Ellinek komentáře u knih

Kdo by nechtěl živého dráčka. Ani se nedivím, že se Nemovi do vracení oživlé hračky příliš nechtělo. Oceňuji to především jako jeden aspekt, který příběh zase trochu ozvláštnil, takže to nebylo jako přes kopírák, čehož jsem se bála. Aspoň děti uvidí, co se stane, když se nezachovají správně. :D Myslela jsem, že se tady už dočkáme zloděje, ale zdá se, že autoři se rozhodli jít ještě dál. Trochu se toho bojím, aby to nebylo zbytečné natahování, které slouží jen k vytěžení úspěšného námětu. Čeho je moc, toho je příliš. Snad se to s jednorožcem začne pomalu uzavírat.

22.05.2021

Kaz podmaňující si Ketterdam, to je prostě něco, co mě nemohlo zklamat. Autorka se drží stejného vzorce jako v prvním díle, ale ničemu to nevadí. I když člověk tam někde v zasunutém koutku mysli tuší, že další zvrat je jen dalším Kazovým úskokem, s nímž se vypořádá, stejně člověk trne, že se to zase celé podělalo a teď to všechno půjde do háje. A tohle na tom miluju. Čtivost, hravost, autorčinu obratnost. Obě knihy s vránami bych chtěla vidět zfilmované jako Shadow and bone, takže doufám, že tvůrci se vydají i tímto směrem, protože kdyby ožil celý Ketterdam, můj sen by se splnil! I když konec jsem si samozřejmě ořvala, to jinak nešlo. A i když to většinou nedělám, tak teď to udělám: to se prostě nemělo stát! Chci pokračování, na němž se nejspíš už pracuje, tak ať je tady třetí díl co nevidět! To nevydržím. :D Chci zpátky do Ketterdamu a za Kazem. Našla jsem si konečně svého literárního favorita. :D

6 10.05.2021

Fascinující. Jako kdyby psala úplně jiná autorka. Oproti Griši je to neuvěřitelný skok vpřed a já nemůžu být spokojenější. Šest vran je neuvěřitelně komplexní příběh, nad kterým mi skoro zůstává rozum stát.

Nevím, jestli jsou hlavními tahouny příběhu postavy, nebo samotné vloupání, protože oboje je naprosto geniální. Postavy mají hloubku, jsou rozmanité, každá má ke svému konání důvod, všechny se vyvíjejí a každá si pořád uchovává to svoje speciální jádro, které je činí tak specifickými. Samozřejmě za mě vede Kaz, protože kvůli tomu, abych se k němu dostala, jsem absolvovala Grišu. :D A nezklamal mě. Je to neuvěřitelná postava, svým myšlením, genialitou, schopností za pochodu přizpůsobovat jednání situaci. I když si myslíte, že prohrál, je to vlastně jen přestává, ve které upravuje strategii, protože bitva ještě nekončí, ne pro Kaze Brekkera. Jesperovo tajemství tedy bylo překvapením, možná trošičku zbytečným...ale jo, proč ne, chci vidět, jak to do něj Nina bude hustit. :D V těsném závěsu za Kazem je pro mě Matthias, protože na něm autorka nádherně vykreslila změnu, kterou si prošel, od zatvrzelého druskella nenávidícího griši, až po znovuzrozeného bojovníka, který poznal, že nikdo není jen dobrý nebo špatný a každá mince má dvě strany. To se mi moc líbilo a autorce za to tleskám.

Tak jako jí tleskám za skvělou vloupačku, která byla prostě grandiózní, promyšlená a neskutečně realistická. A její vyústění, kdy člověk dokonce spatří i uculujícího se Kaze, to je prostě třešnička na dortu. :D Všechno dávalo smysl, mělo to své místo a za tuhle uvěřitelnost se autorce klaním.

