Noc nic nezadrží

kniha od:

Noc nic nezadrží https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/132465/bmid_noc-nic-nezadrzi-WAJ-132465.jpg 4.3 299

Noc nic nezadrží – na první pohled „obyčejné“ vyprávění o autorčině matce je ve skutečnosti biografií, rodinnou ságou i autorčinou intimní zpovědí. Delphine de Vigan s obrovskou dávkou citu a upřímnosti vypráví životní peripetie své matky, aniž by se byť jen na okamžik uchýlila k patetickému žalozpěvu. V příběhu hlavní postavy Lucile se střídají sebevraždy, incest, nevěra, smrt a nemoc, které by jistě mnoho rodin srazily na kolena. Právě síla, s jakou toto vše autorčina rodina překonává, tvoří ústřední myšlenku románu; moc temnoty je obrovská, avšak záleží také na nás, zda a jak se jí pokusíme vzepřít. Spisovatelka totiž nepíše pouze o své rodině; hluboce osobní vzpomínky a prožitky se v jejím podání dotýkají nás všech a odhalují nakolik prostředí, ve kterém vyrůstáme, utváří naši osobnost.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Romány

Vydáno: , Odeon
Originální název:

Rien ne s'oppose à la nuit , 2011


více info...

Komentáře (66)

Komentáře 66 Recenze 8

maki6607
maki6607
19.09.2023 5 z 5

Tuhle knihu jsem získala na základě marketingového průzkumu a nemůže to být více ironické. Některé peripetie z autobiografie Lucile jsou i mými. A čím víc o tom uvažuji, tím více docházím k názoru, jak ryzí a autentickou bolest rodiny autorka zachytila. Všechny rodiny mají temná a bolavá místa a chce to kuráž o nich mluvit, natož je napsat.

Radimka
Radimka
16.08.2023 5 z 5

Výborný autobiografický román. Byla to docela jízda, po které mi naše rodina připadá úplně normální. Životní příběh autorčiny matky, která měla duševní poruchu, byl z pohledu její rodiny dost žalostný, ale nebyl podán depresivně. Spíš jako by na mne dýchla pařížská bohéma. Moc se mi to líbilo.


elenai
elenai
01.05.2023 5 z 5

Jedním slovem tsunami. Je to román nabitý emocemi na každé straně, rodinná kronika prodchnutá velkými tragédiemi, složitými vztahy rodič-dítě, respektive matka-dcera. Chápu, proč autorka měla tu potřebu. Zároveň ji obdivuju za to obnažení života svého a svých příbuzných. Já bych na to neměla. Pro mě to byla naprosto nová zkušenost, hodně mě zaujal i doslov, v němž se vysvětluje pro mě dosud nepoznaný pojem autofikce. Delphine de Vigan, vy jste mě dostala, princezničko... Vaše tvorba už je v mém hledáčku. 95%

Amazonka72
Amazonka72
12.03.2023 3 z 5

Jde o velmi silnou knihu, která zajisté vyžadovala velikou odvahu autorky ji napsat a následně i poslat do světa. Na mě však občas působila trochu zmateně, nevím, neustále skákání mezi různými časovými rovinami, ale i mezi jednotlivými postavami. Navíc se mi občas trochu pletly ženské postavy z rodiny. Podobně znějící jména... Lucille, Lisbeth, Liana... Co však nelze knize odepřít je syrovost vyprávění osudů jedné rodiny. Velmi často neradostné osudy jednotlivých členů. Na druhou stranu i čistá a nezištná láska mezi jednotlivými postavami. Závěr knihy - asi převídatelný (vzhledem k tomu, že se hned v úvodu knihy dovídáme, jak celý příběh dopadne), ale za mě asi nejsilnějsí moment. Dávám tři a půl hvězdy, měla jsem občas trochu problém se knihou prokousat, každopádně nelituji, že jsem se dostala až k samému závěru.

