Ella161 komentáře u knih

Silný příběh, který mě velmi zasáhl. Brečela jsem, frustrací se tahala za vlasy a nedokázala se od čtení odtrhnout. Lale byl silný, empatický mladík, který si v Osvětimi zažil dost šílených věcí. Bylo evidentní, že to neměl přežít. Měl zatraceně tolik štěstí, že si dokázal udělat kontakty tam, kde to nejvíce potřeboval. Bylo fakt dojemné, jak všem pomáhal, rozdával jim jídlo a snažil se, aby alespoň něco viděli optimisticky. Jeho láska ke Gitě neznala hranice a já jen žasla nad tím, co by všechno kvůli ní dokázal obětovat. To, že jí pomáhal, když byla nemocná a ani jí moc neznal, raději ani nebudu komentovat. To bych se tady určitě rozvášnila a ten komentář by byl sakra dlouhý. Ke všem se choval s úctou a pochopením. I když on sám byl dost v háji, vždycky druhým pomohl. I potom, co ho za to postihl trest. Nebudu se vyjadřovat k esesákům a už vůbec ne k Mengelemu. To, co dělali, bylo prostě odporné a neuctivé. Stále nemůžu zapomenout na to, co se přihodilo Leonovi. Chudák! Nedokážu si představit všechen ten strach, který museli mít. Nedokážu si představit, jak tyhle zrůdnosti mohl vůbec někdo přežít. Moc pěkně zpracovaný příběh, který se mi vryl do paměti. Hlavně mě potěšil doslov. Byla jsem upřímně šťastná, že to zvládli.

10 17.10.2020

Jedna z nejoblíbenějších knih, kterou mám. Četla jsem jí už 8x a furt se jí nemohu nabažit. Miluju tu romantickou linku. Líbí se mi, jak fotbal tam hraje velkou roli. A i když se Vám fotbal moc nezamlouvá, anebo nemáte rádi sport celkově, si myslím, že by Vás ta romantická stránka mohla navnadit. Líbí se mi, jak je Sal silná osobnost. Nebojí se říct nahlas svůj názor a stojí si za svými činy. Pro ty, který miluje by se mohla rozkrájet a hlavně je nezrazuje. A pak tady máme Kultiho. V první části jsem si k němu nemohla najít vůbec cestu, ale jak se začalo vyvíjet kamarádství se Sal i já jsem se k němu dostávala blíže. Nakonec se z něho vyklubal spolehlivý, hodný, milující němec. Taky se mi líbila jeho majetnickost, když je jen taková z lásky, tak s ní nemám problém. Navíc to bylo takový roztomilý. Po vydání jsem ho četla snad každý měsíc, protože na takovou knihu už určitě nenarazím. Ráda se k ní vracím a v nejbližší době si jí určitě přečtu znova.

6 11.10.2020

Dost jsem otálela s přečtením. Začátek mě vůbec nebavil. Knihu jsem odložila a začala číst po půl roce, kdy jsem dostala strašnou chuť číst o upírech. Začetla jsem se do ní a zamilovala se. Fakt jsem nepochopila, co se mi na ní kdysi nebylo. Wrath a Beth je pár, který si nejde neoblíbit. Hlavně Wrath to chudák neměl vůbec lehké. Ale to, jak se díky Beth změnil... bylo okouzlující. Jak by za jí bez váhání položil život a to stejné platí na opačné straně. Beth je silná holka, která jako by byla k Wrathovi souzená. Ke konci jsem se opravdu rozbrečela, i když mi bylo jasné, že to skončí úplně jinak. Hezký příběh a já doufám, že se tahle dvojice bude objevovat i v dalších knihách téhle série. Taky jsem si strašně moc oblíbila Z. a moc se těším na jeho příběh.

