DoDidDone komentáře u knih

Nápad a anotace jsou senzační. Tahle detektivka vybočuje z řady, kniha na sebe vším natahala několik dalších žánrů jako třeba fantasy. (Kdo by čekal, že jde spojit knihu s fantasy s detektivkou dohromady?!!) Jenže provedení knihy mě dost zklamalo a jak se vyvíjel děj, opadal můj zájem číst, proto jsem knihu nedočetl.

Líbí se mi, že je kniha psaná v "du" formě, občas tedy, je to zajímavé a já nikdy takovou knihu nečetl, takže tohle je kladné hodnocení. Dále, prvních padesát stránek skvělých: ihned se začalo něco dít, žádné dlouhé popisy, jen vylíčení vztahů hlavní hrdinky a její dcery, syna, manžela, postav ve škole. Pak už se mi to líbilo méně a méně...

Postavy se "probouzí" (jak to napsat? prožívají klinickou smrt? já nevím, jaký termín vybrat, takže se případně omlouvám) na nemocničním lůžku a hned ví vše, pořád chodí za vyšetřovateli a snaží se ke VŠEMU vyjádřit; a v tom je ten problém... :/ Těch popisů všeho tam je nadbytečně (oproti začátku úplně jiný styl), chápu, že když vypráví postava, musí se účastnit všeho, jinak nic čtenář logicky nemůže vědět, ale tady mi to přišlo trochu moc všeho. :/ (Pořád koukání za rameno a do toho nemůžou mluvit nahlas, protože jsou... neživí? Já fakt nevím, omlouvám se...)

Co mě vadilo nejvíce byl způsob, jakým autorka jednala s podezřelými a jak nám je líčila. To totiž bylo pořád ve stylu: "Takže tys to udělal/a!...Ne dobře, tak ne... Nebo vlastně jo! Tys to byl/a!...Ne, tak ne, moje chyba... I když, vlastně..." A pořád dokola, bylo to dlouhé, vleklé a nudné. Do toho ještě přidejte vzpomínky na idylickou rodinku a moje chuť pokračovat v četbě úplně mizí.

Proto když jsem okolo stránky 300 pochopil, že to nikam nejde, přešel jsem o sto padesát stránek dál a dočetl si konec... A světe div se, nebylo to tak náročné přijít na viníka požáru.

Kniha má obrovský potenciál, ale není napsaná úplně pro mě. Některým se tahle kniha může líbit, ale já osobně lituji, že jsem s ní ztrácel čas. :/

5 23.01.2018

Než se začalo něco dít a autoři konečně začali popisovat žebříčky a věnovat se grafům a podobným zajímavým věcem, trvalo to věčnost. Já oceňuju, že se snaží s bestsellerometrem nějak seznámit čtenáře, ale to byla doba! A stejnak nechápu, jak funguje, ta poslední kapitola šla ihned ven.

Některé kapitoly jsem hltal- proč jsou "dívky" tak používané jako název knihy, jak důležité je používání určitých slov a podobné perličky byly úžasné! Sice nechápu, že jim ten slavný metr vyhodnotil jako nejlepší knihu tu, kterou vybrali, ale dobře... Já ji ostatně nečetl, ale hodnocení tady na databázi nějak na nejlepší knihu nevypadají...

Kniha se čte rychle a není nijak náročně napsaná, ale jestli se chce někdo přiučit psaní, tahle kniha moc nepomůže. Sice tam je několik pouček a klíčů k úspěšné knize je, ale každý snad ví, že hlavní hrdina nemůže být žádná padavka, která se neumí rozhodovat.

Docela šokující mi připadala předposlední kapitola o počítačích, které píší romány. To jako vážně? Jak si někdo může koupit takovou knihu?

Na závěr mě zajímá jedna věc: použili ten bestsellerometr i na tuhle knihu, aby věděli, jestli kniha bude populární? :)

4 20.01.2018

Takže zaprvé, tahle kniha je brilantní psychologický román, ale mizerný thriller! Štítek se k této knize absolutně nehodí, protože tohle není thriller a chápu tedy nízké hodnocení a zklamání čtenářů.

