Stínozem

"Byl jsem nahoře ve vzduchu a nikdo mě nemohl dostat dolů."
"Myslím, že některé věci bych se raději nenaučil."
"Jsem teď tvůj otec a tvá matka."
"Cesta zpátky byla tak jako vždycky, snazší než cesta tam."
"Na věčnost jsme svoji - na věčnost jsme svoji teď."

Princ Flanagini a princ Night v súboji o trón kráľa mágie. Najstarší príbeh Kaina a Ábela v cene vstupného. Ostré svetlo na pódium, klobúk a plášť, opona, kašírované kulisy, nočná mora môže začať.

V poslednej dobe idem v hodnoteniach nejak proti prúdu. Knihy s vysokým ma sklamú, zo 49%-nej som nadšený a unesený. Takže budem cikať proti vetru aj dnes.
Knihu som kúpil len tak z knihovrátku na Martinuse aby sa nepovedalo, nech neberiem dve knihy len. Strauba nevyhľadávam, len kedysi pred 35 rokmi som čítal Talizman. V slovenskom preklade s tou hnusnou obálkou. Ani prd si nepamätám.
Takže som Stínozem bral do ruky trošku s obavami a očakávaním že asi ani nedočítam, a bude to rýchlovka. Pfúú. Tak Vám poviem, Straub vie písať. A hovadsky pútavým štýlom. Je z tej nazvime to "stratenej upozadenej generácie", lebo ako na trh prišiel King, zatienil všetkých kto v hororoch niečo v Amerike tvorili. Zatienil číslami, aj kvalitou, neskôr už svojou legendou. Mená ako Straub sa dostali do spoločnej police ale pod Kingovky. Ale neznamená to že tí ľudia píšu horšie. Inak, ale nie horšie. Samozrejme dačo sa vydarí, niečo menej, niečo nie. King časom vymäkol, ale už mu to každý žral. Ani on nemá veľa takýchto kníh, on je prístupnejší a vie ako na svojho čitateľa. Straub mi príde ako akademik, ktorému je čitateľ asi u prdele, ide o víziu.
Stínozem je uhrančivé čítanie, atmosférické, strieda reálne udalosti a dej (ktorý je mimochodom napísaný fakt dobre, so snovými príbehmi a udalosťami ktoré vám podtrhujú nohy a vytvoria pocit že nechápete čo čítate, že vám niečo uniká. Ako chápem výhrady čitateľov nespokojných. Úplne. Ale mne kniha sadla, neskutočne. A možno ju treba čítať v správnom rozpoložení, nálade, fáze života, neviem. Určite pomohlo že som sa sústredil a popri nič iné nečítal a ani sa na nič nové netešil. Mohol som patriť len Stínozemi a sústrediť sa.
A od prvých strán som si povedal, ty vole, teraz čítam niečo výnimočné, nezvyklé. A samozrejme som už čakal kedy sa to zlomí a dôjde na slová predošlých hodnotiteľov a zlomí sa to do nudy, nezáživnosti, chaosu. A ... nestalo sa. A musím zdôrazniť, mnoho scén bolo tak napísaných, ako dokáže málokto. Šikana chalanov v škole, požiar na konci roku (Carrie zdraví), prízrak v zrkadle, celý priam strašidelný dom, nočné týranie psov, scéna z vojny s doktorom ktorému tečú črevá z brucha a prosí o život, viete, taký ten čo keď ho skúsite zdvihnúť, polovica ho ostane už na zemi... ale drží sa života lebo neverí že sa to mohlo stať aj jemu..., alebo úžasne erotickú scénku Toma a Rose v lodenici, no riadne sa mi to dralo do predstavivosti a dávno som nečítal niečo tak intenzívne. Straub vás donúti dívať sa a byť svedkom veľmi nepríjemných scén, tu sa zrak milosrdne a korektne neodvracia. A do toho snové výjavy a scény, aby vás nahlodal, a od polovice už skúmate čo je realita a čo sa zvrtne. Toto je veľká vec. Za mňa, skvelá. Nie je to horor, nie je to fantasy, je to spočiatku chlapecké kamarátstvo, stredoškolske prostredie, profesori, školský život, zdá sa že ďalšia Carrie, alebo slabšie To, Telo, alebo Tudy příjde neco temné. A zrazu je to o kontraste púťovej a kabaretnej mágie s tou skutočnou, o zrode nepriateľstva medzi kamarátmi, závisti, láske, zrazu je to plné alegórií, rozprávkových príbehov rozprávaných duchmi či prízrakmi. Najlepšie pomenovanie snáď by bolo, MYSTERIÓZNY ROMÁN. Straubovi sa podarilo, že netušíte či sú osoby reálne či je to len zdanie a nebudú to nakoniec marionety. A neustály pod riadkami pocit že sa deje niečo zlé. Niečo prichádza. Rozprávač sa mení, fokus sa mení, spôsob vyprávania, strieda sa realita so snami, občas sa skáče v čase, postavy spomínajú na zdánlivo nepodstatné osoby a veci. Fakt to chce občas sústredenie, a potom ste odmenení. Collins je ako záporák ťažko kategorizovateľný. Rovnako ako Skeleton Ridpath, čisté zlo ale s kusom tragédie v sebe.
Jedna z najlepších kníh aké som tohto roku čítal, prekoná ju asi Hyperion, určite, ale asi aj za posledné roky najemotívnejšie čítanie. Pohltilo ma, nepustilo, vypľulo, ostalo v hlave. Nestáva sa až tak často. S poznámkou, že môj chválospev je ojedinelý, nikoho k tejto knihe neťahám. Tá možnosť sklamania a nudy tu je vysoký.

