DoDidDone komentáře u knih

King psát umí, o tom není pochyb. Kdyby napsal o objednávce v McDonaldu, beztak bych mu za to zatleskal. Postavy, prostředí, vlastně všechno, popsáno do detailů a opravdově. Detektiv mi sedl, což beru za úspěch, protože mi většinou lezou na nervy. Tenhle nepije a nemá za zády žádnou exmanželku dožadující se pozornosti, takže, Kingu, moc díky za to! ;)

Vraha dostanete hned na začátku, zbytek děje tedy stojí na tom, jak zjistit, co se mu bude honit hlavou. Čtenář je ale i tak o několik kroků před vyšetřovatelem, což se občas zdálo zdlouhavé a to hlavně na začátku. Kniha mě do strany 200 skoro nebavila. Úplný začátek mě vlastně i naštval (čtenáři ví, proč) a postava Pana Mercedese mě ničila a já jen čekal, než se mu všechno vymstí.
Co mě ale na knize štvalo nejvíc, byl Product placement, který už tloukl do očí. Všude samý Apple a všichni používají iTunes. To byla už otrava!

Čtyři hvězdičky, protože na pět mi tam zkrátka něco chybí a konec to na plný počet nevytáhne. Kdyby to nepsal zrovna King, věřím, že by mě to tolik nebavilo, protože nápad se mi nezdá zas až tak originální. Pokračování si ale určitě rád přečtu. :)

SPOILERY:
Kingova specialita? První kapitola knihy a postavy, které jsem si stačil docela oblíbit, jsou mrtví. Autor už mě asi nikdy nepřestane překvapovat. :( :D

13 05.05.2018

Od autorky toho mám načteno docela dost a vím, že je jedna z nejlepších svého žánru, proto mě překvapuje, že dávám pouze tři hvězdičky. Tato kniha mě nedokázala tolik vtáhnout do děje, nepřesvědčila mě a upřímně ani tolik nebavila. Kniha mi občas připadala dost zmatečná a nelogická a někdy i příliš přetažená za vlasy, konec byl dost předvídatelný. Hlavní postavy mi tolik nesedly a nevytvořil jsem si k nim žádné vazby, nejvíc sympatický mi byl nejspíš Anthony a i k tomu jsem měl během čtení dost výhrad. Jinak Jennifer a Ellie mě upřímně docela štvaly svými povahami.

Nejvíc mě asi mrzel pohled z šedesátých let. Hlavně kvůli tomu, že mně vůbec nepřipadalo, že jsem o půl století dozadu. Příběh, který se odehrával v té době, se klidně mohl odehrát i nyní. Neviděl jsem tedy žádný rozdíl a to mě docela štvalo, protože si myslím, že není těžké tam vepsat nějaké popisy třeba budov, oblečení, já nevím, snad všeho z šedesátek, nějak navodit atmosféru, ale tohle mi připadalo trochu prázdné a takové nijaké.
Super ale byly dopisy/emaily/SMS, které autorka vložila mezi kapitoly. To hodnotím jako asi to nejlepší na celé knize. :)

Nápad je senzační, na knihu jsem se moc těšil a po předchozích knihách jsem věděl, že autorka umí perfektně vylíčit vztahy, popisovat emoce a do toho je to vždycky moc čtivé, ale v této knize mě to tolik nechytlo. Zbývající knihy od autorky si rozhodně chci přečíst, protože vím, že zkrátka umí psát a nad jednou – pro mě – horší knihou ji ze seznamu nevyřadím. ;)

3 27.04.2018

Na pět hvězdiček a spokojenost to u mě vytáhl až úplný závěr. :) Do té doby jsem váhal a netušil, co si o knize samotné vůbec myslím. Srovnání s Černookými Zuzanami se ihned nabízí a já jsem se na Papírové duchy těšil, protože mě zajímalo, jestli se autorka nějak změnila a zdokonalila své psaní. Mně se totiž Černooké Zuzany líbily moc, ale trochu mě mrzel konec, který mi připadal nedotažený.
Co autorka umí perfektně a čím se odlišuje, je popis atmosféry a přírody. Umí navnadit, její knihy jsou tajemné, občas trochu strašidelné a její styl psaní je neotřelý a jedinečný. V této knize si opět vybrala prostředí Texasu, které samo o sobě působí tajemně a její popisy pouští, nočních cest po silnicích, kde jen tak nic neprojede, to akorát vylepší. V doslovu navíc autorka psala o tom, že spousta míst, která v knize navštívily hlavní postavy, skutečně existuje a navštívila je i ona samotná.
Další, co mě zaujalo, je popis vztahů. V Černookých Zuzanách se hlavní postava upínala k její nejlepší kamarádce a vzpomínání na ní a v této se zase hlavní postava upíná k sestře Rachel. Autorka popisuje zážitky z dětství, postřehy a myšlenky a umí to zakomponovat do děje tak, aby se čtenář nenudil. Umí čtenáři dokázat, že postava truchlí a někdo jí chybí a tím trpí a vy tím máte větší chuť zjistit, kdo je záporákem.

Anotace mě zaujala, ale už z té jsem poznal, že hlavní hrdinka mi bude připadat zvláštní. :D Kdo dobrovolně pojede s někým, o kom je přesvědčený, že je vrah, do odlehlé pouště? :D :) Hlavní postava (pořád píšu jen to, ale ono její skutečné jméno taky neodhalí hned na začátku) je díky tomu odvážná, taky tvrdohlavá a občas arogantní, ale vše dělá kvůli své sestře a minulosti, která ji nedovolí spát a pořád ji pronásleduje kamkoliv se pohne.

Kniha mě moc bavila. Od vzpomínání, po cestování a přemítání. :) Na konci se přidá i napětí a samotný konec konečně odhalí vraha. Líbí se mi, že zápletka není tak jednoduchá, jak se zpočátku zdá. Zaujalo mě, že konec není ani nijak velký happyend. Kniha podle mě skončila realisticky. Záhada vyřešena, ale co pak…?
Doporučuju všem, kteří rádi čtou o nevyřešených případech a spíš než popisy krve a násilí, ocení příběh postavený na psychologické rovině a špetce tajemna a nostalgie. :)

9 14.04.2018

Znáte ten pocit, kdy se všechno rozpadá pod nohama, tak přejdete – i když třeba poprvé a sami se tomu divíte – na motivační knihu? To asi jen já. :) „Tajemství“ znám dlouho, protože o tom spousta lidí okolo mluví jako o pokladu a říkají, jak jim kniha změnila život a otevřela oči, v komentářích je to taky vesměs chvála, tak jsem to chtěl vyzkoušet.

