chamyl komentáře u knih

Minimálně 1* navíc za aljašské reálie.
Jinak spíše nuda s nepříliš sympatickou hlavní postavou a plná otravných dialogů i narážek na pop kulturu či politicko-historické odkazy zřejmě jako důkaz sečtělosti autorky.

2 07.07.2023

Ne příliš zajímavě pojatá připomínka jedné zajímavé ženy.

2 30.06.2023

Paní Mornštajnová, to se nedá číst!
Silný příběh plný bolesti a smutku jde na dřeň skrz tkáně i kosti.
Autorka opět skvěle oslovuje čtenářovy emoce a postupně do nich přisypává další a další pepř. Pro mne její jednoznačně nejtemnější kniha, proti které je Hana veselým příběhem.

11 09.05.2023

Sentiment k prvnímu Medvědínu mě přesvědčil pustit se (po nepříliš povedeném druhém dílu) i do Vítězů, abych nakonec dostal podruhé převařený čaj bez cukru a citronu, který mi byl navíc místo v hrnku servírován v dvacetilitrovém kanystru. Zřejmě s pocitem, že "když je toho hodně, tak to musí být dobré".

Dvě města nešťastných lidí plných zloby, nenávisti a neštěstí i smůly, kteří spolu buď nemluví nebo mají vztahy plné nedorozumění či tajností, případně se záhadnou dynamikou, kdy původně sobě nejbližší lidé proti sobě najednou kují pikle, či alespoň nově sdílí tajemství s lidmi, o které by si předtím neopřeli ani kolo.
Tuny stránek plné moralit, prázdných mouder a banálního filozofování zabalené do těch nejprovařenějších klišé a stereotypů.
Tabulku vede klub, který nemá s týmem nic společného a jehož hráči spolu nejen nekomunikují, ale ani se vlastně pořádně neznají, k čemuž všemu intenzívně přispívá svými "psychologickými metodami" trenérka.
NHL loví talenty ve švédské pralesní lize, kterou ovšem mezi sebou hrají prakticky pouze dvě "prdele" (omlouvám se) ze severu, jenž jsou v tabulce vždy buď první nebo poslední.

Fredrik Backman psát bezpochyby umí, proč ovšem pořád píše dokola stále to samé?

9 25.04.2023

Zajímavá a potřebná kniha, současně se ovšem bojím, že bohužel i trochu zbytečná. Zbytečná proto, že ti, kteří ji čtou, ji zpravidla číst nepotřebují a ti, kteří by to potřebovali, ji číst nebudou. Každopádně by bylo skvělé, kdyby se tento typ literatury stal povinnou četbou na středních školách třeba místo Harryho Pottera, a to nejen v České republice. Myslím, že by to společnosti prospělo.

Neodpustím si malou poznámku:
Demokracie je systém, který má zajišťovat pluralitu názorů, jejich výměnu i tříbení a bezpečnost i beztrestnou možnost jejich zastávání. My jsme se bohužel posunuli do doby, kdy spolu velmi často nesoupeří různé o fakta opřené názory, ale (někdy zcela iracionální) emoce. Emoce, které se velmi důmyslně skrývají za fakta a názory, takže si jejich vliv řada lidí nejen nepřipouští, ale především vůbec neuvědomuje. Demokracie je zde pro všechny, a to i přestože ji takto řečtí filozofové vlastně vůbec nekoncipovali, čímž se dostáváme do neřešitelného konfliktu těch, kteří hledají odpovědi a fakta, s těmi, kteří to tak či onak pouze cítí. Naše budoucnost je pak spíše o (obvykle) momentálních pocitech, což může být často zavádějící a velmi nebezpečné.

Proto jsem přesvědčen, že důraz na kritické myšlení by měl být naším společným prioritním zájmem, a proto v rozporu se začátkem svého komentáře věřím, že si ke knize najdou cestu i lidé, kterým pomůže při hledání fakt i co nejobjektivnějšího pohledu na svět okolo sebe, ať už jsou jejich (o realitu opřené) názory jakékoliv.

6 15.01.2023

Čtivě a s celkově vtipnou lehkostí psané vyprávění jedenáctileté holky z jednoho českého maloměsta, ze kterého se ovšem chce zvracet. Nezvládnuté přízemní lidské pudy vydávané za vrchol výjimečnosti, kterému (my) ostatní blbci nerozumíme. Zlo maskované za dobro, které dospělí nechtějí řešit a všanc vydaní nedospělí mu nerozumí.

Děti, se kterými se doma nemluví, a proto se o jejich životě nic neví.

9 14.01.2023

Kniha se nečte špatně a to ani přes trochu únavné rozepisování "milostných" eskapád a nudné biblicko-filozofické úvahy bez patřičné hloubky. I poměrně otravné označování většiny postav celými jmény, příp. i hodnostmi, bych - s ohledem na vcelku zajímavě se odvíjející případ - překousnul.
S čím se ovšem u detektivního románu nedokáži srovnat, je vyřešení bez jakéhokoliv vysvětlení čtenáři?! Prostě to najednou někoho napadlo (přičemž zdroj rozseknutí je sám o sobě dobrou hádankou) a aniž by se autor jakkoliv obtěžoval nám vysvětlit proč vlastně, tak je hotovo - šlo přeci o jeden detail, ne?

