ferdada
komentáře u knih
Soběstačný
Zuzana Dostálová
Příběh v knize se stal mým společníkem na pár dnů, vnímala jsem ho velmi osobně - tak, že se mě týká, ne pouze, že jej čtu. Byl se mnou při venkovních aktivitách, ve vaně, v kuchyni u vaření, v práci. Pořád tak nějak na pozadí v hlavě. A to je, myslím, důkaz, že příběh je dobře napsán. (Proto jsem mu i prominula ty vkomponované trčící povinné věty a zmínky, které dnes trapně v knize být musí, by národ na všech frontách byl patřičně modelován, vlastně mordován.)
Šepot včel
Sofía Segovia
Taková poctivá kniha. Uvědomila jsem si, jak jsem ráda, že ji čtu a vlastně taky, že si ji šetřím. Myslím, že je štěstí na podobný kus narazit. Dobře svázaný překvapivý příběh, ve kterém hrají opravdové hodnoty. Ani jsem zde nezaregistrovala povinné pasáže, či, přinejmenším, "ty" obraty, slova. - Jaké blaho! Děkuji té náhodě, která mne k Šepotu přivedla. Už mám dva týdny dočteno a v sobě pořád ten milý pocit, který mi dokáže přivést skvělý čtenářský zážitek. Hýčkám si ho.
Jitka Válová: Byly jsme dvě malý hovna ve vysoký trávě.
Marcela Pecháčková
Jsem nadšená. O tip na tohle čtení o sestrách Válových jsem zakopla náhodou a stále za to cítím vděčnost. Vážně, kniha pohladila po duši, četla jsem ji a fotodokumentaci v ní prohlížela jaksi se svátečním pocitem (a vím, že to nebylo tím, že zrovna probíhají Vánoce).
Když si uvědomím, jaké srágory o kom všem možném nebo těžko uvěřitelném jsou napsány… Tak Válovky jsou skutečný skvost!! Po čase zase závan opravdového života a umu, pravosti. Rozhodně doporučuji.
Jak voní tymián
Marcel Pagnol
Blažený pocit z Pagnolova příběhu! Líbilo se mi líčení krajiny (tak, že jsem ji viděla i cítila, sluníčko mne prohřívalo), rodiny a širší rodiny, vztahů, školního docházení, tiše plynoucího času. Kniha tedy sepsána barvitě, pěkným jazykem, to dokáže duši obohatit a dodat na energii. Potřebovala jsem si dopřát něco podobně harmonického - a toto byla nejspíš správná, ač nahodilá, volba. Odlévám do sklenky rosé a připíjím knize a dobrým dnům, které tu jsou a určitě přijdou další. Po takovém čtení vidím i to černé spíše modře. Azurově.
Pláňata
Petra Dvořáková
Ó, jak opravdové! Bylo o čem přemýšlet, nač vzpomínat. Příběh mi tak nějak otevřel dobře zabouchnuté dveře minulosti. Už je to přes měsíc po přečtení - a pořád v tom jedu. Některá rána se probouzím a nevím, zda já jsem já nebo Pavlína. Inu, čtěte, je to dobrá kniha.
Petru Dvořákovou zařazuji mezi mé objevené a oblíbené paní Autorky. Není to jen neautentická šikovná pracovnice se slovy.
Utopená
Lenka Chalupová
Aktuální hodnocení je 73 %, ale musím říct, že tato detektivka vůbec není žádný propadák nebo otřelost. Lenka Chalupová mě zatím nezklamala v žádné z přečtených knih a řadím ji mezi skvělé autorky. Dostala jsem se k ní vlastně náhodou a doteď to nechápu. Proč náhodou? Nejspíš to však bude tím, že nešermuje dnes povinnými proprietami, proto nemá vymeteno k piedestalu slávy.
Pěkný styl, dobrá čeština, uvěřitelnost.
Šeptuchy
Alena Sabuchová
Zvláštní kniha. Ač už Polasí a jeho okolí znám, bohužel ne osobně, ale z jiné literatury, toto bylo jiné. Vážné jiné, takový zápisek, vyprávění známé holky (nebo kamarádky), žádný konstrukt a tah na branku. Vyprávění se mě dotklo. Tak, jak je o ničem, vlastně však nakonec o všem - pokud to tak chci vnímat. O času běhu, o smyslu, o vzpomínkách. O nadějích, či iluzích. O nezveličování. To, co my, ve středu Čech můžeme sosat s obrovskýma udivenýma očima, je v Polasí normálka.
