Šibumi
Trevanian (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11532/bmid_sibumi-SZd-11532.jpg
4
144
40
Trevanianův román (Shibumi, 1979) nepřestal být od svého prvního vydání ve Spojených státech bestsellerem a stal se ve svém žánru klasickým a kultovním dílem. Nabízí čtenáři nejen vynikající literaturu, ale je to rovněž román, který skutečně může změnit váš život. Trevanian je pseudonym, za nímž se skrývá vysokoškolský profesor historie, což vysvětluje řadu popisovaných historických událostí a detailů, politických souvislostí a pohledů, filozofickou hloubku a zeměpisnou i časovou šířku záběru hodnou moderního renesančního umělce. Byla by škoda prozradit dopředu cokoli o příběhu či hlavním hrdinovi románu, jenž je tak perfektně vystavěný podle pravidel japonské hry go. Právě tato postava se v textu zjevuje postupně – pomalu i náhle, drasticky i zázračně, komicky i smutně. Čtenáři nezbývá, než aby spolu s hlavním hrdinou dosáhl onoho úžasného duchovního stavu nazývaného šibumi.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2006 , ArgoOriginální název:
Shibumi , 1979
více info...
Přidat komentář
Takovej James Bond - nejlepší, nejúžasnější, nepřemožitelný. Co si pamatuju, je jeho sexuální výdrž. Ale jinak nic moc, skoro jsem to ani nedočetla.
Podle anotace jsem čekala víc filozofie, přesto se mi tenhle špionážní román hodně líbil. Nedivím se, že je řazený mezi kultovní díla, přece jen Američana, kritizujícího poměry v Americe na sklonku 70tých let aby jeden pohledal! Navíc si zvolí hrdinu s ruskými kořeny, vychovávaného v tradičních japonských hodnotách - v době, kdy frčel James Bond něco naprosto neslýchaného. Přesto budete mít pocit, že Nikko by celého 007 strčil hravě do kapsy :-) Perfektní byla i baskická linka, dozvěděla jsem se zase pár nových informací. Doporučuji všem, kterým nevadí mírně maskulinní příběhy.
Ač jsem opět nevěděl do čeho jdu a že špionážní knihy nečtu vůbec, líbilo se mi to. S hlavním hrdinou projdeme celý jeho život, který je ve své podstatě velmi tvrdý a smutný. Neustále mu kladou překážky, hází klacky pod nohy, ale on to nevzdává. Jeho klid, rozvážnost a odhodlání mě fascinovaly. Martin Stránský tomu přidal o level. Dost dobrá i když delší kniha. Rád doporučím.
Slabší špionážní thriller, ve kterém je všechno trochu trochu přehnané. Příběh i charaktery. V kombinaci s použitým sarkastickým humorem to působí trochu jako parodie. Kvůli návratům do minulosti neustále ztrácí tempo.
O čem muži sní. Svým způsobem strašná blbost, tvářící se chytře díky implantovaným rádoby filozoficko historickým úvahám na kde co. Hodně vtipné (nechtěně) je zejména vykonstruování tak velemocné superorganizace, za kterou pak chodí tahat horké kaštany z ohně takoví tři joudové.
Ale i tak je za tím textem nejspíš neuvěřitelná kopa práce s rešeršováním, bylo to opravdu zábavné a napínavé a v audio podobě to díky mužnému témbru Martina Stránského má svoje lehce retro "macho" kouzlo.
Priznávam sa hneď na začiatku, že som počúvala ako audioknihu v podani genialneho M.Stranskeho. Určite aj to malo svoj vplyv, ze som to vôbec počúvala, nakoľko takyto štýl kníh nečítam, ale počúva sa to fajnovo.Moja druha kniha zo špionážneho prostredia (prva bola Ja, poutnik), ale musim povedať, že super.Dozvedela som sa veľa novych veci napr.o Baskicku....tie špionážne veci okolo toho ma až tak nebavili, ale keď to človek pocuva, tak sa nedá preskakovať stránky a počúva už vsetko.Velmi mi bol sympatický ani nie tak hlavný hrdina Hel, ale jeho baskicky kamoš Le Cagot.V konečnom dôsledku sa mi tento román veľmi páčil a to ak má človek ešte rád romany so spionaznou tematikou, tak určite toto bude pre neho lahôdka.
