Eumenida komentáře u knih

Jeden z nejzvláštnějších románů, jaké jsem četla, duchem bych mohla srovnat s Želary, tedy lidičky a jejich osudy, ale Želary byly přece jen kvalitativně výš. - Kvalitu bych nepopírala, spíš jsem ale čekala nějaké vyústění, nějaké zakončení. Jako by tam bylo několik naťuknutých linek, které ale vyšuměly (býk a červené tričko, kovový odznáček a blesk, banderovci, rychtář a jeho noví známí) - nakonec to skončilo vodou, snad až tak moc nespoileruji. - Co mě zaujalo, ten absolutně dětsky čistý náhled na svět, opravdu prostý a protkaný kombinací reality a pohádkových představ. To se mi asi líbilo nejvíc, to vtažení snů a pohádek do reálného světa a schopnost ty pohádkové motivy do reálného světa začlenit. - To je asi největší plus. Máme tu obyčejný život opravdu těch nejobyčejnějších a nejchudších lidí, nastíněny zoufalé poměry, zajímalo by mě, jestli byl rychtář opravdu tak zadubený nebo to bylo účelové, věřím,že život v té době nebyl žádné peříčko. - Dala bych tomu tři a půl hvězdičky, tedy lehký nadprůměr. Příběh je zajímavý, přesto však působí lehce nedotaženě.

Zde dvě časové roviny - život pětačtyřicetiletého Jakuba, jeho život a malá bilance, a vzpomínky na válečnou dobu. Ta vzpomínková doba mě zajímala víc. Zaujal mě i styl vyprávění - autor neukazoval "ten je špatný, ten je hodný". Prostě líčil, co se dělo, popsal obyčejné lidi, protože zde šlo o civilní život, ne o zážitky z bojů, ale i v tom civilním životě už se objevovaly první vrány strachu, z šířených zvěstí, a také urputnost národa, který už to měl prakticky spočítané, a přesto mnozí věřili, že poraženi přece nemůžou být a zaslepeně kráčeli na smrt znovu a znovu. - A do toho i vzpomínky válečných veteránů z první světové, kteří už si odžili své a nějaké bombastické válečné provolání jim bylo srdečně ukradené. Což někteří skrývali a někteří ne. Ztráceli se najednou lidé z Jakubova života - buď byli odvezeni, nebo zemřeli. Jakub vidí, co se říká, a vidí i, co se děje. Nezajímá ho válka, zajímá ho neznámá Ingrid, která stejně jako on přišla o rodiče. Co taky chtít od patnáctiletého kluka. - V těch vzpomínkách jsem viděla celou škálu lidí. Od obyčejných, kteří jsou tiše srovnaní a nevyčnívají, přes obyčejné, kteří ví své a dají to najevo, přes odvážné chvástaly, kteří se nechají naverbovat a nakrucují se v nových uniformách (a pak zprávy, že zemřel v boji), přes udavače a naslouchače, přes zbabělce, až po nenápadné postavy s odvahou, kterou projeví v nečekané chvíli.
Kniha určitě stojí za přečtení a vzpomínky v ní uvedené jsou životnější než umělá historie, která se vyrábí v současné době.

2 12.01.2024

Dočetla jsem a vydechla od napětí. Výborný román o pocitu viny přeživšího, a nejen o tom pocitu. Vlastně celý osud jedné rodiny, přes dvě generace. Hana a Mira jsou spjaty krevním spojením, jedna rodina. Devítiletou holku pramálo zajímá, proč je teta Hana tak divná, nemluvná, zasmušilá a proč vypadá tak staře. A teta Hana má co dělat, aby se udržela ve světě živých, když si sama připadá už dávno mrtvá.
Je tu téma války, holocaustu i koncentračních táborů. Příběh Hany se odvíjí už před válkou a nekončí ani po válce. Je to nesmírně emotivní příběh, přitom psaný střízlivě a emocí se jen lehce dotýká, snad ve snaze neroztříštit je na tisíc kousků. Nakonec, jak lze psát o příšerném utrpení těch, kteří se ocitli za ostnatými dráty? Jen se lehce dotknout. Co na celém příběhu oceňuji - autorka nemoralizuje. Nesoudí, kdo za to může, to si nakonec celý obrázek dá do kupy každý sám a zároveň si každý čtenář může položit otázku - co bych dělal já, v té době a v tom postavení? Je třeba vzít v potaz celý kontext doby i s tím, že informace prostě nebyly, jen útržky a fámy. A kdo už byl v přímé konfrontaci s čirou pravdou - nebo s čirou hrůzou - těžko vydal svědectví.
Hana je výborný román, právě proto, že autorka nemoralizuje, ale popisuje. Popisuje, ale je zdrženlivá. Nakonec, zdokumentováno toho bylo dost, že. A takových osudů, jako měla Hana, mohlo být povíce. Stačí pocit viny, ten je hrozný zabiják, ubíjí každou stopu po chuti do života. Ale Hana viník nebyla.