2 10.10.2020

Tahle kniha mi dala emocionálně zabrat. Vážně. Asi u žádného čtení mi netlouklo srdce tak moc, jako tady. S očekáváním, napětím a dychtivostí jsem četla každou další kapitolu. Nemohla jsem se od toho odtrhnout. Jejich minulost, která je celkem podobná, je tak smutná! Lámalo mi srdce číst, co všechno potkalo Rivera. Bylo mi blbě z toho, co mu jeho otčím dělal. A cítila jsem tak neskutečnou radost, když se mu vzepřel. Jasně, pak přišly následky, který si celý život vyčítal. Hlavně ten incident s jeho matkou, ačkoliv to nebyla vůbec jeho chyba. Byl malý, dítě, nevěděl, co dělá. Za nic z toho nemohl a bolelo mě, že si to dával za vinu. V tom městečku to vůbec neměl jednoduché. Spolužáci či lidi v jeho věku, se k němu chovali příšerně. Třeba ta situace, kdy ztratil panictví? Pane bože. To bylo tak neskutečně hnusný! Ale jeho babi mu všechno vynahrazovala. Dávala mu lásku, kterou zoufale potřeboval. Ujišťovala ho, že není magor, retard.. nebo jako ho to nazývali. Jenže všechny ty vzpomínky, celé jeho dětství, ty posměšky z něho udělalo zatrpklého muže. Když ale poznal Carrie, kousek po kousku ukazoval svojí krásnou duši. Odhaloval kus sebe a choval se k ní moc hezky. S ní si na nic nehrál. Možná proto, že oba ví, jak může být život těžký? Možná proto, že je minulost tak nějak spojuje? Ani Carrie to neměla jednoduché. Slzeli mi oči, když jsem “musela” číst, co všechno jí manžel dělal. Cítila jsem k lítost i jakýsi porozumění z jejího strachu. Jsem ráda, že když zjistila, že čeká miminko, odešla a změnila si identitu. S Riverem to mezi nimi nejprve vřelo, ale postupe času, z toho vzplanula vášeň a pevné pouto. Milovala jsem jejich slovní přestřelky. Strašně jsem se nasmála u toho, když Carrie rodila. Bože, nikdo snad nemohl udělat porod zajímavějším a vtipnějším! Neskutečně mě ale dojalo, že River byl s ní. Za každé situace. Pomáhal jí, když bylo třeba. Přijal jí, i když měla dítě s jiným. Jen jednu výtku bych měla. A to epilog, který mě tak strašně zmátl! Ono to ze začátku vypadalo že... (ten, kdo četl, ví). Dostala jsem takový záchvat breku, že to nebylo ani možné. Pomalu jsem se nemohla ani nadechnout. To byl opravdu šok! Ale obdivuji autorku. Vymyslela to fakt skvěle! Na závěr chci říct, že se ke knize určitě vrátím. Měla jsem jí přečtenou za 4 hodiny, tak moc jsem byla dychtivá. Je to jedna z nejlepších knih, kterou jsem četla. Opravdu se zamyslíte nad tím, že někdo má život mnohem hroší, než vy. A přesto se snaží z něho vytěžit to nejlepší. Z těch dvou by si měl vzít každý příklad. Postupem času zjistili, že utápění se v minulosti nic nespraví. Pokud na ní nebudou myslet a půjdou dál, jejich život bude značně lepší. Moc pěkný příběh.

