anna0480
komentáře u knih
Dívka, která spadla z nebe
Simon Mawer
Od Simona jsem četla už jednu knihu a to Skleněný pokoj, z kterého jsem mimochodem byla opravdu nadšená. Knížka Dívka, která spadla z nebe na mě zapůsobila podobným dojmem. Zajímavá zápletka a konec, který jsem tedy opravdu nečekala.
Za mě určitě jedno velké ANO!
Konec světa & Hard-boiled Wonderland
Haruki Murakami
Tato kniha mě příliš neuchvátila, přesto, že je považována za jednu z autorovo nejlepších.
Román, odehrávající se ve dvou paralelních světech. Jedním z nich je (jak už to tak u Murakamiho knih bývá) současné Tokio a tím druhým je nám blíže neznámé Město, kde neplyne čas a jeho obyvatelé jsou obehnáni vysokou Zdí. Hlavním hrdinou je (ano, opět typicky pro autorovo knihy) člověk průměrný, žijící ne tak úplně uspokojivý život. Najednou se ale stává klíčovou postavou ve "hře", které je součástí (aniž by však sám chtěl).
Kniha je celkem depresivní a člověk z ní má takové smíšené pocity. Ale co se jí nedá vytknout, je skvěle popsaná atmosféra, která vás vtáhne do děje a vy máte pocit, že to všechno zažíváte společně s hlavním hrdinou. Tak jak to má u dobrých knih být.
Kdybych ale měla knihu porovnat třeba s Honem na ovci, tak té se vůbec nemůže rovnat. Za mě tedy tři hvězdičky - neurazí, ale ani nenadchne.
Grandhotel
Jaroslav Rudiš
Další Rudišovo kniha, co mě naprosto dostala. Je fakt, že se člověk do příběhu musí ponořit a na začátku se ve čtení trochu přemáhat, ale pak, pak vás to do děje naplno vtáhne a vy se najednou přistihnete, že máte pocit, jako byste byli na Ještědu společně s hlavním hrdinou, Fleischmannem. Jako byste společně s ním cítili onen chlad a samotu, která tam převládá, která vás naprosto obklopuje a prostupuje vším. Fleischmann, tak trochu blázen, který je toho názoru, že za všechno může počasí. A o ničem jiném než o počasí vlastně ani nemluví, nic jiného ho nezajímá. Fleischmann, který je tak trochu chudák, který se vymyká měřítkům "normálnosti".
Během četby jsem si ho ale (a možná právě proto) zamilovala a nejradši bych ho objala, jak mi ho bylo líto. Někdy naše životy nejsou jednoduché a tento příběh je toho jen ukázkou.
A závěr knihy, bože... běhal mi mráz po zádech.
Etika, život, instituce
Jan Sokol
Jestli je na na naší fakultě někdo, koho si opravdu vážím a uznávám, tak je to právě pan Sokol. Se svojí pokorou a schopností říkat věci jednoduše a tak, aby je pochopil každý, je opravdu obdivuhodný. Jedna z prvních filozofických knih (ač se za to stydím a do budoucna to určitě musím napravit), kterou jsem přečetla a jak říkám, byla jsem příjemně překvapená - už jen z toho důvodu, že zde pan Sokol podává věci jednoduše a co je lepší, aplikuje je na každodenní život.
A proto skáču
Naoki Higašida
Dozvědět se něco o autismu ze strany samotného autisty, to tu ještě nebylo.
Japonec Naoki Higašida je mimo jiné i mladým spisovatelem, básníkem a blogerem. Forma jeho autismu je ale tak vážná, že sám nedokáže mluvit a tak se dorozumívá pomocí tabulky se znaky. Ve své knize (kterých mimo jiné napsal už dvě desítky!) odpovídá na 58 nejčastěji kladených otázek týkajících se jeho nemoci. Jeho odpovědi nejsou delší než na stránku, tudíž vás kniha rozhodně nebude nudit a přečtete ji jedním dechem.
Poselstvím jeho knihy je lidem ukázat, že svět autistů vůbec není prázdný ani bezbarvý, jak si mnozí z nás myslí, ale že je stejně bohatý a zajímavý jako ten náš. Jen je jejich svět poněkud obtížnější k porozumění.
Důležité je také zmínit, že knihu (tehdy třináctiletého) Naokiho objevil známý spisovatel David Mitchell (kdybychom chtěli jít do detailů, objevila ji jeho žena, která ji později s jeho pomocí přeložila do angličtiny). Naoki a jeho svět autismu je mu blízký i z toho důvodu, že má sám autistického syna - a i díky Naokiho odpovědím mu dokázal zas o něco lépe porozumět.
