Eumenida komentáře u knih

Asi je lepší číst ji po kouskách. Jako jednotlivé sloupky to mohlo fungovat, takhle vcelku kniha ztrácí vtipnost (pokud vůbec nějakou měla). Svádět všechny nekalosti na Bushovu administrativu (dnes by se mohlo použít jiné jméno) není špatný nápad, ale proč ona se chudinka pořád válela na zemi?
Pauza.
To už mi připadal daleko vtipnější Tajný život takové normální matky.
Ale přesto bych Deník Sprosté matky nezavrhovala, bylo tam několik zajímavostí, které chtě nechtě musím porovnávat s naší minulou dobou (povinně nepovinné aktivity rodičů na opravách školy, u nás slavné brigády socialistické práce. Jen s rozdílem, že za brigád soc.prc. se školné neplatilo, kdežto tady rodičové stachaní na úpravách a vylepšeních a stejně školné valí. O majetcích a aktivitách šéfů zdravotních pojišťoven ani nemluvě...)

5 08.05.2015

První kniha, která mě trochu nudila (první od Forsytha, předešlé jsem přečetla jedním dechem). Nevím proč, připadalo mi to překombinované, rozhozeno příliš mnoho nitek. Netvrdím, že je nudná, jen není tak chytlavá.

8 08.05.2015

Vydržela jsem hodně, pořád jsem čekala, jak se rozuzlí útoky Jekylla Hyda, pardon, Jacka Hyda a myslela jsem, že z Jacka se nakonec vyklube odložený nevlastní bráška (stejná matka, různý otec), nakonec to tak nebylo. Ale když došlo k pikniku na louce, to už mě úplně rozsekalo a dotáhnout to do konce už jsem nezvládla.
Kdyby se autorka aspoň tentokrát trhla od inspirace Twillightem, mohlo to být lepší.

Už jsem ji četla před časem, takže se mi vybavuje útržkovitě. Přesto si pamatuji dobře budovanou atmosféru hrůzy a také pocit nejistoty, který jsem sama při čtení měla. Zasáhly tam opravdu vyšší síly nebo šlo o nějakou pošahanou náboženskou skupinu? Příběh byl pořád na hraně těchto dvou možností. A skvělý, o napětí nebyla nouze, pocit ohrožení malého dítěte bylo dost silným motivem, pochyby jedné z hlavních postav přiváděly čtenáře právě k oněm dohadům, zda jde o šílenství nemocného člověka, nebo skutečný boj proti ďábelským silám.
Perfektní horor.

5 23.08.2014

Asi se trochu vymknu pochvalnému hodnocení, ale mě ta kniha těžce zklamala. Jsem sice teprve v půlce (domorodci), ale nacházím tam tak šílené klišé (a že to slovo nemám ráda), že to až dech bere. Vím, že se mnohé romány a témata sobě podobají, takže nemluvím o vykrádání nebo inspiraci předchozími romány, ale co mi tam nesedí, je popisnost různých střetů. Tam je akce na akci a hlavní hrdina s básnickou představivostí popisuje, co se děje. V okamžiku jednoho z bojů má čas sledovat, jak si počínají jeho kamarádi, přestože sám čelí útoku. Možná, kdyby autor nebyl v těchto popisech tak ukecanej a vyhodil aspoň polovinu přídavných slov, příběh by nabral větší gradace.
Taky tu vidím silnou inspiraci Indianou Jonesem, Gladiátorem, Robinsonem a Pláží. No, já nevím, četla jsem Running man, Dlouhý pochod i Hunger games, a všechny tyto romány jsou o sto procent lepší.
Ale připouštím, že pro jiné může být kniha setsakra atraktivní.

Povídky Malostranské byly pro mě bohužel utrpením, i když bych ráda řekla pravý opak. Ale nemůžu se pro ně nadchnout a četly se mi hodně těžce. Ani nevím, v čem byl vlastně problém, že jsou pro mě tak nestravitelné...

8 09.02.2014

Dolores Umbridgeová, dokonalá megamrcha! Typická megera, která dokáže týrat děti s úsměvem na rtech a velmi rafinovaně (Harryho psaný trest byl opravdu rafinovaně vymyšlen). Jinak Fénixův řád se mi líbil stejně jako ostatní díly, do popředí se dostal i dosud nešikovný Neville, navíc jsme se trochu dozvěděli i o Nevillových rodičích, to bylo hodně emotivní.

