Sněhová královna

21.02.2024

Druhé a možná i poslední setkání s Cunninghamem. První byla kniha Vzorové dny a ta mě navnadila na další četbu, protože se mi poměrně dost líbila. Zároveň jsem se dozvěděl o románu Hodiny vzdávajícímu hold Virginii Woolfové a tak jsem si chtěl přečíst Hodiny, ale nejdřív "originál" Paní Dallowayovou. Tento román jsem však stěží přelouskal a velice mě nezaujal. No a Sněhová královna mě nakonec také dost zklamala - autor získal po Hodinách status intelektuálského spisovatele a to mi asi vadí. Taky je to moc umělecky modernisticky stavěné. Jak se uvádí v doslovu, Cunningham píše úsporným stylem, což mi ani nedošlo, ale je to tak. Na druhou stranu - on toho moc nepoví, ale hodně nakecá a navíc je to takový trochu guláš. No pro určité fajnšmekrové čtenáře může být Sněhová královna zajímavý a ceněný výtvor, pro mě spíš slabší průměr, při 50% jdu na 2*, 21. 2. 2024.

28.01.2023

Jsem z knihy nadšená. Snažím se vnímat každé slovo, aby mi neuteklo něco důležitého. V práci nad čteným přemýšlím. Dny zážitku z knihy, to jsem si už dlouho takhle neužila. Literární impresionismus? Ano! Ta kniha je plná obrazů, dojmů…
Osobně velmi cením práci paní překladatelky. Tak krásná čeština se vším všudy, to se zažívá málokdy.
Lituji, že je již konec. Dlouho budu vzpomínat.

28.11.2021

Při četbě knihy jsem se mnoho natrápil. Vůbec mi nesedla forma ,jakou je kniha napsaná a příběh se mi nakonec zdál nějak zbytečný. Snad příští kniha bude lepší.

Zpočátku mi poněkud trvalo se začíst, ale postupem času z chaosu útržkovitě poletujících poněkud plochých postav začal vystupovat paradoxně celkem hřejivý příběh, jehož protagonisté postupně nabírali na hloubce. Na to, jak mě obyčejné příběhy s tematikou lásky vlastně nebaví, hodnotím tento literární počin jako ve výsledku příjemného společníka pro chvíle v tichu.

26.04.2021

Volné pokračování Za soumraku, Cunnigham jako vyšitý. To je prostě on, i když Hodiny to nejsou, ale čtivost dobrá, téma typicky autorovo. V knihovně si jí nechám :-))

18.10.2020

.. každodennost, krize středního věku, New York, sny a touhy, zklamání, hledání štěstí
.
Nahlédněte do křehké lidské duše, která bloudí ve své každodennosti s touhou najít smysl svého života. Čas neplyne, čas krouží kolem nás a my se ho snažíme chytit za každou cenu. Bojíme se stárnout, bojíme se hledat odpovědi na naše otázky, bojíme se pohnout z místa, abychom nedostali ránu. Stojíme a pomalu umíráme v naději, že se něco změní. Tím, kdo může změnit naší budoucnost jsme jen my sami. Nikdo jiný to za nás neudělá. Seberte odvahu a najděte svou budoucnost.
.
*Sněhová královna od Michaela Cunninghama*

11.09.2020

Ono je to těžké...
Na jedné straně máte geniálního autora, který svou slovní zásobou a myšlenkovými a psychologickými pochody si nic nezavdá s absolutní špičkou...
... a na straně druhé tu máte knihu, která sama o sobě není nic. Stylově je to jen výpad do Kerouacova mozku, okořeněný Célinovým citem pro beznadějnost s kapkou Corsovy poezie... Takže... já nevím... :-)
Dohromady vlastně pecka.
Pojďme dál.
"Hodiny"? ;-)

13.04.2020

Nepřiznali-li by hrdinové, kolik jim je, přiřkla bych jim polovinu:). A možná v tom je ten vykřičník. Pochybnosti, touhy a tápání jsou tady pořád...dokud NĚCO nezlomí naši beznaděj.

"I když člověk zná své nejhlubší motivy, ty, z nichž pramení jeho podivínství a stihomamy, na věci samé to mnoho nezmění."
"Málokdy je cíl tam, kde ho čekáme..."

04.03.2020

Je to prvá kniha, ktorú som čítala od Michael Cunningham. Bolo to pre mňa sklamanie, nútila som sa, aby som ju dočítala. Ale podľa hodnotení iných jeho kníh, dám mu ešte šancu :)

19.01.2020

Cunninghamovy postavy jsou lidé žijící ve velkoměstě, často nešťastní, většinou sjetí... a přesto se do jejich osobností člověk dokáže vcítit. V tomto ohledu je autor opravdu mistr, umí popsat myšlenky i všední život tak nějak opravdově.
Sněhová královna nemá ucelenou dějovou linii, spíše se jedná o popis různě časově vzdálených situací (tolik připomínající autorovy Hodiny), a i když mi při čtení nějaký spojovací prvek chyběl, svým stylem, melancholickým tónem i obrazem sněžení v New Yorku se mi kniha trefila do nálady.