Od Američana by som nečakal toľko sebakritiky vnútorných pomerov, čo bol asi najvýraznejší rozdiel oproti Forsythovi. Príbeh mal svoje čaro, inteligentnú mystiky, trochu tuctový dej, ale vyvažoval to ten filozofický kontext. Určite stojí za prečítanie.
alebo vypočutie.
Říkala jsem si, co o tom napsat: napadlo mě jedině, že obsah odpovídá definici názvu. A i to je povrchní popis.
(SPOILER)
Šibumi je skvělý román. A to dokonce tak moc, že se divím, že ještě nikoho nenapadlo ho zfilmovat. Příběh je přitom z dnešního pohledu celkem banální, ale to co mu dává jedinečný šmrnc je hlavní postava.
Postava najemného vraha, který ovládá umění "hoda/korosu". Takže je schopný vás zabít třeba kancelářskou sponkou, roličkou od toaletního papíru nebo čímkoliv co vás napadne. Ano i prázdným obalem od tyčinky deli. Prostě sympaťák na první dobu. Něco jako kříženec Stevena Seagala s Thórem, jenom mu místo kladiva dáte do ruky mucholapku.
Proti němu stojí nadnárodní koncern zlých ropných magnátů, kteří jsou režiséry na velkém jevišti zvaném svět. Neunávají hranice, ovládají vlády a dokonce i proslulou CIA. Možná i KGB, ale o té se v knize nic nepíše.
Karty jsou rozdány. On je ten hodný a ropný magnáti ti zlí. Jak to asi dopadne, si každý dovede představit, ale i přes očividnou předvídatelnost je to skvělý čtení.
Dávám plný počet hvězd a knihu vřele doporučuji všem čtenářům bez rozdílu věku, pohlaví a čehokoliv jiného.
K této knize nelze napsat více, než již znělo a psáno bylo. Je tam snad vše a skvěle poskládané.
Kniha hodnotná a radosti dosti ze čtení nadělující.
Mé léto přímo s grácií povznesla.
"Rady pomáhají jen tomu, kdo je rozdává a pouze do té míry, že mu ulehčují od břemene svědomí."
Ve hře GO hráči střídavě pokládají na desku své kameny a přitom se snaží obklíčit co nejvíce kamenů soupeře a zároveň si ohraničit co největší území. Jeví se to snadné, kdyby hra neměla údajných 10 na 800 variant a šachy "pouze" 10 na 120, ani ty jsem se přitom ještě pořádně nenaučila... Takže tak snadné to asi nebude a jednoduchý není ani Trevanianův román, jehož hlavní postavy počínaje generálem Kišikavou staví myšlenky i slova stejně důvtipně, jako kameny ve hře GO. Je s podivem, že autor není či nebyl Japonec, ale Američan s pseudonymem arménské podoby, protože japonskou mentalitu přetavil do slov a myšlenek takřka dokonale.
Šibumi je tak mnohem, mnohem víc než jen špionážní román. Šibumi, už jen ten název si mě zaháčkoval a já se ponořila do hledání. Šibumi je "synonymem klidu, vkusu, střízlivé přirozené krásy, rezervovanosti a přitlumené elegance." Stav, který ústřední postava románu Nikolaj Hel, toužil od svého mládí dosáhnout, by v jeho případě mělo obsáhnout i kvality jako geniální, mystický, dokonalý, ať už jde o umění sexu nebo antickou filozofii. Niko je skutečně impozantní postava a já jsem ráda, že jsem měla příležitost se s ní seznámit, i kdybych se dozvěděla pouze třeba jen o životě a kultuře Basků nebo jejich tradici okopávání Volva :). Doufám, že kniha si našla podstatně více čtenářů, než napovídá počet hodnocení na DK. Zaslouží si to jak kniha samotná, tak čtenáři. Nádherný literární klenot.
Naprosto výjimečná kniha navíc jako audiokniha v podání Martina Stránského je to hluboký umělecký zážitek. Přirovnal bych to k Růži pro Algernon s Ladislavem Mrkvičkou nebo Příběhy soudce Ti s Richardem Honzovičem. Pasáž odehrávající se v Baskicku ztrácí dynamiku. Je z ní patrné, že autor měl rád Baskicko a Basky. Škoda, že se toho od autora nepřeložilo více do češtiny.
SPOILER
Nevím, zda se mi podaří komentář, jaký chci. Někdy se prostě ta pravá slova z mysli nevynoří.
