmírně čtivě napsaný mysteriózní příběh s prvky krimi a silným závanem nadpřirozena. Trochu zamrzí že i přes velmi dobře popsané prostředí, obratně vystavěný příběh a vykreslené hlavní hrdinky (kterým budete opravdu fandit a sžijete se s nimi) ne vždy děj působí stoprocentně konzistentně. Chování postav je sem tam maličko strojené a v rozporu s jejich osobnostmi, jako by se je autorka snažila dotlačit tam, kde je příběhově chtěla mít. A na některá vodítka protagonistky přicházely možná moc pomalu. Ale to je třeba jen můj dojem a rozhodně to neshazuje jinak naopak velmi pozitivní dojmy, které jsem během čtení měl. Prostě mě zajímalo, co bude dál a byl jsem napjatý. Celkově je to odpustitelná drobná skvrnka na jinak velmi čtivém díle, u něhož se rozhodně těším na další části. Je tu totiž všechno: paranormální schopnosti, vraždy, rodinná tajemství, a dokonce i tajemný spolek, který má co do činění se zvláštně nadanými pacienty ústavu pro duševně choré. Jsem opravdu zvědav, kam se příběh příště rozvine a v hodnocení si nechám menší rezervu do budoucna...

7 20.02.2023

Španělská autorka Ledicia Costas si zaslouží smeknout za bravurně a uvěřitelně popsaný svět, který je doslova a do písmene (ne)živý! Scarlatina je krásně temnou pohádkou, kterou si její cílová skupina užije a krom rodinné pospolitosti vyvolá v nejednom malém i větším čtenáři chuť vyzkoušet alespoň jeden z uvedených receptů.

Zároveň se své hrdiny nebojí vystavit nebezpečí nebo dokonce zabrousit do vážných témat jako je smrt příbuzného. Krásné barevné ilustrace jsou pak už jen výraznou třešničkou na dortu v podobě výtečně napsaného útlého příběhu, kterému nechybí žádná ze složek těch nejlepších, trošku temnějších dětských pohádek. Při čtení se neubráníte představám, jak by to celé asi vypadalo v animované filmové podobě. Rovněž potěší, že knížka má v originále hned dvě další pokračování, takže se snad s Romanem, jeho dědečkem, Scarlatinou a lady Hrůzostrašnou nevidíme naposledy.

Tahle kniha má vše – obratně vykreslený svět Podsvětí, který je moc hezky vysvětlený a uchopený, děsivého záporáka, potřebnou dávku napětí i akce, vaření, automobilové závody bez pravidel a možná dojde i na obrovského nemrtvého pterodaktyla. Tohle si prostě nesmíte nechat uniknout!

5 18.02.2023

Zdařilá imitace Stephena Kinga. Použití amerických reálií se mi ale zdálo trochu na sílu. Dobré nápady, ale ne vždy se povedlo naplnit potenciál. Zde nejhůře hodnocené Šedé sako se mi naopak líbilo nejvíce. Jako celek sbírka není ničím, k čemu bych se vracel...

4 31.01.2023

Ač třeba Hordubala nebo Krakatit řadím mezi své oblíbené knihy a Karel Čapek je právem dnes brán za velikána naší literatury (malá kompenzace za to jak se k němu stavěli a chovali nejen nacisti, pro které byl při obsazení Československa cílem číslo jedna (a taky díky nim nedostal Nobelovu cenu), ale i vlastní lidé na sklonku života), mám trochu problém s jím psanou přímou řečí. Nebo v případě divadelní hry replikami. Takhle fakt lidé někdy mluvili? Trošku mi to při čtení vrže. R.U.R. krom samozřejmě onoho pro nás Čechy zásadního slova robot a řady prozřetelných vizí je asi nejslabším dílem od Čapka, co jsem četl. Bílá nemoc na mne třeba zapůsobila mnohem více. Zde je dle mého poněkud více patrný zub času. Celkem zamrzí, že roboti z tohoto díla jsou často (dokonce i na některých knižních obálkách) vyobrazováni jako stroje, přičemž ve hře jsou prakticky k nerozeznání od lidí. 4* za význam pro sci-fi.

5 31.01.2023

Život válečníka je knihou, jež zdaleka nejvíce potěší zejména fanoušky fantasy ze staré školy, v nichž se pro akci nejde daleko a které jsou zasazeny do bohatého, životem a historií tepajícího světa. Světa, který nikterak neskrývá silnou inspiraci jinými díly. Což se může setkat s kritikou pro svou neoriginalitu, nicméně já to spíše vnímal jako plus a důkaz přítomnosti k subžánru.

