Dáma s hrnstjm
komentáře u knih
Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
Potřebovala jsem si zpravit chuť po Mechanickém pomeranči a sáhla po této knize - nebyl to úplně nejlepší nápad. K hlavnímu hrdinovi jsem zaujala neutrální vztah, jenom mě trochu rozčiloval jeho častý pláč (asi jsem ještě nikdy neviděla sedmnáctiletého kluka brečet). Nemohla jsem se ale zbavit dojmu, že některé z věcí, které jej deprimovaly (a že jich bylo), bych spíš čekala u staršícho zkušeného člověka, než u dospívajícího kluka (a určitě aspoň půlka těch věcí deprimovala i samotného autora :)). A taky mě vlastně štvalo, že si Holden vůbec nevážil toho, že mu rodiče financovali vzdělání - nebo aspoň předpokládám, že všechny ty školy a internáty nebyly zadarmo - to je ostatně i současný jev a je mi z toho pěkně zle. Kniha mě celkově moc neuchvátila, ale když jsem ji omylem dvakrát zapomněla v práci a tudíž jsem ji nemohla večer číst, tak mi docela chyběla - ale možná to bylo proto, že už jsem ji chtěla mít dočtenou. Jo a absolutně jsem si nedokázala představit New York 50. let. Po jazykové stránce ale velmi zdařilé dílo!
Trapný konec rytíře Bartoloměje
Václav Erben
Veřejně se přiznávám, že tato kniha mi změnila život a díky ní jsem tam, kde jsem. Není to sice žádné veledílo, ale na mě silně zapůsobilo. Ke knize jsem se dostala naprostou náhodou, zaujal mě název a byla jsem zvědavá, co má být tím trapným koncem a začetla jsem se. Příběh mě příjemně překvapil, postavy mě velmi zaujaly, ale hlavně děj ve mně vyvolal spoustu otázek faktografické povahy - jak to bylo ve skutečnosti? Co je na knize pravda a co je výmysl autora? Tím jsem se dostala k dějinám středověku, které mě uchvátily, následoval výběr VŠ se zaměřením na historii, kde jsem vzala na milost i jiná období (například do té doby nenáviděné baroko - teď se ho nemůžu nabažit!) a hlavně se mi otevřely obrovské, do té doby nevídané obzory, jak teoretické, tak praktické. Teď se můžu radovat z toho, že zaměstnání je zároveň mým koníčkem, a na začátku toho všeho stál rytíř Bartoloměj, kterému tímto děkuji, přestože jeho konec byl trapný, ale nebýt tohoto konce, kniha by se mi do rukou nikdy nedostala.
Mechanický pomeranč
Anthony Burgess
Mechanický pomeranč nebyla kniha podle mého gusta, nechala jsem se nalákat na slibnou pozici v žebříčku nejlepších knih. Prvních pár stránek jsem toho litovala, hlavně kvůli slangu a násilí, ale knihu jsem četla dál a doufala, že se stane něco, co mě ohromí, šokuje a přebije všechny dosavadní nechutnosti. Nestalo se, nejvíc mě šokovalo, když jsem si na konci první části přečetla, kolik je hlavnímu hrdinovi let. Námět příběhu hodnotím jako zajímavý, pár scén mě zaujalo, ale z knihy si nic moc neodnáším, žádné hluboké dojmy - ale určitě jistotu, že ji už nehodlám znovu číst a nechci vidět ani film, "kultovnost" naprosto nechápu.
Velká kniha o prdu
Jakub Šofar
Humorné a poučné, autorům muselo dát obrovskou práci objevit a nashromáždit použité zmínky, anekdoty, písně, básně a hlavně obrázky s onou tématikou. Kniha je pojata s velkou dávkou odbornosti, to se mi na tom líbí, nejde jen o přisprostlý humor, ale především o publikaci z oboru flatulologie. Kniha jako celek je vyvážená, pokud někoho nezajímají odborné komentáře, už jen při listování se zaručeně pobaví. Téma není zpracováno vulgárně, ale s citem, v této podobě to snad nemůže ani nikoho pohoršit.
Muž, který sázel stromy
Jean Giono
Z četby si odnáším obraz toho, že i jeden nepatrný člověk může změnit kus světa k lepšímu, protože je to v jeho moci. Stačí jen mít nápad, odhodlání, vytrvalost... a žaludy :) Kniha je optimistická a inspirující, stojí za přečtení.
