Belatris komentáře u knih

Nakladatel udělal opravdu chybu, že tlačil na vydání textu knižně. Díky bohům, že Radka Denemarková sepsala tento příběh tak říkajíc na zakázku a dále píše své tradičně jazykově vyšperkované texty plné vrstev a témat, jimiž se dá brouzdat opakovaně a stále s chutí.
MY 2: Text má podobu čehosi mezi scénářem a prózou. Úsečné věty, filmové střihy. To by samo o sobě nevadilo, kdyby příběh nebyl naprosto plytký (podobně i zápletka a hlavně dvě ústřední postavy). Ema a Tony jsou divnými smotanci vlastností a chování. Ničím si mě jako čtenáře nezískali a vcelku záhy jsem je začala nesnášet - každého trochu jinak, ale oba stejně nekompromisně.
Film mám připravený ke zhlédnutí, ale po přečtení na něj absolutně nemám chuť.
Doplněk: film zhlédnut a bylo to utrpení. Nezvládnutí filmového příběhu a vyprávění, herci buď špatně obsazení, nebo tentokrát prostě neschopní. A z hlediska queer totální průser. Zbytečný taneček, který mě totálně otrávil. Zlatý Weekend (film z roku 2011). Tohle mi přišlo jako pokus o kombinaci Weekendu s žeskou obměnou.

1 03.04.2016

Nalákejme dav nespokojenců na koktejl populistických motivačních řečí, do kterých přihodíme odkazy na vědu... Až na to, že vědecké části nijak nepodložíme citáty ani pořádně nevysvětlíme. Spíš si vybereme všeobecnosti, jaké se dočtete ve víkendových přílohách volnočasových magazínů.
Překlepy a chyby nám určitě neuškodí, vždyť my svým nasazením strhneme ty hlupáčky už na začátku, takových drobností si ani nevšimnou. A ty, kteří budou hledat poznámkový aparát prostě vytěsníme, pitomí šťouralové, kteří žijí ve slepotě a v zajetí negativních emocí. Nikdy nic nedokážou, protože zavřeli dveře před naší úžasnou cestou.
Můžete napsat také takovou knihu. Stačí si poslechnout pár zajímavých přednášek z TEDu, napůjčovat si nejčastěji brané knihy ze sekce Osobnostní rozvoj, udělat si stručné výpisky (postačí názvy kapitol a zvýrazněné citáty) a následně ty výpisky přepsat do jásavého, optimistického kabátku. No a máme to! Teď už jen šupky do solárka, koupit parádní kvádro a rozjet semináře.
V knize jsem nenašla jedinou zajímavou myšlenku, a pokud už to zavánělo, tak jsem nakonec přišla na někoho, kdo už to zformuloval lépe. Ale musím přiznat, že jsem knihu vydržela jen projít. Raději porostu sama než za pomoci tohoto. Nechápu ty, kteří jsou ochotni za to platit. Před investicí do osobnostního rozvoje je dobré udělat průzkum.
Člověk jako Čmolík, který odkazuje vesměs jen na své vlastní citáty v dalších projektech, rozhodně působí nesmírně důvěryhodně. Profesionální kecálista.
Omlouvám se za přílišnou emotivnost, nechala jsem se strhnout. Až to ze sebe vymedituju, vrátím se a přepíšu to ve stylu "miluji svět a lidi, kteří mě dokážou TAKHLE mohutně pobavit". Momentálně ale převažuje znechucení.

Přesně to, na čem si vždycky pochutnám. Z hlediska vyprávění příjemný mišmaš, přesně takový, jaký vám vzniká v hlavě, když vzpomínáte, když vás šokuje nějaký nenadálý pocit nebo přemýšlíte o tom, že něco uděláte. A na pozadí toho všeho je vodoznak jádra pudla, příběhu, ve kterém hlavní hrdina Tony chvíli hrál svou roli spolu s několika dalšími.
Problematika nahlížení a analyzování minulosti, subjektivní versus objektivní, zbytečná snaha tu dichotomii přečůrat. A v neposlední řadě je to čtivé. Na rozdíl od Arthura & George tedy velmi příjemně strávené strávené večery.