37 22.10.2023

Skvělá kniha, sbírka básniček a povídání pro děti, spíš než pohádky tak příběhy z dětství, o dětech, nebo příběhy s kusem fantasie. Krásné básničky, vše pro rozvíjení představivosti. Kniha navíc v pevné vazbě a krásně ilustrovaná.

13 21.05.2023

Nečetla jsem, ale vybavila se mi rozhlasovka Malá čarodějnice (nebo právě Havrane z kamene?), protože přesně tento děj ta rozhlasová pohádka měla. Osamělost malé čarodějnice, touha po přátelství, po lidské blízkosti - a marná varování jejího jediného skutečného přítele havrana. Poetická, smutná, a nezapomenutelná. - Jeslitže existuje tato kniha, zkusím po ní pídit.
Dodatek - povedlo, mám ji doma, přečetla jedním dechem a byla nadšena. Poetická jako Malá mořská víla, nebo jako Princezna z kapradí, nebo jako Čimčirínek a chlapci. Cesta za něčím, co chceme, a poznání, že ne všechno je tak jak si přejeme. - Kouzelný příběh, a myslím, že ta rozhlasová hra se inspiruje právě tímto příběhem.

15 13.05.2023

Ke knize jsem se dostala až nedávno a překvapilo mě - příjemně - jak dobře se dá číst. Jak dobře paní Stýblová vystihla charaktery lidí. A jak poutavě dovede vtáhnout člověka do děje.
Mne soudila noc - nejen otázka etiky u potratů, ale také možné dopady, které můžou takové akce přinést. I když přiznejme si, že proti některým "bábám andělíčkářům" , tihle dva aspoň dbali na hygienu, čistotu, dezinfekci a kvalitu provedení. Ad cynický Albert. Kdysi by mě jeho filozofie popouzela, dnes na jeho názory nahlížím kapku jinak. Navíc mi trochu připomněl Remarqua - Albert sám zažil nejspíš situace, kdy šlo o život a musel udělat něco, co se běžně nedělá, to člověka poznamená. Zabít někoho, abych ukrátila utrpení, bych asi nedokázala. Byla bych proto lepší osoba? - už i toto vede ke kladení otázek. Nehledě k samotnému vyústění, kdy nedbalostí nebo opomenutím způsobí člověk něčí smrt. O to horší, pokud ten někdo je osoba milovaná.
Dopis Kláře - dalo by se to nazvat i Deník slabocha (shodou okolností jsem četla současně Deník citového vyděrače, šlo téměř podobné charaktery). - Hlavní hrdina by byl i politováníhodný, kdyby to nebyl takový ctižádostivý sviňáček. Kdyby se držel na nějakém nenápadném fleku, mohl z něho být životem proplouvající, ale pořád ucházející kolega, společník a možná i manžel. Co se týče ale manželství, to by nesměl mít tyranskou matinku, která vše samozřejmě dělá s těmi nejlepšími úmysly. A vůbec, rčení, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly, se mi při čtení drala na mysl hodně často.
Klára, jako jedna z mála, zde zastupuje tu charakterní stranu člověčenstva. Dívka s jasně vymezenou představou o tom, co je ještě morální a co už ne. Čestná (jak proflákle to slovo dnes zní, že), pracovitá i milující. Ale i láska má své hranice a Klára se musí rozhodnout, jestli odpustit a zůstat, nebo odejít.
Co mají hrdinové obou příběhů společné - odpovědnost za to, co dělají, pochybení a bohužel i tragické následky, které toto pochybení přineslo. Jak se s tím vypořádají, už autorka nechává ve fantazii čtenáře.
Hodnocení na pět hvězdiček bez výhrad. Příběhy čtivé, vedoucí i k zamyšlení a to ne samoúčelně. Navíc se mi líbí, že autorka vyloženě nesoudí, nemoralizuje. Jen příběh napsala a rozvinula jako pestrými motivy protkaný koberec.

