Clea3112 komentáře u knih

Komiksy opravdu nevyhledávám, takže Výzva 2018 se stala opravdovou výzvou :) Přesto musím říct, že zpracování tématu nebylo špatné. Může-li tato forma pojetí jedné z komplikovaných kapitol naší historie přispět k její popularizaci v nejširším slova smyslu, pak říkám: Ano. Příběh je notně zjednodušen a otesán, ale hlavní dilema nejvyšších politických špiček té doby je představeno trefně. Pragmatimus versus národní hrdost. Mýtus versus tvrdá realita. Ani po tolika letech není snadné najít správné odpovědi.

9 06.06.2018

Každý, kdo se s autismem setkal, ví, o čem Martin Selner píše. A kdo se nesetkal, má díky Martinově pootevření dvířek do neznáma možnost nahlédnout do světa, který je prostě jiný. Ne horší, či lepší...prostě jiný. Skrze Autorovy řádky se nás dotýká to nejčistší, co může být....ryzí lidství a humanita. Martinovi se podařilo představit určitý sociální problém bez absolutní snahy cokoliv dramatizovat, heroizovat, přikrašlovat, či měnit. A v tom je síla jeho knihy. Jsem ráda, že se objevila a právě v této podobě. Život - a práce - s autisty je pro všechny nezvykle náročný a Martinův nadhled, empatie, úsměv, dar k sebeironii i odhlalení svých vlastních slabostí je vlastně takovým malým poselstvím a nadějí všem rodičům a opatrovatelům, které hlasá : Nejste sami ! Co prožíváte, je normální.

"Nedávno se mě někdo ptal, co jsem se od svých dětí naučil. Ta otázka mi pořád leží v hlavě, protože se mě lidé většinou ptají, co jsem naučil já je. Myslím si, že se pořád ještě učím. Ale například se snažím hledat si místa, kde je mi dobře. Říct si o odměnu, když se mi něco povede. A obklopovat se lidmi, kteří se za mě nestydí, ale pomáhají mi hledat."

14 04.06.2018

Velmi příjemné, úsměvnou formou psané povídání o francouzském životním stylu. Vyváženost, harmonie, kvalita, schopnost užívat si vytříbené chutě, kombinace zdravého a chutného.... prostě s mírou ode všeho trochu - toť hlavní devize M. Guilianové. I kulinářské hřešení je povoleno :) Jde o to vědět, kdy přidat a kdy polevit. V podstatě nic nového, nic převratného. V jednoduchosti a přirozenosti je celý půvab a tajemství Autorčina receptu na krásu :) Součástí knížky je i několik zajímavých a nenáročných receptů. Doporučuji :)

5 04.06.2018

Intimní problémy ve vztahu tohoto páru jsou jen prvoplánovou příčinou manželské krize. Ano, manželka je na japonské poměry neobvykle více náruživá. Ano, manžel se cítí být svou ochabující vitalitou a nedostatečnými schopnostmi ji uspokojit přirozeně náležitě frustrován. Nicméně intimní nesoulad a zvyšující se nespokojenost na obou stranách odhaluje problém mnohem závažnější. Absolutní neschopnost vzájemné komunikace. Tato barikáda, která má bezesporu své kořeny v japonské mentalitě (navenek projevovaná vzájemná úcta, respekt, úslužnost, hrdost), však ústí ve stupňující vzájemný chlad, nechápání potřeb toho druhého, dohánějící oba aktéry na hranici pohrávání si s životem a smrtí. Pokus přiblížit se jeden druhému "nastrčením" svého deníku partnerovi (oba dělají, že druhý deník nečtou, ale oba píšou tak, aby se druhý dozvěděl) ovšem nevychází. Oba partneři dál hrají "společnou hru" a žádný z nich nedokáže překročit svůj stín, shodit falešnou masku a odhalit před druhým své pravé já a niterné pocity. .... Vynikající psychologický román. Deníková forma posiluje čtivost textu, umožňuje preciznější vykreslení psychologických portrétů obou hrdinů. Pro Evropana 21. století může příběh působit až absurdně a nepochopitelně. Napadá mě trochu vzdálená paralela s McEwanovým dílem Na chesilské pláži, ačkoliv zde je pár podstatně starší. Nezkušenost jím tudíž nemůže být omluvou. Za nefungující vztah jsou odpovědni oba, ve finále však méně sympatií získává žena, pro jejíž chlad (svého muže nikdy neoznačuje jménem, mluví o něm jen jako o manželovi, nebo nemocném), kalkulaci, egoismus (omlouvané tajnůstkářstvím a výchovou) se jen ztěží hledá pochopení.

