Bryel komentáře u knih

(SPOILER) "To, že jsem vás poznal, je největší radostí a ctí v mém životě. Stejně jako to, že vás mohu nazývat svou rodinou. A jsem vděčný, víc než mohu vyjádřit slovy, že jsem s vámi mohl prožít všechny ty chvíle."
"To my jsme vděční. Víc než si dokážeš představit."
"Pojďme Hybernské přimět, aby byli také vděční, když nikoho z nás nepotkají."

Ne nadarmo je tato série jedna z mých vůbec nejoblíbenějších. Fantasy svět plný víl a lidí je barvitý, propracovaný a autorka jím čtenáře provede tak, abyste si ho zamilovali a byli napnutí od první po poslední stránku. Kniha je dost akční, návyková, ale nese si i lehkost a určitý sentiment, který jí moc sluší. Maas umí velmi dobře pracovat s postavami, o těch jsem se rozepsala už u předchozího dílu. Velkolepé finále Feyre a Rhyse bylo přesně tak skvělé a dojemné, jak si oba zasloužili.

"Zalétla jsem zrakem k horám, které měl vytetované na kolenou.
Znak jeho dvora - našeho dvora. Příslib, že nepoklekne před nikým a ničím kromě své koruny.
A kromě mě.
Můj... Byl můj."

16 21.04.2023

(SPOILER) "Nejsem takový. V ničích očích. Takže ano, žárlil jsem na něj, protože to bude mít vždy jednoduché a nikdy nepozná, jaké to je hledět s přáním vzhůru na noční oblohu."
Dvůr snů. Lidé, kteří věděli, že jejich sen má svou cenu a tu stojí za to zaplatit.
Zadívala jsem se mu do očí, když jsem si s ním ťukla sklenkou. "Na lidi, kteří s přáním hledí vstříc hvězdám, Rhysi," řekla jsem.
Zazvonil svou sklenicí o mou. "Na hvězdy, které naslouchají, a na sny, které se plní."

Srdcovka jako hrom!
Neskutečně čtivá kniha, která vás vtáhne a nepustí, dokud nejste na poslední stránce.
Děj je propracovaný, plný zvratů, akčních scén i hlubších poselství. Kniha je plná nejen romantické lásky, ale i lásky k domovu, k rodině, k lidem a je otázkou, co vše jsou hrdinové ochotni v jejím jménu obětovat.
Romantický příběh Pána noci a Ničitelky kleteb je silný, komplikovaný a nádherný. Postavy jsou brilantně napsané. Feyre prochází pozoruhodným vývojem, i když se v některých situacích chová zcela nemožně. Rhys je Hrdina s velkým H. Má neuvěřitelnou sílu (teď myslím tu duševní). Jednoznačně je to ta nejzajímavější postava celé série. Dvůr snů je směsicí rozdílných charakterů, které se vzájemně doplňují a tvoří více či méně harmonickou rodinu. Nelze jim nefandit.

Žádná kniha ve mně při prvním čtení nevzbudila takový emocionální kolotoč jako ACOMAF. A musím připustit, že se to s počtem přečtení vlastně moc nemění. Sarah Janet Maas je zkrátka láska na celý život :)

20 15.04.2023

"Jestli to fakt bude fungovat, tak se na tebe vrhne asi tak miliarda malů."
"A co kdybych je prostě pobíjel, jak budou chodit?" navrhl Orion, který v nejmenším nepochyboval o svých schopnostech zabít miliardu malů.
"Sklapni, Lakeu," řekla jsem, protože já jsem o jeho schopnostech zabít miliardu malů pochybovala značně.