19 09.02.2014

Naprosto skvělé horory, které neznudí ani dnes!

13 08.02.2014

Půvabná knížečka, návrat do dětství. A přestože tenkrát neměly děcka z Bullerbynu ani počítače, ani mobily, ani tablety a snad ani televizi, vůbec se nenudily a jejich dětství bylo pestré a plné her. Doba, na jakou se později vzpomíná s láskou a nostalgií.

21 08.02.2014

Kytici mám hodně v oblibě, skvělé balady, které se nesou mnohdy v hororovém duchu. Záhořovo lože, Zlatý kolovrat, skvělá Svatební košile, nebo Polednice...
Výborné!
Ale dát to do povinné četby dětem v páté třídě se mi zdá být předčasné.

30 08.02.2014

Proč je TO tak skvělý román? Protože obsahuje několik dějových i časových rovin, přítomnost i minulost, obyčejné osudy obyčejných dětí, ze kterých se stávají neobyčejné děti. A hrůza sama? Je hrůzná právě proto, že není konkrétní, nemá jednu jedinou podobu, je pro každého jiná, pro každého odrazem největších obav a strachů. Také proto, že zalézá pod kůži i obyčejným lidem, kteří v určité momenty zavírají oči před skutečností a nevidí a neslyší. TO je bezesporu nejlepším kouskem mistra Kinga, který si tímto nastavil tak vysokou laťku, že už ji nikdy nepřeskočí.
(I když se jí často v dalších románech blíží).
Fantastický příběh, na který nezapomenete ani po přečtení poslední kapitoly a zavření knihy.

31 08.02.2014

Jsou volby,které nelze provést a ať se zvolí jakákoliv cesta, vždycky je to zlo. Sophie musela volit menší zlo, ale stejně jí to nepomohlo, protože nezachránila nikoho. Žít s touhle vinou musí být hrozné, i když kupodivu pravý původce žil očividně bez pocitů viny ještě dlouhá, dlouhá léta (jak dokazuje skutečný osud válečných zločinců, kterým se podařilo uprchnout a kteří v pohodě a zabezpečeni dožili vysokého věku.)
Sophiina volba byla hodně emotivní, náročná kniha a myslím že se podle ní povedla filmová adaptace na výbornou.

15 08.02.2014

Tato kniha mě mile překvapila. Viewegha moc nemusím, ale Báječná léta byla opravdu dobře čtivá.

14 08.02.2014

Kdysi jsem ji zkusmo koupila synovci k narozeninám. Na doporučení kamarádky, která četla příznivé recenze (to ještě nevznikla potterománie). Do knížky jsem se začetla, abych věděla, co mu vlastně budu dávat a neskončila, dokud jsem ji nepřečetla. To bylo mé první seznámení se zjizveným klukem s brýlemi a kouzelnému světu Rowlingové jsem propadla.
Líbil se mi i styl psaní, bezvadné nápady, smysl pro humor a nadsázku a přitom skvěle načrtnuté tajemství, pocit ohrožení, který je pochopitelný a do kterého se dá vžít, a barevný (tedy ne černobílý) svět kouzelníků. První díl měl trochu pohádkový nádech, a přesto se dal číst i očima dospělého.

29 08.02.2014

Už je to dlouho, co jsem tuto knihu četla, ale pamatuji si, že na mě velmi zapůsobila - ostrá, syrová výpověď, pád, který jsem sledovala a spolu s hlavní hrdinkou nemohla zpomalit, natož zastavit. Docela bezútěšný svět mladých, kteří neměli kam jít. Maně jsem jej srovnávala se svým dětstvím a dospíváním (život na vesnici dává jiné možnosti než život ve městě), a přemýšlela, jestli bych šla touto cestou, být na místě Christiany. Těžko říct.
Je to neveselé čtení, přesto dovede strhnout pozornost a až do poslední chvíle jsem fandila Christianě, kdykoliv se pokusila ze závislosti vymanit.
Leč, někdy člověk míní a okolnosti mění.
My děti ze stanice ZOO rozhodně stojí za přečtení.

18 08.02.2014

Druhý díl mě bavil trochu víc než první, začal mít i nějaký spád a dokonce příběh, kde se všechno netočilo jen kolem sexuálních ujetin a vnitřních bohyní. Odkrývá se Greyova minulost, záhadná paní Robinsonová (ach, Absolvent) a taky Anin nadržený šéf ze sorty pomstychtivejch hajzlíků.

