Niels Lyhne

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Jacobsenův román (vyšel r. 1880) patří nejen k základním dílům dánské literatury, ale i v evropském meřítku stojí jako jeden z ukazatelů nové literatury a nového myšlení. Niels Lyhne je prototyp ducha, který v prostředí ovládaném skoro výhradně náboženskými představami chce ve vlastním životě dokázat hrdost a krásu svého ideálu, ideálu osvobozeného člověka. Jacobsenův vliv na dánskou a evropskou literaturu je obrovský. O románu Niels Lyhne napsal Stefan Zweig: „Byl to Werther naší generace". Rilke se rozhodl naučit dánsky, aby mohl číst tohoto velkého stylistu v originále. Jacobsenova pozornost se soustřeďuje především k vnitřnímu světu postav, tu se projevil jako jemný a přesný znalec. Autobiografický „Niels Lyhne" je přímo vzorem klasického psychologického románu. Jde o úzkostlivě přesnou analýzu citlivého, rozpolceného intelektuálního člověka konce století, „letory zasněné a přece lačné života", člověka bohatých možností, které se však v jeho společnosti nikdy nerealizuji. Pro nás zůstávají Jacobsenova velká díla dokonalými uměleckými obrazy citové výchovy člověka, jejich melancholie i nesmlouvavé usilování o mravní ryzost a vnitřní osvobození od drtivé tíhy měšťanského světa konce století připomínají nám atmosféru děl Turgeněvových a Čechovových....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/13_/134680/niels-lyhne-134680.jpg 46
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Mladá fronta
Orig. název

Niels Lyhne, 1880

více informací...


Nahrávám...

Komentáře (1)

Kniha Niels Lyhne

Blanice
31.07.2014

Velice zajímavá lyrická knížka, celý život hlavního hrdiny úsporně na 200 stranách, dlouhé popisy nálad, úvah, situací, lidí. Přímá řeč ojediněle, pokud ano, pak zas na půl stránky nejméně. Občas jako by se spisovatel vzpamatoval a posunul celý děj pár krátkými větami o několik let, Nezvyk, číst takto napsanou knihu, ve své době musela být převratná. Určitě se k ní někdy vrátím.

"Léta míjela, znovu a znovu se vracely Vánoce, ještě dlouho po Třech králíxh se všude v ovzduší třepetal odlesk jejich svátečních světel, jedny za druhými běžely po jarních, bujně rozkvetlých loukách svatodušní svátky, s létem se vždy znovu utábořily v kraji prázdniny, strojily hody čistého vzduchu, pálily sluneční ohňostroje a plnými číšemi rozlévaly letní opojení, až pak jednoho dne uprchly za zapadajícím sluncem a zbyla po nich jen památka na opálených tvářích, v užaslých očích a vzkypělé krvi"

Není to nádhera?