david5746 komentáře u knih

Horory moc nečtu, tak mi ke štěstí možná stačí málo. Každopádně kniha perfektně buduje atmosféru kolem domu Ashburnů, který znenadání zdědí Adrienna po své pratetě Edith. A atmosféra prostředí tajemného domu, jeho okolí, nedalekého městečka (přičemž je to celé obestřeno dávnou vraždou) je prostě super.

Vyloženě klasickej temnej horor, který bych moc rád viděl v televizi. Tuto čtivou knihu mohu jen doporučit.

33 18.05.2021

Těžko k této skvělé knize napsat něco, co tu v komentářích ještě nezaznělo. Za sebe jsem moc rád, že tu výzva je a že mě donutila se zamyslet, o které české známé osobnosti bych si rád něco přečetl.

Kniha je skvěle čtivá. Hlavní příběhovou linii sice (doufám) každý zná, ale kombinace příběhových rovin Londýna, parašutistů, českého odboje a k tomu pohled lovících němců z toho pro mě udělala něco vyjímečného.

Neumím si představit, jakou sílu, odhodlání, lásku k vlasti v sobě musel v té době člověk mít, aby se přes několik válečných zón dostal do anglie, tam se nechal vycvičit, aby se pak s minimální šancí na přežití nechal vyhodit z letadla nad protektorátem. A jakou odvahu musely mít ty rodiny s dětmi, které třeba toho paragána ubytovaly... Já si to představit neumím.

Samozřejmě, že to byli opravdoví hrdinové, ikdyž cena za to byla opravdu hodně vysoká a necítím se z dnešní doby povolán k tomu, abych hodnotil, jestli náhodou těch záporů nebylo více než kladů. Na jedné straně světové uznání a odvolané podpisy na Mnichovské dohodě, ale na druhé straně neuvěřitelné množství zmařených lidských životů....
Kniha na to také neodpovídá, ale snaží se alespoň ukázat, že nebylo jednoduché ani jejich rozhodování a k tomu obavy českého odboje a jeho snahu to celé zastavit.

-----
„Nemáme žádné pochybnosti, pane,“ řekl Gabčík. „Proč bychom měli mít? Jsme lovci, a naše kořist neví, že po ní jdeme.“
„Je to nebezpečná kořist.“
„Pak je to jako lov na medvěda,“ pokrčil Gabčík klidně rameny. „Víte, já jsem ze Slovenska, pane.“

-----
„Musíme kontaktovat velení wehrmachtu v Praze a půjčit si od nich někde ve městě malou střelnici. Bude zapotřebí pro popravy, věznice nám na to stačit nebudou. Také si musíme ověřit, že si místní krematorium poradí s velkým počtem mrtvol… Logistické věci, nic zásadního.“

-----
Znovu a znovu mu v hlavě vířily nejhorší hrozby. Zastřelen s celou rodinou… Zastřelen s celou rodinou. Znělo to tak neosobně, dokud nepomyslel na svých pět starších sourozenců, jejich ženy a muže, děti, svou matku…
Zastřelen s celou rodinou. Zastřelen se svou matkou, sestrami, bratry, synovci, neteřemi… A co Karolína a její dítě? Jeho vlastní dítě. Nebyli sice oddáni, ale to by jen těžko zastavilo vraždící mašinerii.
Zastřelen s celou rodinou.
Tolik mrtvých. Tolik vyvražděných rodin. Celá vesnice vyhlazená. Stovky popravených lidí, teď už možná tisíce.

-----

A pro geokačery minimálně tohle povinnost: GC2847G, GC79H6C, fakt stojí za to, ale určitě toho bude víc, klidně přijmu dobrý tip... :-)

Jo a málem jsem zapomněl na Kobyliskou střelnici (GCVXK9), jejíž návštěva byl pro mě zážitek opravdu hodně smutný a hluboký.

