Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel ekniha

5 15. ledna

Velmi jsem se pobavila.

7 10. ledna

U mnoha momentů jsem se smála nahlas, nesmírně jsem si užívala návraty do historie a styl psaní mě chytil a nepustil. Skvělá kniha.

9 09. ledna

Když jsem tuhle knihu poprvé držela v ruce, zaujal mě její název. Dlouho se mi nestalo, že by mě tolik některá kniha uchvátila. Líbilo se mi, jakým způsobem autor pracuje s časovým pásmem. Za mě strhující příběh, který opravdu stojí za přečtení.

10 04. ledna

Švédský Alan Karlsson je něco jako náš český Jára Cimrman. Příběh byl plný skvělého humoru či vtipných narážek. V minulosti tohoto stoletého staříka nám autor podává zábavnou, nenucenou a dobrodružnou cestou důležité historické okamžiky. Ovšem občas jich na mě bylo příliš, až jsem se začala ztrácet v ději. Čtenář především musí ty dějiny aspoň trochu znát, aby mu to celé dávalo smysl. Naopak druhá linka, tudíž ta ze současnosti, ve které Alan vyleze z okna a zmizí, mě bavila velmi. Vše zde bylo tak geniálně nepředvídatelné a naprosto neuvěřitelné, až to v celkovém podání dávalo dokonalý smysl. Jednotlivé postavy, jenž stařík na své cestě potkával, se od sebe odlišovaly, jak jen to bylo možné. Tato Jonassonova kniha mě dokázala zaujmout, poučit i pobavit, proto bych chtěla dát šanci také jejímu pokračování.

„Pak otočil hlavu a podíval se na domov důchodců, o kterém si ještě nedávno myslel, že bude jeho posledním pozemským příbytkem. A řekl si, že umřít snad může někdy jindy a někde jinde.“

7 29.12.2020

Správně prdlý příběh. Současná dějová linka mě moc bavila. Jednu hvězdičku ubírám za někdy zdlouhavé líčení Alanova dlouhého života.

8 26.12.2020

Třeskuté, nevšedně neotřelé. Moc pobavilo. Konečně, po delší době něco, co mi hodně pomohlo na náladě. Vřele doporučuju.

17 22.12.2020

Za mě velmi povedená snůška absurdit jak groteskních, tak i lehce napínavějších. Ve druhé rovině snůška podivných setkání, které se při nejlepší vůli stát nemohly, ale při čtení rádi věříme, že to tak proběhlo...:-). Třetí docela povedenou rovinu vidím v osobitém „mikrodějepisu“ 20-tého století…:-) Fajn čtení, snad se někdy dostanu i k dalším dílům...