Eumenida
přečtené 142
A bůh byl hluchý
1980,
Vladimír Klevis
Zde dvě časové roviny - život pětačtyřicetiletého Jakuba, jeho život a malá bilance, a vzpomínky na válečnou dobu. Ta vzpomínková doba mě zajímala víc. Zaujal mě i styl vyprávění - autor neukazoval "ten je špatný, ten je hodný". Prostě líčil, co se dělo, popsal obyčejné lidi, protože zde šlo o civilní život, ne o zážitky z bojů, ale i v tom civilním životě už se objevovaly první vrány strachu, z šířených zvěstí, a také urputnost národa, který už to měl prakticky spočítané, a přesto mnozí věřili, že poraženi přece nemůžou být a zaslepeně kráčeli na smrt znovu a znovu. - A do toho i vzpomínky válečných veteránů z první světové, kteří už si odžili své a nějaké bombastické válečné provolání jim bylo srdečně ukradené. Což někteří skrývali a někteří ne. Ztráceli se najednou lidé z Jakubova života - buď byli odvezeni, nebo zemřeli. Jakub vidí, co se říká, a vidí i, co se děje. Nezajímá ho válka, zajímá ho neznámá Ingrid, která stejně jako on přišla o rodiče. Co taky chtít od patnáctiletého kluka. - V těch vzpomínkách jsem viděla celou škálu lidí. Od obyčejných, kteří jsou tiše srovnaní a nevyčnívají, přes obyčejné, kteří ví své a dají to najevo, přes odvážné chvástaly, kteří se nechají naverbovat a nakrucují se v nových uniformách (a pak zprávy, že zemřel v boji), přes udavače a naslouchače, přes zbabělce, až po nenápadné postavy s odvahou, kterou projeví v nečekané chvíli. Kniha určitě stojí za přečtení a vzpomínky v ní uvedené jsou životnější než umělá historie, která se vyrábí v současné době.... celý text
Hana
2017,
Alena Mornštajnová
Dočetla jsem a vydechla od napětí. Výborný román o pocitu viny přeživšího, a nejen o tom pocitu. Vlastně celý osud jedné rodiny, přes dvě generace. Hana a Mira jsou spjaty krevním spojením, jedna rodina. Devítiletou holku pramálo zajímá, proč je teta Hana tak divná, nemluvná, zasmušilá a proč vypadá tak staře. A teta Hana má co dělat, aby se udržela ve světě živých, když si sama připadá už dávno mrtvá. Je tu téma války, holocaustu i koncentračních táborů. Příběh Hany se odvíjí už před válkou a nekončí ani po válce. Je to nesmírně emotivní příběh, přitom psaný střízlivě a emocí se jen lehce dotýká, snad ve snaze neroztříštit je na tisíc kousků. Nakonec, jak lze psát o příšerném utrpení těch, kteří se ocitli za ostnatými dráty? Jen se lehce dotknout. Co na celém příběhu oceňuji - autorka nemoralizuje. Nesoudí, kdo za to může, to si nakonec celý obrázek dá do kupy každý sám a zároveň si každý čtenář může položit otázku - co bych dělal já, v té době a v tom postavení? Je třeba vzít v potaz celý kontext doby i s tím, že informace prostě nebyly, jen útržky a fámy. A kdo už byl v přímé konfrontaci s čirou pravdou - nebo s čirou hrůzou - těžko vydal svědectví. Hana je výborný román, právě proto, že autorka nemoralizuje, ale popisuje. Popisuje, ale je zdrženlivá. Nakonec, zdokumentováno toho bylo dost, že. A takových osudů, jako měla Hana, mohlo být povíce. Stačí pocit viny, ten je hrozný zabiják, ubíjí každou stopu po chuti do života. Ale Hana viník nebyla.... celý text
Ráno
1972,
Josef Kožíšek
Skvělá kniha, sbírka básniček a povídání pro děti, spíš než pohádky tak příběhy z dětství, o dětech, nebo příběhy s kusem fantasie. Krásné básničky, vše pro rozvíjení představivosti. Kniha navíc v pevné vazbě a krásně ilustrovaná.... celý text