26 11.05.2023

Četla jsem před lety a líbila se mi. Četla jsem s odstupem let i dnes a líbila se mi taky - jen mě na rozdíl od tehdy děsně iritovaly hlavní postavy. Které se bouřily proti něčemu, nevěděly čemu, chtěly to, nevěděly co, a co fakt nechtěly, tak makat.- Jako plus vidím načrtnutý obraz tehdejší doby, a když pominu sígrovství hlavních postav, tak vlastně i silné charaktery. Zásadové. Nebojící se porvat kvůli představě cti. Ne vždy obdivuhodné, ale nerozmazlené, odolné i vůči nesnázím. Neubránila jsem se srovnání s dnešními mladými, jak by se chovali oni? podobně? nebo už jinak? - V knize mě zaujalo poměrně rozvláčné rozprávění a pak najednou nářezový závěr. Dobré počtení.

19 28.12.2022

Knihu jsem dlouho odkládala, co do koupě, tak i do přečtení, ale od okamžiku otevření nelituji, že jsem si ji pořídila. Eric otevírá témata, která se týkají současného světa, zamýšlí se nad lidmi a životem samotným, z jedné konkrétní situace dovede rozvinout mnohostrannou úvahu, problém dovede obrátit a prozkoumat z více stran. V hodnocení světa a života vůbec je reálně střízlivý, ale jeho hodnocení a myšlenky nepostrádají ani vlídnost, nadhled a pozitivní přístup. Líbí se mi, že není ani přehnaně fanfaronský, ani cynicky skeptický. Vždycky dává životu šanci. A líbí se mi i to, že při čtení nastartuje u čtenáře jeho vlastní myšlenky a úvahy, že nakopne k přemýšlení směrem, který by dosud čtenáře nenapadl. Povídky, nebo spíš úvahy, jsou různorodé, od problémů současnosti, přes vzpomínky na své rodiče i prarodiče, poctu své babičce, vztah k tátovi, vzpomínky na dětství, zvládání současného světa, obavy z toho co se může stát, ale zároveň i naděje, že mnohé dopadne líp než by se dalo čekat. Bezceler není možná kniha na jeden zátah, protože vyvolává spoustu vlastních myšlenek a jejich zpravování potřebuje chvíli času, ale určitě je to kníha, kterou bych doporučila. Dá se říct, že po Fulghumovi je Eric Decimus největším sympatickým objevem.

Zajímavé téma a precizní zpracování. Líbí se mi, jak to vedli po důkazové a vědecké stránce, věrohodné ohledně vyhledávání dat a mnohaletému pátrání, poutavá historie (jde o fikci, ale je podaná tak, jako by šlo o skutečnost). Ale určitou rozvláčnost bych tomu vytkla, kniha by se mohla stáhnout o třetinu nebo o čtvrtinu a nabyla by na akčnosti. Asi do poloviny se jedná spíš o výklad, uvádění čtenáře do děje, vlastní akce začne snad někdy v polovině a finále je opravdu velkolepé. Při čtení jsem si představovala, jak by to vypadalo ve filmové verzi, a filmová verze by mohla být opravdu skvělá, pokud by si režisér dal záležet a neudělal z toho béčko. Něco ve stylu Indiana Jonese, Mumie a podobně... Angelologie rozhodně stojí za přečtení. Doporučuji, i přes rozvleklejší začátek. A přes občasné nelogičnosti, díky kterým mám ke knize kapánek rozporuplný dojem.

11 30.04.2021

Jedna z mála knih, o kterých si nejsem jista, jestli se mi líbí nebo nelíbí. Něco mi tam vadí, možná ta přílišná pohádkovost. Něco se mi tam líbí, paradoxně ta pohádkovost. Divné, poetické, kouzelné, naivní, hloupé, půvabné, jednoduché, taky trochu magické. Zatím začínám číst druhou kapitolu, takže pořád ještě nevím, jestli dočtu nebo odložím.

Puls nemám ještě kompletně dočtený, ale v průběhu mi stále naskakovala otázka - jak bych se zachovala já a mí známí či rodina, v tomto případě? Byli bychom beznadějně ztraceni, nebo bychom zkusili pokračovat? A jak bojovat s novými lidmi, kteří ovládají i naše vlastní myšlenky? Celá situace se mi jeví jako velmi zoufalá. Přesto, už jsem téměř na konci románu, se zablýsklo světélko naděje. Jestli to bude jen mrknutí světla, které pak zhasne, se dočtu brzy.
Trochu mi román evokuje šílený svět Živých mrtvých.
(Závěrečný koment zkusím upravit po dočtení knihy)