49 15.05.2021

Tak nějak nevím, do téhle detektivky jsem docela dlouho vplouval. Zápletka každopádně slibuje mnohé, slečna Marplová dostane dopis od tehdy již mrtvého přítele a začne řešít případ, kde nemá prakticky žádné informace. To samo o sobě slibuje zajímavý příběh a kdo Agathu rád, tak si to rozmotávání neznámého určitě užije. Ikdyž zkušený čtenář detektivek střelí správně docela dost věcí, žádné vyložené wow jsem na konci neměl, ale celkově potěšilo.

Přes můj osobní úvodní problém, že mě to moc nebavilo, se jedná ale klasicky o do detailu perfektně promyšlenou detektivku, takže solidní nadprůměr.

17 10.05.2021

Trochu slabší příběh slečny Marplové. Vlastně hned na prvních stránkách autorka uvedla do děje tolik postav, že jsem váhal, jestli to vůbec nějak rozumně dám. Naštěstí se děj pak dostává do klasického autorčina stylu, takže postavy poznáme postupně a to už se nechá. Kniha je vyprávěna vikářem na vesnické faře, kde je jednoho krásného dne nalezena mrtvola. Pro všechny je ale velké štěstí, že slečna Marplová tam bydlí taky, takže se motá kolem vyšetřování, sem tam přispěje svojí troškou do mlýna nějakým tresfným postřehem a celé to směřuje ke zdárnému konci, kdy jsou zločiny vyšetřeny a všichni pachatelé odhaleni.

Za mě spokojenost.

----
Slečna Marplová nepatří mezi ty staré dámy, které se mýlí. Vždycky dokáže záhadným způsobem vzít věc za správný konec, takže má vždycky pravdu.

----
„Myslím, že obvykle máte pravdu,“ řekl jsem s úsměvem.

„Obávám se, že to u mě vede k troše domýšlivosti,“ přiznala slečna Marplová.

21 25.04.2021

Tak to mám konečně za sebou. Měla to být výzva v podobě hluboké knihy s tématem holokaustu a nějakým tím dramatickým vrcholem v podobě Sophiiny volby. Knihy s touto tématikou čtu pravidelně a s ůctou. Ovšem tady se docela brzy ukázalo, že to není výzva, ale opravdu hodně špatná volba.

Viděl bych to asi tak, že autor vzal jeden silný příběh, celkem logicky vydedukoval, že by z toho mohla být celosvětová klasika a rozhodl se (placen nejspíše od písmenka) dát plný průchod akutnímu slovnímu průjmu. Co na tom, že ten hlavní příběh nakonec zabere z knihy sotva čtvrtinu (a to nevím, jestli nenadsazuju). A že tam nacpal vážně všechno. Neustálou nadrženost, kde poprvé zanořit, kde si to teda udělat, americký jih, otrokářství a další a další a další balast, ve kterém se původní téma spolehlivě utopí. Čtenář přece snese všechno a vzhledem k tématu a rozsahu knihy to jistě pochválí, aby nebyl za kulturního barbara.

Takže jsem se prokousával k "tomu závěru", ten nepřicházel a místo toho jsem četl pořád dokola o tom, že si Stingo prostě nezapíchá a že je Nathan magor. Tady autor ukázal, že něco málo gradace dokáže a s nějakou ještě větší hrůzou přišel vždycky, kdy jsem si myslel, že už to horší být nemůže. Takže proč si třeba nezameditovat nad otázkou, proč duševně nemocný feťák nedokázal hlavní hrdince nachcat do huby. Nebo jak přesně si pak s hlavní hrdinkou zapíchal a co z toho pak vzešlo. To budou asi věci, které mají amíkům udělat Osvětim stravitelnější. Nebo vlastně nevím.

Jo a ta hlavní vymodlená zápletka se odehraje suše a prakticky bez emocí v několika málo odstavcích a hned to zase sklouzne na další balast. Já jsem fakt naivně čekal nějaké vnitřní Sophiino drama. Těžká naivita.