Přelouskat knihu není těžké, ale omílá se dokola pořád to samé, jen se k tomu kousek něčeho jiného, jinak neustále to samé. (Ve shrnutí: představovat si dobré-) bude to dobré, věřit dobrému-) dobré přijde,…) Styl psaní mi příliš nevyhovoval. Z nějakého důvodu se nemůžu zbavit dojmu, že to je zvláštně nastavené a že autorka není vlastně vůbec autorkou… Ještě nikdy jsem u knihy takový pocit neměl, ale tady mi to něčím zavánělo… Ale ke knize samotné: myšlenka je perfektní, dokáže lidi změnit a ukázat jim nový směr a nedivím se, že spoustě lidem pomohla. Mně tedy ne, jen mi ukázala možnou cestu, ale během celého čtení jsem byl dost skeptický, a když jsem o tom přemýšlel, našel jsem dost výhrad a nezodpovězených otázek k tajemství, jehož název je tak zavádějící a při čtení mi přišlo vtipné, jak o tom psali… Tajemství nevyřčena celé roky… No nic.:)

Bylo mi jedno, že tam psali o vztazích, o zdraví, o majetku, že když si představíte a budete věřit čemukoliv, získáte to, ale kapitola o penězích mě docela překvapila. Chci říct, rozhodně bych tohle nedoporučoval někomu, kdo trpí finanční tísní a je zadlužený, protože ty jejich rady byly občas na zabití. (Přesně si nepamatuju větu, ale: „Kdo rozhazuje, ukazuje tím vesmíru, že má peněz dostatek, čímž získá peněz víc.“ Ehm, co?) Je super, že kniha inspiruje ostatní, aby věřili ve svoji sílu, ve zdraví, v lásku,… tím pomáhá, ale co kdyby se někdo chytil té myšlenky, že má utrácet jak divý? Nevím, tady mi to nesedělo.
Další, co nesnáším, je, když někdo vezme citát někoho, kdo už ani nežije, a vysvětlí ho tak, aby mu to hrálo do karet. Pořád citování Shakespeara a Einsteina a dalších velikánů ohledně zákonu přitažlivosti… Nemyslím si, že by to řekli kvůli tomu a mě to dost irituje.
Pak mě napadlo: co kdyby někdo chtěl zákonu přitažlivosti zneužívat? Pořád omílali dokola, že myšlenka je nejmocnější apod., ale co kdyby si někdo přál, aby ten druhý zemřel a trpěl? Taky by Džin z lahve přišel a řekl: „Vaše přání je mi rozkazem,“, jak psali skoro na každé stránce?

Nechci knihu odsuzovat, já tomu ostatně taky věřím, má dost velkou sílu změnit mysl člověka a dát mu elán do života. Na mě tohle příliš nefunguje, ale dobře. Posílám dál, odškrtnul jsem si z povinností, že mám přečteno a s úsměvem na tváři se vracím ke starým žánrům a budu si představovat, že mě baví, aby mě skutečně bavily. :)

7 10.04.2018

Za mě velmi dobře napsaný příběh o dvou zlomených duších žijících pod jednou střechou, ukryti prakticky mimo civilizaci. Od začátku je jasné, že se děje něco mezi řádky, obě hlavní postavy se chovaly zvláštně a samozřejmě později jejich temná minulost vyšla na povrch. Jediné, co mi tolik nesedělo, byl konec. A tím myslím asi poslední dvě věty, jinak bych se s ním docela uspokojil. Za prvé jsem to asi nepochopil správně, což je docela mizerné pro mě, protože kniha má pouze dvě stě stran… A za druhé byl dost…prostě zvláštní a WTF?!!

Začátek mi hodně připomínal relativně nový filmový thriller Matka, hlavně ta atmosféra. Obě postavy žily taky odříznuté ode všech v honosném domě a žena makala na domu a muž byl pěkný ignorant zalezlý ve své pracovně, který se k ženě choval jako ke služce. (To je jen, co mě napadlo, jinak jsou kniha i film úplně jiné a nemají spolu opravdu nic společného samozřejmě. :))
Prvních sto stran se táhlo a vůbec mi nedělalo problém od knihy odcházet a to každá kapitola měla tak dvě tři stránky. Navíc v knize chybí přímá řeč a pak se čte trochu hůř, když se snažíte odhadnout, co kdo říká a co si kdo myslí, ale to byl možná i účel, nevím.
Od sté stránky se příběh rozjede a to pořádně. Najednou je to samá akce, obě postavy se začnou chovat opravdu divně. Já nechápu, jak ostatní čtenáři dokázali odhadnout konec. Jasně, během stránky 150 to autorka prakticky prozradila sama, ale do té doby jsem neměl tušení. Moje teorie byla, že „tajemná manželka“ je ve skutečnosti žena, která k němu utekla a kvůli nějakému traumatu zapomněla, že s ním žila… Dobře, to byla zase blbost. :D :)

MÍRNÉ SPOILERY:
Ke konci to bylo opravdu divné a nečetlo se mi nejlépe, ale to hádám, že je dobře, když jde o knihu takového žánru. Ten sen, myši v domě a ten útok ptáků? Fuj!! Já vím, proč z nich mám strach. Seveřani umí psát. :)
KONEC SPOILERŮ

Přes všechny mé připomínky, které jsem našel, se mi kniha opravdu líbila. Atmosféra je od začátku hutná a znepokojující a je těžké toho docílit hned od první věty. Ani jsem nečekal, že budu nějakou z postav obdivovat, to ani moc nejde, takže když přišel konec na scénu, bylo mi trochu jedno, jak to s nimi dopadne, ale byl jsem dost napnutý.
Dočetl jsem se, že se z knihy stala divadelní hra a námět je opravdu slušný, ale nějak si to nedovedu představit. Hlavně konec. To jako… Já nevím… :D Jako rád bych to viděl, protože fakt netuším. :D
Kniha je malá, obálka perfektní, a pokud se dostanete přes začátek, rychle ji přečtete. Líbí se mi styl psaní a sice bych já nějaké věci pozměnil nebo aspoň dovysvětlil, ale já jsem byl spokojený a dostal jsem přesně to, co jsem od knihy očekával.

