Stanice 11

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Během představení Krále Leara v torontském divadle představitel hlavní role přímo na jevišti zkolabuje a přes veškeré snahy na místě umírá. Tragická událost, avšak nijak neobvyklá. Stačí však jediný strohý dovětek na konci kapitoly a je rázem jasné, že na jeho kolegy i celé lidské pokolení se řítí dosud nepředstavitelná katastrofa. Jen o několik hodin později dopadne na lidstvo „jako atomová bomba“ mimořádně smrtící virus gruzínské chřipky a zdecimuje 99 procent světové populace. Na rozdíl od jiných dystopií se ve Stanici 11 mladá kanadská autorka Emily St John Mandelová nezaměřuje pouze na samotné přežití postav v nové realitě dvacet let po tzv. Konci. Jak stojí velkým písmem na boku karavanu kočující herecké společnosti „Symfonie na cestách“, která projíždí opuštěnou krajinou kanadských jezer a přiváží hrstkám přeživších krásu hudby a Shakespeara: „Přežít nestačí“. Stanice 11 není ani tak románem o apokalypse, ale spíše nadmíru strhující knihou o lidské paměti a ztrátě, nostalgii a snech a o povznášející síle umění, které dokáže přehlušit samotu a zachytit prchavost okamžiku....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/26_/268467/stanice-11-268467.jpg 3.965
Orig. název:

Station Eleven (2014)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Sci-fi
Vydáno:, Argo
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (17)

Kniha Stanice 11

Přidat komentář
MaxQ
06. února

Komentář píšu s půlroční časovým odstupem, tak snad jen dojem, který ve mně zanechala - celkem příjemný příběh, prost zbytečných brutalit, nicméně podrobnosti si už asi nevybavím. Takže spíše jednohubka.

Ikkju
05.08.2018

Knih mi půjčila kolegyně z práce. Když nastal den 0, vzal jsem knihu do batohu jako jedinou věc, která neměla velkou hodnotu pro přežití. Prostě byla při ruce. Během následujících let se pár stránek z knihy použilo na něco jiného než čtení, pár dvojlistů se rozdalo lidem, kteří si i v těžkých dobách pár řádek početli. Nakonec se kniha zázračně dostala do rukou dcery majitelky, poslední z rodiny přeživší řádění gruzínské chřipky a následného chaosu, toho času ubytované na letišti Ruzyně. U čtení věnování od tatínka mamce na první straně jí ukápla slza. Fikce.

Kolegyně je řádně prdlá, jednou vyprávěla, jak s nějakou hippie partou vyrazila někam k Rumunsku na sledování zatmění slunce, na jehož konci měl nastat konec světa, se zákonitým rozdělením lidí na ty, co vystoupí někam, kde je to lepší a ty ostatní. Ještě dlouhou chvíli po konci zatmění všichni v ustupující extázi stáli a čekali, jestli to třeba nebude mít krátké zdržení. "Tak co?", "Hm, asi už nic nebude, no".. Manžel kolegyně je sportovec, spíš racionální typ, dárek snad byl díky tématu jeho pochopením či přijetím zvláštních postojů jeho ženy. Ta ale knihu nikdy nečetla, vždyť se dá dělat tolik jiných věcí...

Každopádně přežít nestačí!

MC87
17.07.2018

Doporučení George R.R.Martina na přebalu knihy může přivábit k okamžité koupi knihy,ale je dobré vědět, že...

...se začátek docela nese v duchu Trifidů a proto se rozhodnete knížku dočíst. Zároveň se ale jedná o popis apokalypsy z ženské perspektivy (rozhodně tak nesoudím z růžové stuhy u knihy). V samotném díle je velmi málo násilí a bezprostřední akce, namísto toho jsou brány v potaz pocity členů kočovného divadla.

Příliš mi nesedí věci typu, že 15 let po smrtící chřipce prakticky došlo střelivo (zvláště když se děj odehrává v Severní Americe), anebo také to, že auta přestaly jezdit už po 3 letech, protože benzín a nafta přestaly být použitelné. Jednak tyto strategické suroviny bývají skladovány v různých podmínkách a druhak by po třech letech v automobilech určitě nějak fungovaly, i když by nezazářily ve spotřebitelských testech.

Často zmiňované flashbacky nejsou nezajímavé, ale spíš se tak hezky navzájem doplňují a působí tak, jako by si připravovaly půdu pro seriálové zpracování. Stejně tak působí i často jednostránkové kapitoly, psané velmi úsečně.

Kniha se velmi příjemně čte, ale rozhodně se nevyrovná příběhu a propracovanosti Walking dead, nebo klasických Trifidů. Autorka nedokáže strnout dlouho na jednom místě, ani v jednom čase. Až ke konci knihy se kapitoly příjemně prodlužují a rozrůstá se i (z mého pohledu nejzajímavější) popis světa "poté".

P.S. Překlad je příjemný akorát bych "panic attack" rozhodně nepřekládal jako "panická ataka" (viz strana 30)

pleasewait
21.11.2017

Jedna ze tří nejlepších knih, které jsem kdy přečetla. Okamžitě po dočtení jsem si ji musela koupit a přečíst znovu. Naprosto úžasně napsaný postapo román, kde se neřeší průběh apokalypsy, ale je to skvěle poskládané vyprávění před a po, kde se všechny linky na konci spojí. Budu doporučovat úplně každému!