Nevím, byl jsem jediný, na koho z té hromady sajrajtu dýchala věta "já jsem nejlepší spisovatel na světě"?

Za hlavní téma přidávám hvězdičku...

20 16.04.2021

Jedna z mnoha dobrodružných knih, která mě provázela v dětství. Letos jsem zakroutil hlavou, když jsem ji viděl v seznamu knih, která byla někde zakázaná. Tak si říkám proč že jako, vždyť je to o dobrodružství mladých chlapců, něco jako Mirek Dušín třeba. Tak proč to po letech nezkusit. Rafinovaně jsem si do výzvy vsunul i první knihu ze série a s odstupem více než tří dekád jsem se do toho zase pustil.

A jako asi jo. Netvrdím, že by měla být kniha zakazována, ale je evidentní, že by v dnešní době nevznikla a pokud by vznikla a nebyla tím pádem klasikou, tak že by nevyšla a jestli by vyšla, tak, že by se proti tomu v americe konaly minimálně demonstrace. S naším Mirkem Dušínem má teda Huck společného pramálo, tak možná ten věk, jinak neustále a pořád lže, krade, občas kouří a pije alkohol. A absolutně si z toho nic nedělá a je to prezentováno jako že je to super.

Hucka osud zavane na vor a na něm s uprchlým černochem Jimem putuje mnoho set kilometrů po řece. Prožívají neskutečná dobrodružství a já si vzpomínal, jaké to bylo v dětství úžasné čtení. Následné rozšíření posádky o dva podvodníky krále a vévodu už je docela silné kafe. Jako je ložené, že Huck to všechno myslí dobře, ale i tak je to často síla. Naštěstí se pak díky jednomu neskutečnému oslímu můstku děj dostane zase do klasické Sawyerovské pohody a poslední část už je díky tomu pohodové dobrodružství, které směřuje k tomu správnému šťastnému konci.

A samostatnou kapitolou je otázka postavení černochů ve společnosti a celkově jejich prezentace. To snad ani není "normální" rasizmus, protože knížka podává úplně jednoduše, že černoši jsou jen věci a maximálně je tam hodný nebo zlý pán. Vlastně i otázka černocha Jima je taková divná. Nepostřehl jsem, kolik mu mělo být let, ale podle textu měl děti a měl hodně odžito, byl tedy asi tak 2x starší než duo Huck & Tom, ale choval se jako úslužné a tupé dítě.

Dobrodružství je to pořád krásné, ale očekávanou plnou palbu tomu prostě nemůžu dát, protože ty "dospělé" výhrady mi to prostě nedovolí.

--------
"I propána! Stalo se někomu něco?"

"Ne, milostpaní, nikomu. Jenom to zabilo černocha."

"To to ještě dobře dopadlo; protože někdy přicházejí k úrazu i lidé.

--------
Já věděl, že Jim je černý jen na povrchu, ale uvnitř že je bílý, a počítal jsem, že řekne to, co řekl.

21 16.03.2021

Jedna z mnoha knih mého dětství, kterou jsem oprášil díky výzvě. I po letech příjemné čtení o Tomovi s velkou fantazií a několika jeho kamarádech. Kniha obsahuje několik nosných příběhů, které jsou taknějak poskládány za sebe a asi pro to mě následující Huckova dobrodružství v dětství více bavila.

V dnešní ultrakorektní době kniha samozřejmě trochu kulhá a o to bylo čtení větší zábavou.

27 02.03.2021

Zjišťuji, že jsem málem napsal skoro stejný komentář jako kolegyně Rita55. Tak její komentář podepisuji a zkusím to jinak... Na knihu jsem se docela těšil, podle popisu měla obsahovat všechny správné ingredience, aby se mi líbila. Ale ingredience jako časové roviny a hledání grálu zjevně nejsou zárukou čtivosti. Prostě se mi kniha nečetla dobře. Když už jsem se začetl do jedné časové roviny a konečně se tam něco začalo dít (často ani to ne), tak bum a přichází přepnutí do té druhé časové roviny a všechno začíná zase od začátku. Jednou za čas to nějaký spád chytlo, ale vždy jen na chvilku a pak se to celé zase rozmělnilo kamsi do ztracena. No a konec, hmm, dal se rámcově tipnout už podle anotace knihy.

