Angie_Missfit komentáře u knih

Čtivá kniha o síle vůle, cti a hrdosti. Myslím,že o samotné lovení ryby jde až v poslední řadě. Důležitými momenty příběhu je právě lidské odhodlání a snaha o překonání sama sebe navzdory všem překážkám. Musím říct,že Stařec a moře není moje nejoblíbenější kniha od Hemingwaye, ale rozhodně je dobrá. Doporučuji ale spíše starším čtenářům,kteří více ocení existenciální přesahy textu.

12 27.03.2019

Moje nejoblíbenější kniha, kterou jsem si ve čtvrté třídě koupila ve školním bazaru a zamilovala si ji na první přečtení. Věčně optimistickou a veselou Annu s hromadou energie a hlavou v oblacích si nejde neoblíbit. Její síla a optimismus při zdolávání nejrůznějších životních nástrah a těžkostí mi vždycky dodávaly odvahu. Všechny postavy jsou skvělé (kromě Cuthbertových hlavně Diana a Gilbert). Kniha mě mnohokrát rozesmála, mnohokrát dojala a jestli si někdy nějaký knižní hrdina zasloužil šťastný konec, byla to právě Anna. Její vnitřní svět a fantazie jsou úžasné a vždycky mě fascinovalo, že i v pro nás "upjatém" 19. století se našla autorka, která dokázala tak krásně popsat nekonvenčního a svobodného ducha malého děvčátka, z něhož později vyrostla stejně úžasná, svéhlavá a silná mladá žena, kterou ideály nikdy neopustily. Ta kniha je moje srdcovka. Opravdu doporučuji.

11 27.03.2019

Dvě hvězdičky za vtipné pasáže, které výmluvně ukazovaly, jak se v řadě situací skutečně většina lidí chová "jako idiot" . Pobavily mě a souhlasně jsem kývala. Nutno však přiznat, že to je asi tak všechno. I když jsem to čekala, kniha nepřináší vůbec nic objevného, jde jen o přežvýkání stokrát omletých frází, jen tentokrát v trochu "drsnějším" kabátku od Wingeta, který "se s tím teda nepáře".
Vadil mi ten trochu lobotomický americký styl à la: "Sedněte si. Sedněte si právě teď. Zamyslete se. Vezměte si papír a tužku. Na papír napište všechno, čeho byste chtěli dosáhnout. Udělejte to hned. Pročtěte si body. Jak se cítíte?" Možná je to jen můj osobní problém, ale tenhle způsob, kdy si všechno pěkně sepíšeme na papírek, případně si vyrobíme graf, pokreslíme zvýrazňovači a najednou nám všechno začne dávat smysl, mi vůbec nesedí. V tomto duchu je koncipována celá kniha a musím říct, že mi to dost lezlo krkem.
Líbí se mi, že se autor nepovyšuje nad čtenáře a popisuje své mnohé životní karamboly a "idiotské chování". Líbí se mi jasná označení a v mnoha ohledech ošklivá a nepřikrášlená pravda. Ale na druhou stranu je třeba říct, že Winget je ve své knize zaměřen extrémně materiálně. Peníze pro něj znamenají úspěch a automatické štěstí. Duchovnějších poloh se v knize moc nedočkáme. Škoda, možná by z toho vylezlo něco zajímavého.
Musím se přiznat, že při čtení knihy mi nejednou vytanulo na mysl, čím by se dnes asi autor živil, kdyby lidé neplatili nejrůznější kouče a podobné autory za to, aby jim připomínali ty nejbanálnější skutečnosti a radili, že je výhodnější "nebýt idiot". Tato kniha byla mým dalším pokusem vniknout do motivační literatury, a opět se nevydařil, i když to nebylo tak bolestné jako u některých jiných knih. Asi to skutečně není můj šálek čaje, nicméně kvituji, že je Winget alespoň vtipný a nebojí se některé věci pojmenovat pravými jmény. Za mě tedy 2,5.

