Anežka010101 komentáře u knih

Nádherná kniha. Sice je rozsahem velmi kratinká, zato však každá věta září jako drahokam na nebi. Po jejím přečtení jsem si napsala seznam lidí v rodině, ke kterým se začnu chovat lépe. Navštěvovala bych svého dědu častěji, kdybych věděla, že umře tak brzy? Co mi říkal, o čem jsme se bavili, když jsem s ním mluvila naposled? Bylo mi patnáct a jemu 71 let. Umřel náhle, v plné síle a já u toho nebyla. Neobjala jsem ho.
V této knize je ve hře ztráta paměti a situace je opravdu děsivá. Přesto i tam Fredrik nacpal krásu a naději. Rozhodně jedna z jeho zatím nejsilnějších knih: nebo spíše taková kniha, která osloví úplně každého a to velmi hluboko: sevře nám srdce. Kam se hrabe Medvědín. ( ač i ten mám moc ráda). Tento minipříběh mě ohromil.

Fredrika považuji za jednoho ze tří nejlepších žijících autorů. Měla jsem tu čest se s ním setkat na začátku jeho kariéry na jedné besedě o knihách: je to nesmírně milý, empatický člověk, který ovládá předávat dál příběhy hned několika úchvatných světů, ve kterých evidentně žije.

23 01.04.2023

Krásný, prostý příběh. Inspirativní. Není to úplně typ knihy, která by mne vtáhnula od začátku do konce. Je tak nějak vhodné si ji přečíst naráz, bez rušení vnějšími vlivy. To se mi poprvé nepodařilo. Napodruhé už jsem ji přečetla úplně naráz a v klidu. Ohromilo mě při druhém čtení poselství, které je mimořádně silné: vytrvalosti se lze naučit, dokáže to kdokoli. Stačí se odhodlat začít. Teď. Každý může přispět ke kráse krajiny, ve které žije. Každý může být Stvořitelem. Čtete-li knihu v klidu a pohodě, vyvolá Vám před očima dokonalý obraz. Četlo se vlastně lehce: jako by člověk pozoroval malíře a jeho tahy štětcem.

Merlin Sheldrake, biolog, specialista na mykorhizu ekolog, badatel a spisovatel, filozof a člověk otevřené mysli. S nadšením pragmatického vědce zkoumal houby, ty tajemné metabolické čaroděje, pro které nelze dosud jednoznačně najít tu správnou taxonomickou škatulku. V tropických lesích Panamy zkoušel přijít na kloub otázce, jak přesně spolupracují houby se svým okolím. Kdo vlastně podporuje koho a kdo koho ovládá? Jak funguje spolupráce hub s okolím? Jak ovlivnily a jak ovlivní houby náš život? Jak houby přemýšlí a co to pro nás, lidstvo znamená?

Kdo čeká nějaký bláznivý, složitý vědecký model, bude opravdu překvapen. Merlinovi Sheldrakeovi se na stranách jediné knihy podařilo vybudovat logický vědecký konstrukt, podpořený jednak vědeckou prací biologa a filozofa, zároveň Vás vtáhne do děje jednoho z nejzajímavějších dobrodružství.
Shromáždil zde jak fakta, tak závěry svých výzkumů z oblastí různých vědních disciplín. Dalším bonusem je, že je velmi talentovaný vypravěč, takže si jeho dílo nezadá s opravdu dobrodružnou fantasy nebo sci-fi. Ačkoli jeho sci-fi vůbec není fikce, jen Sheldrakeův pohled do světa hub je tak neotřelý, že nás často překvapí. Při četbě jsem se skvěle bavila. Četla jsem rovnou dvakrát po sobě, protože těch informací je tam opravdu kvantum.

Po knihách Petera Wohllebena patří knihy Sheldraka k těm, ke kterým se budu stále vracet.
Skvěle jsem se bavila.

Autor o svém vlastním očekávání, které by kniha měla čtenářům přinést:
Evoluce, ekosystémy, individualita, inteligence, život nic z toho není tak úplně tím, za co to považujeme. Upřímně doufám, že toto dílo zpochybní vaše zažité pravdy, stejně jako houby zpochybnily ty mé.

