B4LU B4LU komentáře u knih

☰ menu

Krakatit Krakatit Karel Čapek

Po přečtení Čapkových Povídek z obou kapes a Války s mloky jsem byl přesvědčený, že se jeho díla čtou skoro sama, a když jsem v knihovně objevil nové vydání této knihy, řekl jsem si, že si aspoň doplním znalosti.
Po 70 stranách (což je zřejmě maximum, jakého jsem zde schopen dosáhnout) mám jasno - ne, nedoplním. Pochopil jsem (asi), co má být hlavní myšlenkou, a fascinuje mě fakt, že Čapek v podstatě popsal atomovou bombu deset let před jejím vznikem... ale neskutečně zmatený a nelogický děj (lépe řečeno počínání postav) čtenářský požitek zcela kazí. Pokud si vybíráte od Čapka první knihu k přečtení, vyberte si něco jiného, vážně.

13.12.2017


Endymionův vzestup Endymionův vzestup Dan Simmons

Po obrovských očekáváních, která jsem měl po přečtení Hyperionů (a která zlehka polechtal předchozí Endymion) jsem nyní po zásluze zklamán.
Očekával jsem, že Endymion předestře situaci tak, aby na ní mohl Vzestup stavět v podobném duchu, jako je tomu u Hyperionů - tj. především vygradovaný děj a velkolepá odhalení. To však nenastalo ani v jednom aspektu.
Příběhové tempo je úplně stejné jako u Endymionu, tedy velmi rozvláčné. Aenea, Raul a A. Bettik stále cestují z místa na místo. Na téměř každém z těchto míst nám jsou představeny spousty postav a popsána spousta míst, které nemají na příběh žádný vliv. Do popředí se dostává romance Raula a Aeney... a jako chápu, že zamilovaným připadá každý dotek, pohled, polibek, cit a každý sex jako to naprosto nejdůležitější, ale z hlediska nezainteresované osoby je to prostě triviální. Jo, mají se rádi, jo, spí spolu. Můžeme dál?
Co se týče příběhových odhalení: je mi jasné, že zkratka SF říká, že čtu FI, nikoli literaturu faktu, ale i přesto bych k tomu rád i nějaké SCI. Předchozí díly se tohoto držely, ale zde se dostáváme do vod něčeho, čemu nelze říkat jinak než vesmírná magie, a co pro mě zcela rozbíjí uvěřitelnost knihy.
Říkám to nerad, ale tuhle knihu jsem vyloženě protrpěl a těšil jsem se, až už to budu mít za sebou. Jsem rád, že jsem Kantos dokončil, ale vracet se budu jen k Hyperionům.

23.03.2021 3 z 5


Osvícení Osvícení Stephen King

Já... nevím. Čekal jsem hodně, zvlášť po shlédnutí Kubrickova filmu. Hutnou atmosféru strachu, izolace, postupného šílenství a tak, a taky jsem to dostal, ale je to takové natahované. Dost možná mám tento dojem právě proto, že jsem viděl film, a tudíž jsem věděl (nebo jsem přinejmenším tušil), jak to celé dopadne, a že Jackův boj je předem rozhodnutý. Je to působivé, ale ne překvapivé.
Mimochodem naprosto chápu, proč měl King k filmové verzi takové výhrady. Zdá se, že Kubrick vzal knihu - podobně jako v případě 2001 - jen jako námět a předělal si to podle sebe, přičemž navíc v honbě za atmosférou vyházel spoustu věcí bez toho, že by se obtěžoval nějakým vysvětlením. Toto NENÍ příběh obyčejné ponorky v zasněženém hotelu.

26.12.2019 4 z 5


Ikona Ikona Frederick Forsyth

Za mě jedno z Forsythových top děl.
Byť rozumím výhradám ohledně popisnosti knihy (napoprvé mě první polovina také téměř odradila), zvlášť s opětovným čtením člověk musí uznat, že všechny části v knize mají své místo, a to, jak celá ta struktura špionáže, intrik a klamů hladce zapadá do sebe je prostě dechberoucí. Co se týče špionáže, je to nejspíš nejlepší kniha, jakou jsem četl.
Drobným problémem je, že kniha popisuje z pohledu roku vydání budoucnost, která ovšem reálně nenastala, a tak je čtenáři od prvního okamžiku jasné, že čte fikci (na rozdíl od třeba Šakala). Na celkovém dojmu to ale nic neubírá.