Jak být ženou
Caitlin Moran
Nemohla jsem se dočkat, až dočtu tuto knihu... abych si tu na ní mohla pořádně postěžovat! Nevím, co je to za novou módu, že autoři vyslovují své názory s maximem známých i neznámých vulgarit - copak si myslí, že čím sprostší projev mají, tím větší budou mít úspěch u čtenářů? V prvních kapitolách se autorka vyjadřuje jako všech kanálů futrál a nejsem si jistá, co mi tím chtěla říct. Dále jsem měla pocit, že autorka nesmyslně generalizuje a má tendenci házet všechno a všechny do jednoho pytle (příklad: její svatební den nebyl ideální = žádná nevěsta si neužije vlastní svatbu, protože to je nemožné). S mnohými názory nesouhlasím, s některými souhlasím, nad něčím jsem se upřímně zasmála, z něčeho se mi dělalo lehce nevolno. Feminismus mě moc nebere a v tomto vulgárno-vtipném pojetí mě vůbec nezaujal. Další hroznou věcí, za kterou ale autorka nemůže, je český překlad - nechápu, jak překladatelka přišla na to, že je vhodné všechna ženská příjmení v knize (a že jich tam je) přechylovat; zaprvé je to vůči tématu knihy maximálně necitlivé, zadruhé je to do očí bijící ("Katy Perryová" - ovšem na další straně naštěstí bez úprav "Courtney Love"). Snad jsme my čtenáři nebyli podceněni, že bychom z textu nepochopili, jestli se jedná o muže či ženu! A přechýlené autorčino příjmení přímo na obálce nemá smysl komentovat. Dávám jednu hvězdičku za nápad a druhou za otevřenost a upřímnost.
O myších a lidech
John Steinbeck
Z nějakého důvodu jsem se do příběhu nedokázala moc vžít a celé jsem to viděla jakoby z větší vzdálenosti. Dlouho jsem nevěděla, jak si mám představit postavu Lennieho (film jsem neviděla, nakonec jsem si ho představovala jako Randyho ze seriálu Jmenuji se Earl :)), to mě docela rozhodilo. O příběhu jsem měla jen nejasné povědomí, takže jsem nevěděla, co přesně mě čeká. Čekal mě jistý šok ze závěrečné scény, ale je spousta knih, jejichž závěr mě šokoval mnohem víc, byť téma knihy o zbytečnosti lidského života je dost závažné. Celkově je to smutná kniha o smutných životních podmínkách a jak už to zde několikrát padlo, každý nechť si udělá názor sám.
Deník Anny Frankové
Anne Frank
Právě jsem dočetla. Konec je naprosto strašný, podle úvodu v knize jsem naivně očekávala pouze smrt autorky. Je velmi smutné, že Anna se nedočkala vůbec ničeho z toho, co si ve svém deníku do budoucna plánovala, nedočkala se dokonce ani pořádného jídla a zprávy o konci války. Ale je možné, že svým deníkem, čteným v příslušném kontextu, ovlivnila a zaujala mnohem víc lidí, než by se jí to třeba podařilo vlastní tvorbou, pokud by přežila válku a věnovala se psaní. I tak je to malá útěcha za smrt mladého člověka. Líbilo se mi zjištění, že mládež před 70 lety byla v mnoha ohledech podobná té dnešní - problém s autoritami, neshody s rodiči, bouřlivé chování atd. Celkově je to velmi cenné svědectví ze zajímavého úhlu.
Muži, kteří nenávidí ženy
Stieg Larsson
Právě jsem dočetla. Teď lituji, že mi kniha ležela bez povšimnutí asi dva roky v knihovně, než jsem se k ní dostala (odrazovala mě tloušťka a navíc jsem vůbec netušila, o čem to má být, ani jsem po tom nepátrala - jak jsem psala už jinde, před objevením Databáze knih jsem o současné tvorbě neměla potuchy a hluboce se stydím). Prvních cca 80 stran jsem se do čtení musela spíš nutit a doufala jsem v nějaký zajímavý obrat. Od chvíle, kdy tento obrat nastal, mi stránky samy ubývaly pod rukama a byla jsem napnutá jak kšandy. Na čtení jsem neměla moc času, vždycky tak chvíli před spaním, ale nikdy jsem neměla problém se okamžitě do děje začíst. Text je napsán jednoduše, bez zbytečných složitostí. Jsem vděčná i za autorovy občasné detailní popisy maličkostí (které mu někteří níže komentující vyčítají) - například když si hlavní hrdina namazal chleba se šunkou - přistihla jsem se, že si představuju i tento detail a díky tomu jsem měla pocit, že všechno vidím úplně zblízka. Příběh byl brilantně promyšlen a i drsnější pasáže do něj přirozeně zapadají tak, že bez nich by to nebylo ono. Musím pochválit i obálku, je velmi zdařílá a trefná.