Fenomenal
06.11.2017

Po knize jsem sáhl díky zajímavé obálce a nevšednímu žánru. Její obsah mne ale příliš neuspokojil, třebaže anotace nezněla vůbec špatně. Přitom hned první kapitola se povedla na výbornou! Moc se mi líbilo, s jakou lehkostí nám autorka o blížící se apokalypse pověděla. Bohužel to bylo na dlouhou dobu to poslední, co se jí povedlo. Přiznám se, že mě vůbec neoslovilo putování symfonie. Měl jsem problém zapamatovat si, kolik že má výprava vůbec členů, natož abych si snad k někomu z nich dokázal vytvořit pouto. Bavily mě jen některé záblesky do minulosti (flashbacky), vyjma těch, které se věnovaly bulváru. Rovněž bylo zajímavé sledovat rozdílné reakce hrdinů na blížící se "konec", číst jejich paměti z prvních pár dnů po něm. Nejvíce se mi ale líbily příběhy, které s apokalypsou neměly co do činění, ty obyčejné starosti obyčejných lidí, třebaže to byly spíše útržky. Nejslabší stránkou knihy jsou pro mě nedostatečně zajímavý styl vyprávění a příliš mdlé postavy, které si mne jednoduše nezískaly.

trudoš
29.07.2017

„Přežít nestačí.“
Atraktivita Stanice 11 spočívá v atmosférickém vykreslení postkatastrofického světa. Příběh se skládá z množství střípků, které s přibývajícím počtem stran zaklapávají do celkového obrazu, jež sice neohromí velkolepostí, ale zaručeně zapůsobí na emoce. Přitom si autorka bez problému vystačí s komorním počtem tří set stran. Sympatický je i fakt, že se vyhýbá obvyklým klišé hrůz, které pád světa automaticky doprovázejí (nebo to alespoň předpokládáme). Slabinou je ovšem zápletka. Místo konkrétní dějové linie se celé vyprávění nese v duchu rozkouskované road movie. Jenže ani ta nemá celistvější podobu. A přestože je tu množství motivů, které se k rozpracování přímo nabízejí, žádný z nich není upřednostňován ani rozehrán do silnějšího dramatu. Přesto důvěra v lidskou schopnost po pádu se opět napřímit a nevrátit se zpět do jeskyní k malování uhlíkem po stěnách dělá z knihy povedené nostalgicko-melancholické čtení, jež si při každém dalším otevření zamilujete víc a víc.

opic 12
27.04.2017

Představte si,že o něco příjdete.Zmizí vaše oblíbenná věc,kniha,kapesníček své první lásky,nějaká příjemnost ke které máte osobní vztah.Co teprve to až jednou nebudeme nikdo z nás,kam se podějou mé věci,kam odvane je prchavý neúprosný,nelichotivý,ten čas? Vzpomínky kam přijdou,v kterém vědomí tu budou dál,co si počnou tu beze mě ? Něco právě takového tu podobně zamrazí,zároven však pohladí vaši čtenářskou mysl v příběhu Emily Mandel,který mi osobně jakoby dúvěrně chyběl.
Příjemné žánrové překvapení. Postapo,které si na nic nehraje.
Tak předně tu nejde tolik o katastrofu,ta je spíše pozlátkovou kulisou k rozehrání osudů lidí.Samotný den D se tu tolik neřeší,popřípadě jen okrajově,poněvadž od osudných dní uběhlo spousty let a lidé žijí mnohdy smířeni od roku nula.Leckdy v některých momentech připomíná svým rukopisem překvapivě výtečný Den Trifidu.Lidská psychologie pro danou situaci,prošpikovanné chování nás zavede i do minulosti.
Ano.Děj skáče nahoru a dolů,pro tento styl mám slabost,vyhovuje mi,když nějakou dobu nevím,která bije,načež začnou střípky vyprávění do sebe zapadat.Seznamujete se s postavami,vše se promíchává a dává smysl.
Proč je tomu tak ?? Poněvadž tahle očkatá spisovatelka ze země javorového listu píše chytře a rozhodně se nejedná o modní knihu tuctovku,ba právě samotný příběh je tu stěžejní :-) Přesně tyhle ingredience jsem postrádal v postapu Silo,které je spíše napínavé a akčnější.Tady jde spíše o komornější ladění s nostalgickým smutkem v zašlích mementech z minulosti.Něco se ztratilo,o něco jsme přišli,ted se pokusíme navázat co nám i tenkrát pravděpodobně chybělo,ale až ted si to uvědomujeme.
STANICE 11 zaslouží pozornost.Je to takové nenápadně příjemné ohlédnutí co bylo,je a bude s běžným přesahem a obyčejnou člověčí nadějí.
Usedat k oblíbenné kávě,poslouchat oblíbenou hudbu,nechat si šeptat do ouška.Prchavé štastné okamžiky...proč jsem si od všeho trošku nedal víc... Užít si všechny ty drobnosti,jež tvoří každé třebas i nespokojené ráno,drobnosti,z nichž se děje život.
Třebas jednou tomu bude konec...

veronika4918
24.03.2017

Zbožňuju apokalyptické a postapokalyptické knihy a tahle u mě měla opravdu velký úspěch a to díky uvěřitelnosti! Opravdu stojí za přečtení a zamyšlení se.