gladya komentáře u knih

I závěrečný díl je skvěle zpracovaný pohled na minulé století. Děj začíná v roce, kdy jsem se narodila. Stavbu berlínské zdi i kubánskou krizi tedy znám jen z vyprávění rodičů, na rok 1968 si už trochu pamatuju a 21. srpen docela dobře, i když jsem byla teprve absolventka 1. třídy ZDŠ.

Pro mě tahle trilogie byla zajímavá a docela poučná. Popisované zásadní historické události jsem celkem znala, většinou jsem předem věděla, k čemu se hrdinové zase přimotají. Jenže na fiktivních příbězích lidí někdy člověku pořádně docvaknou všechny souvislosti toho, co zná z učebnic. Tak na mě fungují dobré historické romány. Plně jsem si připomněla třeba to, že ani v zemích, které považujeme za kolébky demokracie v současném pojetí, nebyla občanská práva samozřejmostí. To se týká třeba práv žen v Británii zajména v první polovině století, A v USA byla rasová segregace problém i 100 let po zrušení otroctví, takže chápu, proč Follett dává černochům tolik prostoru. To byla reakce na některé komentáře.

Pasáže o hudební scéně také dobře ilustrovaly dobu, nejen proto, že hudba se zásadně změnila. Hudba se a stala se pro mládež mnohem významnější než dřív, objevilo se šílenství po popových a rockových hvězdách, i to sex drogy a rokenrol.

Pěkně byl popsán i rozdíl mezi demokratickými a totalitními režimy. Ano, i v demokracii je hodně nedokonalostí a v politice špíny. Ale totalitní režimy jsou bez debaty horší.

6 25.04.2022

Při čtení jsem byla stejně nadšená jako u prvního dílu, ale přece jen dávám o hvězdu míň. Pokud se něco opravdu významného v první polovině 20. století stalo, je velmi pravděpodobné, že se kolem alespoň motal někdo z hrdinů téhle skvělé trilogie. Hrdinové někdy byli jen náhodou ve správný či nesprávný čas na správném či nesprávném místě, jindy i velmi významně zasáhli a byli téměř hybateli. No, nakonec, nějací „obyčejní lidé“ se u těch událostí vyskytovali. Je fakt, že využití toho v knížce může být dvousečné. Možná to přidává atraktivnosti a zajímavosti, ale současně to trochu ubírá věrohodnosti. Mně se to ovšem i v této trochu nadsazené podobě moc líbilo.
Co mi trochu vadilo, to byly prvky červené knihovny a množství různých náhod a setkání. To je hlavní důvod, proč dávám hvězdu dolů.
Čtenář nemůže být na pochybách o Follettově světonázoru. Fandí liberální demokracii. Přiznám se, že já taky. Zatím nevím o ničem lepším, co by se v historii osvědčilo. A že je to „moc levicové“? V dané době podle mě levice (zdůrazňuji ta demokratická a liberální levice) přispěla k žádoucím společenským změnám, z nichž pravděpodobně některé nevadí ani rozumným pravicově smýšlejícím lidem. Nakonec, pravice nebo levice, důležitější je, že normálně politicky soupeří a mohou se střídat u moci. Jde o to, aby nikdo nevládl „na věčné časy“ a opozici nelikvidoval v nějakém koncentráku nebo gulagu.