Nadprůměr ano, ale hodně těsný. Na seriálovou minisérii se ale chystám, třeba to bude mít jiný spád.
EDIT: Tak fakt, ne, na to nekoukejte, to je ještě horší.

15 20.02.2021

Klasická detektivka, omezená skupinka lidí, každý mohl vraždu spáchat a ještě k tomu měl motiv. Ale Poirot se nedá a všechno bravurně louskne. Kdo Poirota rád, tak neprohloupí.

----
„Otázka je,“ poznamenal, „může se Hercule Poirot mýlit?“

„Nikdo z nás není neomylný,“ opáčila chladně paní Lorrimerová.

„Já ano,“ odpověděl Poirot. „Mám vždy pravdu. Bez výjimky. Až mě to samotného udivuje.“

28 21.01.2021

(SPOILER) Tak další Joona za mnou, já mám tuhle sérii prostě rád. Jako jasný plus, že to prostě je hned od začátku čtivé, prostě to tam Kepleři od začátku sází, napětí čtenáře pohltí hned a pořád se něco děje a pořád to graduje a knihu jsem odkládal jen velmi nerad. Dalším plusem je určitě fakt, že je Jurek snad už definitivně mrtvý a že jeho kámoš zmizel s povrchu zemského, tato linka už by měla zaniknout úplně, ikdyž nám autoři dali ve finále najevo, že na ni nezapomněli, tož to škoda a do budoucna mám obavy.

Jako mínus určitě praktická absence Sagy a některé nelogičnosti, které se kolem rozuzlení objevily, sice si toho autoři byli vědomi a ty nejpalčivější otázky se vzávěru někdy i opakovaně snaží vysvětlit, ale i tak mi to přišlo za vlasy dost přitažené. Ale přes to všechno jsem to loupnul nadšeně jako malinu.

K vlastní knize se dá těžko napsat něco, co by nebyl jeden velký spojler. Takže jen ve zkratce, že Joona bravurně louskne případ ztracených holčiček. A samozřejmě není nouze o všemožné duševní poruchy, zvrácené, úchylné a brutální situace. A to celé je v prostředí, kde bych se teda já nikdy ocitnout nechtěl. :-)

SPOILER: Jako to rozdvojení osobnosti přece takhle nefunguje. A i kdyby, tak že ty dvě osobnosti třeba používají jeden telefon a pořád si toho nikdo nevšimne??? No a bába s holí, co zmastí tucet holčiček při síle, no jděte s tím už do háje...

22 17.01.2021

Pro mě příjemná kniha, něco duchů, nějaký ten minulý život, hypnóza a celkově tajemný dům a prostředí, do kterého se Charley s manželem přestěhuje (ikdyž je jí už při pohledu na fotku povědomé a nemá z toho dobrý pocit, ale stejně se tam přestěhuje, prostě holka statečná). Děj plyne velice slušně bez větších hluchých míst (a několikrát mi pak došlo, že to zdánlivě hluché místo mělo pro děj smysl a nebylo bez významu), příběh je zajímavý a slušně ke konci graduje. Za mě spokojenost, přečetl jsem velice rychle a čtení mě bavilo.

10 12.01.2021

No, tak to byl teda zážitek. Knížku mi nadšeně vnutil člen rodiny, tak jsem se jí chtěl zbavit hned začátkem roku, abych ji mohl zase vrátit. Scifi čtu od mládí, ale tohle evidentně nebyla kniha pro mě, pod hard scifi si teda představím třeba něco od Clarka, prostě scifka, kde je hodně vědy, ale má to hlavu a patu.