Pokud to má být test, tak jsem neobstál.
Pokud to má být trik k opakovanému čtení či doporučení někomu dalšímu ve stylu "Schválně jestli na to přijdeš ty", tak u mne nezabral.
A pokud to není nic z toho, tak je to jeden z nejarogantnějších přístupů ke čtenáři krimi, který jsem zažil.

2 07.01.2023

"Nechtěj, co není, a chtěj, co je, a budeš spokojen." Epiktétos

Zajímavé a mně blízké myšlenky vyrůstající ze stoicismu, podané trochu rozvláčným způsobem.

5 01.12.2022

Zajímavě vystavěný příběh s velmi ujetým padouchem, ve kterém se bohužel střídají okamžiky napětí s okamžiky stereotypní nudy. Odhalení a dopadení pachatele je přitom s ohledem na rozkecanost v jiných oblastech překvapivě rychle odbyto. Přesto dávám 4* a to i za načtení audioknihy Petrou Špalkovou.
Na závěr si ovšem neodpustím: vím, že (zejména severští) vyšetřovatelé musí být nějak ujetí (chlast, rozvrácená rodina, asociální chování apod.), ale kdyby se autor méně věnoval popisům bolení hlavy, zmatenosti, opilosti, nechápavým výrazům i pohledům, tak by kniha byla o pětinu kratší a měla větší spád, aniž by ztratila cokoliv na informační vydatnosti.

3 24.11.2022

Lidská práva musí být bezpodmínečně dodržována a upřednostňována před ostatními právy, a to i za cenu porušování a upozaďování lidských práv.
Zajištění svobody jednotlivce zajistíme i za cenu omezení jeho svobody.
Mám právo vám prodat vše, co si máte za povinnost koupit.

Zajímavě a široce pojaté úvahy i geneze lidských práv dokládající věčný a aktuálně sílící souboj mezi individuální svobodou a závazky vůči společnosti. Mravenci a včely mají jasno od nepaměti. Lidé se ovšem budou zřejmě vždy pohybovat v opakujících se kruzích, jejichž rotace skončí až s posledním zcela svobodným, leč však osamoceným a nešťastným člověkem nemajícím už žádnou příležitost se vůči někomu či něčemu vymezit a uplatnit tak nárok na svá nezcizitelná práva.

19.11.2022

Není to úplně šálek mojí kávy, a tak jsem dost prohrával již po první třetině.
Čtení jsem tedy nakonec vzdal po začátku té třetí, kdy jsem byl v hokejové povídce vypnut rádobyvtipně upravenými jmény a poznámkami "k popukání" o solárku moderátora Obruby (co takhle tu o vitiligu, že?).
Takže pro mne občasný náznak atmosféry, obvykle ovšem zabitý pointou bez pointy, což postupně snižovalo chuť číst další příběhy.

1 17.11.2022

Zajímavý příběh v nevšedních kulisách s trochu šroubovaným navázáním na předchozí knihy, čímž se alespoň posouváme v osudech Marianne.
Minierovi lze díky důmyslnému konstruování Servazových příběhů odpustit určitou moralizující rozkecanost, ale to by na konci nemohl hlavní hrdiny zbavit jejich do té doby logického uvažování a pro "gradaci" je nechat udělat několik těžkou uvěřitelných kroků.
Škoda, nicméně se jedná o jeden z lepších příběhů francouzského majora.

4 29.10.2022

Věřím, že to mohl napsat Oscar Wilde a současně jsem přesvědčen, že postupné dávkování na pokračování mohlo mít "lepší" účinek, než to zhltnout jednorázově.
Jinak se jedná o řemeslně zručně popsané porno a z tohoto hlediska je těžké tuto nejzákladnější lidskou potřebu i zálibu nějak originálně uchopit. Pro mne je tedy nakonec nejzajímavějším faktem potvrzení, že sex a jeho fantazie nemá žádné hranice: ani časové, geografické, třídní či genderové.
Prostě si každý rád vrzne.

6 24.05.2022

Skvělé, přesně toto jsem v této době potřeboval. Čtivě popsané uvažování, jak vést svůj tým, podnikání i život.

1 15.05.2022

Vždy, když čtu Garciovy a v tomto případě především Hunterovy příběhy, tak si říkám, jak je super, že nežiji v LA…
V tomto případě ovšem hodnotím zatím nejníže, k čemuž přispěly především dva důvody:
1. Karty jsou od počátku jasně rozdány a my víme nejen kdo stojí na které straně hřiště, ale dokonce i kde. Nejedná se tedy o klasické policejní vyšetřování a odhalování pachatele, ale pouze o hledání způsobu, jak ho dopadnout, což u mne snižovalo procenta napětí. Dobří proti geniálnímu zločinci se supermanovskými schopnostmi, které pro mne v několika případech byly už obtížněji skousnutelné (za vše uvedu závěrečnou změnu vzhledu).
2. I přestože je brutalita v Carterových dílech poznávacím znamením, tak zde již sklouzávala do samoúčelné manýry zřejmě s cílem dokázat, že hranice může být ještě dále, než je. Věnovat celou jednu kapitolu podrobnému popisu účinku výbuchu na anatomii lidského těla… Ale proti gustu žádný dišputát.
Nicméně kniha nenudí, pouze jsem si, na rozdíl od ostatních doposud přečtených příběhů této dvojice, tento případ neužíval jako obvykle.