Zpočátku jsem si musel zvykat na autorčin styl psaní, kdy skoro na každý řádek nacpala nějakou závorku a do ní větu a když jste skončili číst závorku, ztratili jste se ve větě a taky na to, že skoro každé slovo - za mě úplně nesmyslně - dala do uvozovek. Chápu, co tím chtěla říct, ale někdy mohla autorka trochu ubrat. Když jsem tohle celé překousnul a snažil se přehlídnout, kniha mě vzala. Děj není vůbec napínavý, nejsou tam žádné dlouhé popisy krve a řevu, ale autorka popisuje cestu postav k masakru na střední škole, čímž -jak už jsem psal snad stokrát- je štítek thriller nevhodný.

Maja popisuje svým pohledem pubertu a v temném světle, nebojí se sprostých slov a klidně vám o sobě poví, kde s kým a co... Na začátku extrémně nesympatická, na konci taky, ale už méně. (Ano, stejně jako ona si myslím, že je úplně hloupá!) Trochu mě štvalo, do čeho se autorka pustila okolo strany 300, kdy do toho začala tahat víru a Boha a podle mě si takové dlouhé úvahy mohla odpustit. Jinak, další postavy jsou popsané velice živě, reálně, dokážu si představit, že takoví lidé skutečně (bohužel) existují.

Kniha se čte skvěle, stránky ubíhají samy, hluchá místa se objevují, ale s tím se dá počítat. Já se bavil, líbilo se mi, jak je to popsané opravdově, možná mi trochu chyběla větší citová zabarvenost, protože někdy Maja brečela, ale nějak to z těch jejích výroků nešlo poznat. Podle mě je kniha trochu podhodnocená, protože mi připadá, že by si kniha zasloužila větší pozornost.

Za mě tohle byl skvělý PSYCHOLOGICKÝ ROMÁN!!!

12 10.01.2018

Chvilku mi trvalo, než jsem si ke knížce našel cestu, ale pak to stálo za to. Trochu mě mrzelo, že po první kapitole, která mi připadala senzační, popisující děj z Francie, se děj vrátil do současnosti k hlavní hrdince posedlé workoholismem a prostředím soudu, které mě tolik netáhne a další hrdinka Sarah mi čtení taky nejdříve nevylepšila.

Když jsem si ale zvykl a smířil se s tím, že se bohužel do Francie a za Henrym nevrátím, děj se mi začal líbit a já si k hlavním postavám našel cestu. Postupně mi připadalo vtipné, že se můj názor na hlavní hrdinky otočil: Natashu jsem si velmi oblíbil, ale naopak Sarah mi začala svým chováním lézt na nervy a ve spoustu situacích jsem pro ni neměl pochopení.

Od autorky jsem četl Dívku, již jsi tu zanechal a styl psaní autorky se mi zamlouval, především propracovanost postav, popisy prostředí,... Připadá mi, že Jojo Moyes nemá extra originální nápady, ale její způsob zpracování je podle mě to, co ji získalo tolik popularity a já vím, že po přečtení téhle knihy s autorkou neskončím. V téhle knize se mi líbilo, že to neskončilo tak přeslazeně a vývin událostí se nedá tolik předvídat.

A chtělo by to nějakou bonusovou hvězdu jen za tu pointu! :)

13 05.01.2018

Napsat trilogii, která bude stále tak nostalgická, zachová si stejnou notu, postavy a příběhy, věřím, že je velmi složité, a proto ke všem knihám na pokračování přistupuji s opatrností, protože se vždycky obávám, že každý další díl bude horší a horší a zkazí mi to dojem. Ne v tomhle případě, kdy mi všechny tři knihy připadají skvěle napsané, se super příběhy a hlavními postavami.

V Šachových figurkách se vyskytuje rozvětvenější detektivní zápletka a příběh z pohledu Fina z minulosti se objevuje až druhotně, ale jako obvykle,hraje klíčovou roli k vyřešení zápletky a vyřeší otazník. Trochu mě to mrzelo, protože ty "vzpomínkové kapitoly" mě vždycky bavily nejvíc.