Crimble
Crimble
17.01.2023 5 z 5

Až nesnesitelně emotivní, upřímná a silná výpověď o matce, rodině, vztazích, temných proudech, utrpeních i vzepětích, nenávisti i lásce. Ohromující dílo!

sirojezkin
sirojezkin
01.01.2023 5 z 5

Do všech děl autorky jsem se doslova zamilovala. Každá je úplně jiná. Tato kniha je velice odvážná.

GreenMagritte
GreenMagritte
15.12.2022 5 z 5

Moje první setkání s Delphine de Vigan. Tato kniha mě vtáhla a nepustila, získala si mě svojí totální upřímností.
.
Spisovatelka se v této knize vypořádává se smrtí matky, která trpěla maniodepresivitou. Hledá její příčiny, projevy i následky. Snaží se ve svých vzpomínkách (ale i matčiných sourozenců a přátel) rekonstruovat, kdo vlastně matka byla.
.
V době nukleárních rodin je líčení rodinné mytologie jedné velké francouzské rodiny velmi atraktivní, přestože s sebou nese nejen radost, ale i nečekané tragédie. Smekám před autorkou, že byla schopná napsat o kostlivcích ve skříni, které každá rodina má, ale žádná o nich nemluví. Bylo to strhující, drásavé. Takové psaní mám ráda, autobiografické, jdoucí k podstatě lidských osudů.
.
Sekundárně tu vyvstává nejen otázka, do jaké míry můžeme někoho poznat a znát, ale také hlubší vody spisovatelského řemesla. Tahle kniha ve mně zanechává hlubokou a bolavou vzpomínku.

Dani25
Dani25
22.11.2022 4 z 5

Štýl písania De Vigan sa mi číta veľmi dobre aj keď si vyberá ťažké témy. V tejto knihe písala o veľmi osobných veciach, o živote s psychicky chorou mamou. Obdivujem ju, že to dokázala dať na papier.

petrucha86
petrucha86
15.11.2022 5 z 5

Nejsilnější kniha, kterou jsem v posledních letech četla! Knihy od de Vigan jsou vždycky kvalitní a hutné čtení, ale tahle mě z nich zasáhla nejvíc, asi tím, jak moc osobní byla. Autorce patří můj obdiv za to, jak daleko s kůží na trh zašla.

uzivatel1190
uzivatel1190
31.10.2022 3 z 5

Knížka se mi asi dostala do ruky, kdy jsem na ní neměla náladu...Po pár stránkách jsem jí odložila, nějak mě nezaujal styl psaní, někdy se k ní možná vrátím.

TomTomis
TomTomis
21.09.2022 5 z 5

I po nějaké době od přečtení se mi vybavují některé pasáže. Kniha ohlédnutí zpátky. Vzpomínky radostné, ale i ty méně veselé. Odkryté někdy až se syrovou upřimností.

Anna 13
Anna 13
10.09.2022 5 z 5

Napsat svou matku…
Uložit ji do papírové rakve.

Bádat. Hloubat. Pronikat. Přibližovat se.
Topit se. Pochybovat. Klást si otázky. Mít strach.


Delphine de Vigan je zjevení, které se mi poprvé objevilo v ruce v podobě knihy Pouta a od té doby se do mých dlaní vrací. Pokaždé se k nim doslova přilepí…
Noc nic nezadrží byla jiná než No a já nebo Ani později, ani jinde. Byla to ta samá královna Viganová, nicméně s úplně jiným záměrem. Čtenář od první stránky vycítí její nejistotu, pochybnosti a nedostatek důvěry v napsání toho, co již drží v ruce – v příběh natolik intimní, že sama autorka si klade otázku, zda může… Zda vůbec může tohle všechno vyjevit.