24.12.2019 5 z 5


Led pod kůží Led pod kůží Vilma Kadlečková

V zásadě stejný dojem jako z předchozího dílu, jen s mírnými obměnami:
Pozadí příběhu, které mě v minulém díle zaujalo nejvíce, zůstává prakticky beze změny a nic moc nového se nedozvídáme.
Příběh samotný by se dal opět shrnout ve dvou větách. Mezi tím je ale nemožné množství vaty ve formě pro děj zcela irelevantních postav (např. Fiony) a duševních pochodů úplně každého, kdo jde náhodou kolem. Malé plus za to, že to tentokrát (většinou) není Pinky.
Celkový závěr je ten, že ten pomalý a notně natahovaný děj mě silně odrazuje od dalších pokračování, ale zase mě na druhou stranu celkem zajímá, kam to celé směřuje. Tak uvidíme...

06.09.2018 3 z 5


Poslední svého druhu Poslední svého druhu Andreas Eschbach

Rozhodně moje srdcovka. Vůbec nevadí, že je tam akce naprosté minimum, a je to tak spíše rekapitulací života jednoho zvláštního člověka - mix prostřihů minulosti, nabité nadějí a očekáváním věcí příštích, a pochmurné současnosti, kde člověk vnímá, že věci nakonec dopadly úplně jinak, to vše doplněné citáty filozofa Seneky, z knihy dělá úžasnou záležitost. Rozhodně doporučuji.

13.12.2017 5 z 5


Den pro Šakala Den pro Šakala Frederick Forsyth

Forsythova klasika, jeho první román, který jsem přečetl - a to téměř na posezení. Sledování paralelních linií chladnokrevného zabijáka, kterak profesionálně plánuje svůj smrtící útok, a souběžně s tím i vyšetřovatele, který se ho snaží vystopovat, člověka ke knize zcela přiková.

13.12.2017 5 z 5


Kaštánek Kaštánek Søren Sveistrup

Jsem z knihy trochu rozpačitý. Ten detektivní thriller je sám o sobě docela fajn, ale připadá mi, že autor až příliš tlačil na pilu, co se vší té bezútěšnosti týče - je pořád jen hnusně; vraždy (a další zločiny) jsou brutální do té míry, že působí až tak jako na efekt; jediné schopné detektivy (samozřejmě na prahu vyhoření) všichni nesnáší a hází jim klacky pod nohy, kde to jen jde; vrah je taktický génius, kterému vychází všechny plány a náhody (samozřejmě až do závěrečného střetu, kdy za sebou naseká hned několik školáckých chyb). Plus mi vlastně není jasné, proč třeba ze svých obětí odebíral "vzorky", případně proč na svůj primární cíl vlastně neudeřil hned jako první...
Bylo to celkem fajn, ale je v tom až příliš mnoho "ale".

26.06.2023 3 z 5


Černočerná tma Černočerná tma Stephen King

Velmi působivé povídky s náhledem do temných zákoutí lidské duše a lehkosti, jež stačí, aby se člověk do těchto zákoutí vydal (ačkoli Prodlužování času je trochu slabší). Knihu jsem dostal k Vánocům, a přestože si lze jen těžko představit méně Vánoční knihu, jsem si jistý, že ji z hlavy hned tak nedostanu.

27.12.2021 5 z 5


NSA: Národní bezpečnostní úřad NSA: Národní bezpečnostní úřad Andreas Eschbach

Takový Orwellovský svět updatovaný o dnešní technologie a díky zasazení do prostředí nacistického Německa taky náležitě zrůdný. U některých pasáží to bylo možná až přehnané a působily až příliš jako "na efekt", ale celkově je to zajímavé čtení. A ten alternativní náhled na programování jako na "ryze ženskou záležitost", které se muži štítí, aby je nikdo neměl za příliš zženštilé, je prostě parádní :)