4 01.10.2020

Tohle je asi můj nejoblíbenější příběh (hned po Dvakrát dospělá), od autorky. Sice se mi zdá, že všechny její knihy jsou vlastně stejné, ale hlavní hrdinka má jiné jméno. Rodiče (nebo alespoň někdo z rodiny) se chová hrozně. Hlavní hrdinka prožila trauma, který žádná holka nechce zažít. Jenže oni jsou tak pitomé! Proč se prostě nesvěří? Proč se tím akorát utápějí, kazí si náladu a život? Nechápu, jak to na Vaška nemohla říct! Proboha! Žít s ním ještě další tři roky? Já bych se asi zbláznila! Doma měla teror. Matka se jí vůbec nezastávala. Nevlastní sestra hrozná fiflena. Má cenu vůbec zmiňovat otčíma? Ten se k ní choval jak ke kusu hadru! Nikam jí nechtěl pouštět, stále musela doma vařit, uklízet.. A neustále jí ponižoval! A co udělala její matka? Nic! Jen k tomu nečině přihlížela, anebo souhlasila! Pak, když si Žaneta konečně vzala život do vlastních rukou, byla maminka jak vyměněná! Libor, nevlastní syn, byl v pohodě kluk. Jenže to co si natropil? Chudák, ale může si za to sám. Robin je případ sám o sobě. Sukničkář, frajírek a namyšlený vůl. Takový ódy, jak Žanet miluje a v klidu jí zahne. Ještě s někým, kdo Žanetě nebyl cizí. Pak se omlouvá, lituje a prosí o odpuštění. Jsem ráda, že si s ním nic nezačala. Petr je hodný kluk. Bylo vidět, že Žanetu má fakt ràd. Měli stejný pohled na svět či život. Jak Žaneta taktně podotkla- všechno zlé, je k něčemu dobré. Nebýt toho všeho, nepotkala Petra. Nebýt Marka, nevydali by jí román. Vlastně Žaneta nedopadla špatně, ba naopak. Moc jsem jí to všechno přála, protože je to správná holka.

2 27.09.2020

Radčina cesta za štěstím byla dlouhá, plná chyb, ale i úspěchů. Hodnotím všechny tři díly dohromady. V první jsem jí fakt nesnášela. To, jak opovrhovala každým a vším. Kráse a hezký vzhled nadevše! Chudák Pavel si s ní něco vytrpěl. Ale jsem ráda, že jí ukázal jiný pohled na svět a Radka se nechovala zas až taková nána. Druhý díl jsem probrečela. No jo, fakt si nedělám legraci. Přišlo mi strašně smutné, jak se Radka na Pavla vykašlala, že na něho nečekala a nechala se oblbnout hezounem Erikem! Erika jsem nikdy neměla v lásce. Choval se jako gentleman a co z něho vykvetlo! Bídák jeden. No ale jak se zachovala Radka k Pavlovi, tak se Erik zachoval k Radce. Vlastně si to zasloužila za všechno, co Pavlovi udělala! Tenhle, tedy třetí díl, se mi líbil nejvíce. Radka konečně dospěla, měla smysluplné názory. Jejich dovolenou v Itálii jsem si moc užila. Hlavně ty chvíle s Pavlem! To byl vždycky můj favorit. Správný, věrný kluk. Radku moc miloval a já jsem ráda, jak to dopadlo! Konec jsem samozřejmě tak proplakala, protože jsem jim to z celého srdce přála!

4 26.09.2020

Teda nevím, jak tenhle příběh hodnotit. Na jednu stranu se mi líbil, ale na druhou.. nebylo to nic moc. Autorka má určitě i lepší knihy. Hlavní postava Šárka je problematická. Psychicky nevyrovnaná a svoje šrámy na duši se snaží skrývat sarkasmem. Co by drsňačka moc neukazuje city. S kamarády veselá i vtipkující. Doma se utápí v “depresích”. Měla těžký život. Všechno co se jí stalo, bylo hrozné. Jenže si myslím, že si to neměla nechávat pro sebe. Když už rodičům nedůvěřovala, měla si alespoň vyhledat odbornou pomoc a se vším se svěřit. Najít společně nějaké řešení. Každopádně to určitě měla říct své sestře Štěpánce. Chudák holka neví, co má doma. Nebyla chyba jen na Šárčině straně. I ze strany rodiny to hodně kolísalo. Její babču jsem vyloženě nesnášela. Všechny ty její ohavné poznámky. Vlastně se ani Šárce nedivím, že se mamce či babi nesvěřila se svými problémy. Nikdy jí nevěřily a raději daly na kecy ostatních. U babi to není zas tak hrozné, ale u vlastní mámy? Neměla by své dceři důvěřovat bez ohledu na to, co říkají ostatní? Ve své roli, co by matky, selhala. Alespoň v Šárčině případě. Nebyla pro ní podporou, jen jí vlastně “ponižovala”. Takovou matku bych mít nechtěla. Konec mě překvapil. Čekala bych, že to skončí úplně jinak, ale ono ne. Chudák Ben i Jaromír. Sice byl Ben žárlivec, ale jinak pohodář a sympaťák. To samé Jarek. Z konce jsem nebyla šťastná a pár minut jsem dumala nad tím, jak se to všechno mohlo takhle zvrtnout. Jsem zastánce happyendu, takže tohle pro mě bylo zklamání. Kniha Dvakrát dospělá se mi líbila mnohem více.