17 04.09.2018

Nejemotivnější část trilogie. Nikdo nevyjde bez škrábance na těle i na duši. Nikdo už není schopný žít tak jako dřív, zejména Frodo, který si sáhl na dno svých sil a dokonce i vlastního selhání. Největší hrdina v tomto příběhu je Sam, nenápadný nebojovný Sam, kterého drží nad vodou hlavně věrnost a tak trochu víra v lepší budoucnost. A vlastně na konci, kdy už sám věděl, že se nevrátí, stejně šel dál. Nádherný příběh, velký smutek nad ztrátou nevinnosti, iluzí a ranami, které nejsou vidět. A neuvěřitelná, pro nás moderní zhejčkané lidi nepochopitelná odvaha zemřít pro věc, která je možná ztracená, ale která se jeví jako správná - bojovat za svou zemi, za své rodiny, je ta nejnormálnější věc na světě.
Výborně natočená byla i filmová adaptace, Jackson si své Oskary zasloužil víc než oprávněněn a s ním celý jeho štáb a všichni ti lidičkové, kteří dělali neuvěřitelné věci a vydrželi někdy dost vyčerpávající natáčení. I ve filmu bylo několik emočně vypjatých scén, kdy nezůstalo oko suché a to už nejsem dávno typ, který se jen tak nad něčím dojme. Sáhli si na dno, dá se říct, všichni co tam byli, Frodem počínaje, Samem konče. I Eowyn, i Boromir (v prvním díle), i Arwen, u které mě těší, že jí ve filmu dali daleko víc prostoru než v knize.

44 21.07.2016

Pepánka nezdaru jsem četla nedávno a líbila se mi víc jakožto dospělé osobě, než jako dítěti. Navíc, Pepánek je typicky klukovská knížka.
Zajímavé na této knize je, že se dá číst i očima dospělého, protože ten víc než dítě dovede ocenit pravdivost příběhu (a věřím, že kniha byla sepsána podle vzpomínek na vlastní dětství, vlastně podobně jako Gabra a Málinka). Co se mi líbilo, z Pepánka nedělali žádného hrdinu, byl vlastně pěkný kvítko a vykuk. Přitom ale typ, co se ve světě neztratí, uměl se bránit a když věřil tomu, co dělá, uměl si stát za svým (viz jeho krádež Jakobových peněz, což bylo v jeho očích v pořádku, protože tím vlastně uhradil cenu hračky, kterou mu Jakub zničil).
Přitom se dalo při čtení vysledovat nelehký život lidí v té době, vzpomínky na doby opravdu krušné (když dědeček dětem popisuje stavení a některé záznamy, které jsou na něm naznačeny). O novodobé pohádce, kterou jim vypráví vypráskaný dědeček, ani nemluvě - ta pohádka neuvěřitelně sedí i na dnešní moderní dobu. :-)
Knize bych dala takových 60-70%. Mimo jiné zajímavá sonda do života tehdejších lidí.

14 16.07.2016

Metráček je klasika. Nevím, jestli ještě osloví dnešní holky, možná ano, protože některé prvky jsou nadčasové - trápení s nadváhou, pocit odlišnosti, první láska. U Metráčka se mi líbilo, že svůj nedostatek proměnila v klad. Ne, že by nechtěla být štíhlá kráska, ale dovedla se zaměřit jiným směrem a to ji posunulo dál. Kamarádství, první láska, trable v rodině... a mile mě překvapil její charakter, když se i přes zamilovanost rozhodla k řešení, které, jak cítila, bylo správné - i za cenu rozchodu s někým, koho měla ráda.
Líbíl se mi i druhý díl a také filmové zpracování.
Myslím, že Metráček se dá číst v pohodě i dnes.

35 03.04.2016

Víc se mi líbily příběhy z rodného Valašska, ta bezstarostnost dětství, v pokračování už přicházejí i mráčky, ale zase, to je život. Galánečky i život v Praze měly také své kouzlo. Celkem moc vydařená série.

19 02.04.2016

Jedny z nejoblíbenějších knih mého dětství. Historky cérek, jejich vzájemná rivalita, ale i náklonnost, neskutečné eskapády vynalézavé Gabry a nebeská trpělivost a naivita Málinky, to se kouzelně doplňovaly. Gabra byla rarášek a Málinka, s prominutím, ňouma - ale Málinka díky Gabře se trochu zocelila, a Gabra měla občas taky svoje dobré chvilky. Líbil se mi styl a jazyk, kterým byla kniha psaná, velmi živé popisky okolí, viděla jsem cérky i ogary jako ve skutečnosti, když dělali ohníčky a dolovali kořeny, aby si je mohly opéct. Kostelníka, který je zlobil, a kterého zlobily, a hlavně ustaranou maminku, která, viděna pozdějšími dospěláckými brýlemi, by si zasloužila svatozář.
Vážně, bezvadné knížky! A krásné ilustrace.