07.07.2021 4 z 5


Temný les Temný les Liou Cch'-sin

Je mi líto, ale tohle je výrazně horší než P3.
Kniha je na to, kolik děje v sobě obsahuje, neúnosně dlouhá. Na rozdíl od P3, kde všechny pasáže (nebo jejich většina) nakonec zaklapnou do celkové mozaiky, tady z nich velká část vyzní úplně do ztracena - a jedná se o celé příběhové linie valné většiny postav (jejichž osud je v některých případech opravdové zklamání - třeba Pej-Chaj).
Popis budoucnosti lidstva na mě působil hrozně uměle a celkově nereálně, nebo možná jen... nevýrazně? Já nevím. Samostatné flotily byly dobrý nápad, ale civilizace na povrchu Země byla velmi... zvláštní, mírně řečeno.
Už někdy od půlky knihy jsem se proti tomuhle obrnil v naději, že mi tyhle nedostatky alespoň vynahradí závěr, jenže opět bohužel. Celá pointa Temného lesa je popsaná na posledních pár stranách, a rozhodně nemá takovou váhu jako závěr P3 - jasně, je taková sympaticky pochmurná, ale v podstatě jde zcela v souladu s P3 a až tak překvapivá mi nepřišla (plus je téměř vzápětí vyvrácena tím, že vznikne spolupráce).
Les pro mě po P3 představuje zklamání. Třetí díl mám díky svému záchvatu nadšení z P3 koupený taky, ale popravdě nevím, jak moc se mi do něj nyní chce.

12.01.2019 3 z 5


Řeka bohů Řeka bohů Ian McDonald

Relativně nedlouho po Neuromancerovi se mi do rukou dostal další cyberpunk. Tentokrát je to nesporně jiný zážitek.
Zatímco Neuromancer se s popisem a detaily prostředí a postav příliš netrápil, tady to představuje většinu knihy. Díky této popisnosti je kniha doslova nasáklá atmosférou, ale díky tomu se také daleko hůř čte, protože zrovna dvakrát rychle neodsýpá. Tomu moc neprospívají ani Indická exotická jména (ne hlavních postav, ty si člověk zapamatuje, ale hlavně reálií).
I tak. To, jakým způsobem jednotlivé linky zapadají do sebe + závěrečná pointa (byť člověka nenechá sedět se spadlou bradou, je pěkně promyšlená), pro mě nakonec převážilo, přestože jsem se knihou prokousával dohromady snad měsíc.

25.07.2018 4 z 5


Doktor Spánek Doktor Spánek Stephen King

Spíš než jako horor mi to připadalo jako takový paranormální thriller. Jako taková je kniha slušnou záležitostí, jen místo takového lehkého mrazení v zádech člověk spíš vnímá ten adrenalin, když se hlavní hrdinové střetnou s Prvním rodem.
Je to dobré. Ale je to něco jiného, než jsem od knihy očekával.

17.06.2018 4 z 5


Děvčátko Momo a ukradený čas Děvčátko Momo a ukradený čas Michael Ende

Jakmile jsem se jako dítě prokousal přes poměrně rozvláčný start a konečně se objevili Šedí muži, přečetl jsem to jedním dechem a několikrát po sobě. Vřele doporučuji!

13.12.2017 5 z 5


Kaldera 1 Kaldera 1 Alastair Reynolds

Jednoduše řečeno - skvělá záležitost. Napínavé, akční, záhadné. První díl zprvu vyhlíží jako takové military SF s inteligentním hlavním hrdinou ve fantastickém, ale přesto realisticky ztvárněném světě. Zmíněný hrdina - bývalý voják na cestě za pomstou - má roztříštěnou paměť, a její útržky spolu s vizemi vyvolanými indoktrinačním virem vytvářejí fantastickou mozaiku, kterou je radost číst.

13.12.2017 5 z 5


Neuromancer Neuromancer William Gibson

2012: Ne, tohle prostě ne. Jakkoli mě ústřední zápletka zajímala, způsob, jakým byla kniha napsána, byl natolik chaotický, že se z toho pro mě stal zcela nečitelný balast. Odpadl jsem po 75 stranách, a i tam jsem se dostal jen s přemáháním. (-)

2018: O téměř šest let později jsem to risknul znovu, poté, co jsem přečetl ještě další ne-tak-úplně lehké knihy. Můj dojem je nyní lepší - knihu jsem už byl schopen dočíst, kupříkladu - a je doopravdy působivé, jak se kniha i přes svůj věk dotýká poměrně aktuálních témat, na kterých následně budují počiny jako Matrix, případně Deus Ex.
Přesto... ten vypravěčský styl je příšerný. Během četby jsem si připadal, jako bych byl (podobně jako mnozí hrdinové) zfetovaný a prostě nestíhal vnímat to všechno, co se tam děje, na což jsem velmi záhy i rezignoval. Výsledkem je chaos s technologickým pozadím, ze kterého sem tam vystupuje ostřejší obrys (díky kterému nemám pocit, že by kniha byla ztrátou času)... a byť chápu, že tak asi má cyberpunk i působit, pro mě to prostě není. (***)