Na tomhle příběhu nemám co nemilovat. Kromě toho, že má autorka neuvěřitelnou fantazii, tak pak hlavně umí. Všechno dovede prodat a i když někomu vadí nimrání se v minulosti postav, já tohle nahlížení do jejich minulosti a hlav zkrátka miluju a tady toho bylo vrchovatě. Trošičku mě mrzí ta romantická linka, protože za mě nemusí být všude, ale naštěstí se autorka drží charakterů postav a do ničeho je netlačí, naopak jim pomalu všechno podsouvá, nenápadně a uvěřitelně, takže nakonec mě to zase tolik nebolí, ale...stejně, nemuselo to být. :D Ještě jedním mínusem je pro mě věk postav, protože jsem jim to zkrátka nevěřila. Když z Matthiase vypadlo, že je mu osmnáct, hrklo ve mě, že to je už snad trochu úchylné. :D Vidím je jako lidi, co mají za sebou minimálně dvacítku, ne jako puberťáky protřelé těžkým životem. Jasně, v Ketterdamu musí každý rychle dospět, jinak by nepřežil, možná o to jde, ale i tak...to věkové rozložení, nad tím zůstává rozum trochu stát. :D

Tak jako tak, Šest vran jsou mimořádnou knihou, která ve mně ještě dlouho zůstane a autorku si začnu nejspíš hodně velebit, protože mi dala všechno, co v příbězích miluju a většinou tolik postrádám. Tleskám a chci více podobných příběhů z temných uliček a zločineckých gangů. :D

14 08.05.2021

Nečekala jsem, že se z toho stane tak trochu Harry Potter, ale zde to pochopím víc jak v HP, protože tam mi to nikdo pořádně nevysvětlil, ale já knížky nečetla, takže proto. :D

Závěrečný díl byl zase o poznání lepší než druhý. Přesto to bylo takové zvláštní, protože většinu knihy se "nic extra neděje", pátrání po dalším umocňovači si necháme na konec, aby to bylo rychle hotové, načež se opětovně velké finále odehrává v jedné kapitole, což je jedna z věcí, která mě na young adult knihách štve. Ještě jsem nepotkala žádnou s pořádným koncem.

Znovu nejvíce oceňuji postavu Temnyje, protože toho autorka vykreslila opravdu skvěle. Přestože je to bídák, jeho pohnutky i filozofii jsem chápala, jeho vizi i cíl. I jeho nitro. Takže mě štve, že nevyhrál. :D
Pozor, spoiler! Údajně má být živý, ale zajímalo by mě, jak to dokáže, když byl zpopelněn, pokud tam tedy zase nesehrá.a svou roli Žeňa, muhahá. :D Konec spoileru.

Musím ale ocenit závěr postav. Mal jako Harry Potter...no budiž, půl bídy. Svým způsobem oceňuji, co autorka provedla s Alinou, protože to není ten typický happy end, který pro postavu chcete. Já se osobně nebráním povraždění většiny postav, takže ty přehnané šťastné konce mě točí, ale tady to aspoň mělo nějaký dopad, když přeci jen něco ztratila, takže nebyla "úplná".

Suma sumárum mě tahle trilogie mile překvapila. Podle ohlasů jsem to čekala horší, ale vlastně jsem nenarazila na nic, na co mě ostatní upozorňovali, protože jsem autorčiným postavám věřila a oproti většině čtenářů jsem jejich motivaci a jednání fakt rozuměla, takže jsem je nikdy nechtěla vyloženě zabít. Občas někoho proplesknout, to jo, ale je opravdu vzácnost, když já nechci zamordovat většinu osazenstva. :D Příšerné byly jen ty chyby v textu, ale dokud to někdo neudělá znovu a nevydá opravené, těžko s tím pohneme.

Takže za mě skvělé, nakonec se pro mě stal výlet do Ravky takřka srdcovou záležitostí a teď se nadšeně vydám do Ketterdamu za Kazíkem, kvůli kterému jsem tuhle cestu prakticky započala. :D A pak zjistím, co s Nikolajem a budu se moct těšit na podzim, kdy vyjde pokračování Zjizveného krále. :D

3 04.05.2021

Takový typický vycpávkový díl, kde mě nejvíc štvalo málo Temnyje a příliš mnoho chyb.

