Epes
komentáře u knih
Já jsem Malála: Příběh dívky, jež bojovala za vzdělání a kterou postřelil Tálibán
Christina Lamb
Počáteční postoje Malály vnímám jako naučené pózy převzaté od jejího otce, později se pro mě stává uvěřitelnější. Hodně mi vadila ta neustálá soutěživost ve třídě o prvenství v testech.
Přechod
Justin Cronin
Příběh tak rozvláčný, že mě děsí, že jsou ještě dva stejně tlusté díly. Osobně nemám rád tyto variace na klasický drakulovský horor.
Strach
Jozef Karika
Když za oknem obchází neuchopitelné nebezpečí, je to skutečně mrazivé. Jakmile ho ale autor zhmnotnil do konkrétních masakrů, kouzlo imaginace se vytratilo.
Věk zázraků
Karen Thompson Walker
Slibný námět, který však autorka nedokázala promítnout do soudržného příběhu. Místo toho se jedná o řadu dílčích epizod, kterým je vždy věnován omezený prostor a pak se vytratí do ztracena. Pokud má být nosnou osou knihy komplikovaný vztah dětské hrdinky s jejími rodiči (zejména otcem) či platonický vztah se spolužákem, pak ho autorka nedokázala vytěžit - např. tím, že bychom prožívali úzkost nad osudem těchto lidí tváří v tvář zkáze, jejíž nevyhnutelnost si umíme domyslet sami.
Řeka, která teče pozpátku
Jean-Claude Mourlevat
Pohádka o cestě za nedostupným lékem. Zvláštním prvkem je, že se vlastně jedná o příběhy dva, z nichž první vyzradí konec toho druhého v polovině textu. Takže dále čteme s úlevnou jistotou, že to dobře dopadne, a užíváme si rozkrývání paralelních osudů obou hlavních postav.
Klíč k času
Natalja Ščerba
(SPOILER) Ruský Harry Potter.
Kniha je čtivá a vyprávěcí styl možná i předčí Rowlingovou, protože problémy dětí v příběhu jsou současné mládeži bližší. Přesto Časodějové už Pottera jenom dohánějí a inspirace je sotva čistě náhodná, srov.: Severin Ohnivý vs. Severus Snape; Feš Dragocij vs. Malfoy Draco; zámek Zmijulan vs. kolej Zmijozel…
A pokud jde o klíče: "Stříbrný, Bronzový a Zlatý mezi sebou zápolí. Železný tajemství rozkvětu odhalí, Křišťálový Rozeklaný zámek najít dokáže, Rubínový všechna tajemství vypoví a Černý cestu k samotnému srdci ukáže..." vs. "Jeden Prsten vládne všem, Jeden jim všem káže..." - dokonce se to i rýmuje (ukáže -káže), ale to už jsme u Tolkiena. Zkrátka Ščerba už nikdy nemůže být první, a proto zůstane ve stínu, i když mohou být její knížky v určitých ohledech lepší.
Město přeživších
Thomas Thiemeyer
Krásná obálka, pozitivní recenze a napínavý prolog - přesto nakonec spíše zklamání. Zápletka je příliš uměle vykonstruovaná, průlet bouří do budoucnosti je klišé. Proto pro mě nebylo prostředí dost uvěřitelné a nemohl jsem se tedy do něj ponořit a splynout s příběhem hlavních postav. Ani ty mě nepřesvědčily - kdo umí v patnácti řídit autobus, odemykat zámky paklíčem, střílet z luku a pistole nebo hacknout umělou inteligenci? Záhadný průhledný tvor příliš připomíná filmového predátora se Schwarzeneggerem, vyrabováni byli i Hitchcockovi ptáci. Křížení sci-fi a fantasy s verneovským líčením technických aspektů přináší spíše žánrové zmatení. A románek Jema a Lucie už je čistě populistickou snahou, jak udělat z knihy young-adults. Přesto nemohu popřít, že děj je místy opravdu napínavý a má spád (ale opravdu jen místy).
Kniha by byla o dobrou čtvrtinu užší, kdyby každá kapitola nezačínala důsledně na nové straně, což je směšné zejména tam, kde text končí dvěma řádky následovanými prázdným listem. To se pak kniha skutečně čte 5-6 hodin, jak uvádí na svých stránkách vydavatel.