3 12.03.2016

Pipiny, zoufalky a milovnice nablblého humoru ala ženské časopisy. U této knihy si užijete. Dostanete spoustu rad, jak manipulací s využitím ženských částí těla převychovat to hovado, kterým každý chlap pod slupkou Old Spice vlastně je. Můžete se rozpoznat v několika typech žen, které jsou popsány včetně chyb, jichž se ve vztazích dopouštějí. Připravte si poznámkové bločky a pište si, co všechno si máte vyholit, jaké obraty v hovoru s muži používat, abyste je utvrdila v pocitu, že sedí ve správní radě Vesmíru, a v neposlední řadě si zapište recept na univerzální balicí techniku s názvem Pohled plaché laně. Pokud si tím plachým, ale roztouženým pokukováním po samečcích zablokujete krční páteř, můžete alespoň v dalších kapitolách najít kategorii Lékařů a zkusit sbalit poloboha v bílém plášti na pohotovosti.

9 03.03.2016

Už od začátku je to boj (stále jsem v procesu čtení). Tak odfláknutou expozici jsem už dlouho v literatuře nepotkala. První stránka přeplněná polopaticky podanými informacemi o tom, kdo je kdo, jak bydlí, s kým a proč, jakou má povahu a kde pracuje a s kým.
Už na prvních stranách je rovněž znát, že hlavní hrdinka není úplně dobře uchopená. Její minulost "ve speciálních službách" je nešikovně naroubovaná na ženskou padesátnici místy až typu Agathy Raisin.
Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál...

Kniha dává přesně to, co slibuje. Každý čtenář má navíc u této publikace tu výhodu, že si může na blogu "vyzkoušet", zda mu styl psaní a humoru sedne. Teprve pak si knihu koupit, nutno říct i s několika příspěvky, které nejsou na blogu. Dobrá volba k uvolnění, na cesty nebo na proložení těch Joyců a Woolfových, které všichni běžně čteme.

3 12.02.2016

Rozhodně nesouhlasím s tím, že by KaC bylo ODPADovou odpočinkovou četbou. Texty jsou psané s lehkou sebeironií a nebulvárním způsobem poodhalují herecké řemeslo. Jde o ideální knihu k odpočinku a zábavě mezi Dostojevským a Proustem, přitom nejde o brak: veškeré banalitky všedního života herečky/řidičky/studentky/přítelkyně atd. jsou popsány příjemně svěžím stylem a opět zmíním mou nejoblíbenější ingredienci - sebeironie! Vložené komiksy knihu příjemně ozvláštňují. Jediné, co je nepříjemné, je cena. Kdyby se kniha vešla do tří set, bylo by to přiměřené.

16 07.02.2016

Velikonoční gamachovka je v mnohém stejná jako předchozí díly. Všechny kmenové postavy se vracejí s tradičními problémy, radostmi i názory. Začlenění hororových prvků do stylu Pennyové pro mě osobně moc nevyšlo (scény s "přepálenou" naléhavostí, která má budit napětí a strach, z celku hodně trčí), ale nutno dodat, že k žádné literární katastrofě nedošlo. Pennyová je přece jen zkušená autorka, jež si dokáže uhlídat dílo pod rukama. Alespoň zatím. Velikonoční díl je příjemným návratem do známého prostředí. Objevují se náznaky nových linií, které by mohly být rozvinuty v dalších dílech, ale také se vracíme k rozjetým záležitostem z minula. Napětí okolo Arnotova případu graduje, útoky na Gamache jsou veřejné a zasahují i jeho rodinu. Rozhodně příjemné čtení, které nesklouzává k lacinosti a prvoplánovosti.

6 06.02.2016

Pro mě literární průšvih.
Postavy pitomé až hrůza, bez vývoje a hlubší psychologie. „Hrdinka“ neustále bezradně povzdechává, potlačuje slzy nebo je křehce zranitelná. Její vzepětí nevyrůstají z žádného solidně položeného psychologického podhoubí. Začala mě otravovat hned během prvních řádků a nepřestala s tím až do konce. Z brutálního manžela nejde strach, protože zlo ztvárněné plochou karikaturou neděsí, ale právě naopak způsobuje smích. Většina fanfikcí k Harry Potterovi má větší kvalitu, včetně těch s homosexuální tematikou.
Nemám nic proti brakové literatuře, ale je třeba ji nazývat pravým jménem, aby v dnešní záplavě mnoha titulů nezabíraly místo na policích, které jim nepříslušejí. Srovnání s Barbarou Erskinovou byl hodně špatný marketingový tah ze strany nakladatele (za takovou urážku by se dalo i soudit).