9 07.04.2018

Malého Prince jsem chtěl přečíst už tak strašně dlouho, že o tom snad nejde ani psát. :) Spousta lidí o knize mluví, básní a opěvují ji až do nebe, že jsem si na ni musel udělat čas a přečíst si ji. :) Všiml jsem si, že tady v komentářích se to rozděluje na dva póly: jedni knihu milují, druzí nemusí a já se přidávám mezi fanoušky, mě kniha zaujala moc a věřím, že se k ní ještě někdy vrátím. Myšlenky, popisy, úvahy,… Za mě skvěle sepsáno, nevadilo by mi, kdyby kniha byla třeba o něco delší a popisnější. :)

Jediný problém – jestli se to dá tedy nazvat problémem – u mě spočívá v tom, že nějak nechápu, pro koho je kniha napsána. Pro děti to moc nevidím. Nevím, jak já bych na knihu jako dítě reagoval, ale pravděpodobně ji nepochopil, navíc mi pro děti připadá moc depresivní a těžká. A pro dospělé? Tam mi zas nesedí ta dětská naivita a postava Prince. Tohle je jediné, co jsem po přečtení nepochopil, ale hádám, že postava ztroskotaného pilota měla co dočinění s autorem, který se do něj vcítil. (Ale jen hádám, třeba to je úplně špatně.) Viděl jsem i animovaný film v kině a i ten mi připadal dost těžký a smutný. (Kniha samozřejmě lepší, ale film taky ušel :))

Pro mě je kniha dost nostalgická a v mnoha věcech pravdivá… Mě nejvíce zaujal popis té planety s pijanem. No a kdo zapomene na beránka? Je kouzelná a nenahraditelná a věřím, že za život by si ji měl přečíst každý. Jen je dobré ji přečíst v dobrý čas a chvíli. :)

15 04.04.2018

Cobena beru jako mistra thrillerů a žádná jeho kniha mě ještě nikdy nezklamala a vždy jdu na jistotu s tím, že kniha od něj bude skvělá a i tahle se mu velmi povedla. Měl jsem ji v hledáčku už dlouho, ale docela mi trvalo, než jsem se ji rozhodl přečíst. Zaujala mě anotace (taky nová obálka) a prvních několik stránek mě okamžitě vtáhlo do děje a už nešlo ven.

Will, hlavní postava, mi tentokrát ale nebyla tolik sympatická a spíš jsem si rychleji oblíbil třeba Squarese, protože Will je takový trochu ignorant a na to, co se mu během knihy všechno stalo, mi připadalo, že ho to ani tolik nezajímalo. Jeho spolupráce s policií, rozhovory s rodinou a známými… Třeba to byl autorův záměr, nevím. Naštěstí k dalším postavám není těžké vytvořit si nějaký vztah a sympatie, takže mu protivného Willa prominu. :)

Pro mě byla první půlka kniha lepší než ta druhá. V první spíš rozebíral vztahy, je dost osobitá a lze z ní vycítit rozervanost a frustraci nad vším, co se přihodilo Willovi a jeho rodině. V té druhé přišel docela chaos a zmatek, a ačkoliv to na konci všechno dávalo smysl, bylo toho moc, všechno navrstvené na sebe a ani teď, když jsem čerstvě dočetl, bych nebyl schopen převyprávět, co všechno se během celé knihy stalo, protože toho bylo příliš.

Líbí se mi, jak Coben píše, v jeho knihách se totiž může stát snad cokoliv, nic u něj není černé nebo bílé, kapitoly začínají tak a končí úplně opačně, vlastně zničí vše, co jste se dozvěděli. Během čtení asi stokrát přijdete na to, že ten pravý záporák je někdo jiný… Zkrátka, umí dobře manipulovat. :) Problém spočívá v tom, že kdo už od autora něco načetl, nebude tolik překvapený závěrem- já tedy nebyl a mám za sebou tři autorovy knihy. Pokud by byla „Nadobro ztracený“ první kniha, asi bych byl nadšený. Dávám pět hvězdiček, protože i když jsem to nakonec odhadl dobře a nechápal, proč to Coben tentokrát tolikrát zauzloval, když konec je docela triviální, se mi jeho styl psaní líbí a kniha se mi i přes všechnu kritiku líbila a četla jedním dechem. :)

6 02.04.2018

Obdivuju autora, že se pustil do tak těžkého tématu a popisoval vše: kam ho nemoc dostala, co si s ní prožil a jak se kvůli ní choval a zajímá mě, jestli se toho v reálu dělo třeba i víc nebo byl v knize opravdu bezprostřední. Ono, řekne se to lehko, vykreslit svůj život a myšlenky, ale psát o tom, že na někoho křičíte, že si myslíte, že s vámi mluví celebrity, utrácet jak divý apod., musí být obtížné, protože samozřejmě pak autor působí jako blázen a cením si, že se rozhodl knihu vůbec publikovat.

Popisy mánie a deprese byly děsivé. Při mánii všechny ty myšlenky, které zahlcovaly hlavu, reakce autora na podněty, opakované navštěvování všemožných léčeben a nejhorší? Pro mě asi představa, že na to celé pak zapomenu a nebudu vědět, že jsem to opravdu udělal, uvědomit si všechny ty činy. Všechny zážitky jsou barvitě vykreslovány a je těžké pochopit, kde se to v té hlavě bere a hlavně proč. Při depresi skvěle popsána nechuť ke všemu, stavy „je mi všechno jedno“ a pocity bezmoci a nicoty.

Váhal jsem, jestli knihu opravdu číst kvůli tomu, že se v ní takřka neobjevuje přímá řeč, takže jde hlavně o popisování událostí, přeletů myšlenek v hlavě a jejich následků, a já měl strach, že mě to nebude bavit. Jak jsem napsal, autor o sobě napíše všechno, nezapomene na dětství, které ho ovlivnilo, na večírky, na pobyt v léčebně, je velmi upřímný a i když je to, co se mu přihodilo, dost děsivé, stránky mizí, protože roste zájem o to vědět, co se stane dál. Přál bych autorovi, aby už nemusel takové stavy vůbec kdy prožívat.

Bipolární afektivní porucha je nevyléčitelná a autor umožnil nahlédnout do hlavy nemocného a ukázat, jaký to je pocit. Knihu bych doporučil hlavně těm, kteří znají někoho s nemocí, aby ho mohli nějak pochopit a pokusit se tolerovat všechny nepříjemné stavy, které ho doprovází. Za mě skvěle napsáno, ale nečekám, že se kdy ke knize vrátím… Občas opravdu depresivní a těžká. :/

9 30.03.2018

Neznám tolik knih, které by se zabývaly tématem sebepoškozování, proto jsem po knize ihned sáhl. Sám mám se sebepoškozováním dost nepříjemné osobní zkušenosti a znám i poměrně dost lidí, kteří s tím také bojovali, a přesto se o tom skoro nikde nemluví a nepíše. Měl jsem trochu strach, že to bude něco podobného jako „Třináctkrát proto“, jehož knižní verze si mě tedy rozhodně nezískala a spíš trochu odpudila (ale seriál je perfektní! :)), takže jsem k ní přistupoval trochu obezřetně, abych nebyl zklamaný. Tohle ale naštěstí nebyl ten případ. :) Z této knihy mám dobrý pocit a připadá mi, že by mohla někomu, kdo se trápí, skutečně pomoct… A nejen tomu, kdo se trápí, ale i okolí ukázat, co se skutečně odehrává v tu chvíli v hlavě. V dost výrocích hlavní postavy jsem se našel a souhlasně přikyvoval. Za to jistě může fakt, že si sebepoškozováním prošla i sama autorka, takže ví, o co jde a jaké to je. Kniha je dost autentická a upřímná, některé myšlenky jsem si zatrhával tužkou, protože vím, že se k nim někdy budu chtít vrátit a přečíst si je znovu.