4 08.02.2014

Myslím, že celé šílenství je kolem toho, že hlavní hrdina je opředen tajemstvím. Je ideálem všech Popelek, které se provdaly za tuctové chlápky, kteří s věkem ještě víc tuctovatí a stávají se doplňkem domácnosti (stejně jako Popelky se stávají doplňkem domácnosti pro ony chlápky). Zkrátka, Grey je záhadný, pohádkově bohatý, s tajemstvím, a přes své ujeté úchylky galantní, zdvořilý a pozorný. Kruci, která ženská nesní o tom, že dostane od chlapa kytku? Která ženská by nebyla překvapena, kdyby dostala osobní noťas a nový mobil? Která ženská by nebyla nadšena, kdyby ji chlap vzal na nákupy a ještě jí je zaplatil?
Navíc, sex v rafinovaných podobách. Ať někomu připadá plytký a vyumělkovaný, ve spoustě ženských dokáže probudit fantazii a představivost... co kdyby něco podobného zkusily s přítelem, manželem, milencem? (Nemyslím teď červenou mučírnu, pravdaže).
Nechci vychvalovat knihu do nebes, pro mě zas takový trhák nebyla a určitě bych si ji nekoupila (naštěstí jsem měla možnost půjčit si ji). Ale ani nemůžu říct, přes všechny výhrady, že je to hovadina k ničemu. Je psaná chytlavě, s notnou dávkou erotické představivosti a dokáže probudit představivost vlastní. Zatímco Stmívání byla pohádka o první nevinné lásce, Padesát odstínů šedi je pohádka pro dospělé. Aneb, Večerní kurzy pro pokročilé. :-)

9 08.02.2014

Myslím, že mám doma právě toto vydání. Cesta zpátky na mě zapůsobila snad ještě depresivněji než Na západní frontě klid. Marasmus, který po válce nastal, vojáci, kteří bojovali a viděli smrt, umírání a utrpení, jsou náhle odstaveni na vedlejší kolej a co víc, nikdo nechce o těch hrůzách slyšet, právě proto, že jsou tak hrozné...
A hodně smutné chvilky, kdy se proti sobě staví kamarádi, kteří vedle sebe bojovali.

17 22.09.2013

Jedna z mála válečných (nebo protiválečných) knih, které na mě opravdu zapůsobily. Bez patosu, oslavného opěvování války, vítězných bojů. Naopak, malé lidské osudy, děti, které jsou nahnány do války, vystřízlivění, rychlé dospění a umírání. Ztráta iluzí. Něco tak děsivého, že si člověk řekne - to už se nesmí nikdy opakovat.
A jak je vidět, opakovalo se, a znova a znova.
Lidstvo je nepoučitelné.
Ale zpět ke knize - opravdu jedna z nejpůsobivějších výpovědí o ztracených iluzích a o válce.

35 22.09.2013

Četla jsem asi dvakrát, s desetiletým odstupem, a i podruhé na mě působila stejným bezútěšným dojmem jako poprvé. Vlastně i hůře, protože co jsem před těmi deseti (nebo už patnácit?) lety považovala za antiutopickou fikci, v dnešní době se mi jeví jako reálná budoucnost.
Cožpak něco z toho se už neděje?
Kamerové systémy na ulicích i na pracovištích? Lidi držení v práci při minimálních mzdách, uměle na hranici bídy (ať mi nikdo nevykládá o krizi, byla uměle vyvolaná a mnozí zaměstnavatelé ji využívají jako výmluvu, aby nemuseli přidat na platě), lidi stále více oblbováni tupými reklamami, tupými reality šou typu Vyvolení a bulvárními zprávami, které nemají s pravdivostí už nic společného. Navíc je tu úprava dějin, přepis historických faktů (v Anglii prý vynechali z učebních osnov dějiny o holocaustu, za chvíli se bude popírat i druhá světová, stačí, když vymřou poslední pamětníci). Odebírané vzorky DNA a co víc, přemýšlí se o povinném čipování lidí. Kam tedy jako lidstvo směřujeme? Nerada bych do orwellovského světa 1984. Asi bychom si měli zapisovat to, co se děje, dřív, než se začne uměle a řízeně zapomínat...
Možná přeháním, možná ne.

40 22.09.2013