Ono není vůbec na škodu, když se někdy autor soustředí čistě na politiku a situaci v zemi. Sledovat ten vývoj, reakce, to člověk někdy potřebuje, aby vlastně pochopil, co ty postavy dělají, proč, jaké mají úmysly, proč jsou na facku...protože je to prostě semele. V druhé polovině už jsem chtěla Alinu praštit, ale když si člověk spojí její postavení, sílu a situaci kolem, je to celkem pochopitelné, ale stejně bychom se vztekali jako Mal a trhli se od ní. Což je v pořádku. Sympatické rozptýlení v podobě Nikolaje poté bylo vítané, a přestože bych vlastně z celé knihy citovala vždycky jeho hlášky, jádro jeho postavy mi už tolik sympatické není a víme, co víme, takže...za mě je pořád největší láska Temnyj. :D Toho je tu o poznání méně, ale zase na druhou stranu jsou jeho pasáže nadmíru zajímavé, protože všichni máme rádi rádoby halušky postavené na rozpínající se moci našeho padoucha. :D A Vasilije musíme něčím praštit, takže to Temnyj udělá za nás. Ale Davča je super, jen tak mimochodem!

Závěrečný střet byl ale docela zajímavý a možná i trošinku impozantní, ale i tak nemůžu tohle slovo použít v celé jeho šíři. Líbí se mi, že autorka se nad magií světa zamýšlí, takže když už Temnyj přijde k zakázané síle, vybírá si to na něm daň, není to jen rádoby mávání typu hele, jsem teď nejsilnější, používám zakázané, protože můžu. Právě naopak, vybírá si to svou daň, má to své limity, což je mi sympatické, protože většinou v YA dělá padouch zle jen proto, že může, používá, co by neměl, jen proto, že je to cool, ale hodně autorů neakceptuje nastavená pravidla magie, byť je vlastně nastavili sami. Takže Bardugo a Temnyj mají za mě palce nahoru. Stejně tak oceňuji propojení mezi Alinou a Temnyjem, takže když může Temnyj, může i Alina, ale má to svou cenu.

Ale ty chyby! Ty chyby! To byla hrůza. Kdyby jsme, aby jsme, jí místo ji, chybějící písmenka, dokonce Alina jednou vyzdvihla Vasilije, přestože měla na mysli Nikolaje...no jéje, tady by to chtělo sakra že novou korekturu. Nová brožka ještě není vydaná, ale jakmile ji budu mít, schválně se podívám, jestli se něco změnilo...ale tak jako u prvního dílu očekávám, že ne. Škoda škoda. Ale pořád máme Temnyje! :D

2 30.04.2021

Griše jsem se spoustu let vyhýbala, ale seriál mě zajímal, takže když jsem tam hromadu věcí nepochopila, bylo třeba si konečně přečíst i knihy...a samozřejmě se chci nutně dostat ke Kazovi, takže musím nejdřív poctivě přes Grišu. :D

Na to, kolik jsem toho o této knize slyšela, to vlastně nebylo tak špatné. Jasně, je to typická young adult, vyvolená holka z lidu, láska vůči příteli, sok v podobě zloducha blablabla...to všechno tu už bylo, je a bude. Ale ono to nebylo tak špatné. Hodně se mi líbí celkově grišové, zvláště pravidla a podstat jejich schopností, kdy jde vlastně o vědu a o práci s tím, co tady kolem nás už existuje. Ovšem to by bylo, aby do toho nakonec nevlezlo i zakázané tvoření z ničeho. Ale to až později.

Já šla do Griši hlavně kvůli Temnyjovi, který mě nezklamal. Správný manipulativní bastard, kterému já prostě musím fandit. :D Je to můj favorit po celou dobu a jeho osud je nefér, takže...hoďte mi někdo alternativní konec celé trilogie. :D

Občas mám pocit, že autorka si myslí, jak všechno skvěle pochopí každý čtenář a jak jsou ty nenápadné pohledy a výlevy typu ach, v tu ránu mi to došlo, průhledné, ale já na několika místech opravdu nevím, jak k čemu kdo došel a jak to tedy autorka třeba v té historii myslela, takže...někdy by mi nevadilo jasné vysvětlení, protože člověk autorovi do hlavy nevidí. Navíc je v textu hodně chyb, ale není to tak strašně jako ve druhém díle. Četla jsem nové brožované vydání, protože ty obálky člověk prostě potřebuje, ale lidi, ono to není jen o nové obálce, ze které vytřískáme prachy! Taky by někdo mohl udělat novou korekturu a podívat se na to pořádně, protože někdy je to vážně žalostné.