1 26.09.2020

To je tak skvělý příběh! Moje první kniha od autorky a už teď vím, že není poslední. Zamilovala jsem se do jejího psaní. To, jak píše je osobitý a leckdo mu musí přijít na kloub. Jak se ale stane, nějakou dobu nechce číst něco jiného. No ale teď k příběhu. Dita byla prostě puberťačka se sarkastickým humorem. Užívala jsem si její slovní obraty, které vždy byly vtipné a výstižné. Někomu může přijít lehkomyslná, ale ona má dobré srdce. Ty problémy, co jí zajistila jedna nejmenovaná osoba (vůbec jsem nečekala, že za tím vším mohla být ona! To je taková mrcha!)... nedokážu si představit, že bych se z toho nesesypala. Jenže ona držela hlavu vzhůru a tak to má být. Užívala si života, na lásku nevěřila. Pak přeci jen ale přeskočila jiskra a ona si uvědomila, že láska neexistuje jen ve filmech či knihách. Že když jí doopravdy zažiješ, život je hned hezčí. Radek mi byl sympatický hned od prvního momentu. Sice jsem ho hned typovala na holkaře( který hokejista není, že?), ale pevně jsem doufala, že s Ditou to bude jiné.. Jaký je tedy závěr? Je to jeden z nejlepších příběhu, které jsem četla. V Ditě se hodně vidím, ať už je to stejný styl přes muziku nebo to, že na lásku nevěřím. Moc, moc všem doporučuji!

1 25.09.2020

Já nevím, jak to ta autorka dělá. Jak mě každý její příběh dokáže tak získat. Strašně se mi líbí její styl psaní. To, jak popisuje jednotlivé situace i postavy. To, jak každá její mužská postava jen z pohledu pozná, že ta holka je pro něho pravá. To, jak hlavní postava ( v tomhle případě Mave) je majetnická, silná či milující. To, jak se každé výzvě postaví.
Všechny její příběhy mám moc ráda, ale tenhle? Tenhle jsem si zamilovala úplně nejvíc. Maverick je silný. Jeho příběh je silný. Strašně moc jsem ho prožívala. V jednu chvíli mi začaly stékat slzy, aniž bych věděla proč. Dojalo mě, jak si Remy vzal Mavericka pod svá křídla. Jak mu Remy poskytl otcovskou lásku, kterou tolik postrádal. Jak mu pomohl trénovat i přesto, že to je syn jeho největšího nepřítele, který nikdy nebojoval fér. Ovšem to se o Maverickovi tvrdit nedá. Vždycky bojoval spravedlivě, silně a vždycky, vždycky byl upřímný. Rozplývala jsem se nad tím, jak si chránil to, co je jeho. Tedy Reese. Tu holku moc miloval. O tom vůbec nebylo pochyb. Poznala jsem to z každého slova i gesty. Z každého jeho pohledu či doteku. Autorka každý jeho pohled popsala tak skvěle, že jsem si ho dokázala živě představit. Maverickovi jsem přála všchno to, čeho dosáhl. Všechny jeho splněné sny. On si to totiž zasloužil. Vybojoval si stát se legendou i jeho holku na celý život. A jak Reese výstižně poznamenala- Nic netrvá věčně. Jen legendy a.. a oni.