Zatraceně! Tohle mělo grády!
Skvělá čtivá kniha! Neotřelý námět, spousta akce a napětí, nadhled a humorné hlášky, skvělé hlavní postavy a jejich vývoj. Od minulého dílu se nám Galadriel i Orion otevírají, vyzrávají a stojí to rozhodně za to.
Jediné, co bych knize vytkla, je prokládání obecného kontextu nebo retrospektivy do spousty scén, kam se to podle mě úplně nehodí. Ale obecně mě množství detailů těší, parádně dokreslují děj.
Poslední absolvent mě moc bavil a po infarktovém konci budu nedočkavě vyhlížet pokračování :)

18 09.04.2023

"Jsi v pořádku - Gal, viď?" přisypal ještě sůl do rány. Už tři roky jsme chodili na stejné laborky.
"Jsem, ale rozhodně ne díky tobě a tvé bezmezné fascinaci každou temnou potvorou, která se tímhle místem plíží," odsekla jsem ledově. "A nejsem Gal, nikdy jsem nebyla Gal. Jmenuju se Galadriel a jestli to je na tebe moc dlouhé a nezvládneš to najednou, tak stačí El."

Originální a skvěle propracovaný svět z prostředí školy kouzel. Rozhodně nečekejte nic ve stylu Harryho Pottera. Tento svět má svérázná pravidla. Smrtící vzdělání je kniha plná nestvůr, příšer a studenti Scholomancie svádí nikdy nekončící boj o přežití. Přesto si kniha zachovává nadhled a pořádnou porci ironického humoru. Hlavní hrdinové El a Orion mě oba moc bavili a jejich slovní přestřelky byly skvělé.

15 06.04.2023

"Byl jsem její prozatím. A ona byla moje napořád. Myslel jsem, že z toho bude navždy."

Transcendence je víc než jen dojemný romantický příběh. Kniha má i filozofickou rovinu a zajímavě zpracovává téma reinkarnace, toho, jak se k nám blízcí mohou vrátit. Tak je něco po smrti? Nebo ne?
Celá hlavní trojice je velmi sympatická. Musím říct, že tentokrát se nepřikláním ani na jednu stranu a jsem vážně zvědavá, co nás čeká v pokračování..

20 01.04.2023

Uvědomil si, že se celou dobu opírá o Narrona, který si ho před sebou tiskl k prsům jako nějakou zatracenou princezničku. Ne, že by to bylo vhodné přirovnání. Jediná (bývalá) princezna, kterou kdy poznal, byla drsnější než celá jednotka jeho námořní pěchoty dohromady.
"Narrone, ty jsi hotové požehnání. Řekla ti to někdy matka?"
"Ne, pane."
"Tak ať ti to nestoupne do hlavy."

Musím říct, že mě příběh poněkud zklamal. V celé knize vlastně nedojde k žádnému pořádnému zvratu, vše je načrtnuto už z předchozích dílů. Většinu knihy bych shrnula jako změť politikaření, vratkých spojenectví a příprava k finální bitvě, kdy se cesty hlavní čtveřice proplétají peripetiemi a odkrývají klíčové provázanosti. Závěr je až moc růžový a vše vlastně vyznívá dost jednoduše. Není tu ani velkolepá bitva, ani velkolepá love story.

7 30.03.2023

"To nedělej."
"Co nemám dělat?"
"Neusmívej se na mě," zahučel s vířícími obláčky stříbra v očích.
"Proč?"
"Protože když se na mě usměješ, neexistuje nic, co bych ti nedovolil."
Usmála jsem se ještě víc.
"Sakra." Zasténal a mě unikl lehký smích.
"Tohle taky nedělej."
Usmívala jsem se od ucha k uchu. "Takže si s tebou můžu dělat, cokoliv chci?"
"Cokoliv."

D E C H B E R O U C Í ! MILUJU TO!
Ve stínu popela je nutnost pro každého, kdo si zamiloval sérii Z krve a popela. Jsou tu určité podobnosti, ale zároveň je to úplně něco jiného. :) A troufám si tvrdit, že lepšího!
V souboji hlavních hrdinů pro mě na celé čáře vítězí Sera a Nyktos. Sera není žádná nevyzrálá zakřiknutá Panna, ale cílevědomá nezávislá žena, která si jde za svým a nebojí se ušpinit krví ani intrikami. Nyktos i navzdory 600 stranám zůstává obestřen mnohým tajemstvím a... Bůh ze země stínů je prostě k sežrání. :D Dost mě zaujaly i vedlejší postavy včetně drakenů.