Ale suma sumárum, pro cílovku to není špatná kniha. Mě to celkem bavilo a to jsem už za zenitem. :D Hlavně se to dobře čte, rychle to ubíhá a člověku ani nedojde, že už je za polovinou.

6 30.04.2021

Tak tentokrát se to Darcy povedlo. Za mě nejlepší díl série. Přestože autorka pořád neopustila zajetý vzorec svých konců, tady mi to ani nevadilo, protože v celkovém kontextu příběhu a vývoje všeho uvnitř to k tomu přesně takhle pasovalo. Takže za mě velká spokojenost. I ta atmosféra jedné pomalu bláznící ulice se mi líbila ze všeho nejvíc. A přestože je nemám ráda, zase tu byly kočky, jéé! :D Stará dobrá Darcy, čtivá, za den zhltnuto, a pro mě je tohle zatím to nejlepší od autorky. :)

2 23.04.2021

Já od této série očekávám jen to, že se dobře pobavím, což platí neustále, ale...u zákusku jsem asi až moc vrtěla hlavou. :D William se pořád do všeho motá, většinou dost nevybíravě, a já mám prostě pocit, že tenhle člověk by neměl chodit volně po svobodě, případně aspoň bez dozoru. Některé situace, které z jeho jednání vyplynuly, byly už moc absurdní. Dokonce i ta babča se tady nějak zvrhla. Vlastně mi to celé přišlo spíš o Williamovi, než o Ryanovi a Emily. U nich vlastně nemám vůbec co říct, byli v pohodě, roztomilí, milí...nesmíme opomenout fakt, že muži v této sérii jsou vždycky svalovci, kteří hodí jeden úsměv a ženy jim padají k nohám. S takovou bude další dílo Stevovi a jeho nápravě "tou pravou". Ale já bych si moc ráda přečetla o Lilith, protože ta je prostě dokonalá a postava přesně podle mého gusta! :D Ale jinak jsem z celého příběhu taková spíš...rozpačitá. I tak ale budu sbírat další díly. :D

6 23.04.2021

Od knihy jsem neměla vysoká očekávání, o to víc mě mile překvapila.

Většinou čtu knihy spíše pracovně, ale tuto knihu jsem si vybrala, protože sbírám vítězné příběhy Hvězdy inkoustu a námět slovanské mytologie mě velice zaujal. A autorka ho zpracovala opravdu náramně! Okamžitě jsem si zamilovala močál, Nemoje, bludičky, Světlanu, až bych se klidně taky stala bludičkou. :D Všechno bylo krásně popsáno, konečně jsem se do nějakého světa opravdu ponořila. Líbilo se mi to balancování mezi dobami, chvíli jsem si myslela, že to bude starší příběh, ale nakonec se z toho vyklubala moderna, ba dokonce Česko, ale na to, že ani ta česká jména nemám ráda, tak tady všechno krásně zapadlo a vůbec mi to nevadilo.

I přesto se našlo pár drobností, které mě rušily. Například, jak může Lena vyprávět o svých vzpomínkách, na které zapomněla, když...na ně vlastně zapomněla. Přičemž Světlana krásně vystihuje příklad, že když zapomeneš, tak prostě nevíš. Dále mě trochu zamrzela romantická linka, doufala jsem, že k tomu autorka nespadne, ale stalo se, což jsem z chování mužského protějšku záhy vytušila a na konci se mi to jen potvrdilo. Ale zase jsem uhádla provázanost všech postav ještě dřív, než se tam vůbec nějaká objevila, takže mám ze sebe radost. :D

Našlo se tam pár chybek a nesrovnalostí, ale to nic nemění na tom, že jsem z knihy nadšená a strašně ráda bych se do močálu s Lenou ještě někdy vrátila. Oceňuji hlavně konec, kdy se autorka rozhodla jít jinou cestou, než byla nasnadě, což ne každý udělá, o to víc si toho vážím. Přesto bych dokonce i já chtěla, aby to dopadlo jinak! :D

Skvělá kniha, opravdu, za mě největší milé překvapení tohoto roku. :)

A málem bych zapomněla! Úvodní statě každé kapitoly byly na knize vlastně to vůbec nejlepší! Tolik pravdy jsem už dlouho na stránkách knihy neviděla. Se vším jsem souhlasilo, všechno bylo tak pravdivé! Kéž by si to všechno lidé uvědomili. Na světě by bylo o tolik lépe.