Je bolestné číst tento román, pokud byste sami mohli napsat podobný, kdyste byli obdařeni Viganovým talentem. Když je vaše matka a váš vztah k ní stejně problematický a bolestný. Když stejně jako autorka toužíte porozumět, pochopit… Cítíte podobné křivdy. Hořkost. Stejnou potřebu odpoutání se.
Je to vlastně o vás, neboť rozumíte až příliš. Ta kniha vás trápí, vrací do vzpomínek… Myslíte na ni po probuzení, myslíte na ni, když usínáte. Máte ji v sobě vpitou – všechny ty postavy, ty rodinné tragédie, o kterých se mlčí a pro které se nepláče…
Je to o to silnější, že to není fikce… Že víte, že ti lidé žili, žijí a jejich osudy jsou skutečně prožité. Obdivujete je za to, co dokázali snést a nenávidíte za to, co předali dál – jak ubližovali a vepisovali do druhých další utrpení.

Kniha je tak pohlcující, tak brilantně napsaná, že i když vás doslova drásá, nedokážete přestat číst… Nechcete. Vzdáte ženě, která se pro ni trápila, hold tím, že ji pozorně přečtete, nevynecháte ani řádek, byť téma knihy je pro vás silně osobní, doslova vás profackovává.

Delphine de Vigan je to nejlepší, co jsem si mohla z police s knihami vybrat. Je úctyhodná, ohromná, fascinující, nesmírně talentovaná a odvážná.
Noc nic nezadrží je člověčina, od které se nemůže nikdo odvrátit…

Barussat
Barussat
25.04.2022 5 z 5

Knihy Delphine de Vigan jsou pro mě zárukou kvality a perfektního čtení. Pokaždé si říkám, jak je možné, že má někdo takovou lehkost psaní. I Noc nic nezadrží je perfektní, ale.. strašně smutná. Tak smutná, že se vám bolest usadí na srdci a vy si říkáte, že přeci není možné, aby někdo tohle zažil. Ale zažil. Občas jsem si říkala, že nemůže přijít už nic dalšího a hle, zase mě to porazila. Delphine ale vše umí dávkovat tak lehce. Těžko se kniha hodnotí slovy, tohle prostě musíte zažít. Já knihu četla přes měsíc, musela jsem si ji dávkovat. Pronikla jsem do jedné francouzské rodiny, která zažila spoustu tragédií, ale i krásných a veselých věcí. Doufala jsem, že to všechno dobře dopadne, i když jsem od začátku věděla, že to tak nebude..

m_pastorka
m_pastorka
03.04.2022 5 z 5

Díla Delphine de Vigan jsou pro mě už zárukou kvalitní literatury se silným příběhem hlavních postav.
O to více si cením částečně autobiografie a otevírání rodinných ran, tajemství a problému. Nejsou to jednoduché okolnosti, za kterých dětství, ale i dospělost autorky byla utvarena a formována.
Delphine de Vigan má obrovský dar psát teskně, ale ne umorne a především kvalita překladu zde bude taktéž hrát velkou roli.
Už na mě čeká v knihovně další.

EvikU.
EvikU.
08.02.2022 4 z 5

(SPOILER) Kniha která donutí přemýšlet o vztazích v rodině. Jaké vztahy jsou a jaké by mohly být. Jak někdy prostě nemůžeme dát víc všeho, lásky, pochopení, souznění.... protože máme co dělat se sebou. Přežíváme.

Tahle kniha je silná, ale zároveň se tak nějak motá dokola a vypráví co bylo, nemohla jsem se do příběhu natolik ponořit jako když právě "probíhá". A také se nemohu zbavit dojmu, že u takhle početné rodiny už na někoho občas obejmutí nezbyde čas, starší sourozenci přebírají spoustu povinností matky starání se o prostřední děti a matka se stará o nejmenší dítě (děti). Otec je celý den v práci a nevidí se s rodinou. Trochu mi to přijde kontraproduktivní.

V téhle knize bylo samozřejmě zmíněný i incest, který ale nebyl potvrzený.