Styl, jakým autor píše nemusí sednout každému a může působit trochu těžkopádně. Zejména proto, že je poměrně obtížné se zorientovat v ději a jeho posloupnosti. V tomto ohledu se se čtenářem autor nemaže a nemilosrdně jej vrhá do víru dění (což ale pro leckoho může být naopak zase přínosem). Já osobně jsem měl trošku problém najít si cestu k hlavnímu hrdinovi. Zatímco třeba Žambochův Bakly pro mě něčím zajímavý byl – zejména pak humorem a sebeironií, Sebasttyen jako by nějaký takový výraznější rys postrádal. Nevadí, že se (tradičně) jedná o antihrdinu, ale „něco“ mu chybí. A ono pomyslné a nepojmenovatelné „něco“ mi chybělo, abych se při čtení tohoto díla nechal unést do fantaskního světa naplno. Krásná kniha, jejíž obsah je lehce nadprůměrný, ale pro svou cílovou skupinu bude skoro určitě pokladem…

4 18.12.2022

Děti noci rozhodně nejsou knihou pro každého. Přesto v sobě mají ponurou atmosféru, děs, akci, ale třeba i romantiku a naději. Dan Simmons zde opět dokazuje, že je výborným spisovatelem, kterému nechybí velký cit pro detail a pečlivé nastudování dobových reálií. Zvládá zde obratně nastolit tíživou atmosféru porevolučního Rumunska, aby nás z něj vytrhl, zahrnul odbornou terminologií, vysvětlující fungování strigojského (rumunský výraz pro upíry) organismu, a následně nás zase vrátil zpět a už tak pozvolný spád vyprávění ještě proložil historicky podloženým příběhem Vlada III. Draculy (pokud nepočítáme ono pití krve, zaručující věčný život).

Několik dějových linek a rozmanité postavy se však skvěle doplňují a byť jde rozhodně o čtení náročné, které má potenciál kdekoho odradit, v samém závěru vás odmění výborným finále, jemuž předchází nesmírně akční poslední třetina, se kterou vše dokonale zapadne do sebe. Jakkoli by si nezkušený spisovatel na podobné tematice vylámal své autorské zuby, Dan Simmons alespoň pro mne obstál a byť jsem měl místy se čtením trošku problém, zpětně nemám pocit, že by byla nějaká pasáž v díle navíc. Nebo dokonce že bych prohloupil.

Pokud od tohoto románu očekáváte bezuzdný děs, budete zklamáni. Pokud by vás ale zajímalo „vědecké vysvětlení upírů,“ jakož i stručně převyprávěný život Vlada III. v pořád čtivé a na fakta rozhodně ne skoupé knize, jste tu správně...

2 06.12.2022

Zahrada je knihou o krutých ranách osudu, o stigmatizaci a vykořenění. Tenká knížka skýtá silné téma, a toto psychologické drama se pro leckoho bude možná číst poměrně těžko. Má v sobě celou řadu problematických scén, jež vyžadují přeci jen trochu silnější žaludek. Autorka se nebojí se vší citlivostí otevírat téma, jež je nejen tabuizováno, ale rozhodně není v tuzemské literatuře běžné. Nestaví na kontroverzi, ale ani se jí příliš nebojí a jakkoli by se mohlo zdát, že je vše pojato poněkud jednostranně a že by mohlo jít o jakési vyřizování si účtů s církví, náznaky naděje v jinak dosti deprimujícím finále jsou důkazem, že tomu tak není.

Všechna negace a spílání plynou z Jaroslavovy situace a dává tak smysl, že takto uvažuje. Chování a reakce ostatních lidí pak působí možná až příliš realisticky. Psychologický, dramatický a nesmírně silný zážitek. Tak by se dala popsat Zahrada, jež lže doporučit každému, kdo se nebojí jisté pochmurnosti a tématu, které má odvahu málokdo otevřít a popsat tolik uvěřitelně a dobře, jak se to podařilo zde. Tenká kniha na malém prostoru velkými slovy obratně popisuje vše, co je třeba…

12 01.11.2022

Druhý díl je v jádru jednoduchým a nenáročným hrdinským dílem, přičemž je však velmi obratně a rozmanitě doplněný o nové podzápletky a zákonitosti.