8 30.05.2018

Mám docela ráda motivační literaturu, ale kniha kněze Váchy mě příliš neoslovila. Uznávám, nejsem cílová skupina. Autor v úvodu předesílá, že míří především do řad již odrůstajících teenagrů (18-20 let), studentů, mladých lidí stojících na počátku vlastního samostatného života. Přesto se nemůžu ubránit pocitu jisté rozpolcenosti. Na jednu stranu Autor budí (nebo chce budit) dojem liberálního volnomyšlenkáře, který chce stát na jiném břehu než obvyklé autority (rodiče, učitelé...), na druhou stranu je celá kniha psána v imperativech a apelech, co máš, či musíš dělat. Svoboda spočívá v nabídnutí možností a alternativ, rozhodnutí zůstává na každém jedinci. Soudím, že přirozené autority ve společnosti (ať už je jí kněz, učitel,nebo filozof....) by měly spíše ukazovat cestu, respektive cesty, ne hlásat svá absolutní přesvědčení...... Ale nechci být vůči panu knězi nespravedlivá. Věřím, že formu i slova volil ze svého nejlepšího přesvědčení a s ohledem na své mladé čtenáře (z ústranního pohledu však jeho kniha může působit poněkud nešťastně "budovatelsky").Určitě to není špatná, nebo špatně napsaná kniha. Své čtenáře najde a již našla :) Jsou v ní zachyceny hodnotné myšlenky, které mají naději zapadnout, vzklíčit a přinést očekávanou žeň.

8 30.05.2018

Krátký jednoduchý příběh o síle lidského ducha, pokoře, skromnosti, naději, víře, houževnatosti, o zázraku jménem příroda, o životě, harmonii a vnitřním naplnění... Životní filozofie s minimem slov bez okázalé nabubřelosti. Lepší než mnohá současná motivační literatura. Doporučuji.

28 30.05.2018

Lyrická balada o romantické lásce, pokušení, nevinné, naivní ctnosti i hříšné rozpustilosti, mladistvé odhodlanosti, touze a přesvědčení, bezstarostné lehkomyslnosti a okouzlení. Krásný poetický jazyk. Nestárnoucí nadčasová klasika české literatury.

Za všechny poklady světa
nedám jediný váš vlas.
Za všecka mladá svá léta
jedinou z vašich řas.

Rád opustím tě, světe,
rád rozplynu se v dým,
jen když nám někdy kvete
myrta a rozmarýn.

Nad všecky krále králů,
nad všecky mudrce
budu, až ztratím skálu
z prsou a ze srdce.

Přijď, dlouhá noci, s vánkem,
který nám bude vát,
až budem věčným spánkem
na věky spolu spát.

20 30.05.2018

Ke knize jsem se dostala náhodou díky Výzvě 2018 - Kniha, podle které byl natočený seriál. Neboť TV příliš nesleduji a seriály už vůbec ne, byla pro mě tato kategorie opravdovou výzvou. Zabrouzdala jsem proto pro inspiraci do zdejších diskusí. Musím přiznat, že mě kniha příjemně překvapila. Pomalejší rozjezd, ale s přibývajícím stránkami se zrychlovalo i mé tempo čtení. Prostě chcete vědět, jak to je... Ústřední téma, na první pohled banální, je zde postupně odhalováno a s každým novým detailem a informací si uvědomujete jeho závažnost a důsledky pro všechny. Psychologické portréty (charaktery, temperamenty, slabosti i přednosti) všech tří hrdinek jsou výtečně plasticky vykresleny. Největší rozpolcenost a vnitřní boj jsem vnímala u křehké Celeste, jejíž problém je ze všech nejpalčivější a o to více tutlaný. (Je dobře, že se tato ve společnosti "neviditelná" témata objevují v literatuře.) Každý z hlavních i vedlejších hrdinů a hrdinek je zatížen nějakým svým "vztahovým břemenem" z minulosti, či současnosti, a vyrovnává se s ním po svém. Oceňuji rovněž originální formu zpracování, která přidává na dynamice.