4 16.04.2022

Nádherné čtení. Velmi zdařile se autorovi podařilo propojit fakta a fikci. Skoro všichni hrdinové jsou silné a vlastně výjimečné osobnosti. Velká část z nich je u toho, když se "točí kola dějin", někteří i významně a blízko. Postavy jsou z různých zemí a různých společenských vrstev, jejich životní dráhy se přesto občas více či méně střetávají.
Hrdinům člověk rozumí, i když ne vždycky jsou kladní a zachovají se správně. A někdy se dokonce můžeme ptát, co je vlastně správné a jak bychom se zachovali my?
Některé dílčí příběhy jsou možná trochu schematické, ale i ty dávají smysl jako ilustrace doby.
Je zajímavé, jak Folletovo beletristické zpracování situace v Rusku na začátku minulého století sedí nejen s tím, co mě učili v dějepise (pravda, mě ještě z pohledu bolševiků, takže myslím jasná fakta, ne jejich interpretaci) ale i s tím, co píše třeba Figes.
Někde jsem četla, že tahle sága je moc "levičácká" . Jenže v prvním díle je jen popsána realita společnosti té doby. I to, proč někde uspěly ideologie, které se ukázaly zrůdné.
Jelikož všichni víme, co v historii bude dál, o některé postavy se vysloveně bojím. Už se těším na další díly.

15 08.04.2022

Tak tohle grokuju. Je trochu znát, že ta původní kratší verze vyšla poměrně dávno, v roce, kdy jsem se narodila. Vidět je to jak na zmínkách o věcech technických, tak na společenských souvislostech. Ale myšlenky rozhodně nezastaraly. To hlavní, setkání různých kultur s různou etikou (i když tady ne úplně přímo) asi nezastará nikdy. Vždyť takové střety známe i z rodné planety, co teprve kultura mimozemská.
Někomu se to možná může zdát „užvaněné“, ale mně ne. Zaznělo tam množství zajímavých myšlenek, zejména z úst Jubala. Některé jsou trochu kontroverzní, ne se všemi souhlasím a některé by dneska oprávněně neprošly. Jenže všechny stojí za zamyšlení. Některé alespoň jako výpověď o době, některé jako nadčasová výpověď o nás, lidech.
Sexuálně otevřený život Mikových stoupenců byl asi pokrytecky prudérní USA té doby docela síla. Taky jsem vyrůstala v prostředí ovlivněném křesťanskou morálkou, i když ne přímo v rodině věřících. Takže bych asi takovou komunitu nedala jako člen. Ale nijak by mě nepohoršovala její existence, když tím lidé nikomu neškodí, ať žijou jak chtějí.
Vlastně jediná věc, s kterou bych měla etický problém je likvidace nepřátel, zejména policistů. Jenže marťanská etika a její pojetí smrti je jiné.

10 28.03.2022

Hezké, ač neveselé čtení. Dávám plný počet *, i když se mi zdá, že problémů a témat, kterých se autorka dotýká, je až moc. Jeden člověk či rodina asi jen těžko prožije vše, co hlavní hrdina a jeho rodina.
Pokud někdo kritizuje jednoduchý jazyk , měl by si uvědomit, že je to vyprávění puberťáka.
Je otázka, jestli je hlavní hrdina uvěřitelný, no pokud toho člověk tolik prožije, často dospěje rychleji.

10 17.03.2022

Typická Vondruškova historická detektivka. Žádný zázrak a vrchol literatury, je to jednoduchá ale celkem čtivá a zábavná detektivka v historických kuliisách. Nic víc, nic míň. Jen těch náhod tam bylo opravdu hodně. Víc, než aby to čtenář přešel s mávnutím ruky, že k žánru to přece patří.
Hodnotím celkem vysoko, bavilo mě to.

7 15.03.2022

Pokud se nepletu, tohle je první literární zpracování příběhu o slavném upírovi. A proto jsem si to chtěla přečíst. Upíři jsou dnes v řadě fantasy, v některých zejména YA dokonce hlavní postavy. Bylo natočeno mnoho filmů o upírech i Drákulovi. Když jsem odkládala knížku, prozpěvovala jsem si popěvek z muzikálu :„Buď navždy proklet, Drákulo.“ O Drákulovi a upírech píše a točí filmy kde kdo. Jenže Stoker byl první, kdo o Drakulovi psal, tedy spíš první kdo nezapadl a je všeobecně známý dodnes. Proto stojí za přečtení.

Čas. který uplynul od jeho napsání, je na příběhu trochu znát, ale požitek to nijak nezmenšuje.

