gossipavlina komentáře u knih
Dávám 4 a 1/2 hvězdy. Ptákovina ze všech ptákovin nejptákovinovatější. V dobrém slova smyslu. Nahlas jsem se smála už při čtení anotace. A doslova jsem se prosmála až do konce. Vtipný příběh, (ráda bych věděla, při jaké příležitosti na něj autor přišel). Ale za střízliva to být nemohlo. Bezvadně jsem se odreagovala, přišla jsem na jiné myšlenky. Své okolí jsem velice pobavila, když jsem dostala možnost povyprávět, co zrovna čtu. Prostě originální.
A od dnešního dne už doma mravence netrávím. Co když mi doma leze Božena Němcová (i když, ta měla určitě dobrou karmu).
Je to fakt detektivka? Totiž, zločin sám o sobě je nechutný, ale celkově mám ze čtení pocit, že jsem se víc času bavila, než abych byla napnuta. Knize nelze upřít čtivost. Kriminalisté jsou přátelští, že vlastně je sranda nechat se vyslýchat. A úplně nejlepší mezi nimi pracovat. Ale ne s nimi žít. Té zábavy
na mě ale asi už bylo moc.
Je to spíš taková oddechovka. Nicméně, celkově je příběh dobře propracovaný, všechno do sebe logicky zapadá.
U pana Goffy je jedna hodně velká výhoda, že píše o věcech, které dobře zná na vlastní kůži. A to je hned znát. Vzhledem k tomu, že tato kniha je jeho první je velký předpoklad, že si styl psaní ještě vybrousi. A to se teprve máme na co těšit. Resp.ja se těším na další čtení.
Muž s unavenyma očima mě bavil, trocha toho napětí v knize taky byla.
Jako jo, na českou detektivku, prvotinu, hodnotím jako dobrý počin.
Tak mám za sebou 6. dil a jsem pořád stejně nadšená. To je opravdu nápaditá a neotřelá série. Každá ze sester úplně jiná, pocházející z jiného prostředí, z různých kultur. A musím paní Lucindu pochválit, jakou si dala práci se získáváním informací. A pak to vše posílá dál mezi své čtenářky v podobě skvělých příběhů.
Palec nahoru i za tento 6.dil, který nás blíže seznamuje s prchlivou a bouřlivou Electrou, životem v Africe v první polovině 20.století. Potkáme se blíže i se Stellou, bojující proti rasové segregaci. Kdo je Stella nebudu prozrazovat. V každém případě je pro Electru velmi důležitá.
Doporučuji k přečtení!
V předvánočním fofru příjemné zastavení, které vůbec nezdrží, spíše potěší.
Samozřejmě lze číst v každé roční době. Ale dle mého, pokud nečtete v době vánoční, nezažijete to vánoční kouzlo, které na mě z knihy dýchlo. No, prostě, ke konci jsem se nad tím usmívala, jak měsíček na hnoji, bez ohledu, že byla skoro půlnoc a jedním okem už jsem spala.
Dala by se okomentovat i jen jedním slovem, a to: skvělá.
Ale trochu ten svůj komentář rozvinu. Sice je to román pro ženy, ale musím říct, že není vůbec hloupý, ani nanicovatý. Má svůj vnitřní náboj, napětí, zajímavý, promyšlený příběh, postavy s duší. A i ta místa, kam byl vsazen děj. Žhavá Brazílie, dekadentní Paříž první poloviny 20.století, ach.
Tady je laťka posazená hodně vysoko. A nemůžu se dočkat, až se pustím do dalších dílů. I když se trochu bojím, že např. chladné Norsko, jak je avizováno u druhého dílu, asi tak přitažlivé nebude.
Nu, uvidíme........
Pěkné, emotivní čtení. Graham je teda spíš jak princ z pohádky, moc reálný nebyl. Ale proč nejde občas i snít o dokonalém, chápajícím, empatickém muži :)
Konec dobrý, všechno dobré.
