dominika8192 komentáře u knih
Líbilo se mi to podobně jako první díl. Jedu teď sérii oddechovek a Mona je jejich skvělou autorkou.
Jediné, co mě štvalo, a někdo to tu už zmiňoval, bylo Rubyino přehánění. Jako jasně, asi není cool načapat svýho kluka v bazénu, jak strká jazyk do krku jiný holce, ale musela to fakt tak teatrálně zveličovat? Má být přece ta racionální a chytrá, tak ji mohlo napadnout, že za tím asi něco je.
A ne ho půlku knihy nechávat vydusit, jako kdyby jí vzal...zápisník s fixkama.
(SPOILER) Tak tohle bylo lepkavě hnusné a tíživé. Chudák holka. Celou knihou se jako ztrouchnivělá nit táhne beznaděj, zoufalství a rezignace.
Nevím proč, ale celou dobu mi nejvíc drásala nervy ta polorozpadlá barabizna ve Dvorcích. Kdyby si ji Sára aspoň trochu upravila, mohla tam v klidu žít mimo prohnilou společnost...něco pěstovat, chovat. Přivydělat si prodáváním zeleniny, ovoce, vajec, mlíka...whatever. A ne jen nečinně ležet v proležený posteli, nemoct usnout a snažit se zaplašit vzpomínky, který se stejně draly na povrch.
Jo a mimochodem - to, jak Vojtu obsrala a ani se nezmohla na to na něj ode dveří zavolat, mě nasralo ze všeho nejvíc.
Suma sumárum - mám z toho řádnou depku.
Konec byl sfouknutý jak rychle? Nejdřív je na ni nasraný, a pak se za ní jen tak vydá do LA a prosí o odpuštění? Kvůli tomu konci "jen" 5 hvězd.
Není to ten svěží a trpký Modrý Portugal, jako bylo Osvícení a Misery a další.
Ale bylo to takové to solidní Miller Thurgau - plná chuť, rubínová barva, vyspělost a zralost z toho jen čiší.
Bylo to kvalitní. A ušlechtilé. A kingovské.
Tohle bolelo. Mrazilo mě z každého slova, a proto si musím s recenzí pospíšit, dokud jsou ty pocity stále tak živé. Bolelo to i přesto, že jsem se narodila až v roce 1994, a éru komunismu jsem nezažila. Nebo právě proto...?
Magdalena mě srala tím svým fanatickým lpěním na ústavních pravidlech, ale na konci jsem jí malinko odpustila. Maja byla jen nebohá oběť, nic víc. A další postavy? Uvěřitelné...a strašně smutné.
Detektivky nemám ráda a nečtu je, ale tohle jsem dokončila celé :) Nemůžu říct, že bych od začátku věděla, kdo je vrah, ale Anna mě srala od začátku, tak jsem jí to přála.
Takové trochu za vlasy přitažené, ale jinak příjemné čtení a údiv nad tím, jak si autor hezky hraje se slovy. Poctivých pět hvězd.
No, nebylo to špatné. Ellie hodně sympatická, stejně jako Vévoda a Vévodkyně lásky, bráchové správně praštění pavlačí a Ned ... nejnatvrdlejší troubelín široko daleko, ale nijak odpudivě. Spíš k pousmání.
Hned od začátku bylo jasné, jak to dopadne, ale upřímně ... kdo by to té milé a rozumné Ellie nepřál?
Prvních zhruba 50 stran bylo otřesných a já to chtěla ne odložit, ale rovnou hodit do kamen. TOHLE že je humoristická kniha? Tak to máme s autorem asi odlišný pohled na slovo "humor". Kromě toho si myslím, že ve Skandinávii musejí mít fakt problém se zvířaty, protože je umění na ani ne dvou stech stranách popsat brutální zamordování selátka, kočky a ovčáka, a to tak, že se uřeže hlava, upižlá ocas a omlátí o zeď do zdechnutí. V tomto je autor nemístná píča, co měl fakt seriózní problém a měl se jít léčit. Suma sumárum - už nikdy více.
Jako jo, četlo se to příjemně a děj hezky plynul. Děj? On tam vlastně žádný nebyl. Jen psychologický rozbor vidláků, co jsou připoutaní k půdě a nehodlají se z ní hnout. Jako typický měšťák musím přiznat, že mě to velmi znepokojovalo. Taková ta zemitá drsnost a oprsklost...dost mě to sebralo, na to už nésú zvyklá. Pár vět mi i celkem vadilo, např. to Zbyňkovo "zapichat si chcu, to jo". Nevím, k téhle knize už bych se nevrátila.
Útlá knížečka plná bolestných vzpomínek i přítomných okamžiků. Děj je prakticky nulový, jedná se o kaleidoskop myšlenek, zážitků a pocitů na pozadí kruté historické události, která neměla v dějinách lidstva obdoby.
Celý příběh je okořeněn působivým výkladem jednotlivých ermitážských děl, které autorka popsala tak důvěryhodně, že jsem si je dokázala do detailu představit.
Podivné čtení - nemohu říci, že by ve mně zanechalo nějakou nesmazatelnou stopu, nebo že bych si knihu kdy přečetla znovu, ale...zaujala.
Nejsem fanoušek romantických pind a výkřiků, ale tohle je prostě strašně milé a příjemné. Už Začít znovu se mi líbilo a pokračování nesklouzlo do klišé srajd, jak to bývá zvykem. Mona Kasten je solidní spisovatelka milostných příběhů, na kterých si dovolím beze studu ujíždět :-)
Hej, tohle nebylo vůbec špatné! Vědomě se romantickým příběhům vyhýbám, protože bývají tak klišoidní, že by z toho jeden zvracel. Ale humbuk kolem Kastenové se dostal i ke mně, tak jsem tomu dala šanci...a nelituji! Klidně bych četla dál a dál, tak mě příběh těch mladých lidí vtáhl. Určitě od autorky zkusím něco dalšího.
Nemám slov. Rok 2021 mi do cesty připletl tento skvost a já s úctou říkám, že se jedná o jednu z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla, co do žánru absolutně nejlepší.
...ne, mohla bych to tu celé rozebírat do detailu, mluvit o propracovaném ději a dechberoucí výstavbě postav, ale...ta kniha musí mluvit sama za sebe.
Na knihu jsem narazila čistě náhodou, do oka mi padl její název. Bylo to moc milé, odpočinkové čtení, které jsem zhltla za jedno odpoledne.