6 22.04.2021

Tragický, smutný, svým způsobem děsivý příběh ne o tom, co by se stalo, kdyby tehdy, ale především o tom, co se i teď může stát, pokud. Pokud to dovolíme. Knihu jsem četla v době, kdy nás dva politici se srdcervoucími výrazy dramaticky informovali o tom, co se ve skutečnosti stalo před sedmi lety, o čemž poté zákonitě mluvil každý. A každý, kdo to velmi dramaticky dokresloval, až se člověk pomalu začal cítit jako ve válečném stavu, způsobil, že se mi nakonec Listopád četl hodně špatně. Protože to, co autorka sepsala, vlastně ani nemusí být fikce. Nemusí to být otázka minulosti. Může se to stát i dnes. A je jedno, jaký režim se pro takový převrat rozhodne.

Za mě se Listopád řadí o malilinkatý stupínek výše než Hana, která nám připomíná, co se dělo a co bychom neměli opakovat, ale Listopád nám toto nastiňuje mnohem blíž, protože je to v podstatě ještě velmi nedávná minulost. Týká se nás a měli bychom se z ní poučit, přestože vidíme, v jak dezolátním stavu už dnes svět je. Listopád je zase ne tolik fiktivním svědectvím o tom, co všechno se může stát, jak by to vypadalo a jak nás to může ovlivnit.

I přes tragickou stránku závěru příběhu jsem na konci knihy přeci jen viděla nějakou tu naději. Protože žádná tyranie netrvá navěky. A možná i to, že člověk jen zapálí svíčku a postaví se po boku podobně smýšlejících lidí, může odstartovat vlnu změn. Nakonec i ta svíčka se může stát pomyslným světlem na konci tunelu a příslibem lepších zítřků.

14 18.04.2021

Na druhý díl jsem se těšila, protože první jsem si zamilovala, ale...neměla jsem z toho nakonec takovou radost. :D

Příběh to byl krásný, ale zpočátku (asi tak nějakých 150 stran) jsem tomu nemohla přijít úplně na chuť, bylo to samé uvažování, přemýšlení, shrnování faktů, dumání nad situací...a když jsem viděla nadpis o čtyři týdny později, myslela jsem, že mě trefí. :D Ale nakonec mě to právě od této části začalo zase bavit. Všichni potřebovali vyřešit spoustu vlastních problémů, nejen Hailee a Chase. Autorka uvěřitelně a skvěle popsala skrze postavu Hailee, jak těžké a bolestivé je vyrovnávání se se ztrátou blízkého člověka. Jde vidět, že je to její niterné téma, ať už má jakoukoliv zkušenost. Konec byl krásný, očekáváný, ale to mi nevadilo, protože člověk trochu té naděje potřebuje. :) Naopak jsem byla ráda, že autorka jako mávnutím kouzelného proutku nevyřešila úplně všechno, ne všechno dopadlo skvěle, ale postavy k tomu měly nakročeno, pokud se budou dál snažit a podporovat se. :) A to je skvělé a přidává to příběhu na uvěřitelnosti, protože ne všechno se vždycky vyřeší. Něco třeba nevyjde, něco je stále ještě v procesu...a tak to má být.