Kniha je vystavená na perfektní chemii hlavní dvojice a na vybroušených dialozích, které přináší správnou měrou vtip i sarkasmus. Zároveň je kniha bohatá i obsahově s pořádnou dávkou akce a vystupňovaným napětím. Pokud to budete hledat, lze najít určité podobnosti i s Maasovkami (Dvory i Skleněný trůn), ale rozhodně nebijí do očí.

Ve stínu popela považuju za vůbec tu nejlepší knihu, jakou jsem od mé oblíbené Armentrout četla! Vřele doporučuju vyhradit si pár volnějších dní, protože je téměř nemožné se od ní odtrhnout.

13 27.03.2023

"Jeden by myslel, že když jsem posledně skočila z věže, abych se tě zbavila, bude to jako nápověda stačit."
"A přece jsme teď tady. Zdá se, že ti přistřihli křídla, létající ptáčku."
Létající pták. Pták bez křídel.
On to ví. Tak co chceš?

Poté co Ana ztrácí vliv na císařství, mocenska hra začíná. Na scénu vstupují noví členové jejího dvora a příběh je vyprávěn i z jejich pohledu, což mu rozhodně prospívá. Musím připustit, že příběh Linn a Kaise mi byl mnohem sympatičtějsí než Annin. Nechybí diplomatické přestřelky, velká dávka akčních zvratů a politické intriky. Ochuzeni nejsme ani o slow-burn romanci. Závěr mě velmi překvapil a jsem zvědavá, jak bude celá série završená.

7 24.03.2023

(SPOILER) "Jsi šlechtična. Jsi neskutečně vzdělaná. Občas mám pocit, jako bys uměla nazpaměť snad celou knihovnu. Taky se mnou jednáš, jako bych ti patřil. Pořád mi poroučíš a naprázdno vyhrožuješ a..."
"To nejsou prázdné výhružky."
"Vždycky zvedneš bradu, když se na něco díváš s pohrdáním. S tím pohledem mám bohaté osobní zkušenosti."

Dědictví krve mě jako první díl série mile překvapilo velkou dávkou akce a zvratů.. Téma Spřízněnců, syrovost přežívání, otroctví, císařství a vlastně i nedokonalé a chybující postavy hodnotím velmi pozitivně. Dialogy Any a Ramsona jsou takové štiplavé a dobře jsem se u nich bavila.
Když se odpoutám od očividné inspirace jinými autory (Bardugo, Maas), tak stále nemůžu nezmínit dvě věci, které mi vyloženě vadily: akční scény jsou nesmyslně propojovány s dlouhými flashbacky a ačkoliv se mi popisy tajgy líbily, přežívání v tomto prostředí (často v promočeném stavu) působí až příliš jednoduše.

7 21.03.2023

"Beru zpět. Nejsem na žádným koni. To ona drží otěže pevně ve svých rukou a může mě bez problému převálcovat.
Jsem jen takovej přičmrdovač, co se snaží držet krok a doufá, že se jeho paní smiluje a dovolí mu cokoliv."

Tanec za odpuštení je příjemná čtivá kniha plná zvratů, u které se nasmějete i dojmete. Přesto mi přišla místy zbytečně natahovaná a zaujala mě méně než první díl.
Jack je prostě úžasnej chlap a jeho chování bylo skvělé - ta lehkost, nadhled, vtip, s jakým čelil svým pádům. Jeho postavu jsem si vážně oblíbila.
Naopak Riley si Jacka nezasloužila a její hloupé chování mi občas lezlo na nervy.

14 15.03.2023

"Připadal jsem si jako totální bačkora, když vyhmátla nějaký další místo a z mýho zrádnýho hrdla se ozvalo zasténání. Bylo to šílený. Tohle je zrádná zmije, která se projíždí po mých zádech a pak zasadí smrtící ránu. Přesně tak jsem se cítil."