1 16.09.2020

Ani tenhle příběh nezklamal. Autorka psát prostě umí. V tomhle příběhu děj vypráví o Niky sestře Nele. Nela jede na výcvikový kurz se svojí kamarádkou Mončou. Budou mít sexy instruktora Adama, který není o moc starší, než oni. S Nelou si hned padnou do noty.
K jejich příběhu se vracím moc ráda. Vždy mě to krásně naladí na léto. Užívám si s Nelou společnost skvělého Adama do kterého jsem se , společně s ní, zamilovávala. Adam je hodný, laskavý a hlavně chápavý. Chápal, jak se Nela cítila, když se společně dostali do takové nepříjemné situace. Ačkoliv i pro něho to muselo být těžké, Neliny pocity pro něho byly na prvním místě. Když to Nela nemohla dál snášet, bojoval za jejich vztah. Snažil se všechno vyřešit a opět si k ní našel cestu. Jejich společná cesta za štěstím byla složitá, ale o to krásnější byl konec.
V knize se opět setkáváme s Niky (která je prostě moje oblíbenkyně. Společně s Martinem, samozřejmě. Jejich příběh je pro mě prostě číslo jedna.),i Adélkou (Nely dvojče). Zde jsem se dozvěděla, jak moc se ve své cestě Niky s Martinem posunuli. Ani si nedokážete představit, jakou jsem měla radost, když jsem četla, co je u nich nového. Přísahám, že jsem měla slzy v očích a minimálně pět minut se pitomě usmívala. Závěr je takový, že knihu všem moc doporučuji. Některým lidem se líbí dokonce víc, než Niky. Já to chápu. Chápu, proč si někdo může tak moc zamilovat jejich příběh. Jak už jsem se ale zmiňovala, mě si získala Niky s Martinem.

3 11.09.2020

I když mám na povinnou četbu ještě minimálně rok čas, tak tenhle příběh jsem si chtěla přečíst už teď. Zaujal mě svou anotací a já si říkala, že to prostě musí být dobrá četba. No... považuji knihu za takovou průměrnou. Nebylo vyloženě špatná i styl psaní mi vyhovoval. Ale.. ty postavy mi nebyly sympatické. Předpokládám, že všichni víme, jak kniha dopadne, takže se nebudu zdráhat tady tajit, co v ní přesně je. (Spoiler) Gatsbyho smrt se mnou zas až tak neotřásla. Sice mi pár slz ukáplo, ale nebylo to nic hrozného. Možná by to na mělo větší vliv, kdyby byl příběh vyprávěn z pohledu Gatsbyho. Nickovo roli jsem tak trochu nepochopila. Na druhou stranu musím uznat, že skvěle vykresli vztah mezi jednotlivými postavami či charakteristiku postav. Daisy mi přišla jako lehkomyslná, namyšlená a hlavně toužila po bohatství. Bez peněz by nejspíš nepřežila. Možná proto zůstala s Tomem. Jiný důvod mě totiž jinak nenapadá. Tom byl arogantní, zákeřný či pokrytecký. Prostě typický bohatý muž z té doby. Gatsbyho bych popsala jedním slovem- osamělý. Moje sympatie získal tím, že do Daisy byl zamilovaný i po pěti letech. Chtěl počkat, až zbohatne, aby jí mohl získat zpátky. Jenže Daisy? Vůbec se mi k němu nehodila. Každopádně si myslím, že tenhle příběh neměl být o romantice. Je tam krásně popsaná doba v níž žili. Detaily jsem si uměla živě představit. Spíš tam jde o smysl života či jeho náplň. Každé si v té knize najde něco, co ho zaujme. Na maturitu si ale knihu nejspíš nezapíšu, protože se mi zdá, že je to jedna z nejtěžších knih na pochopení i vysvětlení. Já sama si vůbec nejsem jistá, jestli jsem příběh pochopila správně. Třeba po dvou letech změním názor. Avšak tahle kniha mi otevřela oči. Zjistila jsem, že povinná četba nemusí být vždy nudná.