Chyběl mi letní Fairwood, ale jak bylo psáno v knize: vzpomínka na léto prožité ve Fairwoodu se stává součástí mé minulosti. Teď je čas zase na něco nového. :)

3 17.04.2021

Překvapivá knížka. Neplánovala jsem ji číst, ale zaujala mě anotace, že jsem nemohla odolat. A nelituji!
Na to, že je to knížka pro mladé čtenáře, běhal místy mráz po zádech i mně. :D Prostě strašáci jsou děsiví. Nikdy jsem je neměla ráda a teď se zhmotnili jako moje noční můra v děsivé knížce! Mimo mrazivou záhadu jsou ale Zrádné mlhy i příběhem o přátelství, o tom, že ne každá holka z města je nafrněná princezna, populární hokejista namachrovaný frajírek a odtažitá holka pošuk. A taky o tom, že i když se od sebe někdo liší, pořád můžou být přátelé. :) Krásný příběh, správně mrazivý. :) Vidím to jako sérii, takže jsem zvědavá, kam se to bude dále ubírat. :)

5 14.04.2021

V katalogu mě zaujala obálka, pak anotace a originální námět...věděla jsem, že tuhle knihu si na chvíli ukradnu. A nelituji.

Zpočátku mi nesedl styl vyprávění, já ten přítomný čas moc nemusím, navíc jsem drahnou dobu čekala to něco, co jsem od knihy čekala, až jsem si nakonec uvědomila, že tohle není kniha o velké romantické lásce, ale o velké, nádherné a bezpodmínečné lásce pravého přátelství. Pro nás pro ženy někdy nemusí být tou rozhodující osobou náš partner. Někdy je to ten člověk, co tady s námi byl vždycky, už od dob, co si jen pamatujeme.

Na knize mi pár věcí vadilo. Její styl, podsouvání značek, o jejichž existenci člověk mého zaměření prostě ani netuší, protěžování vyšší třídy...ale pal to čert. Závěr knihy jsem prořvala a gauč skončil docela mokrý. Ještě teď mám u sebe kapesník. A to je přesně to, po čem při čtení toužím. Po emocích. A ty jsem dostala měrou skutečně vrchovatou. Zvláště když se vás příběh silně dotýká, protože i vy máte jednu takovou nepostradatelnou osůbku v životě, kterou chcete zabít, někdy pořádně proplesknout, ať se vzpamatuje, ale přese všechno ji milujete ze všeho nejvíc a neumíte si bez ní ty další roky představit.

Já budu na tenhle příběh ještě dlouho vzpomínat. A teď ho vrátím, když už jsem ho unesla. S největší pravděpodobností si ho ale s další výplatou koupím, abych se na krásnou obálku mohla dívat každý den a každý den si tak mohla vzpomenout na to, co pro mě tahle kniha vlastně znamená.

3 09.04.2021

Krátké stripy o zamilovaném partnerském soužití. Pár mě jich pobavilo, některé byly možná až nechutně sladké. :D Každopádně jsem si po přečtení uvědomila, že i když jsem ve vztahu zimomřivá opravdu já, většinově ten dívčí pohled seděl spíš na přítele. :D Mezi námi je ten tulící spíš on. :D

4 07.04.2021

Do knížky jsem šla jen z čiré zvědavosti, vůbec jsem od ní nic nečekala, ale nakonec mě opravdu velice příjemně překvapila. Autoři se nám sice nějak sešli s depresivními podtexty skoro všech povídek, ale co na tom vadí? Vánoce nejsou jen čas radosti a smíchu, spousta lidí právě během Vánoc začíná vzpomínat a přemýšlet, takže proč by Vánoce nemohly být nostalgické a melancholické? Nejdůležitější na těchto povídkách pro mě je, že vyjadřují naději. Snad kromě jediné jinak všechny končily dobře. Některé rány se sice už nikdy nezhojí, ale je důležité je přijmout, naučit se s nimi žít a vytěžit z nich do budoucna nejvíc. A tom je pro mě tato sbírka. O naději a že ta je nesilnější právě na Vánoce, kdy se přeci jen můžou dít nějaké zázraky. Když jim trochu pomůžeme. :)

1 31.03.2021

Za březen jsem si čarodějek užila dost u Krve a medu a po tak nedobré zkušenosti se mi mezi ně znovu nechtělo, ale obálka příběhu a docela zajímavá anotace mě nakonec přesvědčily. A díky bohu za to!