Podivná knihovna
Haruki Murakami
Stále úplně nevím, co si o těchto krátkých povídkách myslet. Podle mě jsou od Murakamiho mnohem lepší romány, kde má možnost příběh plně rozvinout a hlavně, hlavně se v nich oproti těmto povídkám, které přečtu za jeden den cestou do školy, něco opravdu děje, mají nezaměnitelnou atmosféru a nepůsobí na mě tak prázdně. Abych ale taky přidala nějaké to plus, jak Podivná knihovna, tak Spánek, mají opravdu krásné ilustrace.
O čem mluvím, když mluvím o běhání
Haruki Murakami
Konečně jedna z malá Murakamiho knih, která nás nechá (alespoň trochu) nahlédnout do jeho nitra a osobního života.
Hurá!
Buzíčci
Jan Folný (p)
Tak tohle mě fakt bavilo. 11 povídek, které vás dokážou do děje vtáhnout tak, že nevnímáte nic kolem. Několik pohledů na svět homosexuálů - mladým sebestředným gayem Michalem, který si myslí, že mu patří svět a starým homosexuálem, loučícím se s Prahou před odchodem do domova důchodců, konče.
Jak je první povídka o již už zmíněném Michalovi neurvalá a snad i (víc než míň) vulgární, tím jsou další povídky klidnější, hlubší a hlavně - po několikáté povídce čtenáři dojde, že jsou spolu povídky vzájemně provázané a to dostává příběh zas do vyššího "levelu". A sama za sebe musím říct, že díky tomuto zjištění mě pak zbývající povídky bavily snad ještě o něco víc.
Spánek
Haruki Murakami
První kniha, od mnou tak milovaného japonského autora, která mě zklamala. S ohledem na jeho ostatní knihy, které mě všechny do poslední nadchly a při jejich četbě jsem cítila ono "něco", pro co mám právě Murakamiho ráda, zde chybělo. Možná jsem čekala nějakou větší pointu a ne tak ukvapený a urychlený závěr, možná jsem čekala, že se s postavami dokáži více zžít. Nevím, pro mě zklamání a zatím nejslabší kniha, kterou jsem od něj četla.
Němci
Jakuba Katalpa (p)
Kniha je výborně napsaná a četla se jedna báseň. Druhá světová válka vnímaná z pohledu Němky, to je něco, co jsem ještě románově zpracované nečetla. A moc mě to bavilo. Historické události jsou popisovány nenásilně, hlavní jsou tu dějové linky, týkající se osudů obyčejných lidí. Nutno také zmínit, že měla autorka všechno dokonale promyšlené, protože to do sebe ve finále všechno krásně zapadlo. A ještě jedno plus, které bych chtěla zmínit, je délka kapitol. Jsou krátké a skvěle se tím pádem čtou. Člověk nemá pocit, že by se kniha táhla, pokaždé kapitola končila ve správný čas.
Jediným mínusem pro mě bylo velké množství postav, ve kterém jsem se ze začátku docela ztrácela. Po pár stránkách jsem ale i s tímhle přestala mít problém a do knihy se začetla.
Za mě tedy příjemné první setkání s touto autorkou, které zapříčinilo, že kniha Němci rozhodně není tou poslední, kterou si od ní přečtu.
Kočičí host
Takaši Hiraide
Kdybych to měla k něčemu přirovnat, tak by to byly asi ty krátké novely od Murakamiho, ve kterých se toho moc neděje a jediný, co je na nich plus, je pocit, který ve vás vyvolávají. Jinak postrádají jakoukoli pointu či závěr. Kočičí host se mi zdál ale o něco lepší.
Příběh japonských manželů odehrávající se během devadesátých let, na konci éry Šówa, kdy v Japonsku následkem smrti císaře došlo k mnoha změnám. Ty jsou zde však popisovány jen velmi slabě na pozadí, aby politika nerušila samotný příběh. O co se tedy jedná. Bezdětný japonský pár začne navštěvovat toulavá kočka Čibi, kterou si přivlastnil kluk odnaproti. Čibi se ale ráda toulá po okolních zahradách a tak se postupně stává i členem domácnosti manželů. Čibi je však, ostatně jako každá kočka, v prvé řadě svobodná, a tak se jen tak ochočit nedá. Patří jim, ale zároveň nepatří.
Příběh je jednoduchý. Žádná složitá zápletka, spíš zde jde o vyjádření pocitů, dojmů a jakéhosi hlubšího smyslu. Někdy až zbytečně dlouhé popisy scén a okolí, ale i tak mě kniha bavila a přečetla jsem jí během dvou dnů. Na konci knihy na vás dýchnou prvky magického realismu a možná vás i trochu zamrazí.