Neznám žádnou z předešlých knih pana Backmana, a tak jsem vůbec nevěděla, co mohu očekávat. Bylo to milé, úsměvné a bylo fajn, že kniha měla jen pár stránek. A také mi stylem připomínala již zde zmiňovaného R. Fulghuma. S knížkou jsem strávila příjemné chvilky deštivého sobotního odpoledne.
To je tak, když si nepřečtete anotaci až do konce a pak jste v polovině překvapení, že místo cestopisu čtete o nepochopitelné krutosti a nelidskosti.
Všechny tyto příběhy jsou v podstatě jako přes kopírák. Jak píše sama Amanda, lidé, kteří se vydávají do těchto končin žijí v nějaké liché představě, že jim se nic špatného stát nemůže. Jsem ráda, že se povedlo Amandu a Nigela osvobodit, jsem ráda za všechny unesené, které se podaří osvobodit.
A pro všechny cestovatele, i v civilizované Evropě je krásně,
Dům v nebi je napsán velice čtivou formou, napínavě a s emocemi na dlani. Těch 5* je pro Saru Corbett. Myslím, že je to především její zásluha.
Amandu jsem si dohledala po dočtení na netu, zajímal mě její život po.
Nespoutaná, divoká, nekonvenční, bez zábran. Taková Beryl byla. A nic nedokázalo jejího dobrodružného ducha zkrotit, ani manželství, ani mateřství. Kdyby se v době jejího mládí začalo létat na Měsíc, Beryl by byla určitě mezi prvními.
Mě kniha velmi bavila, užila jsem si jí. Ač Afriku osobně neznám, přečetla jsem o ní už tolik knih, že je mi hodně blízká. Ale žít bych tam nechtěla.
A Beryl, no byla mi sympatická, dokázala jsem ji v mnohém pochopit.
Takže já určitě doporučuji dalším k přečtení. Je to knížka, která se čte lehce, odpočinková. A hlavně zajímavá.
Pád. Slovo, které má mnoho významů.
Já volným pádem zaplula do příběhu, který mě naprosto pohltil. Psychologie postav napsaná do hloubky, city hrdinů, které se mnou zatočily, stejně jako s nimi. Mé sympatie si získali všichni tři.
Je to sice lehce předvídatelné, v podstatě nic z toho, co se stalo, mě nepřekvapilo. Ale je mistrně napsaná. A navíc ze zajímavého prostředí. Stránky jsem si dávkovala jako drahou drogu, aby mi dlouho vydržela. Bavilo mě to od první stránky až do poslední.
Já jsem spokojená a doporučuji dál.
Knížky CoHo jsou odpočinkové, čtivé, většinou přečtené za jeden den. Stejně tak i tato.
Je emotivní, příběh dobře vymyšlený, čtenáře vtáhne do děje. Hrdinové jsou sympatičtí, soucítíme s nimi. Občas nás i doženou k slzám svým osudem. Není od věci si občas přečíst něco takového.
Mně se styl autorky moc líbí, její příběhy jsou sice klišé, dají se předem odhadnout. Ale kdo má rád tento žánr, určitě bude spokojen.
Doporučuji.
Baví mě tyhle návraty ke knížkám, které mají i po tolika letech (25 let? fakt tak dlouho? )člověku stále co říct. Čím čtenáře obohatit.
Víc není třeba dodávat. I po těch letech to bylo super čtení, které jsem nyní vnímala jinak. Možná jsem hrdinům víc rozuměla a dokázala pochopit.
Opět jeden z mých návratů k již přečtenému, který nezklamal.
U Remarqua je velká výhoda, že člověk nemusí přečkat těch prvních x stránek, aby se něco dělo. U něj mám pocit, že jsem nastoupila přímo do rozjetého vlaku. Jeho příběhy mě pohltí hned od začátku. A jsou plné pravdy. Jsou tak pravdivé, že mi kolikrát vyhrknou slzy do očí. Pro mě jedna z nejhezčích knih od Remarqua. K vyjádření hlubokého přátelství nepotřeboval velkých slov, bylo cítit i tak, ta samozřejmá sounáležitost. Okamžitá pomoc, bez očekávání návratu investice.