Víno a čáry jsou příjemným, pomalu plynoucím příběhem z nádherného prostředí, z doby, která se teprve začíná přiklánět k technickému pokroku. Navštívit malebný francouzský kraj první čtvrtiny minulého století je zkrátka příjemným pohlazením po duši. Sympatická ústřední dvojice, u které víte, kam to bude směřovat, ale to ničemu nevadí. Prostě když si chcete přečíst něco jemného, milého, oddechového, nad čím nemusíte nijak zásadně přemýšlet, je to přesně ta kniha, po které sáhnete. Elena jakožto moje skoro jmenovkyně měla sympatie zajištěné hned. :D Nic není v příběhu na sílu tlačené, vše má své místo, všemu porozumíte, poddáte se autorčinu vyprávění a v hlavě se dostanete na nádhernou vinici, kterou musíte očistit od všech zlomyslných kouzel.

Od knihy jsem toho dostala mnohem víc, než jsem se původně odvažovala doufat.

2 30.03.2021

Inu, z anotace a ohlasů se mi zdálo, že bych měla do rukou dostat opravdu děsuplnou knihu, ze které mě bude mrazit víc jak z knih Darcy Coates. Ta sice pro mě nepíše zrovna horory, ale mrazivou atmosféru umí vykreslit tak dobře, že dokud si její zlo nepojmenuji a neodhalím ho, opravdu mě mrazí a každý zvuk v bytě mi způsobí trhnutí. To se u této knihy, která se za mě prezentovala jako opravdu děsivé dílo, nestalo. Ale...

...přestože mi někdy u dvou sté stránky došlo, že to, co Maudin otec vidí, je to, čeho bych se asi měla bát, ale nebála, musím uznat, že Wake´s End je ve skutečně pro mě půvabným gotickým příběhem okořeněným nějakou tou démonickou záhadou. Zvyky, tradice, víra a způsob života tehdejších obyvatel, to všechno autorka krásně a věrohodně popsala, takže sledovat vyprávění jedné docela šílené rodiny pro mě bylo zvláštně uklidňující a zároveň znepokojující. Celý Maudin život jsem hltala stránku za stránkou a za den jsem měla přečteno.

Neotevírejte tuhle knihu s tím, že byste se měli bát. Označení horor je opět docela zavádějící. Ale pokud se od toho oprostíte, dostane vlastně docela zajímavý příběh jedné dívky, která žije v naprosto šíleném prostředí, a které od začátku fandíte. Oblíbíte si Clema, nebude se vám líbit Ivy, otce budete chtít přetáhnout něčím po hlavě, aby se vzpamatoval, budete chtít mít taky vlastní Stráče a nakonec...budete chtít žít v tak úžasné, divoké, děsivé, ale nádherné a majestátní krajině, do jaké byl Wake´s End zasazen. Přestože mokřady skrývají spoustu havěti a já z každého komářího štípnutí vždycky strašně opuchnu, přestěhovala bych se na to místo okamžitě.

Knihu určitě doporučuji těm, kteří milují tajemnou, tíživou, ale podmanivou atmosféru minulých staletí, a zároveň objevují rodinné tajemství, které je po mnoho let střeženo jako oko v hlavě. Vše podbarveno takovým příjemným lehkým mrazením. Bát se nebudete, ale už jen za samotný Wake´s End, mokřady a Maud tahle kniha stojí. :)

5 26.03.2021

Zajímalo mě, co právě taková autorka mohla říct absolventům Harvardu. Její myšlenky obsažení v řeči jsou krásné a pravdivé, ale...víc jak deset let po pronesení této řeči si nedokážu spojit současnou osobu Rowlingové se ženou, která pronášela tato slova. Uběhlo příliš mnoho vody a změnil se nejen svět, ale i lidé. Slova obsažená v knize stále platí, ale po všech kauzách už v té ženě z minulosti nedokážu vidět Rowlingovou. Předně si ale u takových vzletných proslovů říkám, jak dlouho to člověk asi musel psát, kolik knih a citátů prošel, aby vyprodukoval tohle, protože, a řekněme si to na rovinu, nikdo neumí takhle vzletně řečnit na první dobrou. :D

1 26.03.2021

V mnoha částech příběhu jsem cítila ten vibe Colleen Hoover, překvapilo mě, když jsem se v medailonku dočetla o spříznění těchto dvou autorek, ale ten vliv je tam opravdu patrný. Pořád mám ale raději Colleen.