Postavy, jestli jsem to nepsal k předchozím dílům, jsou uvěřitelné, autorem popsané tak, že si hned nemůžete říct, že jsou dobří nebo špatní, protože každá postava má svá tajemství a ke svým činům i osobní důvod.

Od autora si ROZHODNĚ chci přečíst nějaké další knihy, protože jeho styl psaní se příjemně čte. Myslím si ale, že trilogie skončila v tom nejlepším a vše hezky zavřela. Sice by další díly autor napsal jistě perfektně, ale bylo by to už příliš náhod vzhledem k Finovi a jeho blízkým.

6 30.12.2017

Moje první YA kniha, kterou jsem se rozhodl přečíst kvůli zajímavé anotaci a vesměs kladným hodnocením. Autorka čtenáře do děje vhodí okamžitě, že sotva stačí mrknout- sotva vám přiblíží postavy a hned zjistíte, kdo tedy zemřel a co se stalo (samozřejmě ne úplně).

Postavy jsou sympatické, ale jak i v samotné knize zaznělo- jako z klasického filmu o teenagerech: drsňák, sportovec, šprtka a blonďatá kráska a jeden podivín. Za tohle nestrhávám, to vůbec, jen se podle mě mohla autorka trochu víc rozjet a udělat je něčím šílenější a originálnější.

Děj utíká rychle, stránky pomalu mizí a s nimi i otazník, kdo tedy stojí za vraždou studenta. Kniha je VELMI čtivá, psaná z pohledů všech čtyř postav, kdy už z prvního odstavce poznáte, o koho jde i kdybyste si nepřečetli titulek. Líbí se mi, že autorka přímo navazuje a nekličkuje a nenutí postavy všechno zdlouhavě vysvětlovat. (Př. jedna postava se potká s druhou, ta první odejde a z pohledu té druhé není složitě vypsáno, co už víte, prostě se pokračuje dál.)

Jenže pak přišlo rozzuzlení a s tím jsem nebyl vůbec spokojený, protože jsem to prohlídnul asi v půlce a doufal, že se mýlím; ukázalo se, že ne. Tím ze mě nadšení opadlo a nastalo čtení na sílu, abych to měl z krku. Ne, nechápu vraha, nechápu, co tu osobu k činu pořádně vedlo, sice to tam několikrát autorka zdůraznilo, ale mě to vůbec nedávalo smysl vzhledem k chování několika dalších postav.

Korunu tomu nasadil konec, který byl... no, autorka přidala tolik cukru, že se k sobě snad lepily stránky.

Hodnotím průměrně, kniha mě bavila, zaujala, přečetl jsem ji rychle, ale dál ji doporučovat nebudu, znovu se k ní nevrátím, ale čtení nelituju. Bude podle mě bavit ty, kteří nečtou tolik detektivek a thrillerů.

3 26.12.2017

Musím uznat, že tahle kniha mi, co se té citové stránky týče, dost zavařila hlavu. Litoval jsem celou rodinu a hutnou atmosféru cítil snad z každého slova a už prvního odstavce. Střídají se dvě časové roviny a pohled několika postav, které se vrací zpět k událostem předcházejícím masakru a smrti skoro celé rodiny Dayových.

Snad každému je od začátku je jasné, že Ben vrahem rozhodně není; sice asi tušíte, že s ním není něco v pohodě, ale co by z toho bylo za příběh? Asi nijaký. V knize není tolik napětí jako spíš vysvětlování a detailních popisů, které chápu, že spousta lidí nemusí... Taky musím uznat, že autorka někdy přehání a občas by měla ubrat (já ji zbožňuju a její knihy jsou senzační, jen někdy mám chuť poškrtat nějaké věty), třeba dopis Diondry Benovi o tom, co by s ním nejraději dělala mi připadal trochu moc...