Hlavní hrdinka to nemá v životě lehké a problémy se na ni jen kupí… Kniha je psaná –ich formou a Charlotte se nebojí používat sprostá slova, popisuje otrávenost vůči světu, vztah sama k sobě a ke všem ostatním. O své minulosti mlčí, protože je příliš ošklivá... Není těžké s ní sympatizovat, vytvořit si k ní vztah a fandit jí a přát jí lepší zítřky a dodat naději. Přitom je poměrně obtížné docílit toho, abyste ihned začali hlavní hrdinku milovat a obdivovat ji i přesto, že o ní tolik nevíte, protože mlčí. Styl psaní celé knihy je dost zvláštní a pro mě jediný problém při čtení spočíval v tom zvyknout si na něj, ale po prvních padesáti stránkách se kniha četla sama a dost rychle, protože jsem potřeboval vědět víc a zajímalo mě, jak to s postavou dopadne. Autorka nepopisuje samotné řezání, krev, ale pocity z toho, co k tomu vedlo, ukazuje, jaké to je, ale jinak, uvnitř.

Nejvíce mě zaujal doslov autorky, který je velice citlivý a milý. Na obalu stojí, že jde o Knihu roku pro mládež a tady se rozhodně trefili. :) Knihu bych doporučil snad všem, těm, kteří nejsou příznivci, i těm, kteří si to prožili, protože by mohla lidem, kteří si myslí, že se někdo sebepoškozuje „z nudy“, otevřít oči a na druhou stranu těm, kteří bojují, ukázat, že na to nejsou sami. :) Podobně psaných knih by rozhodně mělo být víc. :)

10 23.03.2018

Od knihy jsem nečekal vůbec nic, ale příjemně mě překvapila, ale nebyl to až takový záhul, abych hodnotil plným počtem. Kniha totiž není ničím originální a podobných anotací je už spousta, ale je velmi čtivá a chytlavá a zaujaly mě především pohledy Amy z nemocnice a její vnímání světa, které mi připadalo poměrně smutné a docela i znepokojující.

Hlavní postava Alex opět pije a tím mi trochu kazila čtení, protože hlavních hrdinů se závislostí na alkoholu už je tu trochu příliš a já nechápu, proč ty jejich závislosti nebo úchylky nemohou nějak obměnit. Jen vím, že už nechci číst o dalším hrdinovi, který pije jak duha. Na druhou stranu, Alex svoji závislost docela zvládala a nepila tak často a snažila se přemáhat se. Alex s Amy byly ale asi jediné dvě postavy, které mi tam tolik nevadily, jinak tam těch šílených lidí bylo příliš. Fiona tomu ale nasadila korunu a Jacob možná ještě víc, protože nechápu, jak to s ní mohl vydržet. A vrah na konci? Trochu zvláštní, že na něj nepřišli dřív. :)

Uhádnout, kdo se pokusil zavraždit Amy, není vůbec těžké, a i když třeba nečtete detektivky/thrillery, troufám si říct, že na to přijdete rychle, což mě možná trochu mrzelo, protože mi chybělo napětí a vymýšlení různých scénářů „co kdyby“, protože jsem věděl, že k tomu autorka směřuje a to se taky vyplnilo. Konec tedy trochu vyšuměl a začal jsem uvažovat nad tím, proč je kniha tak dlouhá, když je to tak snadné. Nicméně, velice mě bavila. Jde o příběh, který není příliš napínavý a popisný, nejsou v něm žádné dlouhé popisy toho šíleného večera, ale pokud máte rádi staré příběhy, které se po letech otevřou, a zajímá vás psychologie postav, kniha vás zaujme. :) Dodávám, že na prvotinu je opravdu skvěle napsaná. :)

5 15.03.2018

Už jsem četl i Manžele odvedle, takže asi budu trochu srovnávat. Autorka opět vsadila na svůj klasický styl psaní- přítomný čas, krátké věty, který mi vyhovuje. Připadá mi, že její knihy jsou dost dynamické a rychlé, mají spád. Její hlavní postavy jsou obvykle popsány docela ploše a připadají mi vždycky bez názoru a špetky čehosi, ale líbí se mi, že právě tohle už se stalo jejím stylem a odlišuje se od ostatních. Píše oddychové knihy, které se velmi rychle čtou a podle mě i to není jednoduché takhle úplně napsat.

Mě anotace zaujala stejně jako u její prvotiny. Děj rychle plyne, v první kapitole se okamžitě něco odehraje a až do té úplně poslední se pořád něco děje. Kniha nemá klidný začátek a konec, žádné smíření se se situací, vykreslení situace, prostě hned sem, hned tam, což chápu, že každému nemusí vyhovovat. V knize se toho na sebe vrství dost, postavy se mění, chvilku jsou dobré, chvilku špatné, do toho dost velké množství bláznů a to snad i mezi detektivním sborem, který mi není sympatický a nebyl ani v její prvotině. Nevím, čím to je, ale kdykoliv čtu její knížky, nevadí mi ti její blázni, ale pak se ukáží (pro mě) nepříjemní detektivové a já je nemůžu cítit. :)

Není vůbec těžké knihu dočíst do konce, to právě kvůli množství zvratů a různých obracení výroků někoho, jestli říkal to a ne náhodou tamto a jestli třeba nelhal. Sice jsem od anotace čekal něco úplně jiného, ale nevadí, tohle bylo taky fajn. :) Jen mi připadá, že ve spoustě věcí je děj skoro jak přes kopírák s prvotinou. Nechci nic spoilerovat, ale někdy jsem si říkal, že tohle jsem přeci už jednou četl… Hlavně tedy ke konci… Nemůžu ale nic prozradit, protože to je dost tenké a jedním slůvkem navíc bych to mohl celé prozradit. :)