15 25.03.2023

Gustav si sám vybere, vymaže své staré já, aby získal...dokonalou krásu. Ta jeho odvaha je imponujíci. Každý člověk se touží v nějakém ohledu dotknout dokonalosti. Každý z nás hledá své náplnění jinak. Životní krize prověřuje možná mravní sílu, možná celý smysl existence. Umíme si jistě představit to pokušení, okouzlil- li ho dokonaly obraz mladi, sily, energie..Navíc Giustav ze svého prázdného života nemá co ztratit, snad jen život samotný? Zápletka je celkem triviálni. Zato ta atmosféra! Mann je mistr metafory a v tomto díle se opravdu dorknul nebe i pekla. Úžasná kniha.

13 07.04.2023

Krásná kniha.Pro všechny věkové kategorie.Přečetli jsme ji s dětmi asi čtyřikrát zatím.Annu bychom rádi pribrali do naší velké rodiny.

9 19.10.2023

Tak obecně nerada čtu navodné knihy, rady a knihy, kdy si autor mysli, že zna problém dokonale. Ale už po pár stranách mi došlo, že Machiavelli musel vynikat ve své době jak intelektem, tak úsudkem. Moc se mi líbilo, jak přimo pojmenována dané situace pravými jmény, to už se dnes moc nevidí.Dnesni hraná hyperkorektnost by mu asi svazala ruce. Je to velmi nadčasové, svěží dílko a s úvahami i po 500letech platnými.Obdivuhodné.Myslim, že autor nebyl.nekritický nebo samolibý ( jak.mnozi jeho soucasnici o nem psali, naopak, byl upřímný.Uprimnost se trestá v každé době;-))

9 21.04.2023

Jedna z nejkrásnějších jeho knih. Nádherné zachycení světa zdecimovaného dvěma válkami. Jako Zweig to myslím dosud nedokázal nikdo popsat tak sugestivně.

9 12.04.2023

Můj oblíbený, nadčasový a skvělý učitel občanské neposlušnosti. A hlavně to byl inspirativní vizionář, který praktickým návodem a hlavně OSOBNÍM PŘÍKLADEM poukázal na to, že snížíme-li své potřeby, zbyde nám čas pro nás samé: budeme mít to nejcennější: volný čas!

Kniha se místy nečte úplně lehce, uznávám. Přesto pokud bych měla do konce života číst už jen pět knih, tato by mezi nimi rozhodně nechyběla. Čas od času, asi každých pět let si přečtu nějaký úsek z knihy znovu, pokaždé objevím něco zajímavého.


"Pokud se však omezíme na knihy, třebaže na ty nejvybranější a nejklasičtější, čteme je v jazycích, jež jsou jen vyjadřovacím prostředkem a mají jen místní význam, takže upadáme v nebezpečí, že zapomeneme řeč, kterou mluví věci a události přímo bez metafor a která jedině je bohatá a klasická. Mnohé z toho je k vidění, ale mála si všímáme. Paprsků pronikajících okenicí už nikdo nedbá, když se okenice otevře dokořán. Žádná metoda ani nauka nemůže odstranit nutnost být stále na stráži. Čím jsou všechny přednášky o historii a filozofii a básnictví, čím je nejlepší společnost nebo nejpodivuhodnější životní rutina proti nauce, jak se umět vždy správně dívat na to co je zde k vidění? chceš být jen čtoucím, učícím se, a nebo také vidoucím? Čti svůj osud, pohlédni před sebe a kráčej vpřed do budoucnosti!"

9 08.04.2023

Dokonalý a přesvědčivý formát, tyhle povídky...krásně jdoucí po sobě a vykreslující črtami to, co v mnoha náročných, objemných románech bylo jen tehdy zachyceno, popsal-li autor tuny papíru. Vyjádřit historii jedné rodiny formou sedmi povídek: úžasné. Ač jde o rodinu fiktivní, autorka dokázala oživit obrazy osudů na pozadí bouřlivého dvacátého století, století dvou válek, převratů, holocaustu, normalizace, a podat tak další svědectví o lidské brutalitě, neschopnosti poučit se z historie.