18 30.05.2018

Teprve když se květina přesadí, ukáže se, jak moc je vlastně adaptabilní, zda zvládne/nezvládne zakořenit v novém prostředí a jak moc jí chybí původní zázemí....Autobiografický příběh slovenské dívky, která s nadšením a plným odhodláním skáče po hlavě do tolik odlišného kulturního světa Země vycházejícího slunce, aby se z něj zase pomalu, krůček po krůčku vynářela a zjistila, že vše, co na první pohled působí krásně, idylicky a exoticky, ne vždy takové bývá i ve skutečnosti. Příběh, který napsal - a píše docela často v nejrůznějších variantách, -život. Po literární stránce čtivá story pro ženy, ale přidávám čtvrtou * za opravdu podrobné informace z každodenního života Japoncůa přiblížení jejich mentality. Je znát, že autorka strávila v Japonsku mnoho let a že byla sama japonskou kulturou fascinována natolik, že se ji snažila nejen "naučit", ale i pochopit. Svými postřehy, detaily a autenticitou (třebaže v mnohém subjektivní) předčí i mnohé průvodce. Vztah muže a ženy bývá komplikovaný už jen svou odlišnou podstatou samotného bytí a potřeb, o to více je to složitější, narazí-li na sebe dvě zcela odlišná kulturní prostředí s jinými tradicemi, zvyky, prioritami, temperamenty... To, co na začátku láká a fascinuje (oba světy), se může nakonec ukázat nepřekonatelným zdrojem problémů.

4 13.05.2018

Ženské čtení pro ženy o ženách. Ke knížce jsem se dostala vlastně náhodou díky VÝZVĚ 2018 - kniha od slovenského autora. A nebylo to špatné. Příběh tří žen, které se - každá po svém - vyrovnávají s krizí středního věku. Každému osud nadělí do vínku nějaké trápení, se kterým se musí v životě vyrovnat a každý hledá svou cestu, jak s tímto darem naložit. Autorka kombinuje ich-formu s er-formou, ale vůbec to nějak zásadně neruší. Psáno čtivě, zvládnuto za pár večerů :)

6 10.05.2018

Upřímně řečeno při hodnocení této knihy jsem poněkud na rozpacích. Na jednu stranu je jasné, že je to setkání s Autorem, který umí psát, má smysl pro nádherný lyrický jazyk, metaforu, svými popisy před vámi maluje obrazy a vy vnímáte každý detail a fascinovaně hledíte na plátno, které se před vámi rozprostírá. Na druhou stranu obsah a popisy, kterým se Autor věnuje, ve vás vyvolávají autentický pocit znechucení, odpor, odvrácení. Je to bezesporu literární záměr. Kontrast, kterým jste utloukáni až do samého konce. Del Amo je mistrem expresionismu, cítíte všechen ten zápach hnijícíh odpadků, vidíte všudepřítomnou prolezlost plísní, vnímáte pot a tělní tekutiny ještě pulzujících těl ... a uvědomujete si prázdnost a beznaděj některých lidských životů. A není to nic hezkého, ani příjemného. Příběh je jednoduchý, strohý a spíše jen jakousi kulisou v pozadí na scéně s velkolepou výpravou. Opakujícím se leitmotivem pozvolna se rozkládajícího těla mladého prostituta s krvavou ranou v těle vás Autor dostane tam, kde vás chce mít ... Ke knize se určitě nevrátím, ani si ji do knihovničky nepořídím. Nicméně bych si ráda od Del Amo přečetla ještě něco jiného, bude-li přeloženo. Hvězdičky uděluji za jazyk.

