Frupet komentáře u knih
Kniha je bezesporu plná historických událostí a životních moudrostí. Postavy ať již historické nebo smyšlené mě nepřestávaly bavit (Kaptah, Haremheb nebo Nefernefernefer, Minea...). Nicméně nejvíc mě bavily neuvěřitelná slovní spojení jako: narodit se s lejnem mezi prsty, obveselovat se, tvá slova jsou mi jen bzučením mouchy... už pro to stojí za to si knihu přečíst.
Ještě nikdy jsem u knihy nebrečela. Až dnes. Posledních asi 20 stránek mi tekly proudy slz. Liesel, její táta a kamarád Rudy, Max a jejich povídání ve sklepě, starostova žena a její knihovna... spousta drobných příběhů propojených do jednoho života a tolik setkání se Smrtí.
Přemýšlím jen, jak by asi vypadala tato kniha, kdyby Orwell znal google, facebook, mobilní telefony ... je to děsivé. A poslední část knihy... mučení, vymývání mozku... wou. Těžko pochopitelné, uvěřitelné - i když historií popsané. Kde se bere v lidech tolik krutosti?
Analfabetka mě nadchla. Místy opravdu rozesmála. Tolik absurdních situací, které se udály Nombeko a atomové bombě a neexistujícímu Holgerovi...
Stoletý stařík je pro mě něco mezi Cimrmanem a Švejkem. Všude byl, všechno zažil, ze všeho se vymotal a všechno přežil.
Kniha, kterou by měli rozdávat na radnici spolu s oddacím listem. Autor vysvětluje rozdíl mezi zamilovaností a láskou a velmi prakticky a pochopitelně ukazuje svoji teorii pěti jazyků lásky.
Milovníci erotických románů si určitě přijdou na své. V knize bylo všechno. Krásný, bohatý a sebevědomý muž, mladá, sexy a komplikovaná žena, nejlepší kamarádka se svojí dávkou lásky a životních kotrmelců... a konec jako z pohádky.
Nadčasová klasika. Poslouchala jsem ji jako audioknihu. Je skvěle namluvená a to včetně propagandistických básní a písní.
Očekávala jsem román o lásce komplikovaný různými národnostmi. Autorka přidala ještě komplikace spojené s válečným konfliktem, vězněním... Celý příběh byl vlastně o rozporu mladé ženy mezi jejími Vietnamskými a Francouzskými kořeny.
O knize se hodně mluví a když na mě vykoukla v knihovně, byla jasnou volbou. Ale nečekala jsem, že ji přečtu jedním dechem. Asi nejvíce mi utkvěl příběh Dobrovolné babičky a jejího synka a příběh patnáctileté Nikoly a jejího přítele Ondřeje. Myslím, že se velmi často stává, že to co je vidět na první a možná i na druhý pohled zdaleka není všechno. Témata jako nevěra, postižené dítě, nezájem rodičů, těhotná milenka, existenční problémy... jsou silná i sama o sobě, ale když je někdo smíchá tak šikovně jako paní Třeštíková, pak my, obyčejní čtenáři jen žasneme.
Po dlouhé době kniha, která mě vtáhla. První 2kapitoly jsem si říkala... tuctový románek. Ale příběh mě pohltil. Miluju osudovost. Několikrát jsem u knihy uronila slzu dojetí.
Milá knížka. Líbila se mojí devítileté dceři i mě. Krásně napsaná a nádherně ilustrovaná. Vykouzlila mi úsměv na tváři a pohodu v duši. Dokonalá volba v adventním období.
Čtyři povídky. Všechny měly něco do sebe, každá mě donutila se nad něčím zamyslet.
Vykoupení z věznice Shawshank mě nadchlo svou jednoduchostí. Pro mě to byl příběh o trpělivosti a vnitřním klidu.
Nadaný žák pro mě byl absurdním příkladem toho, jak jedna lež plodí druhou a malé zlo plodí větší a větší.
Tělo aneb příběh o nevinnosti pro mě znamenal nahlédnutí do doby, kdy si děti celé dny dělaly co je napadlo a dospělí o tom neměli ani potuchy.
A konečně Dýchací metoda, příběh o klubu neklubu, kde si pánové vyprávěli zvláštní příběhy, včetně toho o těhotné a neprovdané ženě, která bezhlavě porodila...:/
Jak snadno se může malá holka ztratit v lese? A dokáže se zase najít, přežije? Jednoduchý námět, skvělé zpracování. Uvažování malé Trish mě nepřestalo fascinovat do konce příběhu. A když se objevil netvor, který ji provázel, děsil... nedokázala jsem se odtrhnout.
Přečteno jedním dechem. Téma multivesmíru se ve sci-fi objevuje poměrně často...to co mě nutilo číst dál, byla především touha Jasona vrátit se ke své milované Daniele a k synovi Charliemu.
Sapkpwski a především sága o zaklínači patřila k mým oblíbeným v období puberty. Teď ve 32letech jsem měla chuť zjistit, jaké je to čtení z dospěláckého pohledu????. A bylo to příjemné čtení. Ne obzvlášť hluboké, ale osvěžující.
Geralt tentokrát více než s příšerami bojoval s průšvihy. Marigold se objevil jen okrajově. Ale nechyběly ani svůdné čarodějky.
Po překonání první čtvrtiny jsem teprve četla s chutí. Jsem ten typ čtenáře, který si nepamatuje jména (jen jak vypadají v textu, takže podobná jména často zaměňuji). Prvotní dojem z knihy byl zmatek. Ten se postupně přetavil ve zvědavost. Ke konci se objevily obrysy smyslu. Ale myslím, že si knihu budu muset přečíst znovu, abych z ní měla opravdu dobrý pocit.
Asi nejvíce mě oslovil příběh jídlonošky a příběh ostrovní civilizace.
Krásný nápad. Výzvu jsem přijala - ne moc úspěšně - zatím... Ale knihu snad nemá ani smysl hodnotit. Celá věc by šla popsat na plakát. Občasné modelové příběhy jsou dost chabé, zbytek se vytrvale opakuje podle hesla - opakování matka moudrosti?!? Nebo možná podle zadání nakladatele na minimální počet stran?
Kniha je pro mě nahlédnutím na to, že lze učit jinak, lépe. Takové malé ujištění, že nejsem sama, komu připadá naše běžná škola zastaralá, plná věcí, které vyžadujeme, aniž bychom si pamatovali proč. Teď se chystám na Moderní didaktiku, tam doufám najdu praktické návody.
Knihu mám pořád na stole v kabinetu plnou záložek, lepítek, poznámek ... zkouším nové metody s mými žáky a většinou fungují výborně.