1 27.03.2019

Čtivá, lehká a svižná kniha. Zajímavý koncept. Některé pasáže se mi moc líbily, popis domu a jeho technologií působily mrazivě. Psychologie postav slušná. Jen škoda toho konce, který mě trochu zklamal. To částečné „prohlédnutí“ obsedantně kompulzivního zásadového génia/blázna mi nepřišlo moc pravděpodobné a celkově ten konec vyšuměl trochu do ztracena, ale jinak dobrý. Ideální na dovolenou nebo ke krácení času v MHD.

1 27.03.2019

Film jsem neviděla, ale myslím, že prostě nemůže být lepší, než kniha, protože mi přišla jako přesně ten typ, co by se špatně filmoval. Obsahuje dlouhé vnitřní monology, myšlenkové pochody, odkrývá minulost hrdinů a jejich tehdejší i nynější pocity, což se u filmů s takovou knižní předlohou většinou dobře natočit nepodaří (i když výjimky by se našly). Ale zpět ke knize. Přesně takhle si představuji nenáročný román, do nějž se člověk snadno začte, nebude se chtít odtrhnout a bude zvědavý, jak to dopadne. Dobrá psychologie postav, i když jsem posledních X stran už měla silné tušení, jak to dopadne (a pak mě to tedy moc nepřekvapilo), ale abych byla fér, chvíli mě kniha skutečně udržovala v napětí, což jsem (vzhledem k tomu, že jsem vyrůstala na všech těch kriminálkách, co chodily odpoledne v televizi, a jsem tedy trénovaná v hádání, kdo je vrah) ocenila. Rachel si přes všechno získala mé sympatie svou přirozeností a vlastně i neschopností cokoli předstírat. Ještě teď na knihu myslím, i když už je to chvíle, co jsem ji četla, což se nestává pokaždé, takže mohu doporučit. Obzvlášť pokud máte rádi rozplétání záhad a skládání mozaiky, jak to vlastně všechno bylo.

5 27.03.2019

Fascinující kniha z pera génia Michela Foucaulta se zabývá proměnou trestání a uplatňování moci nad jedincem v čase. Celou dobu na mě působila velmi naléhavě, neustále mě nutila k zamyšlení a uvědomování si mrazivých kontextů sdělovaného. Jedna z pro mě nejzajímavějších pasáží pojednává o Benthamově Panoptikonu – dokonalém vězeňském systému, kde může být trestanec kdykoli sledován někým, koho on vidět nemůže. Foucault téma rozvíjí úvahami o nerovném vztahu jedince a moci, která se spolu s modernizací společenského uspořádání stává stále abstraktnější, dezindividualizovanější, decentralizovanější…a tím děsivější. V konečném důsledku je jedinec nucen o sobě poskytovat obrovské množství informací nejrůznějším subjektům, aniž by přitom věděl cokoli o těch, kdo jeho data znají a spravují. Ten "někdo" pak nad ním může kdykoli moc získanou z tohoto "vědomí" uplatnit a posílit jedincovu roli "podřízeného". Skvělé dílo s obrovskými přesahy, které v kontextu dnešní doby vyznívá velmi aktuálně a znepokojivě.
Obdivuji autorův styl uvažování a psaní a jsem ráda, že do knihy zpracoval tak velké množství dobových materiálů, díky nimž se tak kniha stává propracovaným svědectvím nejen o zrodu moderních věznic a způsobech trestání, ale i o lidské psychice a vztazích. Kniha je přímo nacpaná velkými myšlenkami vybroušenými k dokonalosti. Úžasný a silný zážitek.