hm... po tretí raz sa stretávam s ženskou postavou s menom Rose v troch rôznych knihách takmer po sebe... podivnosť.
A malá technická, naozaj je kniha vytlačená nešťastne vlásočnicových tenkým jemným písmom nevhodným pre staršie oči a na čítanie pri umelom osvetlení alebo keď je pod mrakom. Po trápení som si stiahol ebook, mám knihu fyzicky kúpenú, nemám výčitky svedomia, hodil som do tabletu, zmenil font a čítal tak. Naozaj kto robil sadzbu asi to v pohode videl na obrazovke, ale takto sa to súdruhovia nerobí. Museli ste vidieť skúšobné výtlačky, naozaj ste si mysleli že to je v poriadku? Typografia a sadzba majú svoje overené a opodstatnené storočiami overené pravidlá. Že dnes máme v počítači 2500 fontov bežne neznamená že každý je vhodný na knihy. Tento alebo príbuzný font používal aj Laser, asi aj Beta, ale takto jemný či slabo vytlačený? Každopádne asi o pár bodov väčšie a rozteč písma širšie. Niekedy sa takto čaruje keď máte určený počet strán a text o 100 strán väčší a maturujete nad okrajmi, písmom, riadkovaním. Potom je to napratané dokopy a malé a celkový dojem nešťastný pre slabšie oko.

Ne. Čte se to těžce. Pořád sem čekala, kdy přijde ten "horor" slibovanej "od první stránky" a nedočkala sem se. Za mě zbytečná knížka.

Po dlouhé době kniha, kterou jsem nechtěl dočíst. Zdlouhavé popisy, stání na místě...po 300 stranách jsem to vzdal...

Mno… Příběh z ranku dětsky-dospěláckých magických horrorů (jestli taková škatulka existuje, určitě tam je tohle, Kingovo To a Bradburyho Tudy přijde něco zlého). Je fakt, že kromě fenomenálního Ghost Story mám se Straubem trošku problém. Spočívá v tom, že, stejně jako v této knize, dokáže vyseknout zajímavé, pohlcující a strhující okamžiky a scény, ale zároveň je proložit úseky, kdy se čtenářova (tedy má) mysl může volně rozletět a já tak při čtení stíhal přemýšlet nad vlastní tvorbou či jinými věcmi. Místy je ta magická fantazie asi moc rozptylující. Podstata a pointa příběhu je fajn a v podstatě striktně horrorová, ale ta cesta občas zabíhá až moc.

(Čtenářská výzva) Hurá! Knihu se mi povedlo po měsíci zdolat. Z úcty k autorovi nemám v plánu tu cokoliv hanit, podotknu jen, že cesta přes STÍNOZEM byla strašlivě dlouhá. Co se mi naopak líbilo, tak byla úvodní část ze školy a pouto mezi oběma přáteli, ale asi si horor představuju trochu jinak. Nicméně idea zajímavá!

Nedočteno. Po marných pokusech navázat na předchozí stránky jsem trápení ukončila. Ten překlad byl příšerný, ačkoliv příběh by mohl být dobrý. Jedeme dál....

Anarchie.. dočteno jen pro splnění čtenářské výzvy. To nejzajímavější z knihy byla nádherná obálka.

Nechápu nízká hodnocení, mně se to líbilo.

Přečetla jsem v rámci výzvy, a také proto, že měla doporučení od St. Kinga mého oblíbeného autora. Každopádně je to zajímavý námět a pár hororových chvilek mi přivodila. Prostředek knihy se mi dost vlekl a občas mi přišlo, že to nedává moc smysl a tak nevím, jestli je to autorem nebo překladem. Ale knihu posílám dál, protože znovu už bych ji nečetla.

(SPOILER) Co jsem čekala, když jsem si vybrala v rámci čtenářské výzvy knihu s tak nízkým hodnocením? Že se všichni spletli?