Hlavní hrdinka Libby opět nesympatická, za mě líná, využívá peněz z masakru, ale u této autorky jsem zvyklý a docela se na další "divné" postavy těším a doufám, že i v dalších knihách si zanechá hrdiny, nad kterými kroutíte hlavou.

Děj se mi líbil, autorka mě opět převezla, protože jsem vůbec nevěděl, kdo v tom stojí. Kniha se mi moc líbila, ale podruhé ji patrně neotevřu, protože mi z ní nebylo úplně nejlépe... Dočetl jsem se, že autorka přepisuje Hamleta od Shakespeara, takže se máme na co těšit. :)

5 23.12.2017

Sice jsem už sem komentářů psal několik, ale pokaždé mi připadalo, že to sklouzlo jen do samé kritiky, což nechci, protože si myslím, že tahle knížka má i přes mé nízké (a nejen mé, co tak sleduju komentáře) hodnocení, dobré momenty.

Většina uživatelů si stěžuje na hlavní hrdinku v podobě alkoholičky Rachel, to, že neustále fňuká, vrací se zpět, pije, není schopná udržet peníze, lže lidem kolem sebe a v jistých momentech i sama sobě. Ano, ona byla na zabití, v jistých chvílích se chovala příšerně, někdy jsem nechápal její chování a moc k neuvěření mi přijde to, že se tolik zajímá o lidi, které pouze vidí z vlaku. Chápu její živou představivost, ale pořád si nedokážu představit, jak je jimi tolik posedlá.

Postava Megan mi připadala od začátku horší, protože měla vše, ale nevážila si toho. Její příběh je o dost temnější než příběh Rachel, sezení s psychiatrem jsou zajímavé, ale já její pohled četl nerad, protože mi strašně vadil její charakter. A vlastně i minulost a čtenáři asi ví, co tím myslím.

Ale korunu tomu nasadila Anna, tak nepříjemnou postavu jsem hledal opravdu dlouho a ani po roku čtení asi sedmdesáti knížek ji nenašel. Nepochopil jsem její uvažování a rozhodování. (To vážně bude tak hnusná na Rachel, když jí přebrala manžela?)

Autorka umí psát, navodit atmosféru, že vám až připadá, že cestujete s Rachel a díváte se na lidi kolem. První část se mi líbila podstatně více než ta poslední. Dívka ve vlaku byl můj první... thriller? Spíš ženský román, ale dobře.. a když se ukázala záporná postava ve všech svých barvách, připadal jsem si trochu ochuzený, protože jsem čekal podstatně větší drama a zápletku. Koncem to kniha u mě zazdila, protože byl jednoduchý a VELMI přeceňovaný. Kdyby to udělal KDOKOLIV jiný, asi bych to tolik nečekal a zvedl hodnocení, protože mě se vývoj událostí a postav zamlouval, ale odůvodnění vraha... no... jako epizoda z Vražd v Mindsomeru.

5 23.12.2017

Od povídky jsem nic velkého nečekal a tím víc mě překvapila. Je velice krátká, ale i do těch několika stránek se podařilo autorovi dostat zajímavý konec, nad kterým budu patrně dlouho přemýslet, protože nevím, jestli jsem to pochopil správně.
(Čekal jsem, že to v doslovu autor napíše, ale chápu, že patrně chce povídce tím koncem dodat více tajemna.)

Kniha je obohacena spoustou nádhernýh obrázků, které pěkně pasují do knihy a hezky ji obohacují- samotná obálka je třeba úžasná. Jen tedy ty stránky mi připadají až zbytečně tlusté, ale dobře.

Hodně jsem toho o autorovi přečetl, proto jsem chtěl vyzkoušet něco krátkého, abych věděl, jestli mi sedne jeho styl psaní apod. a po téhle krátké povídce, jejíž konec způsobil, že teď budu dva týdny přemýšlet, co tím chtěl říct, si v budoucnosti něco delšího snad přečtu.

