bosorka komentáře u knih

Skvělé. Možná se mi líbilo i o trochu víc než Atlas mraků, kde bych pár mušek našla a kde mi jednotlivé příběhy přišly méně vyvážené. Tady všechno plyne krásně. Každý z příběhů je jedinečný a skvělý a to mírné proplétání děje, kdy si čtenář musí vyzobat náznaky a kdy vidí, jak vše souvisí se vším, je naprosto dokonalé.

1 29.04.2013

Jedním slovem - ANO!!! Zařazuji do knihovny s tím, že se k sobě určitě ještě vrátíme. Skvělá kniha, báječné osudy, nádherný vypravěč. A jak mě štvalo, že je konec! Měla jsem prostě pocit, že každá z postav toho má ještě tolik co říct a musí se kolem ní toho zákonitě hodně dít. A pak některé nedořečené věci... ač docela mám ráda nedořečené příběhy i s otevřenými konci, tak tady bych třeba ráda věděla, co se stalo s hlavním hrdinou, jak dál pokračoval jeho život a setkal se s lidmi, které ztratil? Atd. atd.
A navíc, nikdy by mě nenapadlo, jak může být šachová partie napínavá.

11 04.04.2013

Opět jedna z knih, kterou bych trochu prokrátila. Námět je velice zajímavý, doba, kdy se příběh odehrává, jakbysmet. Těšila jsem se na větší vklínění malého E. A. Poea do děje, čehož jsem se bohužel nedočkala. Líbila se mi atmosféra, popis tehdejší doby, ale dlouhé pasáže se v knížce skoro nic zásadního nedělo, takže se stále čekalo, co už konečně bude. Závěrečné rozuzlení mi naopak připadalo hodně překomplikované.

1 14.03.2013

Od Hakla, kterého mám velmi ráda, asi nejslabší, co jsem četla. Sice drží svůj typický styl, ale tentokrát je knížka možná až příliš "o ničem". Spíš nahrnuté nápady na jednu hromadu, mnoho výkřiků na skoro 200 stranách. Některé nápady jsou zase skvělé, ale připadalo mi, že to prostě nedrží pohromadě.

3 14.03.2013

Knížku rozhodně doporučuji, i proto, že zůstane v hlavě a vyvolá mnohé otázky. Líbil se mi autorčin zvláštně strohý syrový styl. Perfektně zasadila příběhy vcelku obyčejných lidí s jejich “obyčejnými” životními příběhy do historických reálií, kdy se jich válka atd. zprvu dotýká tak nějak letmo, a přesto zásadně. Líbilo se mi zarámování příběhu, kdy v současnosti vypravěčka začíná pátrat po pravé rodině zrovna zemřelého tatínka. Četlo se to jedním dechem, nejen kvůli zajímavým a poutavě vyprávěným životním osudům všech „Němců“, ale díky zručnosti autorky.

13 08.03.2013

S knihou mám malinko problém. Četla se mi naprosto perfektně, ale zpětně nějak nedokážu říct proč, když se v ní téměř nic nedělo. Autorka umí bezesporu velice dobře vyprávět, jinak to vysvětlit nedokážu. Možná mě dopředu hnala představa, že teď už se MUSÍ něco stát. Semtam se sice "něco" stalo, ale nebyla to prostě taková pecka, jakou jsem čekala. Včetně závěru, který nic nevysvětlí, ale nechává na pochybách. I když možná je to tak lépe, kdo ví. Knížka má dobrou atmosféru, autorka umí popisovat tak, že si člověk dokáže přesně představit, jak reálie vypadají, samotný příběh je ale dost tuctový a plytký. Pro mě hodně rozporuplná kniha.

5 26.02.2013

Konec pana Y se mi líbilo se mi víc než PopCo, protože mi knížka přišla vyrovnanější. Problém S. Thomas je hlavně v tom, že občas sklouzává do dlouhých "zásadních" debat, čímž trochu bředne příběh. Každopádně, tady se jí to podařilo jakžtakž vybalancovat. Samotný nápad s Troposférou byl perfektní, děj měl švih, byl napínavý. A hodně se mi líbilo, jak autorka vyřešila konec.