No kniha zajímavá, ale já se přiznám, že už jsem ji chtěla mít za sebou. A tedy obdiv k autorce, že šla s kůží na trh a pitvala se v rodinné tragédii dál psaním knihy.

marvarid
marvarid
22.01.2022 5 z 5

Vždycky, když dočtu knihu od DdV (mám totiž všechny, které v češtině vyšly, a pomalu si je dávkuju), musím v sobě nechat všechny dojmy pomalu doznít a uspořádat si myšlenky. Teprve pak zkusím nějak zformulovat, jaké to bylo… A pak se za několik dní dokážu pustit i do nějakého dalšího románu.
Tahle kniha je tak intimní, tak neomaleně upřímná, že mi to bylo chvílemi až nepříjemné. Ale četla jsem dál, jako uhranutá. Je hlavně o odpuštění pramenící z lásky a pochopení. Nemohlo to být snadné milovat takovou matku a malá Delfína ji (vcelku nepřekvapivě) nijak zvlášť nemilovala. Až jako dospělá žena začala všechny ty situace, zlomové okamžiky života své matky a poté i svého života procházet znovu a hledat za nimi skutečnou osobnost, její motivace, úzkosti. Muselo to být těžké a bolestivé. Kniha, kterou napsala, je opravdu jedinečná. Každá věta je vybroušená jako drahokam, myslím, že i překladatelka musela odvést vynikající práci. Líbilo se mi to relativizování vzpomínek, konstatování, že tu "opravdovou skutečnost" někdy nejde vypátrat.
PS: víte, že až letos zákon ve Francii ustanovil, že jakýkoli sex s osobou mladší 13 let je zločinem? Až dosud platilo, že pokud dítě s pohlavním stykem „souhlasilo“ kvalifikoval soud jednání jen jako sexuální obtěžování (nikoli znásilnění). V té zemi to má prostě tradici.

Lassie24
Lassie24
14.12.2021 5 z 5

Souhlasím s tím, co napsala hs777: "Nikdy jsem nečetla nic tak osobního, tragického a přitom plného obrovské lásky a odpuštění. Před autorkou smekám."
Velmi realisticky popsáno soužití s duševně nemocným člověkem, který (i kdyby stokrát chtěl) nemá nad svým životem takovou moc, aby dělal věci jinak (lépe). Pro mě je kniha srdeční záležitostí.

betth
betth
08.12.2021 4 z 5

Znepokojující kniha, od které jsem se ale nemohla odtrhnout. První zhruba polovinu jsem lačně hltala stránku za stránkou, nadšená z neuvěřitelných příběhů o velké rodině. Od druhé poloviny jsem ovšem zvyšovala tempo čtení proto, že jsem se už toužila od téhle rodiny co nejdříve odpoutat. Ta temná zátěž, kterou si její členové nesou v sobě, byla cítit vlastně už od začátku. Jen je čtenáři odhalena postupně. Těžká témata.

Zrzavá_Tereza
Zrzavá_Tereza
15.11.2021 4 z 5

Delphine je sázka na jistotu.
Delphine totiž píše jako nikdo jiný.
Noc nic nezadrží je pro mě o jeden stupínek slabší knížka než autorčiny ostatní, přesto je čtivá, je plná emocí, lásky, naděje i zklamání.
Příběh několika generací a příběh toho, že čím víc se ponoříte do minulosti, tím víc vás může zasáhnout to, co objevíte.

Sabča92
Sabča92
30.10.2021 2 z 5

Od Delphine jsem prozatím přečetla tři knihy včetně této, a jejími dvěma předchozími knihám (Vděk a No a já) jsem byla naprosto nadšená. Noc nic nezadrží je odlišná od autorčiných knih. Autorka v knize jde doslova až na dřeň trápení své rodiny a čtenáře seznamuje s tragickou minulostí svých kořenů. Je až s podivem kolik toho jedna rodina dokázala vytrpět. Kniha v úvodu začíná traumatickým zážitkem, kdy hlavní hrdinka nachází svou matku mrtvou. Spáchala sebevraždu nebo se jednalo o náhodu? Delphine se pomocí deníků, nahrávek či lékařských zpráv snaží dát dohromady celistvý pohled na život své matky od jejího útlého věku až po poslední výdech.
Tento román sklidil celou řadu literárních ocenění. Není se čemu divit, je to opravdu výjimečná kniha ale na druhou stranu, pro leckoho horko těžko stravitelná. Sama se musím přiznat, že se mi nečetla vůbec lehce. Tolik trápení si snad jedna rodina nemůže zasloužit.