Je pravda, že začátek je značně chaotickej. Pak se z něj vyloupne docela nudnej příběh šikanovaných chlapců na jedné střední škole, bohužel i ten znepřehledňuje střídání časových rovin. Zajímavým jsem zato shledala jazyk - autor si vyloženě hraje s metaforama, a obávám se, že chybný překlad ještě víc znepřehledňoval, co chtěl autor vlastně říct. Ano zde bylo to místo, kdy jsem přemýšlela, zda má cenu vůbec číst dál.

A pak skončila škola a zbylé dvě části se odehrávaly už ve zcela jiném prostředí. A jelikož ani sami chlapci kolikrát nevěděli, co si to zas ten chlápek vymyslel, tak jsou nuceni čtenáři taky procházet bizarními snovými obrazy. Avšak metafor ubývá, až se z toho stane podivně syrový boj o život a my už od první stránky víme, kdo vyhraje, neboť nám ho na začátku knihy autor představí a nechává si od něj celý příběh vyprávět. Prostě celé je to jakoby postavené na hlavu.

Poněkud zvláštně na mě působila i postava autora, který se v první třetině stylizuje do nevýrazného spolužáka obou hlavních hrdinů a vypráví tak příběh napůl ze své perspektivy a napůl z jejich.

Tohle bylo děsný trápení. Kdysi jsem Strauba čítávala a celkem mi seděl, a Černej dům, co napsal ve spolupráci s Kingem, naprosto miluju... ale tohle... to bylo zlý.

Přitom námět dobrej. Škola s vyjevenýma dětma, šikanujícíma mazákama a lhostejnejma nebo přímo zákeřnejma učitelema skýtá super prostor na seznámení s hlavními hrdiny... a připravila by půdu pro rozjezd v tajemné kouzelné zemi. Ale je to naprosto šíleně napsáno. Postavy mě nepřitáhly a nezaujaly, byly jaksi divně ploché... děsivé věci, co mají být děsivé, vlastně nejsou vůbec děsivé... a hrozně brzy jsem se začala ztrácet v tom, co je něčí vidina a co realita. Neříkám, v určitých chvílích je fajn prožívat ztrácení spolu s hrdiny... ale pak to chce vysvětlit, co bylo co, jinak se čtenář ztratí úplně a je v pytli. Blbě se to pak čte, čtenář nedrží nit, nechápe, co se děje... a absolutně nemůže dělat to, co je na dramatické literatuře od detektivek až po thrillery a horrory nejkrásnější, tj. nemůže se snažit pochopit, co se tam vlastně děje a o co komu jde. A takhle strašně selhává i Stínozem. Straub vlastně celou knihu jen vrší podivné události a vize a celé se to vůbec nikam neposouvá. Fajn, Coleman jim ukázal, jak se zrodil kouzelník. Ale to, co ho provázelo, bylo co a jak a proč to "na něj" sedlo? A podle čeho si "to" vybírá, koho si to vybere dál? Tisíc nejasností, žádný nebo děsně mlhavý odpovědi. Chlapci nic neodhalují, nepoznávají pravdu, motají se na místě a vlastně ani neví, co chtějí... a neví to ani čtenář.

Jako jo, dočetla jsem to a stále mě trošku zajímalo, co se s chlapci stane, takže dávám dvě hvězdy... ale když jsem to dočetla, byla jsem fakt ráda, že to můžu zahodit a vrátit do knihovny. Trápila jsem se s tím snad 3 týdny, což je na horor prostě strašně mizerný vysvědčení. Dobrej horor má člověk jako já zhltat za dva dny.
Přečteno v rámci čtenářské výzvy (kniha autora zemřelého 2022).

Kniha se mi moc nelíbila.

Tak to bylo vážně hustý. Fakt pěkná knížka. Hodně těžký začátek, pomalý rozjezd, ale potom se ten příběh začne rozjíždět, jednotlivá kolečka do sebe začnou zapadat a na konci už to je těžká kára, která se valí z kopce bez brzd...
Dobře propracovaný příběh.

Překvapuje mě nízké hodnocení tohoto díla zde na Databázi.
Za mě plný počet hvězd..
Toto není oddechová četba, zřejmě ne pro každého, je zapotřebí jisté soustředění, aby jste z tý káry nevypadli před tím velkým držkopádem..

Uf uf uf, ačkoliv jsem knihu dočetla, a snad mi konec byl jasný, tak jsem si hned po dočtení musela znovu přečíst první kapitolu, a tím připomenout, co jsem to četla a proč jsem to četla... Jsem zvyklá skládat do sebe střípky děje, až kniha vydá svůj příběh, ale zde se roztříštilo tolik dějů na tolik drobných části, že mi celý smysl příběhu nejen unikal, ale byl částečně zapomínám postupem četby... Možná, kdybych začala číst nejen první kapitolu, ale znovu knihu celou, tak bych konečně pochopila, co chtěl autor říci, ale už to první čtení jsem absolvovala spíš z vnitřní povinnosti dočíst než odložit, podruhé už bych to asi nedala...