Od plného počtu hvězdiček mě odradil jen konec, který jsem bohužel čekal, a když přišel, řekl jsem si jen: „Aha? … To je všechno?“ Kniha mě moc bavila a nelituju, že jsem ji četl, ale myslím, že už se k ní nevrátím. Thriller to není, žádné zdlouhavé popisy mrtvoly a pitvy taky ne, vše se to odehrává v takové psychologické rovině. Pro mě taková kniha do chaosu, kdy člověk pořád něco chce číst, ale nechce nic náročného. :) Není problém od knihy odejít a nic si tolik pamatovat nemusíte, protože vše většinou připomenou. :)

4 10.03.2018

Na knihu jsem začal pokukovat poté, co jsem přečetl onu perfektní trilogii. Pán ohně se s ní nedá srovnávat, tohle je první autorovo dílo, na kterém je poznat, že se do trilogie musel ještě nějak propsat. Mě ale kniha velice bavila. :) Jak všichni autorovi fanoušci ví, dokáže perfektně popsat prostředí a vztahy mezi lidmi a tahle kniha ač je první, není výjimkou. Ihned mi sedla postava Liho (píšu to dobře? Asi ne…) a k postavě Margaret jsem si sice musel najít cestu, ale poté jsem si ji oblíbil také. (Důvod proč mi hned nesedla, byl fakt, že letěla do Číny a neměla o ní vůbec nic nastudovaného a nevěděla, jak se tam chovat…)

Prostředí Číny mě přilákalo okamžitě. Její barvy, památky,… Moc se mi líbí, že se autor snažil Čínu popsat takovou, jaká opravdu je. V knize najdete spoustu nádherných popisů přírody, památek, chování vstřícných obyvatel, ale taky vám ukáže, jaké to tam je tvrdé a těžké. Policejní tým jsem si oblíbil, ale čtenář musí uznat, že se jim tolik pozornosti nedostane. Nevím, jaké to s nimi bude v dalších dílech, ale tady to bylo hlavně o Margaret a Li… (Jak se to jméno skloňuje?!!) a jejich vztahu a hledání si cesty k sobě. Nebylo to špatné, ale anotace říká trochu jiného, proto se nedivím, že se tolika lidem kniha nelíbila. Tohle nebyl thriller. Spíš román s detektivní zápletkou, která je hodně v pozadí.

Nejvíc se mi líbilo, jak autor dokázal popsat rozdílnost čínské a americké mentality a dokázal čtenáři ukázat, jak vyšetřují vraždy v Číně a jak moc se liší od ostatních zemí. Jinak, k těm vraždám, které jsou opravdu hodně vzadu, připadalo mi, že autor se trochu mihl v žánru. Thriller snad připomínají pouze dlouhé popisy při pitvě, jinak tam tolik napětí nenajdete. Vraha jsem vytipoval dobře, ale to, jakým směrem se konec vydal, mi připadal trochu zvláštní a připadalo mi, že tam autor sáhl snad až k sci-fi. Já nechci spoilerovat, ale nesedl mi. Celá kniha se pomaloučku nese, vše je popsáno dost reálně a barvitě a najednou dostanete konec, který je dost přehnaný.

Kniha mě moc bavila (posledních padesát stránek autorovi odpustím), do pokračování se patrně někdy dostanu, protože mě zajímá, jak se dvojka Margaret a Li…(pardon…) bude vyvíjet. Doporučuji ji, ale předem vás varuju, že to rozhodně není thriller. :)

6 03.03.2018

Tuhle sérii jsem začal nelogicky od Tmy, tedy třetího dílu, takže když jsem posléze šel se sérií postupně od jedničky, věděl jsem, jak děj bude postupovat a to mě ochudilo o nějaké to napětí. Věděl jsem, že se v Kruhu něco stane, něco, co zahýbe dějem, když třetí díl začal děsivým snem, který na Kruh navazuje. Už od začátku jsem ale věděl, že koupí Minierovy knihy rozhodně nedělám chybu. Každá kniha má spád, čte se rychle a to jsou to vždycky velké bichle. Tahle nebyla výjimka. Sedla mi anotace, sedl mi děj, sedl mi vyšetřovatel i jeho životní příběh a sedl mi i tradiční způsob, jakým se přichází k vrahovi.

Četl jsem, že v komentářích připadá kritika k postavě Martina, hlavně na to, jaké je to nemehlo a skoro nic neumí a všeho se bojí. Mně to naopak připadá zajímavé a neotřelé. Pořád je mi příjemnější Martin, který se bojí výšek a chová se lidsky, všechno holt nevydrží, než detektiv, který projde veškerou špínou světa, skoro zemře, ale vždycky přežije a ještě se přitom usmívá. Martin je mi sympatický povahou a právě i tím, jaký je „nedokonalý“.

Četl jsem od autora dost knížek a při každé cítím zvláštní pocit směsice strachu a nechuti, tyhle knížky jsou nechutné, strašidelné a praktiky vrahů/únosců jsou fakt příšerné, že jsem se – hlavně při čtení intermezz – musel dívat mimo knihu a ujišťovat se, že je to pouze jen kniha. Proto je nejlepší po takových knížkách nějakou klidnější a oddechovější. Nedokážu si představit, že teď začnu číst Noc, ačkoliv ji mám v hledáčku.

Kniha je ale ve svém žánru skvělá, poutavá a hodně čtivá. Sice tlustá, ale samotné vás překvapí, jak rychle se na konci octnete. Při vyšetřování se našlo několik absurdit (Co ta parta měla být?!!!), ale za mě samotného to vytáhl konec. Nemluvím o tom, kdo je vrahem (to se v téhle knížce dá docela dobře uhádnout, což mě překvapilo), ale o tom, jak vypadalo čtvrté a poslední intermezzo. Rozhodně mě zajímá, co se bude dít dál!

7 25.02.2018

Pro mě je toto třetí kniha od autorky a před čtením jsem věděl, že je starší než třeba všemi opěvovaná „Než jsem tě poznala“, takže jsem věděl, že v té době autorka nepsala tak, jak píše v jejích pozdějších a oblíbenějších dílech, proto jsem od knihy tolik ani nečekal.