18 11.03.2022

Mně se Červeňákovy historické detektivky líbí. Jistě, jsou to detektivky, tedy oddechová četba a svým způsobem pohádky pro dospělé, ale Červeňák tenhle žánr umí dobře.

Zvlášť oceňuji dvě věci. Zaprvé tak propracované hlavní postavy a vztahy mezi nimi se v tomto žánru moc nevyskytují, bývají mnohem plošší a jednodušší. A za druhé, od autorů detektivek čtenáři většinou čekají, že odhalení pachatele bude překvapivé. Na druhou stranu jsou rádi, že jsou tak chytří a odhalí něco dřív než vyšetřovatelé. A pak autorovi v komentářích vytknou předvídatelnost. Mně se zdá, že Červeňák zvládl oboje, Něco čtenář či posluchač odhalí či alespoň tuší brzy, ale při úplném vyjasnění všech okolností se může dočkat i jistých překvapení či spíše vysvětlení podrobností a souvislostí.

16 11.03.2022

Uvědomila jsem si, že i když historické romány považuju za jeden ze svých oblíbených žánrů, od paní Vaňkové jsem toho moc nečetla. Touhle knížkou jsem to chtěla napravit. A udělala jsem dobře. Bylo to příjemné počtení. Jak to tak u románu tohoto žánrů bývá, ne všechno v knize jsou nutně fakta. Zejména postavy, jak jejich charaktery a vztahy mezi nimi , budou do určité míry vždycky trochu ovlivněny subjektivním pohledem autora . Ani všechny detaily nemusejí sedět. I tak ale může být taková knížka poučením, nebo spíš inspirací pro podrobnější hledání historických faktů.
Jestli mi něco vadilo, tak jen ta červení knihovna, v tom se přidávám k jiným komentujícím.
A bylo pro mě zajímavé zjištění, jak různě můžou autoři stejné historické postavy vnímat. Mám na mysli Vondrušku a Přemyslovskou epopej. Zkrátka jsou to romány, ne učebnice historie.

11 11.03.2022

Je to třetí knížka, kterou jsem od Weira četla. Pokud bych chtěla určit pořadí, jak se mi ty knížky líbily, byla by Artemis na třetím místě. Ale i tak hodnotím 5*. Protože se mi to moc líbilo. Příběh je tentokrát detektivka v kulisách sci-fi. I v Artemis hlavni hrdina, tady tedy hrdinka, k řešení problémů využívá vědecké poznatky. I tady hrdinka "hláškuje", v tom jsou všechny 3 autorovy knížky podobné. Přitom se v žádném případě nedá říct, že by se autor opakoval a že je to pořád to samé.
Že hlavní hrdinka není moc uvěřitelná? Nevadí, to parří k věci.

10 27.02.2022

Marně vzpomínám, kde jsem o téhle knížce vlastně dozvěděla. A přiznávám, dostala mě. Vím je to pohádka pro dospělé, drsná a smutná pohádka. Jak dopadne nebudu ani naznačovat.
Některé postavy byly naprosto dokonalé, zdaleka nejde jen o hlavní dvojici mladých milenců. Třeba se sympatičtější představitelkou nejstaršího řemesla jsem se v literatuře snad nesetkala (ani Sugar z Kvítku karmínového a bílého mi tak nepadla do oka). Cetta je na jednu stranu silná a dokáže bojovat, na druhou stranu, když je potřeba, umí být i smířená s osudem . Tak explicitní scény já osobně zrovna nemusím, přemýšlím, nakolik byly v knížce potřeba, ale celkový dojem z knížky mi nepokazily,