5 13.02.2019

"Jaký je to vlastně prostor, který odděluje člověka od jeho bližních a činí ho osamělým? Jsme většinou opuštěnější, když vyjdeme mezi lidi, než když zůstaneme ve svém soukromí". Tušila jsem, že mi Walden sedne - a taky že ano! Velmi zajímavé úvahy a trefné postřehy v mnohém svérázného H.D.Thoreaua spolu s popisem významné životní etapy v rámci jedné knihy. Nejvíc se mi líbil autorův zápal a pevnost vlastních názorů, které hrdě čtenáři předkládá. Jde si za svou ideou prostého života a neohlíží se na nic jiného. V samotě nachází úlevu a skutečnou svobodu v tom nejryzejším smyslu slova. Text je nabitý myšlenkami a postřehy a střídá se v něm mnoho rovin - lyrické popisy přírody, vyprávění o lidech, praktické líčení práce kolem chaty i hlubší úvahy o životě a jeho smyslu - to vše v jednom celku, který se tak jeví jako velmi hutný. Díky tomu bych knihu zařadila mezi náročnější, jelikož vyžaduje plné soustředění čtenáře. Výsledek však stojí za to. Souhlasím s tím, že je až děsivé, jak aktuálně kniha vyznívá, co do pohledu na materiálno a krátkozraké hromadění věcí, či názorů na civilizaci a její "dusivost" (předpokládám, že z dnešního stavu by se chudák Thoureau úplně osypal). Z celého srdce doporučuji a jdu si koupit motyku k obdělávání políčka sójových bobů.

6 29.01.2019

Po přečtení musím konstatovat, že zřejmě nejsem cílová skupina, pro kterou byla tato kniha napsána. Není špatná, ale chvílemi mě masivně nudila, protože se určité dějové sekvence objevovaly pořád dokola. Hlavní hrdinka byla zvláštním způsobem odtažitá, na svůj věk tak trochu suchá lípa, do níž jsem se prostě nedokázala vcítit. Místy to bylo dost přeslazené a naivní a přiznávám se - u některých pasáží jsem se ironicky ušklíbala! :-)
Přestože příběh byl docela dobře postavený a bylo tam pár zajímavých myšlenek, celé mi to přišlo trochu povrchní a ploché. Je mi tedy líto, kniha pro mě spadá do vlkodlačího teenage průměru a zázrak se tentokrát nekoná.

1 21.01.2019

Krásná komiksová kniha. Jako dítě mě samozřejmě bavila Záhada hlavolamu a Stínadla se bouří. Zajímavé byly i další komiksy jako indiánský Pim a Red a Modrá rokle (k níž jsem si musela dorůst, abych ocenila kvalitu výtvarného ztvárnění - jako malé se mi Saudkovy ilustrace moc nelíbily) ale ze všeho nejvíc mě brala Chata v jezerní kotlině. V porovnání s komiksovou knihou čistě o Rychlých šípech dávám o jednu hvězdu méně, ale jen proto, že samostatná kniha plná ilustrací o "Rychlošípácích" je prostě top a těžko se jí konkuruje :-). Rozhodně za schraňování v knihovně stojí obě knihy a jsem moc ráda, že je mám. Hrdě obě uschovám pro budoucí generace :-).

2 13.01.2019

Mnohokrát jsem četla knížku, ale komiks se mi prostě líbil víc. Překrásné ilustrace plné jasných barev s citem pro detail vidím před očima dodnes. Vzpomínám si, jak jsem prožívala spolu s Pavlem vzrušení spojené s objevem kotliny, líbilo se mi hluboké přátelství hlavních hrdinů a taky jsem se hrozně bála Derneta! :-) Ten komiks je prostě špička, příběh o přátelství s nádechem tajemna (a nechybí příroda), přesně, jak to mám u Foglara ráda. Doporučuji!

1 13.01.2019

Zajímavá kniha, která se zcela vážně zaobírá popisem míst v severní Anglii, kde dochází k podivným jevům a lidově řečeno tam prostě "straší". Autorka provází čtenáře pečlivě jedním místem za druhým, vyptává se místních, zkoumá, popisuje a poodhaluje čtenáři často brutální historii tajemných hradů, hotelů i hospod společně s nevysvětlitelnými jevy, k nimž zde dochází. Na konci každé kapitoly nechybí informace o otevírací době jednotlivých míst a kontakt na správce. Ta tajemná atmosféra sychravého severu na mě z téhle knížky úplně sálala a v podvečer s hrnkem dobrého čaje v ruce mě to prostě vážně bavilo. Během čtení jsem si nejednou představila, jak se do severní Anglie vydám s knihou v batůžku jakožto mým průvodcem :-). Doporučuji.