První půlka ještě byla docela čitelná (když teda pominu chaos a následnou rezignaci v čínských jménech) a slibovala, že by to mohlo mít zajímavý vývoj. Ovšem pak se to začalo dostávat do totálního paskvilu. Už tu někdo zmiňoval, že postavy jsou sterilní a chovají se a jednají jako roboti. Nuuuuuda. Části kolem hraní hry měly často něco do sebe, ale občas to sklouzávalo na šílené pasáže typu sáhodlouhé demonstrace logických funkcí a projektování lidského počítače (jako myšlenka dobrý, ale logisticky a prakticky by to fakt nešlo a při reálném počtu cyklů by za den nedali ani startovací sekvenci, natožpak nějaký výpočet, to by jim "počítač" umřel hlady nebo na prasklej močák, to prostě není hard scifi, to je blábol). Pak třeba věci kolem záhadného odpočtu, který se zjevuje jen někomu atd. Ono už to "hru hrají prominenti celého světa" a pak se automaticky večer po odehrání sejdou v nějaké čínské kavárně, kde v klidu přijmou zásadní informace a všichni jsou s tím totálně happy, to bylo přinejmenším pitomé. Závěrečná vysvětlující pasáž už byla naprosté utrpení a u "rozbalování" protonu jsem už fakt nemohl. Ale autor ještě přitlačil a detailně popsal, jak si ten proton přidává sám sobě prostorové dimenze a to byla prakticky konečná a jediné hodnocení, které jsem v tu chvíli byl schopen vypustit z pusy bylo "ultrablbost".

Ještě bych se pozastavil nad faktem, že o sobě emzáci mluví jako o lidech a bez problémů louskají tam a zpět naše depeše, dobrej úlet....

Dalším dílům se doufám vyhnu.

22 07.01.2021

Duchařský příběh s tou správnou atmosférou, děj pěkně plyne bez hluchých míst, pořád se tam něco děje, postav je tak akorát a čtenář se prostě nenudí. Přitom zápletka je pro žánr naprosto klasická bez jakékoli inovace. Skupinka lidí míní prožít 2 týdny ve strašidelném domě a ono se to celé tak trochu zvrtne...

20 31.12.2020

Ach jo. Začátek zajímavý, hned jsem si do ježíškovského seznamu Chci si koupit nahodil další díly ze série. Jenže po dalších stránkách jsem postupně zjistil, že je to víc a víc o ničem, že se tam vlastně pořádně nic neděje, cíl to nemá, epizodní děje spíše ruší. A vlastní finále vlastně také nic moc. Takže už jsou ty další díly zase ze seznamu pryč. Umím si představit, že se pánové při vymýšlení konceptu Dlouhé Země velice dobře bavili a měli velké plány. Jenže u toho taknějak zůstalo. Není to pořádně ani dobrodružství, drama určitě ne, romantiku to nevidělo ani z rychlíku a není to ani ta legrace, která Terrymu vřdycky tak šla. Prostě vzducholoď letí a neustále Vkročuje. A k tomu mě iritovaly logické chyby celého konceptu Dlouhé Země, jak pořád někoho potkávají i na Zemích s vysokými indexy, jak neomylně natrefí na informační značku nebo oddychovou chatu atd, těch hloupostí tam, bohužel, bylo moc. K tomu ta otázka nepřenvkročitelnosti železa, kdy vázané v lidském těle prochází, vázané v oceli pro jistotu ne, sice se tam zmiňovalo "čisté" železo, to ale v reálu neexistuje, to si z nauky o materiálu ještě docela pamatuju.
Těch 30% zaokrouhluji nahoru jen z úcty k autorovi, tohle prostě bylo špatný.

8 22.12.2020

Funkci přehledu nejznámějších konspiračních teorií kniha plní dostatečně. Možná trochu stručně, každá z těch teorií by se dala mnohem více rozepsat.