Oproti klasické verzi jsem přidala hvězdu navíc, protože tohle je přesně pohádková kniha tak, jak jsem si ji vždycky představovala. Hravá, nádherná na pohled, kouzelná a vtahuje do světa HP o to silněji. Přála bych si, abych kdysi, když jsem knihu četla poprvé, dostala do rukou tuhle ilustrovanou verzi.

5 18.01.2016

Velmi dobře sestavená a napsaná kniha, která je oprávněně označovaná za kombinaci funfovaného výkladu a čtivého textu pro laiky. V několika kapitolách autor komentuje společenské či ekonomické jevy, které utvářejí západní společnost a souvisejí s fenoménem mnohonásobných vražd. Na obalu jeden z recenzentů zmiňuje, že kniha bude jistě podnětná pro každého, kdo se chce něco dozvědět o lidském zlu (volná parafráze). Pod to se můžu podepsat.

2 15.01.2016

Opět se potvrdilo, že vysoká očekávání knihám (a dílům obecně) neprospívají. Málokdy jsou naplněna nebo překonána. U Stanice 11 jsem čekala větší literárnost, trochu "vypsanější" styl. Podle několika doporučení a reakcí jsem předpokládala, že se kniha vymaní z dnešního tradičního pojetí scifi/fantasy ("hlavně čtivost! ať to rychle odsýpá") a přinese něco mezi světovou prózou a fantastikou. To se nestalo. Je to takový Steven King oproštěný od hororových prvků.
Ale... Přes nenaplněná očekávání je kniha dobrým čtením s několika dobře vystavěnými postavami, které čtenář bez problémů emocionálně rozezná a naváže se na ně. Trochu problém byl u některých členů Symfonie na cestách, kteří splývali a byli odsouzeni k zamlžené existenci. Zejména na začátku pak je sugestivně podán nástup Gruzínské chřipky, pomalé a neochotné uvědomování si, že se vážně něco děje (a že je to něco bezprecedentního). Otázky po smyslu umění v různých dobách, po tom, co všechno člověk opravdu potřebuje jsou rozmělněny napříč celou knihou; možná až příliš rozmělněny. V tom bych klidně přidala a nebála se, že bude člověk zahlcen (to by mohlo pomoci fantastickému žánru v získání více čtenářů i z řad těch, kteří se na ni zatím dívají skrz prsty kvůli literární pokleslosti - někdy neprávem, jindy oprávněně).
S odstupem, když už vybledla ona prvotní očekávání, vidím Stanici 11 jako jednu z knih, ke kterým se chci vrátit a prožít je znovu. Mix žánrů a autorčin styl tvoří jedinečný celek, po kterém se mi zastesklo, takže se s chutí vrhnu na druhé čtení.

2 08.01.2016

Houellebecq pro mne perfektně ovládá implicitní způsob, jak z lidí vymámit jejich vlastní postoje, aktivovat kritické myšlení a přestat papouškovat předžvýkané soudy naservírované domnělou autoritou. Opustit pohodlnou neutralitu nebo dobrovolný nezájem a převzít zodpovědnost za svá rozhodnutí, a to včetně rozhodnutí nijak se nerozhodovat. Román Podvolení je výborným čtením plným zábavně jedovatých postřehů o lidech Západu (často jsem se, zejména v první třetině, smála nahlas). Zároveň ale skrývá nepřeberné množství příležitostí k epifanii, prozření a konfrontaci vlastních postojů a reakcí.
Celá recenze zde: http://www.kukatko.cz/recenze-houellebecq-hratky-s-certy/

4 05.01.2016

Po Interview s upírem zklamání. Hodně těžko se mi prokousávalo stránkami. U Intervia mi to nevadilo, naopak. Přestože by Lestat měl být spádnější (prostředí, postavy), tak je to právě naopak. Budu se k tomu muset ještě vrátit, pokud přemůžu vybudovanou nechuť.