06.02.2013

Čtivě napsáno, ač napěchováno tolika lidskými tragédiemi, že na jednu rodinu je jich až přespříliš. A čtenář hltá, i když ví, že to nebude jednoduché čtení, že mu z něj nebude lehko na duši. Autorka se zaměřuje především na svoji matku, ale zabývá se celou její rodinou, díky níž rozkrývá pozadí matčiných běsů. Zprvu je odkázána na hovory s blízkými, kteří jí o matce vyprávějí, autorka tak v podstatě investigativně jako reportér sleduje maminku od útlého dětství až po dobu, kterou si už ona pamatuje a může tak sama vyprávět, i když stále s pomocí blízkých, jelikož si je vědoma toho, jak subjektivní mohou být vzpomínky a občas natolik zastřené, že si jimi sama není jistá. A proto ověřuje. Lineární příběh rodiny autorka prokládá vlastními nápady, vzpomínkami na to, proč se rozhodla psát o mamince, jak k tomu dospěla a jak při psaní postupovala. Občas i pochybuje, zda vůbec psát a v podstatě se těší, až tento balvan, tato pocta mamince bude za ní a ona nebude muset rozkrývat složitosti své vlastní krve.

12 22.01.2013

Pro mě zklamání. Něříkám, že je kniha špatná, to ani náhodou, některé příběhy (hlavně Baťa a Stalinův pomník) byly hodně zajímavé. Ale možná i proto, že jsem tyto "osudy" neznala, nebo jen letmo. Ty, o kterých jsem měla větší povědomí, už mě bavily o dost méně (Kubišová, Baarová). Nakonec na celé knize byly zajímavé příběhy, nikoli zpracování. Na autorovi je hodně znát novinářská praxe. Podobné příběhy, osudy různých zajímavých osobností jsem čítávala v tisku a neřekla bych, že by je Szczygiel napsal o tolik zajímavěji, zábavněji. Nakonec možná k mému hodnocení přispělo i přehnané očekávání.

4 22.01.2013

Macourkovy pohádky jsou prostě úžasné. Fantazie nepřeberná. Krásně absurdní. Pohádky jsou vtipné a skvěle psané, kolikrát jedna věta na celý odstavec, ale odsýpá to. Vyzdvihnu Jakub a dvě stě dědečků, O holčičce s náhradní hlavou, Nebuďte mamuta, Proč se ve škole netahá za uši a další a další. Rozhodně doporučuji.

2 10.01.2013

Hodně potěšilo! Ač nejsem absolutní znalec Doylova Holmese, ale četla jsem toho dost a Horowitz se stal jeho moc dobrým následovníkem. Příběh nenudí ani na chvilku. Kdyby se Horowitz ještě někdy k Sherlockovi vrátil, neváhala bych ani chvilku a přečetla si to.

1 10.01.2013

Škoda, že se autorka nepřidržela v knize převážně kryptografie a kryptoanalýzy - tohle téma mi přišlo hodně zajímavé a ač (já totální nelogik a nematematik) jsem občas měla dost co dělat, abych porozuměla, bavilo mě to velice, i proto, že to bylo pro mě hodně nových informací a zpracovaných čtivě. I vzpomínky na dětství hlavní hrdinky byly skvělé. Co mi nesedlo, byl příklon v druhé části knihy směrem k protikorporátnímu spiknutí, předlouhým debatám o špatném konzumním světě, o dětských otrocích v Číně a ubližování zvířatům. Ono by se se vším dalo souhlasit, ale tahle ortodoxně propagované mi to vadí. Kniha sáhodlouhými debatami o problémech současného světa tak nějak ztratila švih. Navíc Aliciino "prozření" mi přišlo dost podivné. Že by například někdo, kdo dělá v hračkářekém průmyslu, byl překvapen, že hračky i oni vyrábějí v Číně?
Ale jinak si myslím, že se jedná o zajímavou knížku, hodně netradiční a kdyby v závěru autorka tolik netlačila na pilu, dala bych za pět.