8 06.04.2023

Omamný koktejl linií příběhů prvních dvaceti let dvacátého století v Americe, NY. Pro mne, která ráda sleduji kořeny svých oblíbených amerických spisovatelů s kořeny v Itálii, Arménii, Německu, Británii, Irsku, Rusku...pro mě byl hodně zajímavou sondou do života rodin přistěhovalců. Pozlátko konjuktury a všudypřítomná bída....a samozřejmě osudy tří rodin, skvělé. Obdivuji autora, že dokázal vše tak propojit, ale zároveň držet dějové linie čisté, bez chaosu. Doctorow je prostě geniální vypravěč. A ten shluk jakoby až bulvárních informací, maskujících ve skutečnosti analýzu tehdejší společnosti, kde drobní stateční lidé z mnoha zemí začínali nový život a střetávají se s hochštaplery, mafiány i naopak s dobrodinci..úžasné. Divoký běh děje, taktak jsem s ním držela krok to je prostě dokonalé.

7 08.04.2023

Skvělá zábava od začátku do konce. Opět se žádá mnoho práce od čtenáře. Není to odpočinková kniha. Naopak. Asi každý víme, že vězení si ve svém životě stavíme sami. Jak z něj ven? O tom ta kniha je hlavně. A tentokrát mě uchvátilo velké množství postav a charakterů, brilantní- vyvažuje to myslím složitější strukturu textu. A smysl pro humor autor nezapře.

7 02.04.2023

(SPOILER) Suzanne Simardová
Hledání mateřského stromu

Kniha v knize a les v srdci. Tak mi kniha přijde: jako pocta životu v lesích, v přírodě.
Kniha překvapivě není určena výhradně těm, kdo vyhledávají knihy o přírodě. Jde o mnohovrstevnatý autobiografický román protkaný literaturou odbornější, faktickou, jde také o strhující manifest života. Život se v díle ozývá, klepe nám na rameno. Ačkoli to asi autorka neměla v plánu, na konci knihy si čtenář prostě musí uvolnit sevřené pěsti a vytřepat chmury z hlavy, nejlépe pěknou svižnou procházkou. Držela jsem jí pěsti celou tu dobu. A po dvojím dočtení a průběžném poslechu přikoupené audioknihy, se i já zamýšlím, jak zachránit les u nás za chalupou. Jak my hospodaříme s lesy? Co děti našich dětí, budou moci taky běhat po lese jako já?
Jakmile jsem dočetla zatím kompletní dílo Petera Wohllebena a Propletený život Merlina Sheldrakea a řadu knih Jane Goodallové nemohla jsem minout knihu Suzanne Simardové bez povšimnutí. Jsem ráda, že jsem knihu našla a postupně se do ní začetla. Setkání se světem autorky mi vnuklo řadu myšlenek a nápadů k dalšímu studiu.
Všem výše zmíněným autorům je společná jedna věc: to, o čem se v jejich knihách dočteme, to je jejich životním posláním. Proto jejich knihy dobře fungují. Přesně to je i náplní a kouzlem této knihy. Je to kniha velmi rozsáhlá a obsahuje mnoho popisů vědeckých bádání, zachycuje významnou část Suzanne od dob studií (s nějakými krásnými probleskujícími odkazy i na dětství prožité v lesích Britské Kolumbie. Její rodný dům ve městě Nelson, ale i domy obou jejích babiček a dědů se nachází právě v kraji nejkrásnějších lesů na světě.). V jejím rodu se to hemží jak opravdovými dřevorubci, tak velmi skutečnými kovboji. Každý člen v rodině je lyžařem, hospodářem, horalem: autonomní a životaschopnou jednotkou. I její bratr Kelly je (byl) dřevorubec. Britská Kolumbie má krásné latinské motto: Splendor sine occasu (Nádhera bez konce). A dokumentem této nesmírné krásy je také tato kniha.

Ať už vás ekologie děsí nebo naopak zajímá, jakmile se do knihy začtete, rozhodně ji neodložíte. Nejde jen o další knihu na ekologické téma, nejde jen o popularizaci vědeckých poznání nebo o zmapování boje kanadské lesní ekoložky a bioložky s větrnými mlýny politiky lesní zprávy. Je to hlavně příběh silné a hlavně velmi, velmi odvážné ženy.