Úžasná kniha, která se četla sama a doslova jsem ji zhltla! Milý příběh do deštivého odpoledne, nad kterým jsem se často uculovala. All Blacks jsou strašně sympatická banda! Nebudu zbytečně rýpat nad detaily a vrhám se po pokračování :)

P. S. Haku jsem si na YouTube samozřejmě nastudovala :)

16 10.03.2023

"Bylo to směšné, dětinské a pod tím vším hloupě roztomilé. Protože to dokazovalo, že byla pořád ta rozmazlená princezna, kterou jsem zbožňoval, až jsem jí nenáviděl. Nedokázal jsem jí odepřít nic. Ani kdyby to mohlo znamenat moje naprosté zničení. Co od ní chci? Všechno a vůbec nic. Ze všeho nejvíc chci, aby si vzpomněla. Na to, co jsme bývali. A co už nikdy znovu nemůžeme být."

Úchvatný příběh! Který mě skutečně chytil.
Krásná romantika. Dvě časové linky.
První o dospívání a probouzení první lásky. Nicky a Ari.
Druhá o dvě desetiletí později. Christian a Arya.
Ve víru vichřice nenávisti, pomsty a starých křivd.
Luxusní slovní přestřelky mezi dvěma komplikovanými charaktery.
Vřele doporučuju a jsem moc zvědavá na další členy HPV týmu :)

14 09.03.2023

"Ve skrytu duše tě fascinuje zima. Promlouvá k nejtemnějším zákoutím tvé duše. Projevuje se ve tvých nočních můrách. Je vším, čeho se bojíš, a proto ji miluješ. Protože se díky ní cítíš naživu."

Pro tento typ příběhu mám vcelku slabost. Drsný, zdánlivě bezcitný chlap, který při správném zacházení umí být i dobrý a jen ta správná žena dokáže ten ledovec rozehřát. Jsem ochotná leccos knihám s touto tématikou prominout, tady musím podotknout, že je příběh až příliš předvídatelný. Přesto je to příjemné čtení plné vtipných situací. U Operace Emoce jsem se vyloženě nachechtala a líbilo se mi i střídání pohledů Alexe a Avy.

11 06.03.2023

"Chceš-li vidět měsíc, dívej se na oblohu a nikoli do louže."

Moje první kniha od Mon Coucou a musím říct, že mi její styl psaní moc nesedí. Vůbec jsem se nemohla začíst. Děje se toho strašně moc a strašně rychle - než se člověk rozkouká v situaci, prásk a už je úplně někde jinde.
Dále jsem bojovala s detaily. Ty podstatné mi chyběly, dialogy mi přišly místy kostrbaté a nepřirozené (především v první polovině), postrádala jsem i myšlenkové pochody postav, naopak byla rozvedená spousta detailů, která mi přišla pro příběh nepodstatná.

Co naopak musím vyzdvihnout, je originální příběh, tajemná úmrtí, téma italské mafie a alespoň nástin jejího fungování, některé až brutální scény, zajímavé rozuzlení. To mi přišlo skvělé.
Perský květ je temná, dost vášnivá kniha a ve mě zanechala poněkud smíšené pocity.

11 04.03.2023

"I zlo je na světě zapotřebí a možná není až tak špatné."

Tak toto byla naprostá bomba! Další skvělý kousek z dílny mé oblíbené autorky Jennifer L. Armentrout.
Dotek jako led je ještě akčnější, nabitější a propracovanější než předchozí díl. Kromě rozumné míry napětí je příběh doplněn i o skvělou dávku humoru a duchaplné dialogy mezi ústřední trojicí (jejich slovní škádlení je přímo kouzelné). Téma milostného trojúhelníku se od prvního dílu výrazně posouvá, přesto je zřejmé, komu si autorka přeje, abychom fandili. Rothovi! :)
Vyzdvihla bych i zapojení zvířecích mazlíčků - had Bambi, pekelní psi Zvonek a Kvítek i ďábelská koťata jsou vedlejší postavy k sežrání. Co bych vytkla? Ten krutě otevřený konec. Takže.. Kdy už bude pokračování? ;-)

15 02.03.2023

„Zavři oči. Představ si, že stojíš na útesu nad oceánem. Vlasy ti vlají ve větru. Slunce zapadá. Duší tělem toužíš po jedné věci. Po jednom člověku. Slyšíš za sebou kroky. Obrátíš se. Kdo je tam?"