3/5 z toho důvodu, že ve mně knížka nezanechala nic hlubšího a ani jsem na ní po dočtení nijak zvlášť nemyslela. A ono "wow" se po konci taky bohužel nedostavilo. Celkem fajn oddechové čtení, víc od toho ale bohužel nečekejte.
Kafka
David Zane Mairowitz
Pokud patříte k těm, které Franz Kafka fascinuje, či jen máte rádi jeho tvorbu, je tahle komiksová kniha skvělou cestou, jak si Kafkův život i jeho dílo připomenout a zároveň se dozvědět i něco o kontextu doby, v níž Kafka žil a tvořil. Dozvíme se zde taky například o Kafkových fóbiích, o jeho špatném vztahu s otcem - tento strach mimochodem skrytě provází snad všechna jeho díla, o jeho vztazích-nevztazích se ženami či o jeho "posedlosti" představování si vlastní smrti.
A ilustrace Roberta Crumba jsou prostě geniální!
Vertigo
Patrik Girgle
Skvělá kniha ze života, umně popisující jeho hořkosladkost, pomíjivost a mnohdy i marnivost. A hlavní hrdina Dušan - pro kterého jsou devadesátá léta dvacátého století nejen roky možností, ale zároveň roky deziluzí, první lásky a malých osobních tragédií - je člověkem, ke kterému má mnohdy blízko každý z nás. Zvlášť v letech, kdy je vám dvacet a vy tápete v otázkách životního smyslu, citů a vůbec, celkově je těch otázek najednou nějak moc.
Knihu jsem přečetla jedním dechem a musím uznat, že vtáhnout do děje a přenést na mě onu atmosféru, dovedla dokonale.
Vegetariánka
Han Kang
Pokud milujete Murakamiho, je pro vás román Vegetariánka od jihokorejské autorky Han Kang něčím, co byste si určitě měli přečíst. Tématem knihy je potlačení ženské individuality a následné vzepření se konvencím. A všechno to začne zdánlivě nevinně. Hlavní hrdinka Jonghje odmítá jíst maso, nosit podprsenky či si dokonce odmítá na veřejnosti zahalovat hrudník. Najednou přestává dělat všechno, co od ní nejen společnost, ale třeba i její vlastní manžel, očekává. Což se samozřejmě, v Jižní Korei, kde jsou věci nastavené ještě trochu jinak než u nás v Evropě, nikomu nelíbí.
Knihu jsem přečetla jedním dechem a může za to určitě i fakt, že je rozdělena na tři části, v nichž se pokaždé díváme na příběh očima někoho jiného.
Za mě teda skvělá kniha, která si těch pět hvězdiček rozhodně zaslouží!
Mléko a med
Rupi Kaur
Tak jo. Všichni o ní mluví, všichni si jí fotí na instragram, stala se výbornou dekorací na fotky. Protože kdo čte Milk and Honey, čte opravdovou poezii, to je jasný. A když má ta knížka ještě tak pěknou obálku, proč jí k tý kávičce nepřidat, že.
Ne, teď vážně. Možná i kvůli tomu, že o ní všichni mluvili a museli jí mít, jsem její četbu dlouho odkládala. Nějak se mi do ní právě díky tomu nechtělo. Pak ten humbuk kolem ní ale zčásti ustal a já si řekla, že teď je možná ta pravá chvíle. A tak jsem se do ní během jednoho večera začetla a přečetla jí za den. Ani ne. Ono to není ani tak složité, vzhledem k tomu, že jsou některé "básně" opravdu velmi krátké.
Asi knihu nemusím příliš představovat. Je rozdělená na čtyři části, z nichž každá z nich se věnuje jinému životnímu období, procesu, kterým si autorka prošla. Přičemž většinou z nich si někdy prošel každý z nás. Zamilování se, bolavá láska, odpouštění a následné uzdravování se. Proto tu knihu tak rádi čteme. Protože se v ní každý z nás najde. Je to kniha o ženskosti, sebelásce, traumatech, ztrátě, lásce a bolesti. Navíc je doplněna jednoduchými ilustracemi, které pocit z básní skvěle podtrhnou.
Takže když to shrnu, kniha se mi líbila. Některé básně jsem si dokonce ofotila, jak pravdivé a vystihující byly. Na druhou stranu jsem ale ze sbírky zas tak paf nebyla, znám x dalších básníků, kteří se mi pod kůži dostali víc. Proto jen čtyři hvězdy a ne pět.