eva3992
eva3992
02.10.2021 4 z 5

Osud jedné rodiny, která to rozhodně neměla jednoduché. A hlavně ne ledajaké rodiny, ale přímo biografie autorky a vyprávění o její matce a celé rodině. To, čím si rodina prošla, nebylo rozhodně snadné, a ne každý by to dokázal ustát. Ponoříme se s autorkou do jejích vzpomínek a pocitů a budeme vše prožívat společně s ní.

Tato kniha je rozhodně jiná než ostatní knihy, které jsem od autorky četla. Tím, že je to hodně osobní, je to, jak kdyby nás pustila autorka dál, než by asi měla. Kromě vyprávění vzpomínek na svou matku nám autorka dává nahlédnout do toho, jak tato kniha vzniká, co ona sama cítí při psaní, zda to už na ní není moc, co v jednotlivých fázích knihy prožívá. To mě na tom opravdu moc bavilo.

Díky velké rodině si můžeme přečíst, jak vnímá jednu situaci více lidí, ne vždy se jejich pohled shoduje. Autorka několikrát mezi řádky naznačí, co se ještě stane, co bude následovat. Na jednu stranu jsem byla napnutá a chtěla vědět, jak to všechno bude, ale na druhou mě toto téma, nebo spíš i to, jak bylo zpracované, nenutilo číst dál a dál. Někdy jsem měla pocit, že knihu potřebuji odložit a některé situace „rozdýchat“.

Při čtení jsem každopádně měla spoustu pocitů a emocí, přišlo mi to nemožné a nereálné, pak zase šokující a neskutečně smutné. Díky tomu si mě nakonec kniha získala, neboť od knih očekávám emoce a tady se mi jich dostalo opravdu hodně.

Celkově tedy musím říct, že je to jiná kniha, než od autorky známe, ale i tak výborná. I když musím říct, že jiné její knihy jsem vždy „zhltla“ na posezení, tady jsem neměla takovou potřebu se ke knize vracet.

Pokud hledáte něco depresivního, něco pomalého, rozhodně ne lehké čtení, tak určitě mohu doporučit. Pokud s autorkou začínáte, zkuste nejprve jiné její knížky, např. Vděk nebo No a já.

MarBra
MarBra
02.10.2021 5 z 5

Uchvátila mě. Intimitou a otevřeností. Přesností obratů.

Luccinda
Luccinda
30.09.2021 4 z 5

Témat, kterých v knize najdeme, je nespočet. Nejvýraznějším z nich je téma sebevraždy, které rezonuje celým příběhem. Pokud se vás toto téma nějakým způsobem dotýká, prosím, zvažte, zda se do knihy budete pouštět. Na druhou stranu ale vyprávění nabízí spoustu podnětů a myšlenek, nad kterými se čtenář může v průběhu čtení zamyslet. Stylisticky se nejedná o nejjednodušší četbu, ale jakmile si zvyknete, velmi rychle se do příběhu začtete.

První polovina knihy, která popisuje dětství a dospívání autorčiny matky, byla naprosto perfektní a skutečně jí nemám co vytknout. Bohužel ale musím přiznat, že druhá polovina už mě bavila o poznání méně. Autorka začne více popisovat svůj život a své pocity a občas sklouzává až k tomu, že se hodně opakuje. Což, jak vy už jistě dobře víte, já na knihách opravdu nemám ráda.