A veliký plus - neobjevuje se tu linka protěžovaného národa.
Děkuii za hezkou knihu.
Anežka
Viktorie Hanišová
Rozhodně to bylo čtenářské překvapení, nenudila jsem se. A to se, myslím, počítá hodně. Jakož i to, že čtenář doveden do stavu přemýšlení, srovnávání, hodnocení.
To, že v příběhu použita odlišná rasa, mě už vůbec nepřekvapuje.
Otevřený konec, dle mě, sedí. Nechci mít vše naservírované - dovolme si, respektive užijme si myšlenkovou i příběhovou variabilitu.
Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
Knížka mě zaujala. Dost. Život, tak, jak je. Ambice, zvyky, pazvyky, chtění a touhy, nuda. Zaběhlé rutiny, i bezmoc a odpovědnost. Náhody i řízený osud. Autorčin styl psaní je věrohodný, ať mluví za ženu, muže, chlapce i dívku.
Než jsem tě poznala
Jojo Moyes
Příběh vás donutí zamyslet se. Nad vlastním pohodlným, zřetelným životem, kdy jste soběstační a nejste odkázáni na pomoc druhých. A jo, je tam to dilema. Co je správné - a dle jakých měřítek? Možná je to i o těžkém umění potlačit vlastní sobectví a nechat spolutvorům možnost svobodné volby. Přesto, že nás to bude bolet. Moc bolet!
Tady se dočtete i o velké síle ducha a přejícnosti fyzicky nemohoucí osoby.
O pomíjivosti chvil a okamžiků, života samotného. O vzácných silných povahách (nevím jestli má je ze stejného ranku), kterých si moc vážím a obdivuji je.
Co neodvál ani čas
Hana Marie Körnerová (p)
Skvěle napsaná kniha s uvěřitelným dějem, uvěřitelnými, živými dialogy. Naprosto mne dokázala vtáhnout do příběhu, stala jsem se jeho součástí. A necítím se být podvedena - jako se mi v poslední době už několikrát stalo, u jakýchsi pseudoatorů (byť jsou jejich knihy označovány jako bestsellery). Nejspíš se mi líbilo i to, že kniha je o obyčejném životě se všemi jeho plusy a nepodařenostmi, s ránami osudu. Ano, nebyla akční ve smyslu "řev-bum-bác- au_prásk-a-konec", to mi vážně nechybí, nevyhledávám (i tak se takové děje odevšud valí). Dováděla k zamyšlení.
Děkuji autorce za velmi příjemné chvíle při čtení, na které jsem se moc těšila. - Až přijdu z práce, "poflákám" domácnost a sáhnu zrovna po této knize. :-)
Strážce nádrže
Zdeněk Svěrák
Úžasný čtenářský zážitek! Kniha mě skutečně naplnila štěstím a znovu vírou v sílu jazyka. Ve Svěrákově podání příběh vždycky klapne, nic není zbytečné. Nádhera! Po dlouhé době a řadě přečtených, leckdy zbytečně napsaných, tahle lahůdka, co hladí po duši.
Kyselé třešně
Lenka Chalupová
Kniha mne tak velmi zasáhla. A mám ji v hlavě, prolíná se mi s životem, který žiju, je to zvláštní a silné, jako by ten příběh byl z mé rodiny, Pomáhá mi vzpomínat, tahá i ty zastrčené střípky štěstí, vyloví i křivd a zášti hodně. Co s tím? Těžko někdy dělit zda jisté chvíle jsou reálné nebo zas zrovna žiji kousek fikce z autorčina pera…
Skutečně krásně napsáno, smekám a obdivuji.
Příběh Arthura Truluva
Elizabeth Berg
Knihu jsem dostala letos v srpnu od dcery k narozeninám. Neměla jsem nijak velká očekávání. Říkala jsem si - nějaký výstřelek, či nadhodnocená záležitost. Ale teď… Děkuji. Děkuji ze srdce. Příběh mě pohladil, udělal léčivé "půůůůůů" nad vším posledním, co jsem četla a žila. Ano, tohle jsem potřebovala nasát. Žádné převraty a úžasnosti a přitom je v příběhu všechno. Jako když jedeme tím naším "obvodem", kde vlastně dohromady nic není a přitom námi vnímaná krajina se svými něžnými detaily dokáže poklidit paseku v duši.