Je to velice zajímavá a dost rozsáhlá kniha, která si zaslouží své hodnocení. Sledujeme životní cestu hlavní postavy, Nikolaje Hela, od jeho dětství v Číně, přes pobyt v Japonsku až k jeho životu na odpočinku v Baskicku. Jeho vývoj, výchova, výcvik, jeho - nevím, jak to nazvat, snad by to mohla být jistá forma osvícení, to všechno je moc zajímavé. Navíc jsou tu jistě, ač nezmíněny, genetické předpoklady, a ty musí být vzaty v potaz. Je to prostě takový všeho dokonale schopný Dokonalík. A protože většina lidí dokonalá není, nezbývá, než mu závidět, nebo, co horšího, tak trochu ho nenávidět.
Je takový, jakého ho stvořil autor. A teď to ale... Ale... Kniha mě bavila a co si cením víc, poučila mě o jeskyňářství, o Baskicku, o tajných službách a aktivitách nejrůznějších skupin... A potvrdila jsem si znovu, že vím, že nic nevím.
Ale všechno je to takové divně studené. My víme, že Nikolaj má city, že ztratil své blízké, trpěl ve vězení... Víme, že má rád svou krásnou konkubínu, což mu ale nebrání, aby měl s jejím vědomím sex s jinými ženami... Jenže ty bolestné ztráty jsou autorem prezentovány skoro ledabyle... Není tam žádné silné utrpení duše, žádný drtivý žal... A tělesný styk s několika zmíněnými ženami, který v tomto umění neskutečně vzdělaný a schopný muž předvádí (klídek - bližší popisy nejsou v knize k dispozici) bych skoro přirovnala k jednoduchému, obyčejnému podání ruky mezi dvěma lidmi. Žádná láska, žádné sympatie, žádné city. To všechno si musíme domyslet, i když spíš to tam ani není. Tak toto je to moje "ale..."
Knihu samozřejmě nemohu než doporučit, rozhodně stojí za přečtení a myslím, že rovněž překladatel odvedl dobrou práci.
Šibumi je vzorem špionážního thrilleru, kterému by se mnohé další knihy rády vyrovnaly, ale málo které se to podaří. V tomto románu najdete nejenom akci, politické intriky, atraktivní prostředí a erotiku, ale i nápaditý humor, klidnou sílu, filosofii a poučení. Každému měří stejně a ničeho se nebojí. Má výborně vymyšlenou a vykreslenou hlavní postavu a zaujmou i ty vedlejší (Le Cagot!). Uspořádání příběhu podle Go je pak třešnička na dortu, marinovaná v nejlepším sake.
Z dřívějška jsem slyšela na knihu skvělé recenze a to nemyslím zde na Databázi. Při začtení se do knihy musím uznat, že úvod knihy byl vážně dobrý, slibný. Pak se to nějak celé zamotalo a začalo to klesat...,takže mne to přestalo bavit číst. Možná vážně skvělá kniha, kterou jsem ve finále úplně tak nedocenila..., nebo jen možná, až příliš nadsazený čtenářský kousek.
Japanofilem se zálibou v Bascích napsané povídání o spravedlivém rusko-německém samuraji Robinu Hoodovi s lehce nadpřirozenými schopnostmi, který po celém světě bojuje proti všem zlým šerifům z Nottinghamu schovaným zpravidla za ropu a politická křesla.
A i když se Go hraje s černobílými figurami, tak v této hře ovšem nikdy není řečeno, které kameny jsou ty dobré a které ty špatné. V Šibumi jsou nám naopak světlá a temná strana servírovány od samého začátku tak srozumitelně, že se v podstatě není třeba bát o to, jak vše dopadne.
Skvělý začátek spojený především s přemítáním generála Kišikawi a mistra hry Go v Japonsku je plný zajímavých myšlenek i pohledů na dobovou situaci v této ostrovní zemi. Dál je to už ovšem slabší a slabší a jak se propadáme do nekonečné jeskyně, tak i stále nudnější, a to i přes úpornou snahu bavit nás bodrým baskickým básníkem. Nakonec jsem tedy byl rád, že to (podle očekávání) skončilo.
S okatým vyvoláváním sympatií k některým národům bych byl opatrný, protože o tolik vzývaném válečnictví Japonců by nám Číňané z Mandžuska či Korejci povyprávěli své asi v podobné rovině, jako my o gentlemanství německé okupační armády. A podobně by zřejmě mluvili i Madriďané o Bascích.
Takže tak nějak napůl.
Dávám tři a půl bodu. Nejvíc mě pobavil popis dětství a dospívání mladého Nikolaje.