10 27.02.2022

Rozhovory s několika lidmi a jak je to zajímavé. Výběr tázaných je skvělý, vypravěči jsou lidé různého věku, a hlavně z různých sociálních vrstev, což v KLDR má evidentně zásadní význam. Tak se vysvětlují i zdánlivé rozpory. Někdo z tázaných řešil, jak neumřít hlady a zimou, někdo, jak získat zahraniční film a módní účes. Ano taková asi byla a je KLDR. Režim v KLDR je vlastně geniální, nesmí se skoro nic a všechno je jasně nalajnováno. A tak každý občas nějaké pravidlo poruší. Tudíž snad každý může být v případě potřeby z něčeho obviněn. A každý má strach z odhalení, snad kromě velkého vůdce. A ten se zase bojí spiklenců.
A že se v některých dobách a velkých městech dalo sehnat skoro všechno? To odpovídá tomu, jak podobné režimy fungují a jak se v nich lidé snaží přežít.
Autorka se táže citlivě. Je jasné, že jsou to subjektivní výpovědi, tázaní se mohou trochu stylizovat a nemusejí být zcela upřímní. Ale to na zajímavosti knihy nic nemění. Co bylo nejpůsobivější? Těžko říct, ale mě asi nejvíc zaujala feministka a důchodkyně, každá z jiných a v jistém smyslu opačných důvodů. Jenže ostatní výpovědi moc nezaostávají.

17 02.02.2022

Někdy mi vadí, když autor fantasy nebo sci-fi až přehnaně podrobně popisuje a vykládá svět, který vymyslel. Tak to u téhle knížky rozhodně nehrozí. Vysvětlováno není vlastně nic. Různí tvorové tam zkrátka jsou a ne vždy je hned jasné, co jsou zač.
Je to docela šílené a občas ujeté, nejsem si jistá, jestli jsem všechno pochopila. Ale rozhodně je to originální. Za origanilitu dávám hvězdu navíc.

4 30.01.2022

Myslela jsem, že lidstvo se poučilo. Řešit dnes, jestli je někdo Žid? Popírat holokaust? No, pamětníků už moc nežije. Proto nesmíme zapomínat.
A popírat holokaust je nepřijatelné. Nebo chceme, aby se něco takového opakovalo? A co když budete mít pro někoho nevhodný původ třeba vy, autore?

Opět jedna z knih, kde hodnotím celkový dojem. Nějaké mouchy by se našly, např. moc jsem nepochopila, proč autor přeskakoval v čase. Ale díky celkovému dojmu dávám plný počet hvězd.

Je to beletristické zpracování příběhu, který asi není tak dobře známý, jak by si zasloužil. Moje generace se o těchto hrdinech ve škole dozvěděla málo a konkrétně o trojici M+B+M skoro nic.
Jen těžko si asi dokážeme představit, v jakém stresu odbojáři žili. Ústřední trojice věděla, jak nepatrnou naději na přežití má. A přesto bojovali. Přinejmenším dva ze tří králů byli v jistém smyslu „kovbojové“. Jenže právě proto okupantům dokázali škodit.
Příběh byl zajímavý a vlastně i napínavý, i když čtenář ví, jak to dopadlo.
Zajímavé bylo i to, že jsem se dozvěděla o mnoha dalších hrdinech. kteří se nebáli postavit zlu.

Dopis Mašína dětem mi vehnal slzy do očí.

Posloucháno jako skvěle namluvená audiokniha.

7 28.01.2022

Tohle bylo opravdu příjemné překvapení. Čekala jsem, že se ne moc náročnou formou dozvím nějaké informace o autismu, (moje znalosti jsou skutečně na úrovni zmíněné na obálce - „ Rejnmen a Šéldn“) a že mě to asi zasáhne i emočně. To se splnilo. Jenže je tam toho víc, například humor. A hlavně je to opravdu hodně dobře napsané, mnohem líp, než jsem očekávala. Oceňuji i autorčinu otevřenost.
Vím, že já bych „jiné“ dítě či děti s takovou grácií jako autorka nezvládla. To je fakt.
Je skvělé, že dnes už víme, že autisté nejsou nevychovaní, zlí, hloupí či kdoví co ještě. Jenže cesta k tomu, abychom se naučili s nimi žít a přijmout je ještě dlouhá. Kéž by se podařilo dostat všechny na nejvyšší možnou úroveň a v rámci jejich možností je zařadit do společnosti. Ne u všech to jde lehce. Ale pozor, nejde o výkon. Ono by bohatě stačilo, kdyby autisté a postižení byli spokojení a pokud možno šťastní.
Podle vyprávění je starší autorčin syn hodně chytrý a ani ten „papírově mentálně postižený“ se mi nezdá „hloupý“, zkrátka je jiný a nevejde se do tabulek.