Manželky nejsou špatné. Pro ženy, které thrillerům příliš neholdují, to nejspíš bude svižná a napínavá jízda, ale pro mě je tohle starý známý profláklý model, který ničím nepřekvapí. Pokud jste četli Pravdu, nebo lež, tak si opravdu stačí vzpomenout na vzorec použitý v knize a trochu si ho upravit na Manželky. Zápletku a její vyústění pak máte odhalenou a nemusíte se ani moc snažit.

Pořád jsem měla před očima film Jedna za všechny, takže když už mi nebylo špatně z nemoci, tak jsem se spíš musela smát. Nevím, asi za to mohla skutečnost, že jsem knihu četla jako nemocná, takže jsem ji z toho zoufalství asi neuměla brát moc vážně. Nevím. :D I s totálně šílenou migrénou jsem ale před polovinou knihy věděla, jak to skončí.

Hodně mi vadil styl, jakým byla kniha napsaná. Úplně mi nesedl. Občas jsem na začátku kapitol přemýšlela, kde přesně jsme a u koho, někdy jsem se musela vracet, protože mi přišlo, že se ztratila i autorka. Ale nakonec ne, jen to bylo tak zvláštně napsané, že jsem si to musela přečíst znovu.

Já mám tyhle psycho hrátky se čtenářovou myslí vlastně ráda, ale tady bylo několik hluchých míst, něco nebylo dostatečně vysvětleno, a i když i autorčina kámoška Colleen dává ve svém thrilleru čtenářům vybrat, čemu věřit, je vám jasné, co je pravda. Tady je to ale tak zvláštně ukončeno, že nevíte, co si o tom máte myslet, přestože je vám jasné, jak by to mělo být, ale ona z toho autorka vybruslila tak zvláštně, že spíše přemýšlíte nad tím, jestli ona sama ví, jaké má ta kniha rozuzlení a vyústění.

Nevím no. Pocity jsou značně rozporuplné. Naše nakladatelství se snaží, ale žádný extra thrillerový počin se mu zatím vydat nedaří. Alespoň pro mě ne. V tomto žánru bych s klidným srdcem sáhla po jiných kouscích. Ale umím si představit, že hodně čtenářek může tenhle příběh docela solidně odrovnat.

3 21.03.2021

Dokážu pochopit, že tohle je knížka, která má ženám říct, že jsou důležité, mají svou hodnotu, měly by si samy sebe vážit, jsou potřebné, chytré, krásné a blablabla....chápeme, bereme. Ale to bylo tak strašně feministické! Já jako žena jsem se při čtení mnohokrát mlátila do hlavy, abych to už konečně přelouskala a mohla utéct, protože...ne, tohle nebylo pro mě. Já si jako žena uvědomuji svoji hodnotu, ale že bych blahořečila všechny tyhle povídky, to se říct nedá. Spíš jsem si pořád říkala, ať už mi to sakra ta autorka přestane pořád cpát!
Do téhlé knížky jsem šla, protože z novějších titulů jsem neměla chuť pouštět se do jejích young adultovek, tak jsem sáhla po románu pro ženy a sakra mě překvapilo, že tohle je autorka tak krásných hitů jako P.S.Miluji tě nebo S láskou, Rosie. Vůbec bych to nečekala.
Na druhou stranu ale musím přiznat, že spousta metafor v povídkách byla skvělá. Šly až na dřeň a leckdy zobrazovaly přesně to podstatné ve své jednoduchosti. Za ty metafory a schopnost na každou vymyslet jednotlivé povídky, za to dávám dvě hvězdy. To provedení bylo opravdu nápadité a někdy se mi moc líbilo. Jen nepotřebuju, aby mi někdo jako ženě cpal tohle všechno do hlavy. Zas taková feministka nejsem. Vlastně vůbec. My ty chlapy potřebujeme. A jsou věci, kde prostě budou vždycky lepší. Jen si musíme sami sebe navzájem vážit.

2 19.03.2021