Úpadek anglické vraždy a jiné eseje
George Orwell (p)
V knize zaznívá několik velmi zajímavých myšlenek. Je škoda, že některé knihy, které Orwell podrobuje kritice z neobvyklých úhlů, zatím vůbec nevyšlo (a pravděpodobně ani nevyjde) česky, takže český čtenář nemá vlastní názor pro porovnání. Nejvíc mě zaujala kapitola o osobnosti Salvatora Dalího, netušila jsem, že to byl takový šílený psychopat.
Černá sanitka: Třikrát a dost
Petr Janeček
Závěrečná část Černé sanitky, která obsahuje obrovské množství dalších pověstí. Tentokrát se autor zaměřil na naši současnost nebo dobu nedávno minulou. Je velmi zajímavé, když si v knize přečtete fámu, kterou vám minulý týden někdo sděloval jako největší skandál - o tom, že se kontejnery na tříděný odpad na skládce vysypou na stejnou hromadu jsme slyšeli snad všichni, já to ve svém okolí marně označuji za městskou legendu. Tento třetí díl zároveň doplňuje témata dvou předchozích dílů, a to o pověsti, které autorovi poslali lidé z různých částí republiky. Díky naučným poznámkám k příběhům mi došlo, že mnohé městské legendy vznikly pro ponaučení a jako varování, to je zvláštní fenomén. Dost jsem se pobavila u závěrečné kapitoly o pověstích, které se šíří mezi dětmi.
Černá sanitka: Druhá žeň
Petr Janeček
Zdařilé pokračování první části Černé sanitky. V naučných částech knihy se informace lehce opakují, ale vzhledem k tomu, že text je nabitý informacemi, je toto připomenutí na místě. Překvapilo mě, že v této sbírce autor nashromáždil dalších (nových) 174 příběhů - je vidět, že slovesná kultura neupadá. Oceňuji zařazení příběhů o Pérákovi i prostor, který mu byl věnován, protože jej považuji za zajímavý způsob domácího odboje za okupace, byť byl veden spíše na psychologickém poli. Opět musím ocenit autorovu pečlivost a množství literatury, ze které čerpal.
Černá sanitka a jiné děsivé příběhy
Petr Janeček
Ke knize je třeba přistupovat jako k populárně naučné literatuře, tedy pozor! - autor se vás pokusí nenápadně vzdělat ve svém oboru. Petr Janeček shromáždil obrovské množství materiálu - městských legend z různých koutů světa, takže byl schopen definovat shodné znaky a rozšíření legend až k nám do Čech. Je až neuvěřitelné, kolik současných českých děsivých historek - ano, přesně těch, které se staly známému vašeho známého ve vedlejším městě a někomu na druhém konci ČR - vzniklo na druhém konci světa a v průběhu doby se dostalo až k nám. Knihu jsem četla spíš jako odbornou publikaci z oboru folkloristiky a příběhy byly pro mně spíš zábavným ukázkovým materiálem. Naučné pasáže mě bavily, dozvěděla jsem se hodně nových informací. Černá sanitka jako celek měla obrovské štěstí, že došlo k natočení pořadu ČT1 na motivy knih - jinak se obávám, že by tato autorova mravenčí práce nedošla takového rozšíření, což by byla obrovská škoda!
Byly jsme tam taky
Dagmar Šimková
K této knize mám zvláštní vztah. Dagmar Šimková bydlela několik set metrů od mého domu, a kolem její vily Marty jsem od dětství často chodila a dodnes chodím. Tu zdevastovanou prvorepublikovou vilu jsem měla na mysli po celou dobu čtení této knihy, protože to byla příhodná ilustrace. Příběh je velmi silný a o to horší je, že se všechno opravdu stalo. Kniha není pro slabé povahy, ale čte se jedním dechem. Doufám, že toto i podobná svědectví nikdy neupadnou v zapomnění, už kvůli úctě k lidem, kteří museli z pochybných důvodů vytrpět neskutečné a o svobodě, kterou máme dnes, se jim možná ani nesnilo. Všechna čest Dagmar Šimkové, že v sobě sebrala sílu vzpomínat, své hrozné zážitky sepsala na papír a publikovala!