1 08.09.2020

Mnohem lepší než první díl, jehož některé části jsem přeskakovala, protože byl nudný a nebavil mě. Ovšem od tohohle dílu jsem se nemohla odtrhnout. Miluju Rhyse. Jak se vždy obětuje pro své milované. Jak hraje někoho, kdo není, jen proto, aby ochránil svůj lid. Jak ze začátku Feyre vytáčel. Je prostě dokonalý. Stejně tak jako celý tenhle díl. Nic tam nechybělo. Napětí tam bylo až, až. Silné scény u kterých jsem si pobrečela, také nechyběli. Zvrat tam byl pořádný a takový, který jsem nečekala. Nemůžu se dočkat, až si přečtu další díl.

3 06.09.2020

Jak jsem předpokládala, tahle kniha se mi líbila mnohem více, než předešlá. Nicka si prostě každá zamiluje. Okouzlí Vás svým šarmem, stejně jako Claire. Docela mě překvapilo co měl Nick za problém. Neočekávala jsem, že to bude tak pečlivě skrývat. A že to skrýval pěkně dlouho. To klobouk dolů, že to neprasklo. Dokážu si představit, jak to pro Nicka muselo být těžký, frustrující či hanebný. Každopádně jsem ráda, že si vyhledal pomoc a Claire ho podporovala . Když už jsem u Claire... ona je prostě báječná. Obdivuji, jak v každé situaci vždy jednala vyrovnaně a s klidem. Až na jeden moment, kdy jí praskly nervy (kdo se jí ale může divit, že? S Nickem to chudák holka neměla jednoduchý), všechno zvládala skvěle. Docela jí závidím, že jí jen tak něco nenaštve. Jejich příběh je kouzelný i čtivý. Určitě se k němu vrátím. Také mě potěšilo, že tam byly zmíněné postavy z předešlé knihy. Moc mě těší, jak jejich příběh nakonec dopadl.

4 29.08.2020

Po dlouhé době příběh s upíry, který mě do děje úplně pohltil. Panebože! Tohle jsem hledala fakt dlouho. Kniha má krásnou myšlenku i postavy, který si prostě nejde nezamilovat. Bones je úžasný. To, jak se nezdráhal svěřit s tím, co ke Cat cítí. Jak počkal, dokud si Cat neuvědomí, že cítí to samé. Jak jí chránil, byl majetnický a zároveň něžný. Snažil se jí chápat a dávat čas pokud si potřebovala utřídit myšlenky. To jeho laškování či erotické přísliby. Ta jeho přezdívka kotě. Snad nikdy jsem se nad tím slovem tak neuculovala. Cat je hodně silná, sebevědomá a ochranitelská. Ty dva spolu tvoří skvělý tým. Konec mě trochu rozhodil a rozbrečel... každopádně doufám, že se to v druhým díle všechno urovná.