Ihned mě překvapila –ich forma, kterou je celá kniha napsaná. V této knize se navíc objevuje vypravěčů hned několik, mezi sebou se střídají, někteří se objeví na začátku a už se třeba ke slovu nedostanou, ale VŽDY s příběhem nějak souvisí a rozvíjí ho. Svými názory posouvají děj, pomáhají pochopit situaci z jiného úhlu, perspektivy. Sice mi zpočátku trochu chaotické střídání vypravěčů vadilo, ale když jsem si zvykl, začalo mě to i bavit. :) Pokud srovnám například s knihou Do vody od P. Hawkinsové, která si také v knize zvolila několik vypravěčů, v této knize to podle mého názoru autorka zvládla lépe. Nestalo se mi, že bych se v ději zamotal, ztratil, vypravěčů je sice dost, ale je zcela nenáročné se mezi nimi orientovat, protože každá je na začátku skvěle vylíčena a vyjadřuje se například specifickými názory, smyslem pro humor,… zkrátka jsou všichni jiní. :)

Bavilo mě sledovat, jak tahle osoba uchopí situaci, jak se zachová při tomhle, co si myslí o támhletom, do toho detailní popisy přírody a i tak děj nestál na místě a pořád se něco odehrávalo. Popisy přírody, velryb, delfínů,… byly senzační, celá kniha na mě působí nostalgicky a hádám, že právě popisy se na tom značně podílí. Postavy byly sympatické, ale zaujalo mě, že autorka mezi vypravěče zařadila i nějaké ty záporáky a ukázala, jak přemýšlí.

Pokud ale zhodnotím děj, nemůžu se ubránit pocitům, že tam autorka někdy mohla trochu ubrat, protože byl dost nerealistický a to především konec. Sice na konci nostalgie přetékala z každého slova, ale nevěřím, že by bylo možné, aby se něco takového stalo… Zkrátka, ačkoliv je nádherný, je dost absurdní. Ale co, pořád je to jen kniha a ta má hlavně zaujmout. :)

Mně se Stříbrná zátoka velice líbila, je oddychová a klidná. Sice jsem se nenudil, ale nedělalo mi vůbec problém od knihy odejít a nedělat úplně něco jiného, to až konec je napínavý a zvraty se na sebe jen vrství. Věřím, že na dovolenou poslouží senzačně! :)

14 17.02.2018

Za mě příjemné překvapení! :) Po tom, co jsem si přečetl rozporuplné komentáře, jsem nečekal, že mě kniha chytne od prvních stránek a úplně pohltí. Dočetl jsem a nemůžu se dočkat druhého dílu, který by měl někdy letos podle přebalu vyjít. Sám jsem knihu dostal, vůbec ji nechtěl a dost dlouho ji přehlížel, protože jsem čekal to nejhorší z literárního světa, ale opak se stal pravdou.

S čím jsem počítal – podle přečtení komentářů – byly některé hlouposti a chvíle, které byly trochu k smíchu a příliš vykonstruované. A ano, několik jich tam je. Postavy občas byly příliš dramatické, extrémně tvrdohlavé a dost často šli do všeho sami za sebe a úplně ignorovali všechny a všechno. Postavy jsem si sice oblíbil, ale nikdy bych s nimi pracovat nechtěl. Navíc jsem nikdy nečetl detektivku, kde by spolu tým spolupracoval hůř… Co to bylo? Nespolupracovali, nekomunikovali, jen na sebe křičeli.

Moc mě zaujal autorův styl psaní, ale nechápu, proč má kniha tak tlusté stránky a na formát poměrně velké písmo. Reklama? To počítali s tím, že se to bude tak dobře prodávat? Patrně ano.

Konec je podle komentářů kritickým místem a čtenářům se často nelíbil, proto jsem se snažil dávat pozor a byl ostražitý. Nakonec se mi líbil. Ano, je takový kostrbatý a trochu hází do pytle vše, co se čtenář dozvěděl v celé knize, protože to opravdu moc smysl nedávalo vzhledem k tomu, co nám servíroval autor v předešlých kapitolách, ale i tak, byla to pecka! :) Sice si nad to autor mohl sednout ještě na několik večerů, aby to nepůsobilo tak kostrbatě a zvláštně, ale mě zaujal. V kolika jiných detektivkách se nachází takové rozuzlení?

Hadrového panáka doporučuji, ale také radím, aby při něm občas čtenář přivíral oči, protože jako celek je kniha senzační, ale občas některá místa dost pokulhávala. Toto je autorova prvotina a na první vydané dílo je to skvělá práce. Ano, někdy se snažil zápletku podat příliš na sílu a děj je hodně vykonstruovaný a je dost poznat, kdy se autor snažil sem dát napětí a támhle ubrat a tam dát na konec kapitoly drsnou větu, která donutí čtenáře číst dál, ale podle mého názoru má autor dost velký potencionál, dost dobré nápady a to, kde nyní pokulhává, jistě dokáže v pokračování zlepšit. Já se na druhý díl těším a doufám, že zodpoví to, co konec prvního načal. :)

7 11.02.2018

Kniha se mi jako celek velice líbila, ale neubráním se pocitu srovnávat s ostatními knihami – pardon, ale ono se to ihned nabízí – a musím říct, že tato kniha mírně pokulhává za těmi ostatními, které jsem aspoň já přečetl. Líbí se mi nápad, který je neotřelý. Autorka vždy používá spoustu postav, kdy tady jich je jen několik a lépe se v nich orientuje. Postavy jsou tradičně skvěle a uvěřitelně vykreslené. Opět platí pravidlo, že na začátku je to s nimi úplně jiné než na konci, v tom je autorka mistryně, postavy jí zkrátka jdou a tohle není výjimka.

Proč si myslím, že kniha trochu pokulhává, spočívá v zápletce a její délce. Tahle zápletka je totiž roztahovaná do pro mě příliš dlouhé délky. Autorka strašně natahuje a občas zdlouhavě popisuje situace a vyjadřuje se k jedné věci snad desetkrát. (Ale i tak mě kniha bavila. Jen bych ji ocenil o sto stran kratší.) A, jsem jediný, kdo měl problém s těmi dětmi? Kde tyhle rozmazlence vzala? Do háje, ti byli otravní!

Retrospektiva mi nikdy nevadí, vždy ji čtu rád, v tomto případě navazovala na přítomnost a doplňovala ji, ale občas se stávalo, že byla psána z jiného úhlu a chvíli trvalo, než mi došlo, kdo to mluví. Já osobně jsem si sice myslel, že na oné grilovačce bude více lidí, než jen tři páry, ale dobře, nijak mi to při čtení neubližovalo, takže proč si na to stěžovat? :D

Nejzajímavější postava mi připadal Harry a jeho životní osud, ale mrzí mě, že byl popsán tak krátce. Podle mě by měl být jeho velice zajímavý pohled rozepsán o něco víc, abychom mohli lépe pochopit tu jeho povahu. Domnívám se, že by popis jeho života byl zajímavější, než to, co řešily hlavní postavy. Ano, bylo to poutavé, ale po přečtení té kapitoly na konci o Harrym, to všechno strčilo do kapsy.