2 22.12.2017

Vzpomínám si, jak jsem v červenci psal negativní komentář k Silu s tím, že mě vůbec nebavil, nudil a naštval natolik, že jsem použil spojení: "Pokračování číst nechci." Na prvním dílu mi vadila taková utahanost a i předvídatelnost, kterou já nemůžu nikde vystát. Klidně můžou být v knize občasné hrubky, autor může psát jak středoškolák, postavy nemusí být tolik perfektní a sympatické, ale jakmile vím od začátku, jak to asi skončí, přestává mě to bavit a nic mě nedonutí, abych četl dál. Ke čtení druhého dílu mě přiměla zvědavost, protože mě se líbil nápad a líbil se mi moc- lidé uvěznění v silu, ze kterého nelze ven? Valte to sem!

Turnus se mi tedy líbil daleko více, hlavně tedy proto, že jsem věděl, co od autora můžu čekat a přistupoval jsem k tomu sice skepticky, ale i tak jsem se těšil. Děj se občas vlekl, ale zaujal mě a já po Turnusu věděl, že si stoprocentně Prach pořídím; tady mě k tomu přiměl hlavně otazník, ve druhém díle se toho nakousnulo tolik, že jsem potřeboval vědět, jak to celé dopadne.

Prach začíná podle mého jinak- dlouhé popisy jsou očesány, hned se jde na věc, hned vám autor ukáže, jak se postavy vyvinuly, co se změnilo a jede se dál a stránky mizely samy, až jsem se sám divil. Splnilo se mi přání- nevěděl jsem, co se bude dít dál a líbil se mi i konec, který nebyl nijak přehnaně sladký a bolístky postavám zůstaly, nezahojily se jen tak z ničeho nic, za což dávám velké plus.
Na konci autor píše, abychom si pokračování domysleli sami, ale mě by se nějaké líbilo, protože si pořád myslím, že je o něčem psát, ale dobře. :)

Velice kladně hodnotím i obálky všech třech knih- americká vydání jsou podstatně ošklivější a jednoduší (pardon...) a tady i hezky ukazují patra, lidi, schody,... velice dobře odvedená práce!

Ve všech třech knihách se nachází spousta myšlenek k zamyšlení a filmová zpracování si zaslouží, ale trochu se bojím, co z toho vznikne a aby nezaniklo kouzlo knih podobně jako Silo 17...
Autor má na kontě daleko víc knih; budu doufat, že se jich několik přeloží do češtiny! :)

3 21.12.2017

Kniha za mě skvělá, myšlenka i nápad úžasné! Asi mě za to všichni budou chtít ukamenovat, ale já si osobně myslím, že by se Nesbo měl spíš věnovat knihám podobné této než Harrymu, jehož série mi připadá trochu utahaná a opakující se. Hlavní postava je zajímavá a sympatická, dokázal bych si představit pokračování.

13 16.12.2017

Bohužel zatím končím na straně 200. Patrně se ke knize ještě někdy vrátím, ale teď mi ta ponurá nálada knihy spíš škodí a odrazuje od čtení, asi potřebuji něco veselejšího... :/ Nikdy mi praktiky a charaktery vrahů nepřipadaly divné, ale tady mi z toho není úplně nejlépe.
Nějak mi ale nepřipadá, že o něco přijdu, pokud nedočtu, protože Nesbo v Policii přišel na klasický styl řešení případů a já nečetl nic nového a převratného. Falešné stopy, docela dlouhé odbočky. Na internetu jsem si přečetl zápletku a trefil jsem se kupodivu dobře.

Knihy od autorky pro mě slouží především k zlepšení nálady po nějakých detektivkách nebo náročnějších knihách, kdy zkrátka potřebuju něco jednoduššího a klidnějšího. Tahle kniha byla opět čtivá a četla se velice rychle, atmosféra je místy až depresivní. Nemůžu si pomoci, ale postava Tess tam podle mě vůbec nemusela být, nějak mi do toho celého nezapadala. Jinak hodnotím velice kladně, líbí se mi myšlenka a epilog je napsaný skvěle.