4 25.08.2020

Bylo pro mě těžké číst všechno, čím si Vanessa musela procházet. To, co udělal její “přítel” bylo fakt hnusný. Na jednu stranu vím, že si za to může sama. Jak mohla být tak hloupá a přistoupit na to? Jak mohla nemyslet na následky? Jak mu mohla důvěřovat, když ho ani neznala (v pravým slova smyslu)? Na druhou stranu... co je to sakra za debila, že udělá něco takového? Neměl na to právo, ať už by ho sebevíc naštvala. Tohle se stává běžně a mně je z toho upřímně na zvracení. Je to nechutné, nečestné i (promiňte za to slovo, jenže se sem hodí dokonale) sviňské. Ale nechtěla jsem Vanessu nějak omlouvat. Zachovala se lehkomyslně a pak viděla, co se jí díky tomu stalo. Mohla se svým spolužákům divit, že jí nazývaly (slušně řečeno) courou? Já bych si na jejich místě myslela to stejné. Ráda bych řekla, že bych jí neodsuzovala, jenže by to byla lež. Kai jí neodsuzoval, ba naopak. Zastal se jí, snažil se jí pomoct, i když se vlastně ctil i on. Každopádně bylo hezké, že se našel někdo koho to celé nezajímalo. Kai byl od začátku taková záhada. Netušila jsem co si o něm myslet. Nevěděla jsem co mu Harisson provedl. Jak jsem ho ale poznávala, strašně jsem si ho oblíbila. Tenhle příběh je opravdu povedený. Řeší se tam vážné věci. Já jsem si z toho vzala třeba to, že bych lidi neměla odsuzovat pokud je neznám. Četla jsem to s napětím či očekáváním. Netušila jsem, co všechno se stane. Děj není zas tak moc předvídatelný. Určitě kniha patří mezi autorčiny nejlepší.

1 22.08.2020

Myslela jsem si, že to bude něco jako Božský bastard, ale tohle je mnohem lepší. Prestona jsem si nemohla víc zamilovat. Přestože byl arogantní, bezcitný a no dobře... skoro furt se choval jako kretén. Užívala jsem si kapitoly, kdy si s Tarou dělali naschvály. Jakkoliv bez srdce se zdál, bylo hezký číst, jak se mu Tara dostávala pod kůži a postupně jeho srdce obměkčila . Měl hodně tvrdé podmínky, co se práce týče. Taře se nedivím (vlastně ani předešlým asistentům), že chtěla skončit. Já bych s ním nevydržela ani jeden zatracený den. Takže obdivuji Taru, která to zvládala něco přes dva roky bez nějaký větších námitek. “Vzdala” se kvůli němu osobního života ( tady musím podotknout, že Preston taky, což mě mile překvapilo. Vůbec bych nečekala čeho všeho se vzdal, když uvážíme, že byl něco jako nejžádanější muž v New Yorku) a ani moc neremcala. Samozřejmě tam byl zvrat, ale takový jsem vůbec nečekala. Preston celou tu situaci zvládl skvěle. Očekávala jsem, že příběh bude takový to klišé Šéf a jeho asistentka či sekretářka se nesnáší, začnou spolu spát a pak spolu budou chodit. Takhle to tady ale nebylo, což mě příjemně překvapilo. Od autorky jsem četla i Turbulence a přiznávám, že se mi tahle kniha líbila mnohem víc.

7 21.08.2020

(SPOILER) Pěkná kniha. Postavy mi všechny přišly sympatické. K Sladeovi jsem si ale musela najít cestu. Sice se mi zamlouval jeho smysl pro humor, ale štvalo mě, jak celou tu situaci s Kate bral. Myslel si, že po sexu všechno skončí a i když si uvědomoval, že je do ní zamilovaný, stejně se choval hnusně. A to nemluvím o tom, jak se zachoval když zjistil, že je Kate panna. Co to mělo znamenat? To bylo od něho fakt podlý. Příběh měl ale skvělé téma. Tohle prostě miluju, když se seznámí přes něco, čemu ten jeden nevěří. Je to nenáročné čtení, ale doporučuji.