Vzhledem k tomu, jakými díly se autor nepokrytě inspiruje a jejich zažitým vyprávěcím postupům by se dalo knize Krev Dvojčat: Kouzlo elfů vytknout snad jen to, že dějové zvraty a směřování příběhu je někdy snadné předvídat. Ačkoli je cesta trpasličích dvojčat Galdry a Gorina a dvojčat elfských – Elyamura a Elyami barvitá a takřka na každém koutě na ně číhá nějaké překvapení a nevídané obzory (tak trochu je to road trip propracovaným fantasy světem) a nesčetné překážky a obtíže, trochu chybí nějaký opravdu nečekaný zvrat či událost, která by čtenáři vyrazila dech. Tam nezbývá než doufat, že si podobně velké události nechal spisovatel do třetí části, která už v originále vyšla.

Jinak se ale jedná o to nejlepší pokračování ve všech významech toho slovního spojení. Dostáváme pořádnou porci toho, co se nám líbilo minule a ještě něco navíc, díky čemuž se celý příběh prohlubuje a obohacuje o nové obzory. I zde se musí podotknout, že se opravdu jedná o fantasy pro dospělé čtenáře, vzdor barevné obálce tak rozhodně nejde o YA čtení. Pokud vás zaujal první díl, tady rozhodně zklamáni nebudete.

1 07.09.2022

Jak málo stačí, aby se společnost dočista proměnila? Aby se něco nepřijatelného stalo normou?

Znamenitá mrtvola je jednoduchým příběhem o etice konzumace (lidského a jakéhokoli jiného) masa asi tolik, jako je Stařec a moře pouze příběhem o muži, lovícím rybu. Ačkoli by se to tak jednoduše na první pohled mohlo jevit, děj má daleko širší záběr. Žádná postava není jednorozměrná. Nikdo tu není dokonalý – od prosté řeznice až po geniální vědkyni. U každého jednoho charakteru můžeme spatřit dobré i špatné vlastnosti a stanoviska.

Autorka nestraní žádnému názoru, naopak ponechává volné pole pro naše vnímání. A právě tato morální nejednoznačnost je brilantní. Žádná scéna tu není navíc, vše je dokonale promyšlené do posledního detailu. Dokonce i závěr, který by se mohl zdát až příliš na sílu překvapivý, dává v kontextu celého děje naprosto dokonalý smysl. Pro mne osobně je tento už jen obálkou znepokojující (a možná i kontroverzní) titul od argentinské spisovatelky knihou roku. Měl by si ji jednoduše přečíst každý.

Kašlete na pochvalné či kritické recenze, sáhněte po ní a prožijte její příběh. Udělejte si vlastní názor. Protože ať už se vám líbit bude, či ne, je totiž rozhodně tím nejvýznamnějším dílem, co letos vyšlo. Dílem, které si zaslouží, aby se o něm mluvilo. Vzdor nechutným scénám, depresivitě, bezvýchodnosti a studené strohosti vyprávění je to diamant. Neskutečně promyšlené čtení, jež má celou řadu záběrů. Ukazuje to nejhorší v nás. Odhaluje nám lidskost ve své přímočaré nahotě. To, jak jsme se proměnili za posledních několik let.

Znamenitá mrtvola může být vnímána jako prvoplánová agitka, mířená proti konzumaci masa, či jako bezprostřední reakce na svět během a po koronavirové pandemii (jelikož v originále vyšla roku 2017, reakcí není a coby předpověď je rozhodně nadčasová). Ona je ale něčím mnohem víc. Těch paralel je tu totiž celá řada a přiřknout jí nálepku veganského manifestu by bylo vysloveně hloupé. Navíc to ani nebyla snaha spisovatelky. Zůstává tak na nás čtenářích, zda zapojíme obrazotvornost, budeme číst mezi řádky a užijeme si veškerou hloubku a genialitu autorky, nebo dílo odsoudíme s tím, že je psáno jednoduchým odosobněným stylem. Protože to byl zcela nepochybně tvůrčí záměr, jen podtrhující bezútěšnou atmosféru...