1 13.01.2019

Autor Líného učitele Robert Čapek má podle mého názoru velkou výhodu v tom, že umí psát čtivě a poutavě. Nebere si servítky a jasně pojmenovává hlavní nešvary českého školství. Nechybí ani palba do vlastních řad (ale to je v pořádku - naprosto souhlasím s tím, že ve školství se bohužel pohybuje řada lidí, kteří tam nemají co dělat). A hlavně: přináší praktické postupy, ke kterým se za roky života ve školství dopracoval, a předkládá tak čtenáři svou vizi moderního (líného) učitele, který má rád svou práci a své žáky (a ti zase jeho). Kniha se dobře četla a vsadím se, že v nejednom učiteli probudila revolučního ducha. Sama jsem souhlasně kývala skoro u každé druhé věty. Bohužel při srážce se smutnou realitou českého školství uhasíná plamen pochodně leckterému pedagogickému bojovníkovi za lepší zítřky. Ostatně i Čapek uznává, že moderní učitel to nemá snadné a mnoho lidí ve školství (a nejvíc stát samotný) není na novátorský přístup připraven a lenivě si rochní ve starých pořádcích. Učitel, který chce učit moderně, je systematicky od svého cíle zrazován a jsou mu do cesty kladeny nejrůznější překážky, ale důležité je vydržet! Kniha představuje příjemnou a potřebnou vzpruhu pro všechny učitele, kteří mají pocit, že jsou ve své snaze osamoceni. Potvrzuje jejich dojem, že "tady něco nehraje" a ukazuje jim, že nejsou sami a jak je důležité nenechat se semlít nepřízní shora, ani laxností vedení či kolegů, protože čím více bude moderních "líných" učitelů, tím lépe pro všechny. Doporučuji každému, kdo se alespoň rámcově ve školství pohybuje a má oči i mysl otevřené.

13 07.01.2019

Moje oblíbená kniha, kterou mě kdysi chtěla máma rozptýlit, když jsem ležela nemocná s chřipkou, a naprosto se jí to povedlo! Příběh mě vtáhl a u některých pasáži (dohadování se Sporákem, piknik s indiány a hlavně cokoli s Kettlovými!) jsem se náramně bavila :-) . Ke knize jsem se po letech vrátila a zase si ji užila jako svěží, milé čtení. Hlavní hrdinka, zvyklá na velkou rodinu a komfort, se s manželem odstěhuje na pustou farmu uprostřed lesů a pak se osobitým stylem sžívá se svým novým domovem v zapadákově, kde dávají lišky dobrou noc. Betty jsem si hned zamilovala, moc mě bavilo její sebeironické vyprávění, celkem netypické pro dobu, kdy žila, líčení trampot spojených s DIY přístupem k problémům na farmě i sarkastické poznámky na účet nadšeného manžela. Z knihy jsem si odnesla několik následujících postřehů: 1. Žena toho vydrží hrozně moc 2. Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř 3. Věci se nejlépe učí za pochodu 4. Vždycky, když se něco podělá, musí to člověk nakonec zvládnout sám 5. Murhpyho zákony jsou věčné 6. S humorem jde všechno líp. :-)
Tahle kniha mě zkrátka baví a vždycky žasnu nad tím, jak to my, holky 21 .století, máme oproti našim prababičkám v domácnosti jednoduché. I další knihy od autorky se mi líbily a láskyplně je hýčkám v knihovničce. Za Vejce dávám bez váhání 5 hvězd a jen mě mrzí, že Betty MacDonald toho nestihla napsat víc.

18 05.01.2019

Krásný, smutný a romantický příběh o lásce, cti, nepochopení a vzájemném míjení. Verše se čtou skvěle a lze v nich najít spoustu zcela nadčasových momentů a úvah. Román ukazuje každodenní život a zejména mentalitu určitých společenských vrstev v Rusku v 19. století. I když už je to déle, co jsem knihu četla, vzpomínám si zcela živě, jak jsem silně prožívala souboj Oněgina s Lenským a stále doufala, že to nemyslí vážně. Nemohla jsem se odtrhnout a když jsem knihu v melancholickém rozpoložení dočetla, rozčilovala jsem se,že kdyby si to bývali vysvětlili, všechno mohlo být jinak. Ale tahle jistá fatálnost a tragičnost se v ruských klasických dílech objevuje docela často a zkrátka to k nim patří. Hluboce jsem litovala smrti Lenského, skutečného romantického hrdiny, který byl tak čistý a nevinný zabít Oněginem, sobeckým a znuděným povalečem, který celou situaci svou lehkomyslností způsobil a ublížil tak hned několika lidem. Závěr byl fenomenální a některé verše z překrásných dopisů si pamatuji dodnes. Puškin napsal úžasný román, který se právem řadí mezi největší díla světové literatury.