8 01.05.2018

Starý známý McEwan. Syrový, balancující na hranici "normálního". Chladný a přitom vyvolávající celou škálu pocitů. McEwanovy hrdiny nemůžete mít rádi, a přesto vás facinují. Zmítáte se mezi zavržením a současnou snahou "pochopit", protože za každým příběhem je nějaké skryté trauma, hluboká osamělost, dysfunkční zázemí, sexuální anomálie. Jeho svět je plný podivínů, deviantů a outsiderů, skrze něž autor otevírá třináctou komnatu a dává nahlížet na lidský život z jiných úhlů. Nejsilnější příběhy jsou bezesporu Motýli, Rozhovor s mužem ze skříně, Převleky, Doma je doma (předzvěst Betonové zahrady). Velký čtenářský zážitek.

13 01.05.2018

Nemůžu si pomoct, ale Palahniukova sexy-scifi vize ve mně zanechává smíšené pocity. Nápad a myšlenka tam jsou, ovšem koncept a zpracování nějak pokulhává. Obsah i jazykové prostředky se se sebou perou na každém kroku. A zatímco příběh běží, přemýšlíte, kdo je tady vlastně ta Chytrá Horákyně....autor sám, který se vysmívá všemu a všem rozehrávající parodii na požitky a závislosti dnešního konzumního a přetechnizovaného světa v trochu převrácené rovině, nebo vy sami, když přistoupíte na Palahniukovu hru a snažíte se vžít a sžít s některým z jeho hrdinů (ale s kterým, ehm, že?). Zdá se, že se "Tvoje překrásné já" nějak zakuklilo a záhy vyklubalo v "Palahniukův Překrásný Paradox". Kniha je na jednu stranu velmi čtivá a přitom docela nudná a předvídatelná, hrdinové zpočátku věryhodní a následně absurdně vyšinutí mimo všechny normy, vize obnoveného matriarchátu (kdy si ženy zcela vystačí se svými hračkami, muži jsou zavrženi a jen se zoufale plouží ulicemi, když hledají své drahé ztracené polovičky) následně popřena svrchovanou rolí Nadsamce Maxwela (který to přece jen vše řídí svými prsty na tlačítkách ovladače) … a z vršků Himalájů se tomu všemu směje svěží dvousetletá Babá Šedovousá, jejíž autoerotické hrátky a praktiky - ruku na srdce – asi nikoho moc nerozehřejí :) A přesto všechno … dávám tři *. Protože kniha, která ve vás zanechá nějaký dojem, byť rozporuplný a vy nad ní po dočtení ještě chvíli dumáte, je pořád lepší než neslaný-nemastný snack, na který si na druhý den již ani nevzpomenete.

5 18.04.2018

Takové průměrné ženské povídání o tom, jak naložit s tím, když život přivane partnerská trable. Některé povídky byly úsměvné a odlehčené, jiné v trochu vážnější poloze, některé úplně prosvištěly a dnes si je již nepamatuji. Asi každý pohled má své místo a opodstatnění. Jako je pestrý život, jsou pestré i názory a postoje k životu samu. Každý si najde své.

4 05.04.2018

Pokaždé si říkám, že McEwan už nemůže překvapit. Může. Syrové. Trefné. Hluboké. Ačkoli k té hloubce se čtenář musí prokousat krok po kroku. McEwan ví, kdy má ubrat a kdy přidat, aby čtenář po zalapnutí knížky v sobě nechal doznít všechny struny, které Autor rozehrál. Těší mě, že je zde více čtenářů, kteří ladí s tímto autorem :)

8 05.04.2018

Životní příběh dvou pražských rodin v průběhu tří generací. Je to takové oddechové čtení na letní dovolenou, ačkoliv mezi řádky můžeme "přečíst" mnohem více....že život není jednobarevný, že se musíme naučit dělat kompromisy, zkusit vidět svět i očima toho druhého, umět odpouštět i hledat svou cestu štěstí. Napsáno s úsměvem, s příměsí lechtivé erotiky, čtivě :)