Všetci by sme mali byť feminist(k)ami
Chimamanda Ngozi Adichie
Kniha, kterou by si měl přečíst každý. Přepis výborné řeči africké autorky z TEDx talks. O tom, co feminismus skutečně je a není, proč je důležitý a proč by měl každý z nás o rovnost jako takovou usilovat.
(Knížečka má mimochodem jen kolem padesáti stran, takže ji zhltnete během chvíle. Doporučuju!)
Příliš hlučná samota
Bohumil Hrabal
Od Hrabala je to má prvotina a musím říct, že jsem se už po pár stránkách do knihy doslova zamilovala!
Vlčí ostrov
Lajla Rolstad
Vlčí ostrov je autorčinou autobiografií. Jazyk je jednoduchý, strohý, žádná slova navíc. A i tak dokáže emoce a prostředí kolem sebe popsat tak dokonale.
O něčem takovém už dlouhou dobu sním. Takzvaný úprk z reality, nalezení vlastního já, zklidnění se. A uvědomení si, co je v životě doopravdy důležité.
Kniha je rozdělená na tři části, přičemž v první z nich autorka popisuje své zážitky z kanadského ostrova, ve druhé se dočítáme o několikaměsíčním životě na cestě autem Amerikou a ve třetí fázi popisuje téměř meditativní přezimování v chatě kanadských přátel.
Norská autorka, trpící depresemi a úzkostmi se jednoho dne rozhodne svůj život změnit a zvládnout své psychické potíže jinak. Bez léků. A tak se rozhodne jednoho dne odjet do Kanady, na jeden z jejích ostrovů. Do divočiny, kde si o vymoženostech dnešní doby může nechat leda tak zdát. Elektřina, teplá voda, internet, to všechno zde rozhodně není snadno k dostání. Hlavní hrdinka se zde vrací k původním lidským kořenům, na které postupně všichni zapomínáme, ačkoliv je to škoda. Balí se do vlněných svetrů, čte, pracuje na zahradě, poznává nové přátelé, medituje. Během zimy je její prací starat se o budovy v osadě, kde přes zimní měsíce nikdo není. Zatápí v kamnech a celkově se stará, aby byly budovy udržovány a nechátraly.
V knížce je nádherně popisována kanadská příroda a já mám při četbě chuť se do knížky ponořit a na ona kouzelná místa se přenést, cítit to na vlastní kůži.
Druhá část knihy mi přišla lepší než ta první, za to tedy čtyři hvězdičky z pěti a ne celých pět.
Hana
Alena Mornštajnová
Česká literatura mě poslední dobu fakt baví. Mám pocit, že její úroveň začala po určitém útlumu konečně zase narůstat a my můžeme být svědkem takových klenotů, jako je třeba kniha Hana. Přečetla jsem ji jedním dechem, bavil mě jazyk, střídání časových os i pohledů. Jak jedno jediné rozhodnutí může ovlivnit život několika dalším lidem.
Každopádně to určitě nebyla poslední kniha, kterou jsem od Aleny Mornštajnové četla, jelikož mě její psaní fakt baví. Za mě tedy zatím jedna z nejlepších knih tohohle roku.
Spisovatel jako povolání
Haruki Murakami
První kniha, která nás nechává trochu nahlédnout do Murakamiho světa (když tedy pomineme knihu O čem mluvím, když mluvím o běhání, v té nás autor nechává do svého soukromí nahlédnout také, mluví zde však jen o své lásce k běhu).
Původně šlo jen o sbírku esejů, které si Murakami psal sám pro sebe do šuplíku, o pár let poté začaly ale vycházet i časopisecky. Těšily se velké oblibě a tak byly později doplněny o dalších pět a nakonec, aby šlo o ucelený celek, vyšly knižně.
Jak už z názvu vyplývá, Murakami nám zde sděluje své postřehy z literárního světa, mluví tu o technikách, které při psaní používá nebo třeba o tom, co si myslí o literárních cenách. Zmiňuje zde třeba i své oblíbené spisovatele a knihy. Mluví o tom, proč téměř neposkytuje rozhovory a moc se neukazuje na veřejnosti. O vztahu, který má se svými čtenáři. Nebo třeba o tom, proč se rozhodl se svými knihami expandovat na Západ a opustit tak rodnou půdu Japonska.
Kniha je to fajn, chvilkami to bylo takové odbornější a nečetlo se to tak hladce, ale když to vezmu kolem a kolem, tak se mi kniha líbila. Bylo fajn dozvědět se o svém oblíbeném autorovi zase něco víc!