Černá sanitka a jiné děsivé příběhy

Sbírka městských legend, které během svého dospívání slyšel snad každý. Většinu jsem si pamatovala z dětství a byla to velmi vtipná nostalgie. Oproti tomu jednotlivá vysvětlení původu vzniku každé legendy pro mě byla rušivá

Černou sanitku jsem si vybral, protože jsem si chtěl připomenout, co v mém rodišti kolovalo během mého dětství a dospívání, čeho jsem se tehdy bál, čemu jsem věřil, a co mě na dlouhá léta svým způsobem vedlo k obezřetnosti. Na spoustu storek jsem už bohužel (nebo naštěstí :-)) zapomněl, další mi byly povědomé a u leckterých jsem vyloženě řval i po tolika letech smíchy, až mi tekly slzy po tvářích. Nejlepší byly z kapitoly MHD a vlak orientované na pankáče. Třeba pankáč pedagog nemá chybu...

Ano, pod jednotlivými urban pověstmi a fámami uvedené kontexty popisující pravděpodobný samotný vznik, jeho důvod a šíření se napříč kontinenty a generacemi, to opravdu působilo poněkud rušivě, ale autor nijak nezastírá, že o tom to právě je. Proto ta kniha vznikla, v žádném případě se nejedná o sborník, almanach nejlepších a nejstrašidelnějších hororů.

Z niektorých tunajších recenzií mám pocit, že nepochopili o čom táto kniha má byť :D nerozumiem reakciám, že "kniha nebola strašidelná a príbehy nemali logiku" :D no veď o to práve ide! Jedná sa o súbor zozbieraných "urban legends" a snaha vysvetliť ich pôvod.

Autor nikde netvrdí, že sa má jednať o strašidelné poviedky. A to, že nedávajú logiku vám aspoň krásne ilustruje akým blbostiam sú/boli niektorí (mnohí) ľudia schopní uveriť!

Za mňa jediné negatívum, že to objasňovanie UL bolo niekedy až príliš dlhé, zbytočne rozpitvávajúce, a najmä repetetívne - čiže občas nudné. Nepotrebovala som xkrát čítať prerozprávanie toho istého príbehu v rôznych krajinách a tak detailne. Pripomínalo mi to vysokoškolskú učebnicu. Aj samotné UL mohli byť pre efekt trochu dlhšie.
Ale v globále hodnotím pozitívne.

Ač jsem vyslechla audio, i tak veliké zklamání. Na způsob jedna paní povídala! Opakující se fámy z Evropy ,Ameriky i Asie.
Čekala jsem mrazivé povídky hororového typu. Bohužel.

Docela zklamání. Některé fámy byly zajímavé, ale ty doplňující texty mě občas hrozně nudily. Do dalších dílů už asi nepůjdu.

Většina notorických fám s různými variacemi.

Něco lepší Něco horší některé příběhy určitě budete znát z vyprávění od kamaradu od známých a tak dál.

zajímavé povídky doporučuji

Zajímavá kniha příběhů.
Některé jsou všeobecně známé, o jiných jsem neměla ani ponětí. Bylo to zajímavé čtení.

Další kniha příběhů, které nebyly špatné k přečtení...

(audiokniha) Docela mě to zklamalo. Většinu příběhů jsem neznal. Co ale nechápu, je, proč se mezi lidmi takové báchorky dál šíří. I když některé mohou mít možná reálný základ, který je už teď notně zpitvořený, tak nynější verze jsou tak nereálné, až se divím, že jim ještě někdo věří a šíří je dál.

Tak tohle bylo zklamání. Čekala jsem urban legends zpracované do příběhu. Mimochodem na tu fámu o černé sanitce si pamatuji. Ačkoli byla tato fáma dementována, když jsem se den poté vracela potmě od kamarádky a zahlédla na parkovišti podobné tmavé vozidlo, letěla jsem domů jak Zátopek.

Zbierka dobrá, ale zbytočne zdĺhavá, tie podrobnosti by mi nechýbali.