31.12.2012

Skvělé, ač mi z knihy bylo dost smutno. Smutno i z toho, že je člověku velice brzy jasné, kam vše směřuje a jak to dopadne, že prostě není vyhnutí, že je to světaběh, kterému se těžko vyhnout. Smutno z toho, že i ten, kdo moc chce, nedokáže pohnout horou.

4 18.12.2012

Theorin umí navodit výbornou atmosféru, tady trošku ponurou a mírně duchařskou (v jeho podání bych ale docela uvěřila, že duchové jsou), k tomu ostrov Öland. Čte se velice rychle, i když není klasickou detektivkou a víc než touha zjistit, kdo je vrah, žene dopředu zájem o hlavní hrdiny a tajemství statku Aluden. Bavilo mě, dávám 75%.

7 18.12.2012

Skvělá kniha! Ani nedokážu srozumitelně popsat, proč je tak skvělá, ale niterně se mě velice dotkla. Mitchell dokázal, že nepotřebuje žádné berličky v podobě formální podoby knihy, že prostě perfektně vládne jazykem a umí psát příběhy, co mají duši. A když je čtete, připadají vám tak důvěrně známé, jako byste je sami prožívali. S hrdinou se lze ztotožnit beze zbytku. Vím, že si tuhle knížku ještě budu chtít přečíst.

6 03.12.2012

Vcelku tradiční a čtivá detektivka. Nic, co by posadilo na pozadí, ale od autorky si ráda přečtu i knihy další. (A asi se na její popud pojedu podívat na Gotland.)

22.11.2012

Jsem trochu na rozpacích, četlo se to vcelku dobře. Líbilo se mi, jak byl příběh vystavěný - jako dopis mrtvé sestře, kde se vše vysvětluje, zároveň jako výpověď na prokuratuře, zároveň jako samotné pátrání po tom, co se stalo. Samotné vyústění mi ale přišlo takové překombinované a vlastně ne moc uvěřitelné. Navíc, kdo je padouch, mi došlo snad hned poprvé, kdy se tam objevil. Knížka spíš průměr, přesto mě občas dost dojala, protože jak se jedná o děti, jsem v koncích. Jenže nebyly právě proto v příběhu, aby dojal?

1 16.11.2012

Fakt mě to bavilo. Přesně knížka do pochmourného podzima. Odpočinková, zábavná. Stařík je božskej, jak nic neřeší a krásně se proplétá životem. Ještě o krapet víc, než samotný útěk, mě bavila linka jeho života. Kdy se totálně apoliticky smýšlející člověk dokáže namanout k tolika zásadním politickým dějům ve světě. Hodně jsem se pobavila a doporučuji!

10 09.11.2012

Hodně dobré, i když pár výtek bych měla. Nesbo udrží čtenáře v napětí do poslední minuty. Přesto mi třeba výběr toho, kdo je vrahem, připadal malinko laciný. Na druhé straně, sněhulák jakožto noční můra funguje dokonale. Bylo to děsivé a napínavé, ale možná jsem čekala nějak zakuklenější. Nebo prostě jen už mám Nesba trošku prokouklého. Stále nejvýše mám postavený Pentagram, následuje Červenka, Nemesis a Spasitel. Sněhuláka teď vkládám přímo doprostřed a dávám mu 87 %. Ráda bych tu sepsala i ty výtky, ale v tom případě bych prozradila hodně z děje, což budoucím čtenářům samozřejmě udělat nechci.

7 01.11.2012

Hodně se mi líbilo, jak byly příběhy z různých dob provázané, ale jen tak lehounce náznakově, nijak okázale na "plnou hubu". Výborné pak bylo střídání stylů, kdy autor použil např. deníkový záznam, dopisy, rozhovor... Kniha se mi ale nelíbila stoprocentně, moc mě nebavil příběh Adama Ewinga, tedy deníkové záznamy, nemohla jsem se nejdřív do knihy včíst a pak mě zase díky nim nebavil konec. Za nejlepší považuji rozhovory se Sonmi v budoucnosti a dopisy Roberta Frobishera z meziválečného období. Celkově ale velice zajímavá knížka, doporučníhodná!

2 24.10.2012