25 02.04.2016

Nadaný žák a Tělo byla první kniha od Kinga, kterou jsem si koupila a kterou jsem četla. Nejdřív mě zaskočilo, že povídky (nebo spíš novely) jsou absolutně civilní - žádné příšery, žádné nadpřirozeno. Přesto jsem se nemohla od čtení odtrhnout - mistrně vybudovaná zápletka a podstata zla, dřímající v člověku, byla strhující. Todd byl snad větší kreatura než bývalé monstrum Dussanber. Nemohla jsem pobrat, kde se bere ta zrůdnost v dítěti, které má úplně normální rodiče? Byl tolik obklopen péčí a bezpečím, že mu začal chybět adrenalin? A musel jej získat právět tímto způsobem? Ale někdy se stávají věci v životě nelogické a nepochopitelné, takže beru i tuto možnost, že dítě vychovávané ve slušné rodině slušnými rodiči, a kterému je poskytnuto všechno pro vývoj a růst, se může absolutně zvrhnout.
Co se týká postavy Dussanbera, nebylo mi ho líto. Byl to člověk, který měl být potrestán a trestu se vyhnul. Že v něm Todd probudil staré, dřímající a uspané zlo, byla otázka smůly, v jeho případě. Co jsem nesla hůř, byl jeho způsob vypořádání se s těmito démony. Tyhle scény mi připadaly vážně nejohavnější.
Nečekané vyústění a závěr možná leckoho zaskočil a někomu třeba připadá jako urychlené a zflikované řešení, mně však ne. Náhoda je blbec a život je plný takových náhod. Proč by se nemohla odehrát i tady? Závěr mě kupodivu potěšil, horší by byla pro mě představa, že Toddík, se sympatickou vizáží a širokým úsměvem, žije dál, spokojeně a úspěšně, v dokonalém manželství, s dokonalými malými dětmi.
Tělo mě připadalo oproti Nadanému žáku trochu nudné, bezkonfliktní. Ale to je jen zdánlivý dojem, postupně si mě získalo. Jedno malé dobrodružství, putování s určitým cílem, a postupné rozkrývání postav čtyř kamarádů a jejich motivů. Zajímavé, že i z obyčejné cesty lesem se stane neobyčejné dobrodružství, s nečekaným závěrem. Tělo, oproti Nadanému žáku, jsem dokázala ještě s větší chutí přečíst znovu, po letech, a počítám, že si je zlousknu ještě jednou.
Tělo i Nadaný žák byly zfilmované a myslím že filmová adaptace se celkem podařila.
Tato dvě dílka bych zařadila mezi nejlepší kousky Stephena Kinga.

29 18.02.2016

Přiznám se, že pro mě byl Fantom opery dost těžkým zklamáním. Tak kostrbaté, klopotné čtení jsem dlouho neabsolvovala - a vlastně jsem knihu musela odložit na později nebo na nikdy. Viděla jsem několik filmavých zpracování Fantoma Opery, a připadá mi, že filmové i divadelní adaptace rozhodně předčily knižní předlohu. Ale možná že ještě zkusím Fantoma dočíst a možná že změním názor... zatím jedna z nejslabších knižních předloh.

10 16.01.2016

Opravdu příjemné překvapení. Hledala jsem grafický román pro padesátibodovou výzvu a v knihovně objevila tuto sérii.
Trošku mi to připomnělo zfilmovanou Persepolis, možný netypickou grafikou a také realitou příběhu. Perfektní komiks, čtivý, i vtipný. Moc doporučuji.

6 16.10.2015

Nejlepší romantika, jakou sem od H.M.K. četla (a vlastně ji řadím na špici vedle dalších nejlepších romantik). Krásný příběh s tajemstvím, slušná milostná zápletka, ne sentimentalita, dobře nadávkováno nebezpečí. Knihu bych doporučila i pro ty, kteří shlédli film a byli poněkud zklamáni - kniha je totiž opravdu lepší!
(Ještě k filmové adaptaci - kostýmy, výprava, hudba - výborné, jen výběr herců byl vyloženě nešťastný, aspoň co se dvou hlavních postav týká. Kuklová a Pomeje tam vážně neměli co dělat, oproti tomu Filip Blažek se své role zhostil skvěle).

17 08.05.2015