Rekonstrukce
Viktorie Hanišová
Velmi dobře napsaný uvěřitelný příběh. Kniha mne nenechala chladnou, není to jen krmivo (rozuměj - bytostně musím číst, tak jako musím jíst), ale zážitek. Je to už pár dní, co mám dočteno, ale stále ji mám v hlavě, přemýšlím o různých pasažích, střípcích.
Před povodní
Anna Bolavá (p)
Po šesti letech se dostávám k další knize Anny Bolavé. A nemělo to chybu! Je to výborně napsaná "ujetina". Jak na podobné nejsem, tato mě tedy chytla - a za dva dny bylo po všem, se vším všudy. Autorka příběh předkládá dobře vybranými slovy a stavbou vět - pocity ze čtení jsou tedy velmi působivé a věrohodné. Propojení pohádkového světa s tím skutečným je nenásilné, uvěřitelné, vlastně si říkám, že to "TAK" je, však mnohokrát už jsem byla svědkem různých fantaskností Existence a konání nadpřirozených bytostí je pak přijatelným odůvodněním situací prostým rozumem nevysvětlitelných.
Atmosféra knihy je skvělá, příběh má tempo, bonusem je i ne zrovna odhadnutelný vývoj postav. Inu, moc se mi, vlastně nečekaně, líbilo. A k trilogii hnedle hodlám přidat i další "Bolavosti", které jsem zatím nechala netknuté.
P.S.
Aňa Geislerová (p)
Hvězdičky dávám za ilustrace. Vlastně bych jich měla dát víc, klíďo plný počet. Protože ony, a vůbec celkové grafické pojetí knihy, text významně předbíhají.
Baletky
Miřenka Čechová
Balet mě nezajímá. Ale knížka se mi do pařátů dostala. Může za to neobvyklé jméno autorky. Miřenka, Miřena. Krásně zní a to mě dostalo. Stejně tak i příběh, do kterého jsem se posléze ("poslézi" asi deseti, patnácti stran) soustředěně zabrala.
Běžný jedinec nemá tušení, jakou dřinu a dril a bolest baletní umění obnáší. Mezi námi však - kdo chce dosáhnout úspěchu, být dobrý nebo třeba nejlepší, v jiném oboru, je to též o dřině, drilu, bolesti. Odříkání, sebezapření, vůli, životaschopnosti, odolnosti, nenávisti k rodičům, rádcům, trenérům třeba a já nevím o čem všem. Velké věci chtějí od jedinců velké odhodlání, sílu a vytrvalost.
Ale i přes toto vědomí je příběh obyčejných všedních dní velmi silný a uvěřitelný. Však se jedná o osobní zpověď, ne? Prokládání sloupcovitými deníkovými zápisky čtení oživuje, byť zápisky jsou vlastně prosté, jen jaksi heslovité (což samozřejmě autorovi pro pozdější připomenutí postačuje). Taky to tak mám.
Co se mě hodně dotklo - přiznání neskutečné samostatností mladých děvčat "hozených do vody" a jejich posouvání se do dospělosti. Pokud mohu srovnat se zkušenostmi, které mám a co zažívám, je to nesrovnatelné. :-)
Díky za knížku, Miřenko.
Geniální přítelkyně
Elena Ferrante
Konečně, jsem vděčna, že jsem našla knihu (nebo ona mne) z neobvyklého prostředí. Zaujalo, chvílemi nadchávalo, chvílemi trošinku nudilo. Celkové hodnocení hvězdnaté. A, vlastně, uvědomuji si zavádějící, respektive hravý název knihy. Která z nich to je - první nebo ta druhá? Nebo jsou geniální obě?
Med ve vlasech
Jiří Suchý
Neuvěřitelný. Je to borec, p. Suchý. Obdiv, obdiv, obdiv. Co jsem zhlédla film Lehce s životem se prát, jsem p. Suchým dookouzlena naprosto.