Rozhodně doporučuji!
Krásně se četla, jen co je pravda. Plná lásky, síly a odhodlání. Ovšem pokud čtu knížku, která končí druhou světovou a jedna z hlavních postav se jmenuje Sára ..............
Bylo mi smutno už dopředu, protože mi bylo tak nějak jasné, jak to s ní asi dopadne.
Hraběnka Xeňa byla na hodně věcí odvážná, rozhodná, nedala se zastrašit. Jen na tu jednu věc, která se týkala jejího srdce, tam ji odvaha zradila. Ale fandila jsem jí a moc jsem jí přála, aby tu odvahu našla. A na to, jak to s Xeňou a Maxem dopadne jsem si musela počat až na konec příběhu.
Druhý díl si určitě přečtu. Knížka se mi líbila jak příběhem, tak i stylem autorky.
Já jsem při čtení zase tak nadšená nebyla. Zamotané to bylo pěkně, konec překvapivý, i když ne úplně nepředvídatelný. Knihu jsem v průběhu čtení bez nějakých nelibých pocitů klidně odložila a šla jsem třeba uklízet. No, to se mi u dobrého thrilleru stává málokdy. resp. nikdy. Bohužel, přesně neumím pojmenovat, co mi na tom vadilo. Je to jako když si nemůžete vzpomenout na nějaké slovo, vidíte ho před očima, jak se říká máte ho na jazyku, ale ne a ne naskočit. Dvě linie příběhu, ta okolo seznamky a unesených lidí byla zajímavá a bavila mě, ta okolo smrti Katinýho otce byla trochu přitažená za vlasy a v podstatě mě tam i rušila. Policistka Kat mi byla sympatická.
Teplé léto je čas vhodný pro setkávání se známými, tak jsem si dala ,,rande" s Finem. A bylo to fajn, nenudila jsem se, ale ničím novým nepřišel. Prostě jako starý známý, kterého dobře znáte. A to je možná škoda. Čekala jsem prostě víc.
A, no páni, ten konec. Proč? To bylo hodně tuctové zakončení.
Ale i přes některé nedostatky na Fina nezanevřu a na to třetí ,,rande" s ním určitě půjdu. Někdy, Třeba zase při příštím parném létě.
Sem tam sáhnu po knížkách žánru NA. Tady mě nalákalo opravdu vysoké hodnocení. Možná proto jsem trošinku zklamaná,
Jinak knížka se četla dobře, měla jsem ji přečtenou v podstatě za jeden den. Je emotivní, možná až moc. Autorka věrohodně vykreslila myšlenkové pochody postav, jejich zmatky v duši, trápení, jejich povahy.
Ale co mi na NA vadí je asi to, že se hl.hrdinky dost často chovají strašně afektovaně, přes čáru.
Mno, asi jsem už na tenhle žánr stará a ty přeslazené happy endy a příběhy plné klišé mi prostě lezou na nervy.
Mile vtipná knížka. Kratší povídky, jako stvořené na dovolenou. Moc se mi líbilo, jak autor pojmenoval své hrdiny krásnými, typicky českými jmény.
Na první pokus mě kniha nijak nezaujala. Nemohla jsem se začíst. Odložila jsem ji s tím, že se k ní možná vrátím později.
Pak jsem si s ní dala ,,druhé rande" a vida, ono to vyšlo. Takže jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla. Příběh se mi moc líbil. Bylo to napínavé, dobře propracované. Nikde nic nedrhlo, žádné nelogičnosti atp. Jedná se o fabulaci, co by mohlo být jinak kdyby.....................
Ale na pozadí skutečných událostí a skutečných osob.
A nadto mám ještě větší radost, že ji napsal český autor.