20.08.2020

Rana mi přišla jako hodná holka. Někdy byla trochu ustrašená či naivní. Musím jí ale pochválit, nebo spíš ji obdivuji, jak se vypořádala s vlastním životem, který neměla moc jednoduchý. Byla hodně společenská a trávila čas Lilith, což bylo od ní moc pěkné. Akorát mi lezlo na nervy, jak neustále omílala, že pro Landona tancuje a jak si ho představuje. Avšak jejich telefonáty, kdy si vyprávěli různé historky ze životů, jsem zbožňovala. Hlavně Rana přidala vždycky něco vtipného. Přišlo mi trochu nelogické, že našla jeho číslo na googlu. A opravdu to bylo jeho číslo, i když se jeho jménem muselo jmenovat x dalších lidí. To je však jen taková malinká chybička. Landona bych mohla popsat jedním slovem -pohodář. To se na něho hodí nejvíce. Většinou byl uvolněný, neměl problém se svěřit s osobnějšími věcmi a hlavně to byl velký sympaťák. S Ranou se skvěle doplňovali a moc jsem jim to přála. Pěkný, nenáročný i nápaditý příběh. Autorka opět nezklamala.

1 19.08.2020

(SPOILER) Ty jo, to byla jízda. Neskutečně mě bavilo číst, jak se Oakley mění. To, jak se z namyšleného, bezohledného frajírka stal skutečný muž. Jak se pomalu měnil díky Vaughn. Jak k ní začínal každý další den něco cítit. Vaughn jsem si moc oblíbila. Ta holka stála nohama na zemi a i když měla těžkou situaci, snažila se na tom vidět to nejlepší. Plusové body jí přidalo to, jak byla ochotná pracovat, protože neměli peněz nazbyt (díky tomu vlastně tu dohodu podepsala). Stála si za svými názory, usměrňovala Oakleyho... vlastně celkově ho měnila. Pomáhala mu se stát lepší verze sebe samý. Byla rozumná co se celkového vztahu týče. Holky z dnešní doby by si z ní měly vzít příklad. Nikam s ničím nespěchala a čekala, až nastane ta správná chvíle. Jejího bývalého přítele jsem nemohla vystát... v jeho přítomnosti se vůbec nechovala jako její pravé já. Furt se mu podřizovala, své názory si nechávala pro sebe a dokonce pro něho dělala první poslední. Je jen dobře, že ten zmetek, který ji jen využíval, u ní díky Oakleymu neměl šanci. Ten zase Vaughn ukázal, čeho a hlavně koho je hodna. Že vztah nemusí být jen o podřizování či neprojevování svého názoru. Moc pěkná kniha s mým oblíbeným tématem (tedy muzikou). Autorkám společná práce svědčí. Moc se mi jejich společný styl psaní zamlouvá.

6 18.08.2020

Tohle je moje první setkání s autorkou. Už dlouho jsem si tenhle příběh chtěla přečíst, protože mě anotace velmi zaujala. Autorčin styl psaní je skvělý. Postavy, místa i situace jsou pěkně popsané. Docela mě bavilo, jak byl Jake arogantní a věřil si. Některé momenty byly vážně úsměvné. Jeho hlášky, když se někdo (Rayen) učil létat, jsou nezapomenutelné. Ovšem bylo mi jasné, že tohle jeho vystupování je jen maska. Vůbec jsem nemohla přijít na to, co se mu stalo. Takže jsem byla strašně nedočkavá, až to zjistím. Gillian byla fajn... ale štvalo mě, jak někdy byla dotěrná, ukecaná a neustále ho opouštěla. Jenže kdykoliv za ní přišel, tak si to rozdali a vše rázem zapomenuto. Jako fakt? Neměla by ta ženská mít nějakou hrdost? Avšak uznávám, že Jake byl někdy opravdu sladký. Trochu jí chápu, proč mu neustále odpouštěla. Jejich příběh je obyčejný, ale o to víc kouzelný. Nevím proč mě tak očaroval, když tam vlastně ani žádný velký bum nebylo. Jenže... prostě mi to připadá jako příběh normálních obyčejných lidí. Příběh, který se mohl stát... ne žádná pohádka. U konce jsem už nepokrytě brečela, ale může se mi někdo divit? Po tom všem, co spolu prožili. Po těch nekonečně sporných situacích, odcházení či návratů. Po jejich silné lásce, vzájemného porozumění i odpuštění. Není to naposled, co knihu čtu. Moc jí doporučuji.

4 18.08.2020