Příručka dámy v běhu
Ruth Field
Na knihu jsem narazila úplně náhodou v městské knihovně a brala to jako další znamení k tomu, že bych měla po loňském zranění zase začít běhat. Ale protože se mi nechělo, radči jsem si půjčila a právě dočetla tuto knihu. Můj verdikt je následující: Kniha je napsána velmi vtipným a zároveň motivujícím způsobem. Do textu je zařazeno několik "svědectví" od lidí, kterým běh změnil život. Autorka si příliš nebere servítky a pro útlocitnější povahy nemusí být tento styl psaní úplně příjemný. Všechny rady vychází z vlastních zkušeností a jsou hodně přirozené. Ale pozor, je nutné si uvědomit, že knihu psala cizinka a je v některých aspektech tedy poznamenána jinou mentalitou a jinými možnostmi (např. pasáž o výběru běžecké obuvi)! Výtku mám vůči českému překladu - vždyť už ten název je přeložen naprosto nevhodně! Pokud si půjčuju knihu s názvem "Příručka dámy v běhu," očekávám, že se spíš dozvím, jak při běhu vypadat jako dáma, co si obléknout, jaké zvolit doplňky atd. Nechápu, proč nakladatelství Jota přistoupilo k tomuto kroku, když v knize se to slovním spojením "tlustá kráva" jen hemží! Snad, že by se kniha s názvem "Běž, tlustá krávo" špatně prodávala? Dále mi v paměti utkvěla rada, že mám brambory "uvařit ve studené vodě." Naopak kladně hodnotím, že si překladatelka či nakladatel dali tu práci, že vyhledali české běžecké webové stránky a zařadili do textu odkazy na ně.
Na dně v Paříži a Londýně
George Orwell (p)
Jedna z nejlepších knih, kterou jsem kdy četla. Skutečné příběhy a zkušenosti ze života se mi vždycky čtou dobře, i když je účelně nevyhledávám - ale ještě nikdy jsem nenarazila na tolik lidské bídy a utrpení, tolik zvláštních setkání, tolik beznaděje. A hle, on to není popis zaplivaného zapadákova, ona je to Paříž, je to Londýn, ta krásná a pompézní velkoměsta... Ten kontrast je až děsivý! Doporučuji všem, kteří si rádi stěžují, že se mají špatně. A také doporučuji všem, které zajímá, jak se žilo chudým ve 30. letech 20. století v Paříži a Londýně. Ale upozorňuji, že se vám možná občas udělá špatně a některé scény vám utkví v paměti navždy. Výjev na obálce knihy je naprosto vystihující.
Pravidla moštárny
John Irving
Ke knize jsem se dostala úplně náhodně ve středoškolských letech, říkala jsem si něco ve smyslu: "Pravidla moštárny?" - co je to za divnej název, to nechápu, tak si to asi přečtu... měla jsem zrovna brigádu v knihkupectví, Irving zrovna docela frčel (tehdy vyšla v Odeonu Imaginární přítelkyně - s hrůzou zjišťuji, že se jedná o rok 2001), počet stran mě neodradil, a tak jsem s Pravidly moštárny strávila příjemný kus prázdnin. Prostředí amerického sirotčince mě naprosto dostalo, děj mě držel a nepustil až do konce. Bylo to mé první setkání s autorem a bylo velmi zdrařilé. Bohužel film, který jsem poté viděla (i přes slibné herecké obsazení) byl naprosto strašný, příběh byl osekán až na kost od všeho zajímavého a pokud vím, líbil se jen těm, kteří o knihu ani nezavadili.
Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky
J. R. R. Tolkien
Milý, místy napínavý, místy úsměvný příběh. Četla jsem ho až po Pánovi prstenů, takže jsem byla trochu "ochuzena" o překvapení z fantastického prostředí Středozemě. Ale stejně jako Pán prstenů má i Hobit čestné místo v mé knihovně, paměti i v srdci. Film hodnotím velmi kladně, je zpracován tak nějak... lyricky, přesně podle mého vkusu. A se slzou v oku dodávám, že film (resp. už ukázky na něj) vzbudil u mého dvanáctiletého bratra nezvladatelnou touhu přečíst si Hobita, jeho první pořádnou knihu v životě, protože dosud přečetl maximálně pár komiksů. A jsem rozhodnutá toto odhodlání nenápadně přiživovat!
Návrat krále
J. R. R. Tolkien
Krásný konec krásného příběhu. Bavily mě i dodatky na konci, u kterých mě snad až mrazilo, když mi docházelo, co to autor vlastně všechno stvořil. Velkolepé dílo!
Dvě věže
J. R. R. Tolkien
Úžasné pokračování úžasného začátku... Čtenářům doporučuji knihu dočítat s Návratem krále při ruce - vidím to jako dnes, jak jsem v podkroví napjatě dočetla poslední stránků půjčených Dvou věží a propadla jsem panice, co se asi může stát dál, přemýšlela jsem, komu mám zavolat, aby mě uklidnil... a pak mi došlo, že kdyby to s hlavními hrdiny na konci druhého dílu dopadlo špatně, třetí díl by byl asi mnohem stručnější. Navíc postavu Oduly považuji dodnes za původce mého chorobného strachu z pavouků, určité pasáže jsem asi neměla číst osamotě před spaním!