Šťastnou cestu, Sášo

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Vzpomínky autorky na dětství strávené v předrevolučním Rusku, její rodina je rodina lékaře, jedná se o židovskou rodinu, což vede k některým v knize popsaným příběhům. Autorka sama je levicového smýšlení, její vzpomínky jsou opravdu velice čtivé, lidé, s nimiž se setká jsou zajímaví a celá knížka je laskavá.

https://www.databazeknih.cz/images_books/12_/129465/stastnou-cestu-saso-129465.JPG 4.27
Žánr
Literatura světová, Biografie a memoáry, Pro děti a mládež
Vydáno, SNDK - Státní nakladatelství dětské knihy
Orig. název

Doroga uchodit v dal..., 1959

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (2)

Kniha Šťastnou cestu, Sášo

Přidat komentář
Bonda
12.11.2014

Paradoxně je to zřejmě nejmíň schematická dětská próza, kterou jsem četla. Díky emancipovanému otci a vlastní inteligenci je Saša konfrontována s problémy dospělých. Bouřlivě prožívá dramata policejního útlaku, bídu chudých kamarádek a kamarádů, zraňující postoje některých sobeckých dospělých, realitu politických procesů. Jako dítě jsem knihu četla stále dokola a asi mě do velké míry „napsala“ (určila způsob, jakým vnímám svět). Jediné, co mi vadilo, byla Sašina obdivná submisivnost směrem k otci. Ten je sice stejně jako ona sama chytrý, citlivý, soucitný, charakterní etc., ale taky dokáže Sašu pěkně sjet, když se ona v jeho očích něčím proviní. A Saša jen zahanbeně mlčí, protože otec je prostě její hrdina.

Ale přesto si neodpustím ukázku:

Ovládnu se a zajíkavě, s odmlkami vyprávím o tom, co bylo špatné...
Máme špatnou třídní, je hrozně zlá, všichni ji nenávidí, říkají jí Hopsalka... Hopsalka na mne křičela: „Tady se nepatří něco chtít, tady se musí poslouchat!“ O slanečkovi, kterého jsem nakreslila na tabuli, Hopsalka řekla. „Hloupé vtipy!“ – a takhle pokrčila rameny!... Před hodinou tance mě Hopsalka postavila na hanbu za nemístný smích! A když se zeptala, kdo mne rozesmál, n e m o h l a j s e m ř í c i p r a v d u, že mne rozesmála Mela Norejková. Byli by ji postavili na hanbu, kdybych řekla pravdu. A ty říkáš, tatínku: „Pravdu, pravdu!“ Ale jak mám mluvit pravdu? A ještě se stalo něco špatného: Kátě Kendaurové pochovali včera tatínka a ona byla celá nešťastná a plakala, ale ani Hopsalka, ani učitelka tance ji nepolitovaly - a potom ještě... že jsem izraelská... Co je to?“
„To je všechno?“ ptá se tatínek.
„Všechno.“
„No tak se přestaňte všichni nad ní trápit! Nic strašného na tom není.“
„Jak to že ne, Jakove?“ říká maminka a utírá si kapesníkem slzy.
„No není! Možná že je třídní špatný člověk, to opravdu nevím... Ale cožpak dítě nepotká v životě špatné lidi? Je jich na světě hodně! Škoda, že se s nimi potkává tak brzy, ale co dělat... A že se ve škole nemůže chtít, ale musí se poslouchat, vždyť je to správné! Jen si představ, kdyby si kdekdo ve škole postavil hlavu, hned by bylo po učení! A na hanbu ji postavili po právu, když se při vyučování smála. Já bych děti na hanbu nestavěl,“ podotýká tatínek. „Podle mého není pěkné takhle je potupit, a k tomu ještě v první školní den. Ale vždyť ona může mít jiné názory než já, ta vaše... no jak se jmenuje? Já jí nebudu říkat Hopsalka, musí mít přece své jméno - Kryštofina Kolumbovna, nebo jak...“
„Jevgenije Ivanovna... A co pravda, tatínku? Sám vidíš, že se jí nedá říkat pravda!“
Tatínek se zamyslí. Mlčí. Je mu těžko odpovědět na mou otázku!
A tu se do rozhovoru vloží Paul.
„Pamatuješ!“ říká, „Jak na Prvního máje chodil monsieur le docteur celou noc po bytech, kde schovávali lidi, zraněné policií a kozáky? A já - diky mu! - chodila s ním... A kdyby byli příští den zavolali tvého otce na policii a nařídili: Řekněte nám adresy, na kterých jste poskytoval pomoc! - co myslíš, prozradil by je?“
„Ovšemže ne! Neřekl by je ani za nic!“
„Ano, neprozradil bych je,“ potvrzuje tatínek. „Protože by byli všechny ty zbité a zraněné lidi zatkli a zavřeli do vězení!“
„A co bys těm policajtům řekl?“
„Řekl bych: Neptejte se mě! Jaké byty? Jací ranění? Já o ničem nevím, celou noc jsem doma klidně spal.“
„Zalhal bys?“
„A podle tebe bych měl říci pravdu?“
A všichni dlouho mlčíme.

Blanice
07.08.2014

Též jsem četla opakovaně, je to oblíbená kniha mého dětství. Nevím o žádné jiné knize pro dívky, která by popisovala tak plasticky život v Rusku počátkem 20. století.
30.10.14 knihu jsem po delší době prolistovala* čiší z ní skrytá i zjevná propaganda, jinak by ji asi nevydali. S podivem, jakej jsem pravičák, při tom, co jsem četla: Odvážná školačka, Tři orlí pera, Na obzoru plachta bílá, Čuk a Gek....

Autor a jeho další knihy

Kniha Šťastnou cestu, Sášo je v

Přečtených7x
Doporučených1x
Knihotéce8x
Chystám se číst6x
Chci si koupit1x