9 05.01.2019

Něžná lyrika oslavující sílu a krásu přírody. Oceňuji bilingvní vydání a celkově doporučuji každému, kdo má rád poezii a přírodu zároveň.

04.01.2019

Velmi silná kniha, která na mě mocně zapůsobila, a nejednou se mi při jejím čtení stáhl žaludek. Příběh zrekonstruovaný z výpovědí mladé narkomanky Christiane je natolik syrový a sugestivní, že se čte jedním dechem a čtenář od první chvíle prožívá spolu s hlavní hrdinkou postupný a neodvratný pád na samé dno propasti jménem drogová závislost. Text doplňuje i několik fotografií, které dokreslují pocit děsivé reálnosti popisovaného. Christiane je ukázková antihrdinka, která se do problémů dostala sama vlastní hloupostí a postupně ničila nejen sebe, ale i druhé, a přesto jsem s ní soucítila, rozuměla řadě jejích pocitů a fandila jí, aby nad svou závislostí vyhrála. Její příběh je strašně drsný a smutný, ale myslím, že by si ho měl přečíst každý teenager, který někdy na drogy jen pomyslel. Jako názorná ukázka, kam až drogy mohou člověka dostat, funguje podle mě mnohem lépe a účinněji, než nudné televizní dokumenty o drogách, které nám pouštěli ve škole. Kniha má hrdé místo v mé knihovně. Velmi doporučuji.

7 04.01.2019

Tuhle naprosto báječnou knihu jsem jako malá holka našla pod vánočním stromečkem a od té doby už jsem ji přečetla tolikrát, až se divím, že obrázky ještě nevybledly. Střežím ji ve své knihovně jako vzácný poklad a těším se, až si ji jednou budu číst s dětmi. Úžasné dobrodružné příběhy o partě kluků, kteří jsou čest a správnost sama, mě bavily tak, že jsem jako dítě zoufale chtěla patřit do podobného klubu. Jejich dobrodružné výpravy dodnes lákají k tomu, aby si člověk v pátek večer sbalil krosnu a vyrazil na víkend do přírody. Pro děti nechybí ani poučný morální kodex (který v dospělosti někdy působí úsměvně, ale stále mile) a když k tomu ještě připočteme vtipné Bratrstvo kočičí pracky a nádech tajemna, které některé příběhy mají, získáme esenci dokonalosti. Nesmím také opomenout úžasné ilustrace (ať už od Jana Fischera nebo obou Čermáků) které příběhy posunují ještě o laťku výš. Pro mě jedna z naprostých srdcovek.

9 04.01.2019

Vážně nechápu, že tenhle paskvil někoho baví, nebo že to snad nedejbože někomu připadá vzrušující čtení! Víc sexy je i můj nákupní seznam. Padesát odstínů šedi je naprosto vyprázdněná a přeslazená pseudoromance zoufale tlačící na efekt bez špetky logiky a smyslu. Věřím, že může potěšit osamělé ženy, které si už ani nepamatují, kdy na ně sáhla cizí ruka. Stejně tak si umím představit, že se u ní budou stydlivě hihňat holky, pro které je slovo sex tabu. Ale pro mě to bylo utrpení takového kalibru, že dočíst knihu se jevilo jako nesplnitelný úkol. O literární úrovni snad není třeba se vůbec zmiňovat, je to ta nejpokleslejší červená knihovna, ještě o level níž než paperbackové harlekýnky ze zaprášené trafiky u nádraží. Hlavní hrdinka je blbka po lobotomii a celou dobu na mě působila jako velmi otravný faktor. Musím uznat, že kniha měla skvělé PR a pokud si ji někdo koupil kvůli tomu, že chtěl zažít pořádnou knižní dávku erotické chlípnosti, věřím, že byl zklamán. Sexuální pasáže pro mě byly dost nuda, takové nafouknuté nic v rádoby sadomaso obale, z nějž se nakonec vyklubala upocená romantika. Vata, která vyplňuje zbytek knihy, je snad ještě nudnější, zoufale tupá a přeslazená. Na tohle prostě asi vážně nejsem, ještě teď protáčím oči, jen si na to vzpomenu.