Taky se neubráním pocitu, že tato kniha je více uzavřenější, tím, že je v ní méně postav, se ubíráte hlavně k těm hlavním, což si pravděpodobně autorka cílila, ale pokud srovnám např. se Sedmilhářkami, kde je postav tolik a všechny se ke všemu vyjadřují, to tady občas může nudit, když jich je tak patnáct maximálně a to počítám číšníky a učitelky. :) Rozhodně tuto knihu neberu jako autorčin skvost, autorka má lepší knihy, ale tato mezi nimi zapadne. :) Myšlenka je zajímavá a celé rozuzlení také… A na té grilovačce se přeci jen stala spousta zajímavých věcí, takže to za čtení stálo. :) Těm, kteří začínají s Moriarty, nedoporučuji, ale těm, kteří ji milují, protože prostě za všechno, tak se to pravděpodobně líbit bude.

PS: V poděkování autorka píše, že si přečetla spoustu literatury ke knize a já se jen ptám: Jak se to v knize odrazilo? Já se omlouvám, ale mě připadá, že ke knize nebylo nic potřeba číst a vše je tak nějak…jasné. :D Asi se mýlím, já si jen potřeboval rýpnout, protože mi to nedalo. :D :)

6 09.02.2018

Já jdu zase proti proudu…jako snad vždycky a se vším. :D Bohužel nejsem z knihy tak odvázaný jako většina a vůbec netuším, jestli se mám pouštět do dalších dílů, protože mě tolik nezaujala a v několika místech jsem nadzdvihával obočí s tím, co to tam dělá a proč se o tom píše. Hlavně tedy konec. Ten mi vůbec nesedl. Nechce se mi dávat méně než 4 hvězdičky, protože příběh je propracovaný, ale asi to úplně nefunguje pro mě.

(Skalní fanoušci, prosím, nekamenujte mě za to :D).

Katniss – hlavní postava knihy a vypravěčka – mi byla sympatická, sedla mi. Obětovala se pro svoji sestru, ihned si získala mé sympatie a předváděla spoustu dobrých kousků v aréně. Svět je vylíčený perfektně – jak jsem již napsal – je propracovaný a originální. Nevím, jak vypadá film, ale už samotné čtení je dostatečně popisné, abyste si vše představili prostředí a cítili hutnou atmosféru a dost velkou možnost smrti. Ani jsem nečekal, že v knize bude tolik napětí. Hlavně druhá část pro mě byla nejlepší. Děj se posouval rychle, autorka píše velice čtivě. (Tady sepisuji všechna pozitiva, která mě napadly. Je jich dost a většina knihy se mi líbila ;))

Jenže ta třetí část… No tedy, tam to alespoň pro mě šlo úplně z kopce. Nechci spoilerovat, ale připadala mi trochu k smíchu. Konec je otevřený, ihned nutí otevřít další knihu, ale já – pokud někdy pokračování budu číst – si dám od série pauzu, protože mě poslední část docela otrávila. Chápu, že cílová skupina jsou teenageři, ale no…komu tím kdo prospěl?

8 03.02.2018

Začátek- asi dvě stě stran knihy, mi připadal úžasný. Bylo v něm tolik emocí a citu, popisů vztahů mezi dvěma osobami, útrapy, do toho popisy přírody a dějů v ní, přesto děj ubíhal a byl poměrně napínavý. Mě tedy dost zajímalo, co se stalo. Jenže poté se do děje přidávala spousta absurdit, přes které jsem se nemohl nějak dostat a nakonec jsem přeskočil na konec, když už jsem nějak ztratil zájem.

Od autora jsem četl Jsou světla, která nevidíme, někdy před rokem, a vím, že jsem si dost oblíbil autorův styl psaní, kdy máte skoro až pocit, že každé slovo je pečlivě vybráno a má v knize svůj vlastní smysl. Jsou světla, která nevidíme, jsou na jiném levelu než O dívce Grace, děj se rychleji posouvá a nestojí na místě. O dívce Grace navíc byla vydána podstatně dříve než kniha, za kterou později získal Pulitzerovu cenu. Tato kniha je napsána podobně, líbí se mi styl psaní, popisy přírody, jevů a... já nevím, hmyzu, mi vůbec nevadily. Zaujalo mě, že autor píše tak, že do děje vtáhne něco z přírody a alespon mně to připadá tak, že z ní udělá něco jako vedlejší postavu, která do jisté míry hýbe dějem. Jenže tady to moc nehýbalo, spíš postávalo na místě a ne a ne se hnout z místa. :/

Spoilery:
První, nad čím jsem nadzdvihl obočí, byl fakt, že hlavní postava pořád někde "troskotala" a nevěděla, co dělat dál a ztrhlo ji to natolik, že se málem nechala zabít vnějšími podmínkami. Bloudění na pláži, pak když hledal Sandy a Grace... To bylo dost zvláštní. :/ A proč se je vydal hledat až po dvaceti letech? Na to se v komentářích ptá už hodně uživatelů, ale mě stále zajímá odpověd, protože to nechápu... Winkler byl vlastně, upřímně, občas dost nepříjemný. V jedné chvíli se přeci - takřka - vloupal do domu jedné hledané Grace a šmejdil jí tam. Chápu, že chtěl najít svojí dceru, ale tohle bylo trochu moc. :/
Konec spoilerů.

Okolo strany 300 jsem nevydržel a přešel o sto stran dál a posléze i na konec a připadalo mi úsměvné, že jsem se okamžitě napojil a věděl, kde jsem, co se děje, takže se mi potvrdilo, že se nic tolik závratného nestalo a já nějak o nic velkého nepřišel.

Nemyslím si, že by kniha byla nějak špatná, ale je někdy tolik zdlouhavá a popisná. Příběh a myšlenka jsou senzační, ale neuškodilo by knize, pokud by byla o nějakých sto, možná i dvě stě, stran kratší. Nelituji, že jsem ji četl, protože některé autorovy úvahy stojí za to, proto mě mrzí, že mě kniha přestala bavit a já ji přeskočil. Věřím, že své příznivce, kteří budou hltat úplně každé slovo, si kniha najde. :)

6 02.02.2018

Na knihu jsem se dost těšil, protože všichni okolo vychvalují seriál z Netflixu a já dal přednost knížce, jako obvykle, protože jsem čekal více detailů a popisů. Před čtením jsem věděl, že budu číst o sebevraždě, což je dost citlivé téma, ale to, jakým způsobem byla v knize podána, mě překvapilo a nevím, jestli úplně v tom nejlepším smyslu.