7 30.11.2017

Opět udržela moji pozornost, opět mě donutila obracet stránky a číst jedním dechem.
Třetí díl milénia si udržel svoji vysokou laťku jako v předchozích dílech, svoje napětí a propracování hlavních postav. Občas mi ale připadalo, že je tento díl trochu zdlouhavý, nejlepší mi připadal první, možná se k celé trilogii někdy vrátím. :)

4 26.11.2017

Úžasné! Nechci srovnávat s prvním dílem, protože obě mi připadají perfektní. Oblíbil jsem si styl psaní autora, to, jak jsou jeho postavy propracované a děj, který dokáže vtáhnout čtenáře. Zápletka jednoduchá, ale to, co k ní vedlo, je to, v čem P. May vyniká nad ostatními. Nemyslím si, že by někteří spisovatelé detektivního žánru dovedli takhle psát. Těším se na třetí díl!

8 19.11.2017

Některé povídky perfektní, jiné horší. Čteno na sílu a rychle, takže se ke knížce možná ještě někdy vrátím. Za mě nejlepší: Černý kocour, Eleonora, Zrádné srdce. Jáma a kyvadlo mě například příliš nenadchlo. Jsem rád, že jsem si knihu přečetl, ale nevím, jestli všechny povídky byly nutné, když u nějakých chyběl konec (např. Záhada Marie Rogetové).

4 17.11.2017

Rozhodoval jsem se mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, ale nakonec se přikláním k té třetí. Nápad je skvělý, ihned přitáhl mojí pozornost, ale provedení se mi příliš nezamlouvá. Hlavně tedy prvních sto stránek, které mi připadají trochu zbytečné, příběh nerozvíjí, nakonec jej i autor sám popře a stačí shrnout do dvou stránek. Jinak se mi vývoj děje velice líbil, autor umí psát, ale připadá mi, že se trochu mihl v žánru. Některé myšlenky jsou skvělé a donutí člověka přemýšlet. Nebudu říkat, že to je ta nejlepší sci-fi kniha, kterou jsem kdy přečetl, ale určitě ta nejzajímavější.

11.11.2017

Věděl jsem, že se mi bude líbit, když Nesbo opustí z tradiční vyšetřovací linky. Z komentářů jsem vyčetl, že jde o jeden z nejhorších dílů série HH, ale dle mého názoru je hned po Spasitelovi nejlepší. Moc mě zaujaly dějové linky Gusta, psané ich formou a kurzívou, že od začátku znáte záporáky, jde vlastně jen o to poskládat si skládačku. Sice je to absurdní, nereálné a některé postavy odpadají jako domino, že do nich stačí jen strčit, zato ty další vydrží ránu dělovou koulí, ze které se jen otřesou, zvednou a jdou dál, ale i přesto mě čtení velmi bavilo a další zápletky se na sebe postupně nabalovaly a zaplňovaly prázdná a neznámá místa.
Ačkoliv jsem Gusta od začátku, co začal s vyprávěním, nenáviděl, stejně jsem jeho pohled miloval nejvíc a hltal slovo za slovem. Konečně se mi splnilo, že Harry nevěděl úplně všechno a postavy si zachovaly tajemství a že nebyl každou chvíli vylitej jak váza.
Nejlepší byl ale pohled potkaní samice, ten by si zasluhoval vlastní knížku! :D

7 03.11.2017

Dokonalá knížka, která mě chytila už od prvních řádků a nepustila do těch posledních. Příběh je velice silný a zaryje se čtenářovi do hlavy. Myslím, že si budu dlouho pamatovat na Paula, Johna a snad i na Cinkala. Líbí se mi styl, jakým je kniha napsaná, kdy oceňuju, že si King na nic nehraje a nesnaží se za každou cenu vymyslet nějakou krkolomnou zápletku. Hutná atmosféra vězení, do toho příběhy vězňů (a myši) a dějové linky utvořily skvělý příběh, který z hlavy jen tak nezmizí.

8 26.10.2017

Docela náročná povinná četba, která se těžko četla a stejně při rozboru budu muset použít internet, protože si z knihy skoro nic nepamatuju. Podle mě z tohoto období vyšly i lepší knihy.