13 04.01.2019

Díky, to bylo dobrodrůžo! Krásné a napínavé počteníčko z pera jednoho z největších spisovatelských frajerů mého srdce, Stephena Kinga, na jehož románech a povídkách jsem vyrůstala. I když ho mám hrozně ráda, snažím se k němu nebýt nekritická - i mistr tesař se někdy utne a několik jeho knih mě zas tolik nebavilo. Naštěstí to ani zdaleka není případ této knihy!
King od první strany pečlivě buduje parádní atmosféru, která čtenáře vtáhne do děje dřív, než stačí říct „Mercedes“. Mistrně si hraje s nervy a city čtenáře (alespoň s mými se mu to povedlo) a předkládá nám komplexní sondy do myšlenek stárnoucího detektiva i nebezpečného vraha, se všemi světlými i temnými momenty. Právě moje schizofrenní city vůči Bradymu mě při čtení hodně bavily. Je jasné, že je to vyšinutý a naprostý záporák, krystalické zlo v čistém bílém tričku a s úsměvem na rtech. A přesto mi ho v některých momentech bylo líto, nebo jsem ho dokonce chápala. V sympatičnosti však samozřejmě na celé čáře vítězí Bill Hodges spolu se svou nezdolnou touhou potrestat zlo a střihnout si na prahu stáří ještě svého posledního detektivního sólokrapra jako důkaz, že zatím zdaleka nepatří do starého železa. Právě dokonalé vykreslení děje zabíhající až do úplných detailů umožňuje čtenáři stát se v duchu režisérem filmu Mr. Mercedes, napjatě ho sledovat a čekat, co přijde, zatímco atmosféra pomalu houstne a srdce buší stále rychleji. Tak skvělou gradaci a bombastické finále (haha) jsem už delší dobu v knize nezažila. Je tedy nad slunce jasné, že Kingovi detektivka sedí. Na 100% doporučuji.

8 03.01.2019

Milá a laskavá kniha, která zahřeje u srdce menší i větší čtenáře. V dětství jsem ji chápala spíš jako pohádku a moc se mi líbily princovy výlety na jiné planety. Nejvíc jsem na knize oceňovala (a oceňuji i dnes) znázornění rozdílů mezi bezelstným a hravým dětským vnímáním a světem dospělých, v jejichž duších stále někde dřímá malé dítě, ale pro všechnu práci a starosti na ně zapomněli. Tento "střet realit" je přitom čtenáři předložen nenásilně, prostřednictvím miloučkého příběhu, v němž je zpodobněno mnoho lidských vlastností i pocitů, kterými si občas procházíme bez ohledu na to, jak staří nebo mladí jsme. Musím uznat, že příběh obsahuje jisté filosofické přesahy, ale podle mého názoru nejsou zas tak hluboké a v takové míře, jak to někdy na základě nadšených komentářů a masového „vzývání“ knihy vypadá. Trochu se mi zdá, že poslední dobou došlo ke „znovuobjevení“ Malého prince a je tak nějak v módě se tvářit, že nám jeho přečtení změnilo život a jak strašně je kniha hluboká a geniální. Ano, je to krásná a moudrá kniha, v níž si najde svoje malé dítě, dospělý i stařec, a pro každého z nich bude její krása spočívat v něčem trochu jiném, ale tím to alespoň pro mě končí. V každém případě se jedná o knihu, která by neměla chybět v osobní knihovničce a minimálně za jedno přečtení rozhodně stojí.

10 03.01.2019