A nezajímavější citáty“
„Chyby jsou hnojivem duše“
„Není takový problém přijmout své postižené dítě jako přijmout společnost, která ho nepřijímá.“

Trochu odlehčím. Zatím dávám 4 *, protože přece není „normální“, aby nějaká knížka měla 100% , tedy víc, než moje nejoblíbenější knížky. Až se tady objeví další hodnocení, tu hvězdu přidám.
Tak už je tam pátá hvězda.

7 18.01.2022

Skvělá sci-fi. Je tam dobrodružství a dramatická zápletka, vlastně těch zápletek ve smyslu nějakých katastrof je tam dost. Ale je tam i humor. A hlavně je to zase jednou dobrá hard sci-fi.
Kdo chce, může si porovnat technické a vědecké pasáže s tím, co si pamatuje ze školy . Mně, která přírodní vědy studovala naposledy na humanitním gymplu v minulém tisíciletí, stačilo, že to působilo věrohodně.
Snad o ději moc neprozradím, když napíšu, že přemýšlím, zda život a inteligence ve vesmíru je založen na podobných principech jako na Zemi, Přemýšlím o tom dlouho, nejen u této knížky, sci-fi čtu skoro padesát let. Všimněte si, že píšu mimozemský život je, ne byl by.

31 14.01.2022

Zajímavý pohled na Austrálii před zhruba 100 lety. Osudy i povahy sester byly vykresleny dobře, i s jejich chybami . Pro mě byl z "profesního" hlediska velmi zajímavý popis hospodářské krize a jejích dopadů.
Nechápu, proč tolik lidí srovnává s Ptáky v trní. Taky je hodnotím výš, ale je to trochu něco jiného. A hlavně mně se od autorky (mám ji mezi oblíbenými) nevíc líbila Římská sága (Masters of Rome), je to úplně jiný žánr a vůbec, autorčin záběr je mnohem širší.

5 09.12.2021

Nejsem praktikující věřící. Takže se celkem pochopitelně neztotožňuji se všemi názory katolického kněze. Pravda ovšem je, že takoví představitelé církve jako pan Czendlik jsou v této instituci potřeba a jsou tam svěží vítr. V knize zaznívá řada zajímavých myšlenek pro každého, bez ohledu na vztah k víře a církvi.

S čím mám trochu problém jsou některá pro mě až příliš zobecňující tvrzení, ani ne tak o víře, ale třeba o ženách, o mužích i jiné. Je mi jasné, že takováto knížka je subjektivní pohled autora a že se autor může víc či míň stylizovat. Přiznám se, že tady se mi ta sylizace zdála až do očí bijící. Ale to může být jen můj dojem.

Knížka ovšem určitě stojí za přečtení.

7 09.12.2021

"Žádný zdroj neříká pravdu a některé lžou". To říká autorka několikrát. A kromě příběhů žen z různých období je to vlastně jedna z důležitých myšlenek knihy. Dává podnět k tomu podívat se na historii trochu jinak, než pod vlivem stereotypů, které máme zafixované z hodin dějepisu. Vnitřní Němci či Rakušané v nás a vnitřní Češi když ne v Němcích, tak určitě v Rakušanech. Když člověk takhle souhrnně vidí známé i méně známé české stopy v Rakousku, ale i naopak. Zkrátka máme k sobě blízko.

Příběh Kateřiny byl celkem pochopitelně zajímavější.

6 02.12.2021