(SPOILER)
Špionážní román ŠIBUMI od Rodneyho Whitakera (pseudonym Trevanian) patří mezi ty lepší kousky žánru. Děj s klasickou zápletkou (vlády, ropa, CIA, terorismus, choulostivé informace) je opepřen japonskými reáliemi, včetně luxusních konkubín, a rovněž jeskyňářským prostředím. Hlavní hrdina je nadčlověk, který vás zabije plastovým brčkem nebo kartičkou do knihovny, je nadán kromě ocelových nervů i mimosmyslovým vnímáním a dokonalým sebeovládáním.
Co je vlastně to šibumi? Je to stav, způsob života, filozofie, o kterou Nikolaj Hel celý život usiluje. V knize je šibumi popsáno takto:
"Jak víš, šibumi symbolizuje jemně vybroušenou eleganci pod povrchem běžného vzezření. Je to vyjádření tak správné, že nemusí být smělé, tak pronikavé, že nemusí být hezké, tak pravdivé, že nemusí být skutečné. Šibumi je spíš porozumění než vědění. Výmluvné ticho. V chování je to skromnost bez ostýchavosti. V umění, kde na sebe duch šibumi bere podobu sabi, je to půvabná jednoduchost, srozumitelná stručnost. Ve filozofii, kde se šibumi objevuje jako wabi, je to duchovní mír, který není pasivní; je to bytí bez úzkosti z proměny. A v osobnosti člověka je to... jak jen to říct? Autorita bez nadřazenosti? Něco takového."
Nájemný vrah Nikolaj zabíjí na zakázku pro různé vlády světa, nikomu nestraní. Kdyby to nebyl zabiják, asi bychom s ním mohli sympatizovat. Ze všech národů světa nejvíce miluje Japonce a Basky, většinou ostatních pohrdá. Takto se vyjadřuje o Američanech:
"Američané jako by si pletli životní standardy s kvalitou života, rovné příležitosti s institucionalizovanou průměrností, odvahu se statečností, mužství s mužností, volnost se svobodou, mnohomluvnost s výmluvností, zábavu s potěšením - zkrátka měli všechny mylné představy lidí, kteří se domnívají, že spravedlnost znamená rovnost pro všechny, a ne jen rovnost pro sobě rovné."
Knížku si přečtěte, pokud si chcete odpočinout.
Je to docela pěkná, nenáročná četba, která rozhodně neurazí. Příběh, možná lehce inspirovaný hrabětem Monte Christo, není v této knize tím nejdůležitějším a i šablonovité vykreslení postav lze autorovi odpustit, neboť je využil především k zobrazení vzájemného kontrastu kultur, které na sebe narazily v době druhé světové války, a následného vítězství té primitivnější. Kniha, která vyšla koncem 70. let, tehdy musela pro své ostré politické zaměření, hodnocení amerického bombardování Japonska i následné amerikanizace a nelichotivé líčení činnosti tajných služeb zapůsobit jako atomová bomba. Velké plus bych dal autorovi za krásné pasáže o speleologii, o výchově v samurajském duchu a za letmé zmínky zapomenutých nebo polozapomenutých osobností a etnických skupin, např. Cagotů, které mohou některé čtenáře vést k hlubšímu zájmu o ně.
Štítky knihy
thrillery špionáž špionážní zápletka špionážní romány
Šibumi
Velice zajímavá kniha! Předkládá čtenáři několik témat, zdánlivě nesourodých. Začíná jako špionážní román, do něj se vmísí politicko-ekonomicko-sociální situace světa, vztahy národů a národností a to, co stojí v pozadí a 'tahá za šňůrky". V těchto pasážích mne až mrazilo, jak za ta léta od napsání knihy jsou popisy stále velmi aktuální a v některých směrech asi ani nezměnitelné! To je velmi přesné a trefné. Je tam trochu akce, trochu dobrodružství, trochu humoru, výborné dialogy. Pěkné vykreslení válečné a poválečné situace v Japonsku. Lehce pomalejší byla pasáž 3 let Nikolaje ve vězení, to mi připomnělo Tuláka po hvězdách od J.Londona a pak mi přišla zbytečné dlouhá pasáž průzkumu jeskyně v Baskicku. Má sice následnou návaznost, ale nemusela být tak dlouhá. Hvězdičku za to ale neubírám, podnětnost uvedených myšlenek a pravd v průběhu celého příběhu to výrazně převáží. ŠIBUMI řadím na svoji VIP poličku.