3 07.12.2021

Poslouchal jsem audioknihu v podání Ondřeje Brouska ml., který této knize svojí přepálenou interpretací na hranici parodie nepomohl.
Bohužel to není ani čtivé jako Doylův Holmes, ani důmyslné jako Poirot od Agathy Christie a už vůbec vtipné, jako třeba díla Oscara Wilda. Zde dostáváme pouze nekonečně rozkecanou banální historku plnou bizarních postaviček, která je vzhledem k celkové rozvláčnosti díla nakonec překvapivě vyřešena prakticky na jedné stránce. Hlavní hrdina na mne působil jako hodně nepovedená britská varianta Supermana, ovšem bez jakéhokoliv kouzla či sympatií.
Vzhledem k relativně vysokému hodnocení od ostatních uživatelů ovšem vnímám, že chyba je zřejmě spíše na mém přijímači.

1 03.12.2021

Smutná, moc smutná, kniha jejíž podstatu shrnula již většina komentujících. I přes její nepříjemnost ovšem určitě stojí za přečtení.
Státní otrokářská společnost mrzačící lidské životy, zdraví, rodiny i myšlenky. Absolutní bezcennost každého, kdo nemá dobrý songbun a i když se s ním člověk rodí, tak ani ten není automaticky na doživotí. Hlad, korupce, strach, absence přátelství i důvěry.
Lidé jako bezcenné součástky rezavého a nemazaného soukolí. Huxleyho Konec civilizace v reálné praxi, ovšem bez jakékoliv prosperity a radosti.
Ještě mnohem větší hrůza, než jsme doufali...

13 28.10.2021

Japanofilem se zálibou v Bascích napsané povídání o spravedlivém rusko-německém samuraji Robinu Hoodovi s lehce nadpřirozenými schopnostmi, který po celém světě bojuje proti všem zlým šerifům z Nottinghamu schovaným zpravidla za ropu a politická křesla.
A i když se Go hraje s černobílými figurami, tak v této hře ovšem nikdy není řečeno, které kameny jsou ty dobré a které ty špatné. V Šibumi jsou nám naopak světlá a temná strana servírovány od samého začátku tak srozumitelně, že se v podstatě není třeba bát o to, jak vše dopadne.
Skvělý začátek spojený především s přemítáním generála Kišikawi a mistra hry Go v Japonsku je plný zajímavých myšlenek i pohledů na dobovou situaci v této ostrovní zemi. Dál je to už ovšem slabší a slabší a jak se propadáme do nekonečné jeskyně, tak i stále nudnější, a to i přes úpornou snahu bavit nás bodrým baskickým básníkem. Nakonec jsem tedy byl rád, že to (podle očekávání) skončilo.
S okatým vyvoláváním sympatií k některým národům bych byl opatrný, protože o tolik vzývaném válečnictví Japonců by nám Číňané z Mandžuska či Korejci povyprávěli své asi v podobné rovině, jako my o gentlemanství německé okupační armády. A podobně by zřejmě mluvili i Madriďané o Bascích.
Takže tak nějak napůl.

2 28.10.2021

Za mne to už v komentáři napsal zcela výstižně Babouš.
Chápu, že časový odstup neumožňuje tak osobní pohled jako v případě Einsteina či dokonce Steva Jobse. Nicméně toto není biografie, ale spíše sborník Leonardových děl s výkladem, jak je "vidět".
Netvrdím, že je to úplně nezajímavé, ale každopádně prakticky bez života.

5 21.09.2021

Než jsem začal číst tuto knihu, tak bych nikdy nevěřil, že ji zhodnotím jako zklamání. Dílo, jehož název je terminus technicus pro nejtěžší rozhodování, a které zná prakticky každý, aniž by ho kdy četl.
Silný příběh nešťastné Sophie je prokládán zcela banální stýskáním panice a málo pochopitelným účinkováním "božského" Nathana, jehož skvělost a výjimečnost nelze ovšem během pětiset stran prakticky objevit. To celé je umocněno vcelku nudným opakováním stejných schémat historek se Stingovými sexuálně zvláštními partnerkami a Nathanovými výbuchy žárlivosti, přičemž obému se dostává nezaslouženému prostoru.
Jako celek mi to tedy k sobě úplně nepasuje a těžké Sophiiny volby (což by byl výstižnější název knihy) tak nakonec zapadají pod množstvím stránek s grafomanskými popisy něčeho, co prakticky okamžitě zapomenete.
Sophiina volba pro mne navždy bude tím nejtěžším rozhodováním, které musí matka či obecně člověk podstoupit, ale v této knize jsem její sílu bohužel neprožil.

11 21.09.2021