Skvělá kniha.

Pěkný sborník Urban Legends, které zbožňuju v jakékoliv formě.

Pro čtenáře, který se zaobírá tématikou legend, asi užitečné. Pro čtenáře hledajícího zážitek z četby - střela do prázdna... Nicméně dávám aspoň dvě hvězdy za zjištění, že většina historek, co se u nás vypráví, nejsou původem odsud, ale zná je širý svět.

Kniha mě moc nezaujala, nebyla děsivá ani aspoň vtipná. Skládala se z kratičkých městských legend a dlouuuuhého výkladu, jak táto legenda vlastně vznikla. Nic pro mě.

To je neuvěřitelná bejkárna. Víc psát netřeba.

„... Tak například současná verze této pověsti z Jihoafrické republiky hovoří o ženě, která přes varování přátel jednoho večera nastoupí do třetí vlakové třídy. Ve vagonu, kde jsou podél stěn naproti sobě jen dvě řady sedadel, sedí trojice mladých dobře oblečených černochů a starý špinavý černoch čtoucí umolousané noviny. Žena si instinktivně sedne k solidní trojici černochů, která vyhlíží neškodně, pouze prostřednímu z nich se podivně kýve hlava, jako by byl opilý. Špinavý černoch ale na dívku pořád zírá, což ji znervózňuje, a nakonec si k ní přisedne a zeptá se jí, zda už četla dnešní noviny. Žena si noviny neochotně vezme a uprostřed najde lísteček s nápisem: Vystupte na příští stanici. Ten muž uprostřed je mrtvý.“

Audiokniha zahrnuje asi jen 15 % obsahu téhle poměrně tlusté sbírky, a zdaleka to není výběr toho nejzajímavějšího. Tudíž se vyplatí neposlouchat, nýbrž přečíst. :)
Samotné příběhy se těžko hodnotí. Některé byly příjemně děsivé (Dívka v metru), humorné (Příhoda s párkem, Pankáč a revizor II) nebo důmyslné (Lístky do divadla). Jiné, byť tradované jako „k zasmání“, ve mně vyvolávaly spíš zhnusení a/nebo soucit (Pejsek v metru). Občas mě zarážely absurdity (vrahové zanechávají vzkazy pro ty, kdo se málem stali jejich obětí), jako celek mě ale pověsti bavily.

Co lze naopak hodnotit snadno a právem, je etnografický komentář, tvořící většinu textu. Místy byl užitečný nebo dokonce zajímavý. Například když u příběhu o „Tajemné stopařce“ poukázal na stáří této pověsti, kterou lze sledovat do 19. století, ba dokonce až k Novému zákonu. Nevýslovně mě fascinuje představa, že její syžet je minimálně starověký, byť se v něm mění dopravní prostředky (kůň → auto)!
A nad komentářem k povídačce o škvorech v uchu a hadech v břiše jsem si vzpomněla, že tuhle historku vlastně znám už z exempel Caesaria z Heisterbachu, tj. z přelomu 12.-13. století. Nakonec mi tedy došlo, že řada útvarů staré literatury, s nimiž pracuji jako s (fabulujícím) pramenem, vlastně náleží k žánru tehdejších městských pověstí. Hádám, že mi knížka do budoucna pomohla s interpretací některých textů, a toho si cením.

Takže proč jen tři hvězdy? Po většinu času mě komentář hrozně vytáčel. Přejdu jeho otravnou, přihlouplou politickou korektnost, která vidí sexismus s rasismus naprosto ve všem, a mizernou jazykovou úroveň (fůra pleonasmů). Ale neprominu, že většina autorova textu se skládá z konstatování samozřejmého nebo z parafrází sebe sama / příběhů uvedených na začátku dané kapitoly. Občas chápu, proč se tolik lidí vysmívá humanitním oborům. Folkloristika v autorově podání vzbouzí zdání, že v ní jde pouze o sdělování banalit hantýrkou, v níž se jen místo „vzpomínka“ říká „memorát“.