2021: Knihu je třeba číst velice pozorně a soustředit se na každé slovo. Gibson se neobtěžuje s nějakým vysvětlováním nebo rekapitulací událostí, takže pokud vám něco uteče, začnou vám unikat další souvislosti a dopadnete přesně tak jako já v předchozích dvou pokusech. Použitý jazyk věci vůbec neulehčuje, často se musíte zamýšlet, co ta která postava vlastně svými slovy chtěla říct, a pro knihu obecně potřebujete dávku trpělivosti. Pokud už ale vytrváte, čeká vás šílená a nápaditá jízda. (****)

13.12.2017


2001: Vesmírná odysea 2001: Vesmírná odysea Arthur Charles Clarke

Čisté sci-fi s velkým důrazem na první slovo zahrnuté v této zkratce, které ukazuje, že tento žánr se hravě objede i bez laserových děl. Kromě jistého objevitelského nadšení při čtení této knihy (Je to plné hvězd!) obsahuje i pěknou porci napětí (zvláště pak pasáž přibližně mezi Jupiterem a Saturnem) a zamyšlení na závěr, které ve výsledku člověka prakticky nutí si jít vyzvednout 2010.

Kniha ani po letech neztrácí své kouzlo. Pravda, trochu zestárla, ale vtipné je, že ani ne tolik technologicky jako spíš společensky - kdyby lidstvo skutečně vyrazilo do vesmíru, jak si pan Clarke představoval, nemám problém uvěřit, že by to vypadalo takto. A čtení o této alternativě je prostě parádní.

13.12.2017 5 z 5


Mráz a hry Mráz a hry Jan Hlávka

Zpravidla se české sci-fi vyhýbám, těžko říct, proč. V tomto případě jsem se ale nechal zlákat kladnými recenzemi, a dobře jsem udělal.
Příběh má dvě hlavní linie, jednou je prostředí paravojenského impéria na mrazivém Algoru a druhou demokratický, leč korupcí prolezlý Menabaran; obě jsou ztvárněné velmi realisticky a působivě, každá obsahuje nespočet zajímavých postav a kniha celkově má parádní tah. Celou jsem ji stačil přečíst za necelý víkend, což při počtu stran taktéž o něčem vypovídá. Vřele doporučuji.
V zásadě mám jen jedinou výtku, a tou je zatím neexistující pokračování.

13.12.2017 5 z 5


Dívka, která si hrála s ohněm Dívka, která si hrála s ohněm Stieg Larsson

První díl Milénia byl perfektní - hutný, napínavý, se svižným dějem a rozsahem (jeden ostrov s několika baráky) spíše komorní. Ve druhém díle Milénia (tedy Dívce s ohněm) se Larsson rozmáchl více a události, jež sledujeme, opisují vlastně celé Švédsko a kořeny mají až úplně nahoře. Jako nemálo jiných autorů to ale dle mého názoru nezvládl dobře, a celé vyšetřování, které nyní vidíme ze tří pohledů, nyní povážlivě drhne a celková dějovost klesá (pro děj podstatné události se začnou dít až tak po stu stranách, přičemž ta dvojnásobná vražda zmíněná na přebalu přijde až bezmála v polovině knihy!). Za mě osobně docela zklamání (a jen tak mimochodem, schopnost přežít u některých postav by záviděli i švábi)

13.12.2017 3 z 5


Atlas mraků Atlas mraků David Mitchell

K přečtení knihy mě dotlačilo zhlédnutí stejnojmenného filmu, který ve mně zanechal váhavě pozitivní dojem spolu s pořádným zmatkem. Nějak jsem nepochopil, o čem to celé bylo, a doufal jsem, že knižní předloha mi toto náležitě osvětlí.
Rád bych řekl, že po přečtení je mi to už všechno jasné, ale asi bych lhal. Bylo to však příjemné čtení, kde zvlášť oceňuji odlišný a jedinečný styl vyprávění pro každou postavu napříč časem. Jejich příběhy dohromady tvoří zajímavou, jemně propojenou koláž, která ve výsledku stojí za přečtení a i za následné zamyšlení.

13.12.2017 4 z 5