Kdybych se měl znovu rozhodovat, knihu bych si nanejvýš půjčil z knihovny.
Ta přede mnou
J. P. Delaney (p)
Prolínání jednotlivých časových vrstev je chytře vymyšleno. V přítomnosti stupňuje napětí, když víme, co se v minulosti Emmě stalo, a tento předobraz se následně replikuje v přítomnosti v životě Jane.
Osobně jsem očekával, že zápletka se rozuzlí díky testu DNA...
Ten, kdo stojí v koutě
Stephen Chbosky
To bylo v dobách, kdy ještě byly kazety, telefonní seznamy, z televize se nahrávalo na VHS a kluci brečeli. Takže opravdu dávno, skoro 30 let. Jestli čte knihu současná generace, musí si připomínat, že hrdina je jednu generaci před nimi. A knihy, které čte v příběhu Charlie a píše o nich eseje (Lee - Jako zabít ptáčka, Kerolac - Na cestě), jsou ještě o dvě další generace starší. Ale i když současnému teenagerovi možná bude chybět znalost kontextu doby, témata dospívání, mezilidských vztahů a hledání identity zůstávají nadčasová a univerzální napořád.
PS: Škoda že to Charliemu a Sam tu poslední noc nevyšlo...
Oba na konci zemřou
Adam Silvera
Skutečnost, že víme předem, jak to dopadne, nám dává možnost plně se soustředit na prostředek knihy. Zatímco epizodní postavy se nám v textu jen mihnou před očima, aniž bychom měli šanci si s nimi vybudovat jakýkoli vztah, s Mateem a Rufusem se sblížíme natolik, že jak se přetáčejí číslice na ciferníku, prožíváme stále větší úzkost. A i když víme, že výjimka nepadá v úvahu, přesto v nás hoří jiskřička naděje, že nás snad autor překvapí nečekaným koncem. Je dobře, že to neudělal, v té nevyhnutelnosti je řád světa. Jak píše Silvera v závěrečném poděkování, kniha vás donutí přemýšlet nad vlastní smrtelností - snad bude váš dnešní a zítřejší den bohatší právě o toto uvědomění, že život je úžasný dar. Děkuji Naty, že mě na knihu upozornila.
Vango
Timothée de Fombelle
Tlustospis o 700 stranách byl pro mě výzvou. Ale četlo se to rychle. Příběh je i při svém rozsahu přehledný a čtivý. Jak to bylo s hlavním hrdinou se dalo tušit už od poloviny. Chápu, že dobové kulisy neumožnily autorovi uzavřít příběh nějak překvapivě, přesto je škoda, že se literární postavy vytratily jaksi do ztracena.
Seznámení
Marcela Remeňová
Jako literární prvotina takto překvapivě mladé autorky je kniha určitě překvapením. Trochu se obávám, že marketing knihy těží právě z této skutečnosti. Na obálce knihy je napsáno 13 let, na webových stránkách dokonce 12 - v každém případě si říkám, zda se autorka příliš brzy nezřekla dětství. Dítě v jejím věku by se myslím mělo zabývat něčím jiným než vraždami, které tak chladnokrevně popisuje. Samotný text je trochu pelmel, ve kterém se pletou mimozemšťani, fantasy, špionáž - a přitom se jedná o scény, které známe z jiných titulů, ať už jde o bojový výcvik, jak jsme o něm četli v Divergenci, přenášedlo Harryho Pottera nebo souboje v podzemní aréně podle Hunger Games. Tým agentů CWS připomíná svými schopnostmi tak trochu Velkou šestku. Přitom autorka svůj věk nezapře - místy utíká do romanticky dětských popisů "pokojíčků" (pro VIP agenty) a neví, kterého chlapeckého hrdinu milovat. Ve stejné kapitole se vyznává z lásky k Harrymu, ale současně touží po lásce Bena, a v záloze si drží Freda... V příběhu je řada disproporcí ve vývoji postav, kterých je až příliš mnoho - podtitul "Seznámení" tak dobře vystihuje, že o nic víc vlastně v 1. díle nejde, a autorka si tak zajišťuje čtenáře pro svá budoucí díla. Věřme, že budou vyzrálejší.