10 19.08.2022

Jason Aaron nám servíruje epický příběh, vyprávěný s rozmáchlostí klasických severských mýtů a nepostrádající ovšem nic, co Thora pevně zakořeňuje do světa Marvelu. Jde o vážný, osudový a temný komiks, který zásadně liší se od snímku, jenž z něj čerpal inspiraci. A je mnohem lepší. Je příběhem o pokrytectví, ale i o tom, co to vlastně znamená být bohem (a nebo dobrým člověkem) a jak tenká hranice mezi těmito definicemi může být. Gorr se bez jakýchkoli pochyb v komiksovém světě řadí mezi vůbec ty nejlepší záporáky co se v něm kdy objevili a jednoznačně je bohovi hromu více než jen rovnoceným soupeřem. A dokazuje, že i v tak dlouho fungujícím fikčním světě lze stále přijít s něčím novým. Aaron i zde vdechuje starým a zažitým chrarakterům nový život a podobně, jako u Doctora Strange dal sérii leccos nového (mimo jiné skvělé nepřátele) přičemž zachoval ono gró postavy, pro kterou ji milujeme, činí tak i zde. Dílo lze číst jak samostatně, tak jako součást navazující ságy. Ať už jste příznivci Thorových dobrodružství, nebo vás zajímá, jak mohl vypadat jeho poslední film, či si jen chcete přečíst po čertech dobrý komiks, tohle je víc než skvělá volba…

5 05.08.2022

Klaun v kukuřičném poli je řemeslně dokonale provedeným slasherem, obsahujícím prakticky vše, co od tohoto druhu hororu čekáte. Dílo je psáno velmi zručně a minimalisticky, místy si čtenář říká, že by to vypadalo skvěle jako film (na což ostatně přijde řada, jelikož filmová práva na knihu už odkoupila společnost Temple Hill Entertainment). Zamrzí snad jen příliš časté deus ex machina a dosti učebnicově předvídatelné zvraty.

Je zkrátka znát, že je titul vytvořen pro mladší cílovou skupinu čtenářů. To ovšem vůbec nevadí. Pokud jste fanoušky seriálu Stranger Things a chcete si přečíst nenáročný hororový slasher (bez nadpřirozených prvků) s dětskými hrdiny, odehrávající se v zapadlém americkém městečku, je tohle kniha pro vás a k mému hodnocení přihoďte dvě hvězdy.

6 20.07.2022

Neotvírat!!! Rezavé! je i přes to, že se jedná už o šestý díl ze série, kde se vždy opakuje stejné schéma, nesmírně čtivou dobrodružnou zábavou pro děti. Dílo je nacpané nápady a fantazií, pro kterou podobné příběhy milují jak malí, tak dospělí čtenáři. Robot Pípa je v plejádě hraček jednou z těch nejzajímavěji pojatých. Kniha vyčnívá zejména zhuštěnější detektivní zápletkou, během které děti nepátrají jen po pachateli, odesílajícímu záhadné balíčky s hračkami, ale i po jednom zmizelém občanovi městečka, kterého unesl velký růžový králík. Více z děje asi není dobrý nápad prozrazovat. Pokud jste četli celou sérii a bavila vás, není nad čím rozmýšlet. Dostává se nám zde totéž zábavné a roztomilé vyprávění s laskavým humorem, jež rozhodně stojí za doporučení.

2 13.06.2022

(SPOILER) Miluji Quentina Tarantina a cokoliv, co vytvořil. Viděl jsem mnohokrát všechny jeho filmy (s výjimkou prvotiny My Best Friend's Birthday) a považuji ho za génia. Jeho tvorba mě tak nějak provází celým mým životem a nedám na něj dopustit. Takže celý můj příspěvek bude dost možná značně nekritický.

Žádný jiný filmový tvůrce na mě nemá takový efekt, jako právě on. Málokdy se mi stane, že si po skončení snímku přeji, aby pokračoval několik dalších hodin. Hltám jeho nadšení pro filmové řemeslo, styl narace, černý humor, i naprosté ignorování jakýchkoli žánrových pravidel, které z nějakého záhadného důvodu dokonale funguje a vytváří pokaždé naprosto nevšední zážitek.

Jsem přesvědčen o tom, že i kdyby napsal recenzi na obsah ulepeného jídelního lístku v nejzapadlejším baru kdesi u dálnice, křižované oprýskanými auty s podivnými existencemi, hltal bych ji a prosil o přídavek. Jak to tedy dopadlo u jeho prvního románu?