Svižné napínavé počtení, které si zamilujete a hltáte každou stránku. Moc chválím neotřelé dialogy plné humorných hlášek. Ačkoliv milostný trojúhelník nedopadl dle mých představ, Odkaz Hawthornů se mi líbil ještě víc než první díl. :)

14 26.02.2023

(SPOILER) „Stejně svůdná jako plující labuť, ale stejně smrtící jako stříbrná kulka, že?"
„Madison."
„Ano, lásko?"
„Střelilas mě, k*rva."
„To jo, ale nedá se to srovnat s ránou, co mám v srdci."

Mady nikdy nepatřila k mým oblíbeným postavám, ale zde si mě zcela získala. Její cesta za přijetím, vyrovnáním se se svými traumaty a démony mě silně zasáhla. Madshop prostě táhne!!
Druhá část už je především dojemným rozloučením s touto sérií. Jsem moc zvědavá, co si pro nás Amo nachystá s nastupující generací.. :)

8 24.02.2023

„Já bych si se slečnou Grambsovou velké starosti nedělal. Ta je zjevně schopná se o sebe docela dobře postarat sama."
Překlad: Jsem bezcitná podvodnice a zlatokopka a on mi vidí až do žaludku.

Neskutečně chytlavá, chytrá, čtivá knížka plná tajemství a rébusů.
Napětí, akce a zábavné dialogy jsou dávkovány v tom správném poměru.
Hodně riskantní sázka byla přesně podle mého gusta! O svém oblíbeném Hawthornovi mám zcela jasno takřka od začátku :)

21 23.02.2023

(SPOILER) „Ani kdybys mě prosil na kolenou, ani kdybys umíral v strašných bolestech, ani kdybys mě nutil násilím... Mě se nenadýcháš!”
„Počkám si, až mě o to sama poprosíš.”

„Její zorničky byly jako černé pijavice. Vetřely se do mojí duše, zahryzly se a sály intenzivněji než ta odporná havěť. Dusila mě, dokud se sama nerozhodla, že mě utýrala dostatečně a potom mě velkodušně nepustila. Okamžitě jsem se zhluboka nadechl."

Pokračování Tenebrise nás přeneslo na další generaci, příběhy dalších dvou králů. Obě dějové linky se mi líbily, byly místy vtipné, místy dojemné, místy to jiskřilo, místy se bojovalo. Králové se svými dominantními, žárlivými výstupy dostávají od svých drahých poloviček celkem slušně na frak. Chemie obou páru byla velmi dobře zpracovaná a uvěřitelná.
Příběh Dariuse a Amélie zachycuje sympatický hate-to-love přerod a volbu mezi dvěma bratry. Vztah Naevuse a Sil zase dozrává z celoživotních parťáků, takřka sourozenců v životní partnery.
Celkově mě kniha i přes určitou predvídatelnost zaujala mnohem více než první díl.

7 20.02.2023

"Tato kniha nechce být ani obžalobou
ani vyznáním. Chce se pokusit vydat
svědectví o generaci, která byla válkou
rozbita – i když unikla jejím
granátům."

Nesnášela jsem povinnou školní literaturu až na pár výjimek. Toto je jedna z nich.
Nesmrtelný, dojemný příběh o ideologické manipulaci, nárazu tvrdé surové reality, příběh o lidskosti a hrdinství. Skvěle napsaná kniha se silným poselstvím, z jehož aktuálnosti stále mrazí..

31 18.02.2023