Blanice komentáře u knih

Jedna z nejlepších knížek za poslední dobu, co jsem četla. Očima 10-11 leté dívky viděný obraz nejmenované zaostalé a zbídačelé africké země, odkud uteče každý, kdo může,Nejblíže je do JAR, zdrhnou otcové rodin i učitelé, takže děti nemají kam chodit do školy a vrátí-li se někdo, pak nakažen HIV. Jen tak mimochodem je zmíněna charitativní pomoc bohatých zemí a expanze čínského kapitálu ve formě supermarketů se značkovými butiky.
Hlavní hrdinka má štěstí, povede se jí dostat do USA do Detroitu ( neboli Destroyedu, to sedí) Taky to není žádná výhra, protože děvčeti se hrozně stýská po matce, babičce, kamarádech a vlasti. Prostě kulturní šok. Kniha končí cca v 17. roce dívky. Docela by mě zajímalo, jak to bylo dál.
Doporučuji přečíst, aspoň kapitolu nazvanou "Jak žili" , ze které přímo kape rozervanost a zoufalství imigrantů.

7 19.04.2015

Je sice pravda, že po dlouhé době, kdy jsem měla knihu rozečtenu, mě Nesbo vtáhl do děje tak, že jsem ji dočetla během 2 dnů. Ale končím se severskými detektivkami. To klišé, že zločinec odhalený v půlce knihy není ten pravý, ani ten další, konec jak useknutý psí ocas, prohřešky proti logice. Vymyšelný jed carnadrioxid, jen si to zkuste vygooglit. Končím, než mě přejde vztek.

5 07.02.2015

Velice zajímavá lyrická knížka, celý život hlavního hrdiny úsporně na 200 stranách, dlouhé popisy nálad, úvah, situací, lidí. Přímá řeč ojediněle, pokud ano, pak zas na půl stránky nejméně. Občas jako by se spisovatel vzpamatoval a posunul celý děj pár krátkými větami o několik let, Nezvyk, číst takto napsanou knihu, ve své době musela být převratná. Určitě se k ní někdy vrátím.

"Léta míjela, znovu a znovu se vracely Vánoce, ještě dlouho po Třech králíxh se všude v ovzduší třepetal odlesk jejich svátečních světel, jedny za druhými běžely po jarních, bujně rozkvetlých loukách svatodušní svátky, s létem se vždy znovu utábořily v kraji prázdniny, strojily hody čistého vzduchu, pálily sluneční ohňostroje a plnými číšemi rozlévaly letní opojení, až pak jednoho dne uprchly za zapadajícím sluncem a zbyla po nich jen památka na opálených tvářích, v užaslých očích a vzkypělé krvi"

Není to nádhera?

5 31.07.2014

Studna osamění je výjimečná tím, že byla napsána téměř před 100 lety a problémy, které jsou v ní popisovány, jsou stále stejné. Až na to, že v současnosti jsou lidé inverzní výrazně asertivnější, pomalu aby si hetero připadal divnej.
Příběh Steven je vykreslen citlivě, jemně a sugestivně, mám tuto knihu ráda

5 29.07.2014

Román je jako kánon, období do Dušiček do Dušiček je popisováno z hlediska pana otce, pana syna a pana Šedého. Všichni tři jsou trochu ťáplí, pan otec nejméně.

"Asi bych se tady měl najednou zpytovat a uvažovat o tom, jak odteď vůbec dokážu žít sám se sebou, když jsem podrazil nohy ubohýmu staříkovi Dvořákovi. Já jsem zabil v autě vlastní ženu, neuchránil jsem svou dceru před největším idiotem v dějinách Jihomoravskýho kraje a ze syna jsem vychoval totálního lempla, Takže upřímně řečeno, po tom všem se už fakt nestydím za to, že jsem podrazil nohy nějakýmu hajzlovi v domově důchodců."

4 09.04.2015

Fantastická krajka absurdních nápadů, která je vylepšena legrací.
Např: "Kdybyste se náhodou nudili, pořiďte si ve Švédsku pár hodin před odletem na opačný konec světa nějakého savce a trvejte na tom, že s vámi zvíře pocestuje jako zavazadlo." To přece nemá chybu!
Jak prohlížím předchozí komentáře- ještě jsem nečetla Staříka, tak to jsem na něj zvědavá

4 30.09.2014

Paisanos ( směs Mexika, Španělska a Indiánů) jsou homelessové práce se štítící, špinaví, líní, pijící víno po galonech, což je hrozně moc, skoro 4 litry.
John Steinbeck však jejich život popsal tak poutavě a jiskrně, že jim jeden skoro závidí. Knihu jsem četla pod názvem Slunce a víno chudých, rok vydání 1947 a patří k mým nejoblíbenějších od JS

4 28.08.2014

Kniha se mi četla dobře, jako všechny autobiografie. Je těžko uvěřitelné, jak se ženou zacloumají hormony a když se to stane, je dobře to hodit na papír, aby se ostatní poučily.

4 08.08.2014

Též jsem četla opakovaně, je to oblíbená kniha mého dětství. Nevím o žádné jiné knize pro dívky, která by popisovala tak plasticky život v Rusku počátkem 20. století.
30.10.14 knihu jsem po delší době prolistovala* čiší z ní skrytá i zjevná propaganda, jinak by ji asi nevydali. S podivem, jakej jsem pravičák, při tom, co jsem četla: Odvážná školačka, Tři orlí pera, Na obzoru plachta bílá, Čuk a Gek....