Měl jsem trochu obavy. Ačkoli je Mistr Tarantino považován za krále dialogu, napsat scénář je přeci jen něco jiného, než napsat román. Tenkrát v Hollywodu však dokazuje, že tenhle člověk prostě umí (a že by teda zvládl čtivě vytvořit i ten jídelák). Pokud to nevíte, QT miluje filmy. Doslova a do písmene. A tahle jeho láska je naprosto nakažlivá. Pokud do ruky vezmete tuhle knihu, počítejte s tím, že na každé stránce najdete několik zmínek filmů a herců, z nichž většinu vůbec neznáte a neslyšeli jste o nich (v horším případě u nás ani nikdy nešly do distribuce a neexistuje tak ani jejich český název - tady klobouk dolů překladateli).

Nemluvě o bezpočtu dobových historek, které debutující spisovatel šikovně prolíná s vlastní fikcí. Jeden příklad za všechny - úsměv, a málem i slzu v oku mi vykouzlila scéna, kde figuruje muzikant a Tarantinův nevlastní táta Curt Zastoupil (ano, Mistrův otčím má československé kořeny! :) ) a povídá si v baru s fiktivními protagonisty a skutečnými herci, hraje jim na klavír a nakonec si odnese podpis pro malého Tarantina... To bylo prostě boží. A takovýchhle úžasných eastereggů a narážek je tu plno...

Taky je nutné si uvědomit, že tahle kniha není pro vás. Stejně jako film. Tarantino to totiž celé dělal pro sebe. Je to jeho milostný dopis zlaté éře Hollywoodu a způsob, jak se vyrovnat s traumatem, které poznamenalo nejen malého Quentina, přilepeného na televizní obrazovce, celou branži, ale bez nadsázky i Spojené státy a de facto ukončilo bezstarostnou, prosluněnou éru hippies. Charles Manson zde dostává mnohem více prostoru než ve filmu, což je rozhodně fajn. Na prvních stránkách najdeme i poděkování řadě osobností té doby, vč. Burta Reynoldse, který byl právě tím, kdo Tarantinovi spoustu těch historek vyprávěl. Dokonce i měl ve filmu hrát, bohužel už to nestihl.

Vlastně všechny možné otázky, jež vás ohledně postav při sledování téhle pohádky pro dospělé napadly, jsou zde zodpovězeny. Všem se dostává prokresleného dějového pozadí. Ať už jde o Ricka, Cliffa, nebo Sharon. Dokonce i kritizovaná scéna s Brucem Leem tu dává větší smysl a nepůsobí tolik jako pěst na oko. Kniha se mnohem více věnuje právě tomuto dějovému pozadí, řada dialogů tu proběhne trochu jinak (potěší i vhled do uvažování postav) a v příběhu se (jak je u Tarantina obvyklé) dosti skáče. Rozhodně nedoporučuji to celé číst, aniž byste viděli film.

Vzato kolem a kolem, Tenkrát v Hollywoodu je nejen výborným doplňkem už tak vrstevnatého filmu, ale především čtivým a brilantně vystavěným románem, jenž vás pravděpodobně nakazí autorovou láskou k dobovému Hollywoodu, i když o něm třeba nic moc nevíte. Pro mě osobně jde o jednu z nejlepších knih, které vloni vyšly a četla se mi neskutečně příjemně. Tak dobrý pocit jsem dlouho při čtení neměl...

Chválil jsem a chválil. Teď ke kritice něčeho, co míří spíš k nakladateli. Mám radost, že kniha v češtině vyšla (protože tohle bych v angličtině nepřelouskal). Z čeho radost nemám a dost se mi to nelíbí, je obálka a formát tuzemského vydání. Jednak je ta naše obálka prostě ošklivá (i když jsem na goodreads našel i ošklivější vydání, ale to fakt není výhra). V originále je kniha krásně jednoduchá. Obálka hravě odkazuje na dobové pulpové romány, které svého času hltala celá Amerika, hltá je v knize i Rick Dalton a miluje je samozřejmě i Quentin Tarantino (pročpak by se jinak jeho nejslavnější film asi jmenoval Pulp Fiction, že?).

U nás si ale s fištrónem řekli, že to pojmou jinak. Místo béžového pozadí zvolili černou barvu, lupli tam několik navzájem se bijících velikostí písma a jiné fonty, a k tomu z nějakého důvodu název dali růžově. Proč proboha?! Ani větší formát není v tomhle případě výhra a nedává pak ani moc smysl, že je kniha v paperbacku. Trochu mě mrzí, že uvnitř (když už takhle zprasili originální vydání) nejsou navíc nějaké fotografie a obrazové materiály, když teda chtěli být světoví a v americkém vydání, které jsem měl v ruce, to není - pokud si to správně pamatuji.

4 08.06.2022