12 28.03.2018

Zajímalo by mě, zda Czendlikovy liberální názory jsou výsledkem jeho dlouholetého působení v České republice, nebo zda jsou hluboce zakořeněné v něm samém a jen vlivem českého prostředí dostaly příležitost vyplynout na povrch...Jinými slovy, mohl by se polský katolický kněz stejným způsobem prezentovat i v Polsku ? Ať tak, či onak, kněz Czendlik je ve svých názorech i jednáních pružný, lidský, skromný, pokorný, chápavy, tolerantní, vnímavý,se smyslem pro humor i nadhled. Nebojí se jít na tenký led a říkat , co si myslí, i za cenu, že může mnohé "ztratit"....ale také získat. Pro mě je prototypem kněze 21. století. Chce-li totiž , aby mu - jakožto katolickému knězi - lidé naslouchali, musí k nim umět přijít....A to on ví. Přitom není revolucionář, ani buřič, spíše se pokorně hlásí k odkazu Jana Pavla II. bez nárokování si velkých intelektuálních pravd. Nebojí se nastavit zrcadlo i do vlastních řad a hledat nové cesty.
" ...Připadá mi, jako bychom [my kněží] ztloustli a obalili se duchovním tukem. Proto jsme tak zpomalení, neohrabaní a těžkopádní. Nemůžeme se pohnout z místa, jako by nás bolely kouby a trápila nadváha......selský rozum mi říká, že to musíme řešit stejně jako v případě našeho těla. Musíme proměnit duchovní tuk v duchovní svalovinu. A k tomu je potřeba více pohybu. Když budu chodit každý týden do posilovny, bude to na mě za pár měsíců vidět.Do kostela taky chodí každou neděli dost lidí, a kde nic, tu nic !"
A o lásce:
"Všichni po lásce toužíme a cíl vidíme v tom, že ji budeme mít. Jenže v tom vězí hlavní problém všech ztroskotaných lásek. Chceme být milováni, ale poněkud přitom zapomínáme, že lásku musíme nejdříve zasévat, abychom ji mohli sklízet. A milovat druhého vždy znamená ztrácet i kus svého já......Lásku poznáš, když pro tebe přestává být nejdůležitější vlastní štěstí. Ve chvíli,kdy zatoužíš udělat šťastným svůj protějšek, víš s jistotou, že miluješ...."

14 17.03.2018

Příběh z prostředí špilberských průvodců o mezilidských vztazích z osmdesátých let minulého století. Trochu jiné reálie, ale podobné hrdiny s rozmanitými charaktery a osudy potkáte i dnes. Knížka zaujme originální formou , potěší autentickou atmosférou kolem hradu. Zvlášť pokud Špilberk znáte,nebo jste tam alespoň byli.

6 27.02.2018

Murakami je vlastně takový šprýmař. Svým čtenářům předkláda mapu, ale neprozradí, co a kde mají přesně hledat. Příběh je zdánlivě jednoduchý, prostý, bez větších zádrhelů a zápletek. A tak někdo může projít podle mapy městem a říct si, hmm, to byla příjemná procházka a tím to pro něj skončí. Ale kdo zná Murakamiho, ví, že by měl zkusit hledat. Nevadí, že každý najde třeba trochu jiný poklad, ale už to úsilí se cení. Každý člověk je jiný. A ať chceme, nebo nechceme, naše názory a postoje se v průběhu života mění a vyvíjí. Jinak vidí život mladý člověk, když je mu dvacet (Birthday Girl). Jinak ve středním věku (když se Girl setkává se svým kamarádem a vypráví mu svůj příběh). A jinak stařík na sklonku života (majitel, který "plní" dívce její narozeninové přání). I když se jako jedinci vyvíjíme, opřeme-li svůj život o stálé a cenné životní hodnoty, máme šanci prožít hodnotný a spokojený život. Pro každého můžou být tyto hodnoty jiné. A je opravdu těžké vědět to ve dvaceti (a zvolit správné přání). Což však neznamená, že bychom se o to neměli alespoň pokusit.

11 23.02.2018

První láska bývá téměř vždy krásná i bolestná, něžná i prudká, mnohdy vyidealizovaná a neopětovaná, křehká i nemilosrdná. Přináší radost, naplnění, ale i smutek a zklamání. Tyto protichůdné pocity spojí i hlavní hrdiny Dostojevského novely Bílé noci. Jen s tím, že každý miluje někoho jiného. Snílek Nastěnku, Nastěnka Nájemníka. Ale láska je láska. A přátelství v lásku nepřetavíš, i kdybys tomu moc věřit chtěl.....Na jednoduchém příběhu vykresluje Dostojevskij složitosti lidské duše. Hezké :)

20 21.02.2018