5 05.11.2020

Po pár stránkách přišlo prozření a nadšení, protože jsem si uvědomil, že jsem vlastně nedávno viděl docela slušný seriál Brave new world, který je zjevně na motivy knihy. Zdůrazňuji, že na motivy, seriál zachovává svět a úplné základy postav a děje, zbytek je ale autorská licence.
Příběh se odehrává v zajímavé distopické společnosti, kde každej může (a vlastně by měl) s každýn, společnost je rozdělena na kasty a duševní pohodu dodávají všudypřítomné tabletky "somy". Zrovna tohle bylo v seriálu super, když někdo řekl něco špatného a hned se ozvalo několikanásobné cvaknutí krabiček na somu.
Potud asi klady. Knížka mě moc nebavila, dějově se až tak moc nedělo a to mi ještě dost silně pomáhaly vizualizace na základě seriálu, bez toho by čtení bylo asi ještě prázdnější. S příchodem divocha to často sklouzávalo na dlouhé úvahy o ničem. A ten závěr? Byla tu jistá snaha o gradaci finále, ale mně to prostě přišlo divný.

Z úcty k době vzniku díla a tím pádem obdivuhodné fantazii autora, ponechávám nadprůměrné hodnocení.

7 23.10.2020

Růže pro Algernon je jakási sonda do hlavy retardovaného chlapce, který se stane inteligentním. Deníková forma je super a děj má rozhodně svoji sílu a hloubku.

Hodnotím ale jen jako lehký nadprůměr. Původní povídku sice neznám, ale je evidentní, že to je přesně ten rozsah, který tento příběh dokáže podat jasnou a údernou formou. Románové přepracování tomu často jen přidává vatu a rozmělňuje děj.

Když jsem přečetl první odstavec, tak jsem teda přemýšlel, jestli to rovnou nezahodit, citlivost na rodný jazyk se vzpírala pokračovat, nakonec jsem tu hrůzu prvních desítek stran vydržel. Teda, pro překladatele to muselo být peklo, pokud teda nebyl rodák z Ostravy ;).

8 04.10.2020

Naprostá klasika o mafiánské rodině v New Yorku. Z děje často mrazí a člověk se neubrání, aby jim nefandil, protože je děj ukazován z jejich pohledu a předvádí jejich hodnoty a zásady. Kniha ukazuje totálně zkorumpovanou společnost, ve které si rodina žije prakticky ve svém státě, který má svoje pravidla a zásady. Ale porušení zásad se prakticky vždycky trestá smrtí. Samotný vývoj budoucího kmotra z uvědomnělého američana a válečného hrdiny na drsného mafiána je hodně mrazivý.

Kniha je u mě čestnou výjimkou stran této tématiky, normálně mě mafiáni nezajímají, ale kmotr je prostě kmotr. Knížku jsem už několikrát během posledních desetiletí četl, ale když jsem letos zjistil, že ji tu nemám ohodnocenou, tak jsem zajásal a během dovolené si ji znovu radostně lousknul do výzvy.

32 19.09.2020

Klasickej úlet PKD, kdy po nějaké době už netuším, co vlastně čtu a kam mě vlastně autor vede.

11 13.09.2020

Remarque je taková moje srdcovka z dětství a jsem rád, že se k některým knihám po mnoha letech zase - třeba i díky výzvě - vracím. Vítězný oblouk je takový obyčejný příběh o tom, jak se žilo jednomu Německému uprchlíkovi v předválečné Paříži. Prakticky geniálně jsou tu vykresleny hlavní cíle: přežít další den a nedělat plány do budoucna. S hlavním hrdinou tak čtenář prožije spoustu obyčejných dnů, lásku bez závazků a budoucnosti, samozřejmě všudypřítomný calvados a to všechno v době, kdy už je všem jasné, že Německo rozpoutá v Evropě válečné peklo.
Byl jsem po letech opět velice spokojen.

17 22.08.2020