1 26.12.2015

Jako nepřítel návodů a příruček, které se nějakým způsobem týkají tvůrčích činností (sem spadá i spousta kuchařek), jsem byla k publikaci hodně skeptická a odmítavá. Po důkladném prolistování a pročtení několika namátkových okruhů jsem si ji pořídila a od té doby se mi stala přítelem. Šikovným způsobem poukazuje na chyby, kterých se mimoděk spousta tvůrců dopouští. Pomáhá tyto dílčí přehmaty odhalovat v co nejranějších fázích, aby se daly snáze opravit. Předkládá doporučení a tipy, ve většině případů není direktivní, ale pružně a nápaditě popichuje k vlastnímu hledání odpovědí. Ať už tvoříte nebo píšete cokoliv, výborný tip (při nejmenším na půjčení, ale spousta lidí určitě dopadne jako já a už se s knihou odmítne rozloučit).

1 26.12.2015

Rozředěné, oproti jiným McEwanovým románům prázdnější co do sekundárních témat i atmosféry... Není to takové zklamání jako Mlsoun, ale zdá se, že můj oblíbený autor míří ve své tvorbě směrem, který mi nevyhovuje. Po pořádných dávkách metamfetaminu je mi teď podstrkovaná tráva. Nechám rozležet, ale nemůžu setřást pocit, že to nic moc nezmění.
Recenze zde: http://www.kukatko.cz/mcewan-myslete-na-deti/

5 21.12.2015

Roth mě alespoň v jedné věci dostal: ještě nikomu se nepovedlo vzbudit ve mně při čtení fyzické znechucení. Jedna scéna v příběhu starého prasáka to dokázala a já se musela smát jeho rafinovanosti. Ať už předstíraná nebo opravdová přímost při zpovědi se výborně čte, nenásilně podává charaktery lidí, o nichž se postava Davida zmiňuje a nepodsouvá morální ani nemorální postoje k čemukoliv, co je v knize řečeno. Osobně se škodolibě bavím při pasážích popisujících Davidova syna znechuceného životem svého otce - jak dobře vykreslená karikatura!
Jsem si jistá, že mé další dostaveníčko s Rothem (plánovaná Lidská skvrna) bude přinejmenším zajímavé: šikovně zkombinovat příběh s úvahovými pasážemi totiž autor rozhodně dokáže.

1 02.10.2015

Předesílám, že následující komentář píši výhradně na základě účasti na autogramiádě/besedě a pročtení několika málo úryvků. Obojí bylo vysoce nepříjemným zážitkem. Demagogie spojená s nekritickou adorací, neustálé opakování servilního oslovení "pane prezidente, pan prezident" a hlavně tvrdě pravicové a kapitalistické názory prezentované s arogancí typu "vím, že mluvím s plebsem bez valné inteligence, ale když mi zatleskáte, přihodím další nenávistnou hlášku rádoby podloženou zdravým rozumem intelektuála". Nepřítel demokracie v plné parádě obklopený nekriticky zbožňujícím (nebo dobře předstírajícím) davem.
V úryvcích jsem nenašla nic, co by se dalo považovat za konstruktivní. Kdo není klausovec bez mozku, nechť se knize vyhne.

Tři důležité přednosti mě přiměly k jasným čtyřem hvězdám:
1. bavila jsem se
2. příjemný vizuál (Alana i Marko jsou nádherní, robotí princata jsou žrádlo a prolhaná kočka je mňamózní)
3. překvapivě slušný scénář

Sice je to oproti mému obvyklému vkusu trochu naředěnější, ale zase odpadla protivná klišé a ploché postavy, což bývají obvyklé nedostatky komiksů. Na to, že jsem se k tomuto komiksu dostala náhodou a velkou oklikou, tak hodně příjemné dva večery a očekávání dalších dílů.

2 16.07.2015

Nečekala jsem, že nějaká Cunninghamova kniha překoná můj dojem z Hodin. Sněhová královna to dokázala. Podmanivá atmosféra zasněženého New Yorku (zejména jeho méně exponovaných částí, které se do bedekrů jen tak nedostanou), postavy bloudící svými životy stejně jako ulicemi, střídavě nalézající prchavou naději na změnu, aby vzápětí ztratily nit, po které se k dané změně měly vyšplhat.
Osobním tématem je rozhodně tvorba a zdánlivě nekonečná cesta k úspěchu (a vůbec problematizace samotného pojmu "úspěch").
Přečteno za dva dny - nedokázala jsem dělat nic jiného. Střípky úvah a krásná, místy až zarážejícím způsobem nápaditá přirovnání v úvahových pasážích. Cunningham v nejlepší formě.
Recenze zde: http://www.kukatko.cz/clanky/recenze-snehova-kralovna-cekani-na-zazrak/

4 15.06.2015