KKlara
KKlara
28.09.2021 3 z 5

Tezko se hodnoti, protoze obsah je proste strasne smutny. Ale jako knihu bych preferovala roman spis nez vypoved. Casti popisujici psani me vlastne nudily :(

zuzulique
zuzulique
08.09.2021 5 z 5

Pre niektorých z nepochopiteľných dôvodov najslabšia kniha od autorky, pre mna najlepšia, a to som prečítala doteraz všetko, čo od nej u nás vyšlo. Táto kniha je východiskom pre všetky ostatné autorkine knihy, v ktorých rozvíja mnohé motívy práve zo svojej prvotiny. Hlboko sa klaniam pred De Vigan a obdivujem ju, že po všetkom, čo prežila (nielen so svojou matkou) zostala kompletná a nepoznačilo ju to oveľa viac. Ale ktovie, čas ukáže. Neviem sa dočkať ďalšieho prekladu!

Dela111
Dela111
08.09.2021 3 z 5

Tuto knihu jsem si chtěla přečíst už dávno, ale nebyla k sehnání, proto mě nové vydání moc potěšilo. Knihy Delphine de Vigan jsou pro mne skvosty, takže jsem se do četby pustila natěšená jako malé dítko na Vánoce ;-) a skončila jako dítko, které pod stromečkem nenašlo to, nač se moc těšilo :-(. Jsem asi jsem jedna z mála, kdo není naprosto nadšený.

Autorka se tady inspiruje svým životem, zachycuje obraz své matky, jejíž život byl převážně temný, plný ztrát, nemocí a sebedestrukce. Využívá k tomu i svědectví dalších příbuzných. Knihy s takovým námětem čtu ráda a uznávám, že napsat osobní zpověď v takovém případě není jednoduché. Příběh je podán jako retrospektivní vyprávění, které je psané stylem něco mezi biografií a románem a právě toto mně tak úplně nesedlo. Děj je spíše popisný, chybí tu přímá řeč, která by jej oživila. Jsou knihy, kde mi absence přímé řeči nevadí, ale tato k nim nepatří. I přes ten silný námět mi to díky takovému zpracování přišlo bohužel nezáživné a nevyvolávalo to u mne ani emoce, které by se tady daly čekat.

Neříkám, že kniha je špatná, jen jsem tady postrádala ten úžasný čtenářský zážitek jako u ostatních knih Delphine de Vigan.

Čičolina
Čičolina
24.06.2021 4 z 5

Kdyby Vigan zvolila formu autobiografického románu, byl by to trhák jako hrom. Život s psychicky narušenou matkou je určitě téma, které vzbuzuje zájem.
Zvolila výpověď, bolestné hledání, vzpomínání, pohledy z různých stran a vytvořila obraz matky, kterou nakonec mohla milovat, vážit si ji a pochopit. Udělala to, i když si vůbec nebyla jistá, jak to dopadne.
Kdo zažil nemocného s bipolární poruchou, schizofrenií apod. blíže než jen zpovzdálí, vidí to všechno dost jinak než jen čtenář čekající příběh.

Zara
Zara
08.07.2020 1 z 5

Od autorky zatím nejhorší. Že je něco smutné a intimní, neznamená nutně, že je i kvalitní.

GrasselováL
GrasselováL
06.07.2020 4 z 5

Prvotina od autorky.

Tolik bolesti a smůly na jednu rodinu...
Mohu říct - chvílemi bavilo, nebavilo, bavilo, nebavilo..střídavě zataženo a oblačno.

Ale nakonec mé hodnocení bude kladné, zachovalo to po přečtení dlouho myšlenkové pochody...
Autorku určitě zase někdy vyhledám...

Denika
Denika
11.05.2020 5 z 5

Je vůbec možné, aby jedna rodina přetrpěla tolik neštěstí? Knížka se mi zdála ještě o to smutnější, když jsem ji četla v Den matek a přemýšlela u toho, jaké zrovna já mám štěstí a kolik dětí prožilo a stále se vyrovnává s následky dětství s právě takovou “Lucile”. Kniha, která mě utvrdila v tom, jak mocně na život každého působí vnější okolnosti, a jak málo proti nim zmůžeme. Smutné čtení.