4 07.08.2014

Kniha se mi moooc líbila, jsem ráda, že byla v knihovně zrovna volná. Souhlasím s Edanou a její pochybností o 4%, jenom že nejmilejší mi byl Constantine ( správný macho a rovnej chlap) a pak Jamal.
***** taky pro Pavlu Horákovou za její doslov, díky ní jsem pochopila jemné nuance týkající se křestních jmen, souhvězdí a krevních pout.
A díky Bohu za gaye, ozvláštňují nám literaturu, film, módní návrhářství, uměleckou fotografii a spoustu dalších oborů.

3 10.03.2015

Já si myslím, že paní učitelka se věnovala všem dětem ve třídě. Jen Sheila byla vyjímečná a tak o ní napsala krásnou knihu, která i dobře skončila.
Sheila jako by z oka vypadla Lisbeth Salanderové z Millénia

3 16.02.2015

Je to víc než sci-fi, nejzajímavější na Nadaci jsou politicko- ekonomické techtlemechtle. Opravdová lahůdka.

3 07.02.2015

Ach, život na koleji, je pokaždé stejný a pokaždé jiný. Z této milé knížky čouhá jak sláma z bot poplatnost době vzniku. Rozhádanou pětici obyvatelek jedné haluzny na koleji dá dohromady až komunistka, bezpochyby akční a zajímavá žena, která hlavní hrdince v závěru knihy jen tak mimochodem šoupne do ruky přihlášku do strany.

3 07.02.2015

Moje první kniha od Jo Nesbo a bohužel očekávání kvalitního čtiva se nenaplnilo. Řemeslně dobře napsané, příběh by mohl skončit někde okolo strany 300, ovšem pak vyšlo najevo, že vše je jinak a hodilo to dalších 200 stran.
Četla jsem Nemesis jako e- knihu o 546 stranách, takže žádné listování a přibližně na straně 500 mě překvapil poněkud neústrojný konec příběhu . Následoval seznam kapitol a dalších 50 stran byla ochutnávka na Pentagram

3 23.07.2014

Nevidím jediný důvod, proč plýtvat hvězdami na světový bestseller. Znám spoustu lepších sci-fi od Bradburyho, Clarka, Lema, Assimova, Součka, Neffa....
Číst se to dá, prvních 100 stran jsem se dost nudila a pak to už šlo, Aspoň že je Mark Watney sympaťák, vzdáleně příbuzný Robinsonovi, který se dokáže neuvěřitelně vyhrabat z jakékoli zdánlivě neřešitelné situace. A když už si čtenář myslí, že je vše, jak má být, zas se najde nějaká potíž a Houston daleko a mimo dosah.
Trochu divné mi bylo, že se všichni členové posádky ARES 3 zasekli kulturně v 70. letech a nic okolo toho. Proti gustu žádnej dišputát

2 19.04.2015

Skoro se mi zdá, že jsem četla něco jiného než předchozí komentující, mně se kniha moc líbila. Rusofilové a znalci Ruska ji určitě ocení víc, scházely mi znalosti některých reálií,. Nikita je rozervanec, intelektuál a téměř humanitární pracovník a podle toho v té džungli dopadl. Fakt je, že si asi neumíme představit, jak to tam u nich vypadá.......

"Protože je mi za naši velmoc hanba! A nemusíš citovat dalšího klasika! Prý nesuďte, a sami nebudete souzeni. Já se soudu nebojím! Já si svoje činy a slova dokážu zodpovědět. Na rozdíl od tohohle. Já jsem svou zemi nezostudil, jako zvíře se u plotu neválel!" - Slova Nikity při diskusi s Junkerem, když pozorovali namol ožralého muže - byl hlavní svátek ruských mužů - 8. březen

2 04.04.2015

Přísný otec, psychopatická matka a mezi nimi dcera - jedináček, která má velkou potřebu něhy a mazlení, čehož se jí v rodině moc nedostane. Nejdřív zkusí nevázaný život s promiskuitou a drogami, pak upadne do druhého extrému s ortodoxním judaismem. Nic z toho není to pravé, chuděra Reva se zklidňuje až s věkem, prodělanou chorobou a trojnásobným mateřstvím.

2 07.02.2015

Velice zajímavé téma, dobře zpracované, rychle až hltavě čitelné. Kateřina Tučková píše tak, že se čtenář do děje vcítí a těžko odliší realitu od fikce. O žítkovských bohyních se jaksi nemluvilo a nepsalo, krom prací Jiřího Jiljíka a regionálního tisku, proto je příběh čarování, věštění, zaklínání a alternativního léčení tak okouzlující. Navíc příhraniční zapomenutý a tím pádem krásný kraj Kopanic.
Dovolím si jeden spoiler: Kdo zabil Doru Idesovou?

2 18.01.2015

Teda, četla se mi ta knížka dobře,ale cca 100 stran před koncem mě jaksi přestala bavit. Bylo křišťálově jasné, jak to dopadne a dočetla jsem, abych zjistila, kolik ještě lidí nechá paní Brown zemřít, aby to klaplo.
Když čtu ty nadšené komentáře dole, připadám si jak kacíř...

2 03.12.2014

Nádhera, čte se jedním dechem. Vrátila jsem se k této knize po dlouhém čase a zas bylo co objevovat, jw to jak vybroušený drahokam.
Na ikony se neplive, leč- to, jak ti 3 kamarádi chlastali, tomu se nedá věřit. Vím, že to nikdo z nás nepamatuje, ale to se tehdy smělo řídit auta pod vlivem???

2 21.10.2014