Zvláštní styl psaní mě odradil hned a trvalo mi poměrně dlouho, než jsem si na něj zvykl. Upřímně, kdyby někdo napsal, že autorem je nějaký student základní školy, asi bych tomu věřil. Takhle je totiž kniha napsaná. Chci říct: opakování sloves, slovní spojení, která mi neseděla svou jednoduchostí a naivitou a postavy se občas chovaly velmi nelogicky a zvláštně. Hlavně to, jakým způsobem přemýšlely: takhle snad nepřemýšlí nikdo. (To se opravdu ještě někdo vymlouvá před rodiči, že bude pozdě do noci s kamarády dělat práci do školy?! A ti rodiče tomu uvěří?!) Oceňuji, že je kniha psaná v –ich formě a děj plyne svižně. To je obrovský plus, kterého jsem si všiml, když jsem se dostal přes přesvědčování, že styl psaní se dá zvládnout, pokud přimhouříte oči. Ano, děj plyne opravdu rychle. Jste na začátku a než se nadějete, i na konci. Bez zdlouhavých popisů- hned k věci a hned na vás Hannah začne sypat, kdo všechno jí ublížil.

Jenže v tom je občas problém: pokud máme Hannah pochopit a soucítit s ní, nějaký ten delší popis by neuškodil, hlavně v popsání jejich myšlenek, charakteru… Sice nejsem fanda retrospektivy, ale tady by neuškodila, protože Hannah známe jen z kazet a pak ještě z povídaček postav mezi sebou, ale to, jak jsme se dozvěděli, přeci není pravdivé. Tady je další problém: omlouvám se, ale Hannah na kazetách je hrozně protivná a nepříjemná. Chce se zavraždit, je jí mizerně, ale ona to podává ve stylu: „Ha, koukejte, jak si jdu zničit život a za to všechno můžete VY!“ Nevím, jestli to bylo vyloženě myšleno v tomhle směru, pravděpodobně ne, nebo jestli se autor nechal unést a dramatizoval tam, kde nemusel, ale já z ní neměl nejlepší pocit.

Mírné spoilery:
Když jsem se tak rychle dostal na konec, nějak jsem nepostřehl, kvůli čemu se Hannah zabila. Tyhle problémy v pubertě řeší snad každý a Hannah si za spoustu z nich může sama, abych byl upřímný. Okolí se mělo víc zajímat a lépe jí pomoct, samozřejmě, že ano, ale Hannah se zabíjet nemusela a nechápu, proč se k tomu rozhodla. Hannah se chovala pasivně, neřekla, když se jí něco nelíbilo a čekala, že to poznají za ní a pak se rozhodla udělat takové radikální řešení, když zjistila, že jestli si sama neřekne o pomoc, nikdo jí nepomůže. To sezení u učitele bylo divné a nepochopitelné. Proč mu neřekla, že se chce zabít?
Konec spoilerů

Kniha je zvláštní a nevím, co si o ní myslet. Jsem ale rád, že ačkoliv mám z knihy rozporuplné pocity, autor vylíčil sebevraždu jako něco špatného a ukázal, že ač se to té osobě nezdá, kolem jsou lidé, kteří BUDOU truchlit a celý život se ptát, co mohli udělat jinak a jak moc jim to ublíží. Takže, ač je to psáno divně, může to pomoct lidem, kteří si připadají na dně, a to byla nejspíš hlavní myšlenka knihy. Jen si autor mohl sednout, knihu ještě přečíst a něco připsat a jít trochu do hloubky.

3 27.01.2018

Dobře, tahle knížka mě dost děsila tím, jak je velká a písmo malé, takže jsem ji dost dlouho odkládal, ale pořád jsem si říkal, že jde přece o Kinga, takže to určitě bude stát za to. Takže sice mě bolí obě zápěstí z tahání takové bichle (co až někdy vytáhnu "IT"? :D), ale co... Samozřejmě, že mě kniha chytla od prvních stránek a ihned jsem nemyslel na nic jiného, než na to, jestli se Jakeovi (Geogreovi?) podaří změnit budoucnost a jaký to bude mít dopad.

Trochu škoda, že jsem nečetl již zmiňované "It" první, protože v této knize se autor vrací k Derry a popisuje hutnou atmosféru a nastíní problém s vraždícím klaunem, jemuž samozřejmě nemůžu rozumět, když jsem "It" nečetl, ale takový problém to není, kniha se dá bez problémů přečíst i bez toho, jen pak utečou souvislosti... Zase je výhoda, že až se jednou pustím do "It" budu znát trochu něco navíc. :)

Trvá dost dlouho, než se děj posune až k samotnému atentátu. Předtím si hlavní postava musí projít docela složitou cestou, s čímž jsem počítal a měl z toho docela i strach, ale nemyslím si, že by zápletkami, které King vymyslel, děj nějak utrpěl. Jen někdy popisoval trochu příliš, na mě tedy určitě. Některé kapitoly mohly být podstatně zestručněny a nic by se ději nestalo.

Nejvíce mě na knize zaujal popis doby, chování tamějších lidí, jejich přemýšlení- tohle měl King hodně dobře zmáknuté. :) Připadá mi ale, že Dallas 63 je jako dva romány spojené dohromady, protože v jedné části se úplně odklonil od hlavní dějové linie. (Sadie? :))

King si vybral hodně složité téma ke zpracování, na to jsem myslel už při čtení anotace. Být v jeho kůži, bál bych se, že by mě zkritizovali za to, že si vůbec dovoluju psát o atentátu a filozofovat o tom, co by se stalo kdyby. Občas mě to připadalo trochu přetažené za vlasy, například chování skutečně existujících aktérů... To jsem si v hlavě říkal: No, nevím... Je to jen knížka a sice se opírá o realitu, ale právě jen opírá. Jsem si jistý, že ač o tom King přečetl spoustu knih, do hlav aktérů se nikdy dostat nemohl, takže chápu, že si domýšlel, co by v tu chvíli mohl udělat a jak přemýšlet. Docela mě překvapilo, že King začal přemýšlet o knize už v sedmdesátých letech a přitom tahle je vydaná v roce 2011.

Dallas 63 rozhodně stojí za pozornost, je hodně promyšlená, někdy příliš popisná, ale i tak skvělá. Konec není -JUPÍ- není nijak překrásný a úžasný, ale dost spravedlivý vzhledem k tomu, co se všechno odehrálo. Udržela moji pozornost od začátku až do konce a to má přes sedm set stránek a to je dost velký úspěch! ;)

12 27.01.2018