Spoluautor Stephena Kinga na hororově laděných fantasy románech Talisman a Černý dům se ve Stínozemi představuje jako tvůrce stejně tajemných a hrůzostrašných světů, jaké jsou vlastní jeho kolegovi. Na rozdíl od něho však nepracuje tak pružně s psychologií postav ani s prostředím. Ve vyhrocených situacích, kde je King zcela osobitě přirozený a bravurně vás provede labyrintem nástrah, se Straub pachtí a uměle a velkohubě se snaží vzbudit pocity, které vás mají ohromit a vystrašit, ale díky obludné fabulaci se ve skutečnosti děje pravý opak. Zmatené dialogy a snové světy tomu pak nasazují psí hlavu. Všechno je jakoby utopené v mlze a nikde není žádný pevný bod, kterého by bylo možné se zachytit. První polovina knihy z Carsonské střední školy tak vyznívá neskutečně hluše a prázdně, přes všechny zakomponované vzruchy je to ve své podstatě zamaskovaná nuda. Až s příchodem do Stínozemě Colemana Collinse se to pohne „správným“ směrem a Straub vydupe ze země alespoň trochu strašidelnou atmosféru a nějaké to napětí. Jenže než se tady stihnete rozhlédnout, už je tu zase ono nicneříkající mlácení prázdné slámy zleva, zprava, zespodu i svrchu. Možná tu na začátku byla zajímavá myšlenka, potencionálně hodnotný nápad, solidní zápletka, ale všechno se to nakonec znovu utopilo v moři slov a v bezcílném chození sem a tam.

Knihu jsem bohužel nedočetla a to jsem se hodně snažila.
Ztrácela jsem se v postavách i ději a do čtení jsem se musela nutit. Strašně mě to nebavilo, děj mě nechytil ani po šestnácti kapitolách. To, co jsem přečetla nemělo nic společného ani s fantasy, ani s hororem.
Takže bohužel - nehodnotím a odkládám.

Tak tady jsem šlápl vedle. Nehodnotím, jelikož jsem nedočetl. Asi moje chyba.

(SPOILER) Peter Straub, přítel Stephena Kinga, je považován za jednoho z nejlepších autorů hororového žánru. Má na kontě několik obsáhlých románů, z nichž některé sepsal právě se Stephenem, a z tržního hlediska šlo o bestsellery.
STÍNOZEM (originál Shadowland, 1980) je románem, jenž pojednává o přátelství dvou chlapců, Toma Flanagana a Dela Nightingalea, kteří chodí na carsonskou střední školu a spojuje je společný zájem- magie. Tato škola, obzvlášť v padesátých letech, je zcela puritánskou institucí, kde i sebemenší nekázeň se trestá nepřiměřeně přísně.
Delův strýc Coleman Collins je nejlepším mágem na světě, proto, když k němu chlapci jedou na prázdniny do jeho sídla ve vermontských lesích, Stínozemě, Tom se těší, že své kouzelnické schopnosti posune na vyšší úroveň. Ani jeden z nich však nemá ponětí, že magie nejsou karetní triky a že Stínozem je bránou do skutečné temnoty. A možná se dozvědí, proč se ostatní kluci na škole chovali jinak, než by se dalo čekat, jako psychopati!

Peter Straub je skutečně trpělivým autorem s nezměrnou inteligencí. Nespěchá, své dílo pečlivě vede k jasnému cíli. Smekám před ním; vím, že v současné době bych ještě takový román asi nezvládl stvořit. Všechny legendy a všechna přirovnání jsou propojena a výsledný obraz Stínozemě jako symbolu temna je působivý. Bohužel, již autor začátečník ví, že dějová linka (či více linek) se musí vést svižně, a to jedním ze dvou způsobů- buďto postupnou gradací, jako to dělá běžně Stephen King, nebo kolísáním děje, kdy se střídají břitké chvíle s těmi, co mají sloužit jako výplně a obsahují informační sdělení pro pochopení souvislostí.
Zde bohužel autor nezvolil ani jednu variantu. Román má spoustu vleklých odboček, které nemají přímou souvztažnost s příběhem; nejspíš pro zdokonalení atmosféry, a tím dílo ztrácí spád. Dalším problémem je jazyk. Text se velice obtížně čte, popisy jsou příliš formálně podané (úměrně době), ovšem dialogy vůbec neodpovídají zbytku textu, jako by překladatel neuměl najít kompromis. A navrch ještě nehorázné množství překlepů, za než by měl korektor dostat výpověď.

Celkově jde ovšem o klasiku, která v knihovně milovníka hororů a temné fantasy nesmí chybět. Vždyť je to Peter Straub, přece!!!
Celkové hodnocení 55% -hluback-