Smrtka
Neal Shusterman
Shusterman je zkušený vypravěč a Smrtce nelze upřít čtivost. Bohužel se tu ale opakuje totéž schéma, které autor vytěžil už v sérii UnWind - v češtině Bez šance. Zase tu máme příběh dvou dospívajících, vztah, kterému brání komplot a intriky absurdního společenského uspořádání, prožívání domnělé zrady - a především institut oživení (v knize Bez šance to byla transplantace). Takže popravdě nic nového, co by už autor dříve neodvyprávěl. V tom je Smrtka jen derivátem původního nápadu, pouze zasazená do jiných kulis: Rowane je Conor a Citra je Risa...
Papírová města
John Green
Veliká škoda, že poměrně slibný detektivní příběh je nutno vypreparovávat z nánosu adolescentně vulgární snůšky keců, které jsou tak plytké a lascivní, že nevidím nejmenší důvod, aby byly zaknihovány. Všem doporučuji začít číst až od strany 100, protože dřívější pasáže nikam děj neposouvají ani nepřispívají k hlubšímu prokreslení postav - a ušetříte si hromadu oplzlostí. Jako "bestseller" byla kniha pro mě zklamáním a autorovi přeji, aby co nejdříve vyzrál a nemusel se jednou za rozsáhlé pasáže svých textů stydět.
Zlodějka knih
Markus Zusak
Autor je vynikající vypravěč a hrůzu války, v níž žádný lidský život nemá šanci na "výmluvy", vylíčil velmi přesvědčivě.
Dárce
Lois Lowry
Nejsou to jen imaginární světy, ve kterých platí pravidla, jež určují život lidí v knize. Stačí se podívat na situaci v Severní Koreji, abychom si uvědomili, jak aktuální poselství v sobě příběh nese. Doslov (proslov) autorky vyznívá stejně naléhavě, jako kniha samotná: "...Nemůžeme žít v ohrazeném světě „jen pro nás a jen teď“, kde jsme všichni stejní a cítíme se v bezpečí. Museli bychom toho obětovat příliš mnoho. Bohatství barev a rozmanitost by zmizely, nebylo by proč chovat k ostatním skutečné city. A nebylo by proč se rozhodovat..."
Chlapec na vrcholu hory
John Boyne
Kniha popisuje zákeřnost výchovy, která se mění na manipulaci. Sedmiletý hrdina v první části působí nepřesvědčivě zrale.
Digitální pevnost
Dan Brown
Kniha splnila vše, co jsem od detektivky očekával - propletené osudy, eskalace děje (že prostě musíte číst další kapitolu), pravý padouch je překvapením. Happy end vyznívá trochu jako klišé. Zastaralost popisovaných technologií (v porovnání s dnešními vymoženostmi) je místy úsměvná.
Válka o Uber: Příběh zběsilé ctižádosti
Mike Isaac
Poctivá investigativní novinářská práce. Čte se jako detektivka. Antihrdina je vyportrétován věrohodně a do detailu. I když se jedná o zápornou postavu, obávám se, že mnozí ve světě byznysu předponu "anti" pominou a budou Kalanicka dál následovat jako hrdinu, který změnil svět - a to se mu upřít nedá.
Dvojí jazyk
William Golding
Skutečnost, že je kniha sestavená z rukopisů z pozůstalosti a zrekonstruovaná nakladatelem až posmrtně, je snad polehčující okolnost pro to, co textu zásadně chybí: propracovanost. Fakt, že Golding příběh dvakrát přepisoval a chystal se na třetí verzi dokládá, že ani sám autor nebyl s výsledkem ještě spokojený, aby ho mohl prohlásit za definitivní. Na příliš malém prostoru (140 stran) se rozebíhá několik odlišných linií - vztahy Řecka k Římu a jen zcela naznačený odboj proti římské nadvládě, lesk a bída delfské věštírny, zahrnující veškerý cynismus a pokrytectví, osobní zrání vesnické dívky, vnitřně rozpolcené z přisouzené role Pythie, nebo zcela epizodní výprava do Athén. Nic z toho není propracováno dostatečně, a tak mi celkově kniha vyznívá jen jako draft - náčrtník k románu, který mohl být velký, tak jak to Golding uměl, ale nezbyl už čas, aby dozrál.