Krom detailního popisu vývoje jejích bádání na poli wood wide web (lesní internet), který se zaměřuje na to, jak spolu celý lesní (potažmo přírodní) ekosystém spolupracuje, můžeme sledovat také její úžasný osobní vývoj jako laborantky, vědkyně, badatelky, dívky, studentky, dospělé ženy, milenky, matky dvou dcer, dcery svojí vlastní tvrdohlavé matky, manželky, pacientky a také bojovnice s těžkou chorobou, přítelkyně a hlavně Suzanne. Té Suzanne, co si něco usmyslí, načrtne si cestu, udělá si plán a jde za svým cíle Té Suzanne, kterou prostě musím obdivovat. I přes její chyby, naivitu a určitou váhavost na počátku její cesty vědkyně. Naopak-díky těmto „slabinám“ jsem si ji zamilovala ještě více, neboť ji to činí více smrtelnicí, která všem posílá jasnou zprávu o tom, že když ona dokázala tolikrát vstát, dokážeme to rozhodně i my.
Díky podpoře své rodiny a přátel, díky plamenu v srdci a touze zachránit svůj les, svoje douglasky i borovice pokroucené a úžasné břízy i olše. Překoná mnoho překážek a prosadí svůj zpočátku slabý ženský hlas v tehdy ryze mužském oboru. Dokázala (např. ještě v roce 1996! - tedy nedávno) bojovat proti plošnému postřiku stromů herbicidy. Ačkoli riskovala, že ztratí hlas vědkyně, že nezíská další granty na svůj výzkum, nevzdala se. Jak její hlas postupně sílil, získávala odvahu a méně se trápila urážkami a prohrami. Nenechala se odradit.

„Začala jsem tedy podnikat výzkumné výpravy, abych zjistila, kde jsme se tak šeredně spletli, a abych rozlouskla záhadu, proč se krajina sama zahojí, když jí k tomu dáme prostor jak jsem viděla v případě vlastních předků, kteří káceli lehčí rukou. Bylo zvláštní, téměř strašidelné, jak se má práce prolínala s mým osobním životem a splývala s ním tak důvěrně jako prvky ekosystému, které jsem zkoumala.“

6 17.10.2023

Napsat román formou deníku, a ještě o nešťastné lásce, aby o nebyla nuda, to dokázal opravdu jen Gothe.. Roman je nadčasový a čte se opravdu skvéle, bez ohledu na století, kdy byl napsán. A pocity hrdinů jsou tak reálné, jako by to byly city přímo naše. Jedna z top 10 knih, nutnost přečíst si ji: pro všechny čtenáře světa. Jen kvůli lásce tu jsme. A jen málokdo vystihl radost i utrpeni jako Goethe.Přemýšlím, kdo ho kdy překonal...
Myslím, že nikdo.

6 12.04.2023

Temné, ale jemné. "..věrná hlava Medusy." Nečte se snadno, ale stojí rozhodně za přečtení. Mistrovství Bergmana spočívá v tom, že se narodil spisovatelem. Umí dokonale popsat dno duše. Myslím, že vlastně nejlépe ze všech autorů, co znám. Přečtěte si to, už jen proto, že dobrá povídka je vždy silný impuls pro čtenáře: nedovolí nám nezamyslet se nad sebou. Povídka mi vždy přišla vůči románu jako prvotní zamilovanost k nesmrtelné lásce. Je sice obvykle méně trvalá a hrozí jí rozprášení v čase, zatímco dobrý román věky přetrvá; ale pokud je povídka dobrá, překoná toto úskalí, je tak silným impulsem jako pověstný blesk z čistého nebe. A tak Bergman právě píše:

5 21.04.2023

Zatím nejlepší kniha českého autora, kterou jsem letos četla. Obrovské překvapení na českém literárním poli. Přiznávám, bylo pár míst, kdy jsem knihu chtěla hodit do kouta. Ale pak jsem ji přečetla: několikrát.
Nemám ráda spoilery u knih, které mohou a umí překvapit. Proto asi nečtěte anotaci, přečtěte si tu knihu. Je jako droga, jako láska, jako život. Donutí Vás možná revidovat i váš vlastní život, protože každý z nás si něčím prošel, někomu ublížil, nebo někdo ublížil jemu. Většina z nás toužila něčím být, něco dokázat. Většina z nás něco zásadního někdy neovládla, nepodmanila, nedokázala. O tak zásadních otázkách, o tolika archetypech je pošetilé napsat jen jednu knihu- měla by to být aspoň trilogie, abychom v bludišti obrazů a písní nezůstali bezradně uvězněni. Tím, že je to vše jen
v jediné knize, a ještě navíc autor užil více nástrojů, čtení je místy náročné a rozhodně se nečte na jeden zátah snadno. Nádherné básně v próze si zasluhují více času, ne jen letmé čtení. Touha být milován, milována...každý z nás ji má. Čtenář se stává voyerem; jako by to byla jediná cesta, jak se hrdinům přiblížit. Kniha temná jako život sám. Fantaskní prvky faustovského mýtu nazírané přes kaleidoskop poezie. Kaleidoskop chytře nastavených a precizně vybroušených zrcadel. Přesto se za tou vší precizní prací skrývá horoucí srdce.

5 06.04.2023

LLosa je mistr vyprávění.
Doporučuji knihu každému, kdo má chuť se zasmát nad lidským osudem nebo nad smyšlenými historkami bláznivého psavce (ne spisovatele) Pedra Camacha. Myslím, že život píše ty nejbláznivější historky sám. Moc se mi líbilo, jak prokládá vzpomínky na mládí, které neměl tedy rozhodně snadné, smyšlenými linkami. A historie lásky ke starší "tetičce" se mi líbí hodně, je dokonalá. Ze života.

5 06.04.2023

Moje milovaná kniha...už to téma a ta jeho spontaneita zabalená do perfektního hávu slov. Oslavující život, burcující i konejšivá: je tam vše. Kvůli němu a jeho věčnému přepisování vlastní tvorby stojí za to se naučit anglicky.

4 28.09.2023

Kniha s jasným příběhem a nespolehlivým vypravěčem mi učarovala. Přebujelá dějová linka se zdánlivě roztříštěným pohledem do mnoha srdcí proradných a pokryteckých na jedné straně a do duší milujícich a trpících na straně druhé vykresluje nesnadnou cestu k srdci milované osoby a trnitou stezku do srdce vlastního. Čte se poměrně dost obtížně, avšak obraz poskládaný ze střepů i z poměrně matoucích výpovědí nakonec čtenáři poskytne překvapivě ostrý dojem utrpení, marnosti, ale nakonec i lásky samé.

4 30.04.2023

Zeyer je jedním z nejpozoruhodnějších básníků v próze. Jako jsou Němci hrdí na Goetha, měli by být Češi právem hrdí na Zeyera.

Kniha se mi četla dobře a mohu všem doporučit.

Už jen pro vnitřní spor Jana s církví a jeho lásku k Ježíši, pro jeho pocity vyděděnosti z jakékoli společnosti, pro vnitřní rozpor hrdiny, jenž bloumá mezi sny a realitou, řadím autora mezi pravé mistry literatury.

Někoho možná odradí archaický jazyk a styl. Ten já ovšem zbožňuji, v tomto ohledu jsem nekritická, uznávám. Styl je dle mě adekvátním obrazem doby.

Archetypy femme fatale (Pelagie) a čistého, obětujícího se anděla v podobě Cateriny tvoří prostě úžasný ( také milostný náboj děje knihy). Caterina bývá srovnávána s Dantovou Beatricí. To srovnání je příhodné.

Popis lokalit: Praha, Řím, Pošumaví i fiktivní Havranice jsou skvělé: Zeyer hodně cestoval a dokonale své zážitky v knize zúročil.

Je mnoho důvodů, proč si knihu přečíst.

4 26.04.2023

Moc, moc krásná sbírka. Škoda číst o ní. Doporučuji opravdu všem. I těm, kteří poezii obvykle nečtou.

4 18.04.2023