02.01.2020

Kniha svého autora rozhodně nezapře, není lepší než Hodiny, to určitě ne, ale využívá podobná schémata, a funguje to - je radost číst jeho text, užívat si schopnost popisu osob i děje, i když postavy jsou složité a není jednoduché je přijmout. Po všech těch nepříliš kvalitních knihách, ke kterým jsem se v poslední době dostala, mi přišla Sněhová královna jako rozkvetlá růže v trní...:-).

10.05.2019

Jediná postava, která mi byla blízká, které jsem dokázala porozumět, byla Beth. Blízkost smrti asi opravdu mění pohled na svět, mění hodnotu každého okamžiku, o který je život nastaven. Sympaticky působil Barret. Ale ostatní protagonisté mi zůstali na míle vzdálení. Nebylo na nich nic, co bych ve svém životě poznávala. Jejich problémy, životní postoje nepřipomínaly nic / nikoho, koho bych znala. Kniha byla i tak dobrá, mám MC moc ráda, ale z jeho románů mi tenhle oslovil nejméně.

11.02.2019

Marná sláva, Hodiny jsou Hodiny :)

31.01.2019

Zatímco autorův styl psaní dominoval celé knize, jak je u něj zvykem, příběh za ním bohužel tragicky pokulhával, jak to u něj zvykem není. To mě u Cunninghama, jakožto mého oblíbence, mrzelo. Asi příběh potřebuju nechat v hlavě odležet, abych přišla na to, co jím vlastně chtěl autor říci.

11.12.2018

Krize středního věku v podání dvou bratrů – Tylera a Barretta, dvou přestárlých dětí, které se utápí ve své každodennosti a nekonečné touze nějak uniknout, vymanit se, dokázat něco úžasného, prozřít. Jejich sny o zázračné proměně jsou ale jen snílkovstvím a zoufalým únikem před realitou, které se nedokážou postavit tváří v tvář a přiznat si tak svou prohru. Zuby nehty se drží iluze, že ještě není pozdě najít svou dokonalou sněhovou královnu – svůj dokonalý sen.

06.11.2018

Musím napsat, že to je zatím nejslabší, co jsem od autora četla. Nějak jsem tomu nemohla přijít na chuť.

03.09.2018

Z knih, které jsem zatím od autora četla, se mi tahle líbila nejméně, přesto ale pořád hodně. Miluju autorův styl psaní a vyprávění, jeho způsob nahlížení do lidských duší - díky tomu i "nudnější" příběh dostane zvláštní kouzlo a člověku se nechce knížku odložit...

06.03.2018

Přestože Domov na konci světa nebo Tělo a krev jsem si vyloženě užívala, tady jsem se s Cunninghamem vůbec nepotkala. Nebyla jsem schopná se začíst, unikal mi smysl, myšlenky mi utíkaly bůhvíkam.
Někdy to prostě nevyjde.

04.03.2018

Variace na "sex, drogy a rock'n'roll"...
Erotika je ve Sněhové královně upozaděna, i když si autor neodpustil (zbytečně?) popsat jednu rychlou soulož. Jako obvykle Cunningham mezi postavy zařadí i homosexuála.
Drogy? I v předchozích románech se objevily, ale ve Sněhové královně "pomáhají" postavám v destrukci... V závěrečném (skvělém) doslovu Ladislava Nagyho jsem se zasmál, když motiv sněhu vidí i v kokainu...
Rock'n'roll. Nebo spíš obecně hudba. Asi nejpodstatnější motiv. Hudba je symbolem cíle, úspěchu.
Kdybych začínal číst Cunninghamovu tvorbu Sněhovou královnou, nevím, jestli bych se těšil na další jeho knížky. Tím, že to je pátá cunninghamovka, tak zapadá do kontextu autorovy tvorby. Na 244 stranách rozvádí vztahy uvnitř úzkého kruhu postav. Děj se nikam neposouvá, čas nijak neplyne. Autor chce, aby čtenář přemýšlel a kladl si otázky. Takže žádná oddychovka.
Autor opět používá aluze - na Paní Bovaryovou a dokáže citace z Flauberta propojit s úryvky z Timesů a Post. Opakovaně naráží na prezidentskou volbu.
Čtivost zvyšuje střídání vypravěčů (typické pro Cunninghama). Výjimkou je prostřední část (Silvestr 2005) na cca 50 stranách zachycuje pár desítek minut před půlnocí - především pomocí dialogu.