Děti chovatelů slonů

od:

Děti chovatelů slonů

Čtrnáctiletý Peter Fino žije poklidný život se svými dvěma sourozenci a nekonformními rodiči - tatínek je kněz dánské státní církve a maminka neobyčejný technický talent a milovnice hudby. Jednoho dne však oba dospělí bez vysvětlení zmizí a jejich potomci se ocitnou v ústavu, kde je až nezvykle přísně střeží sociální pracovníc... celý text

Čtrnáctiletý Peter Fino žije poklidný život se svými dvěma sourozenci a nekonformními rodiči - tatínek je kněz dánské státní církve a maminka neobyčejný technický talent a milovnice hudby. Jednoho dne však oba dospělí bez vysvětlení zmizí a jejich potomci se ocitnou v ústavu, kde je až nezvykle přísně střeží sociální pracovníci a policisté. Dětem se však podaří krkolomným manévrem uniknout a všechny tři se vydávají po stopách zmizelých rodičů. Peter Hoeg se vrací v plné síle a opět nechává vyniknout své charakteristické znaky - neotřelý jazyk, podněty k přemýšlení, osvěžující humor a strhující děj. méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/13_/136435/deti-chovatelu-slonu-XfM-136435.jpg 3.958
Originální název:

Elefantpassernes børn (2010)

Žánr:
Dobrodružné, Pro děti a mládež
Vydáno:, Argo
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (19)

Přidat komentář
LaCata
22. března

Jestli máš doma stejně jako já Høegův oltář a na něm na čestném místě Cit slečny Smilly pro sníh, tak už jsi asi zjistil, že tam budeš muset udělat místo i pro Děti chovatelů slonů. Čím to asi je, že tyhle dvě jsou pravé diamanty, zatímco všechno mezi tím byly jen svačinky a čekání na Godota? Já nevím, v první osobě psal skoro vždy, ale tady se zase setkávám s těmi vypointovanými krátkými větami začínajícími spojkou, s něžně ironizujícími odstavci a přibyl i jednoduchý, ale docela účinný vzoreček na to, jak udělat vtip.
A teď to téma, z toho takový hledající týpek jako ty zalapá po dechu stejně jako já a vzápětí zaplesá, když zjistí, že jeho nejoblíbenější, i když nevypočitatelný spisovatel se mu právě snaží ukázat cestu. A nebere si při tom na pomoc nikoho menšího, než všechny nejtěžší spirituální váhy, co se jich v historii našlo. Stejně jako já nemáš problém věřit, že jeden malý dánský ostrov dá místo k životu zástupcům všech největších světových náboženství, a zatímco se směješ tomu, že se společně vejdou i do jednoho pohřebáku, já jdu hledat, kde přesně v Kattegatu ten ostrov s podivuhodnou faunou a flórou leží. A přestože se oba právě věnujeme hlubokému vnitřnímu rozvoji, nezapomeneme se těšit z pasáží o jídle, protože je jasné, že většina foodblogerů by v tu ránu mohla jít k Høegovi do učení.
A pak ta horečka opadne, ty se probereš, převlečeš zpocené pyžamo a než na tebe za tři čtyři roky přijde recidiva, s rozechvěním vyhlížíš třicátý červen, kdy má v češtině vyjít další høegovka (a ty ses za ty roky pořád nenaučil dánsky), a nevíš, jestli to bude zase další briliant, nebo jen kamínek do počtu, a jestli jsi to zrovna ty, kdo by měl o něčem takovém rozhodovat.

edita.g
10. února

V knížce je všeho moc. Moc slov a vět na jeden nápad, moc vysvětlování, moc vtipných přirovnání za každou cenu.

Iljaajli
31. ledna

Vtipná a čtivá knížka z prostředí lidí, kteří jsou tak báječní, moderní a emancipovaní, až se z toho může středoevropanovi udělat drobátko šoufl. Takže kromě zábavného počtení je to i milá exkurze do současné skandinávské kultury a já jsem upřímně rád, že u nás na vsi řešíme přízemnější témata a tak to doufám i zůstane. 60%

Toffee
30.12.2016

Vidím to podobně - slečna Smilla byla výborná, čtivá a zajímavá, ale cokoli dalšího jsem od něj zkusila, bylo zklamáním. I Děti chovatelů slonů byly prostě divný.

jozka_II
09.01.2016

Nevim, po slecne Smilly, ktera se mi libila porad nevim co s dalsimi dily. Jak tohle, tak Tichou divku proste nemuzu stravit. Nerikam, ze je spatna. Jen proste nejak nejsem na stejne vlne. Pripada mi to, jako bych cetl pod vlivem nejake tripismenne latky nebo houbicek. Dej se vselijak prebarvuje, ohyba a utika a zase se vraci. Nevim, treba k tomu jednou dospeju.

mehilainen
26.04.2015

Jako oddechovka mě to moc bavilo. Jen mě šíleně rozčilovaly ty příšerné, kostrbaté překlady jmen.

Olia
27.01.2015

Mně se kniha líbila moc, parádní absurdní humor, ten co mám ráda.. oba mladí měli úžasný postřeh a schopnost dostat se pod kůži životu.. velká sranda na jedné straně, na druhé hluboké myšlenky o osobní svobodě viz třeba Dveře nebo Moře možností.. opravdu pohnutě jsem četla pár posledních stránek o ostrůvcích osamělosti.. sama si pamatuju podobné pocity z dob dospívání, když se kolem mě měnily mé dosavadní jistoty.. mám tam záložku a budu se sem určitě vracet..
Knížka je to úplně jiná než Smilly, ale rozhodně o nic horší!

Blanice
04.01.2015

Kniha mi připomíná bludiště, Peter se ve vyprávění vydává do různých odboček a děj se tedy posouvá dopředu jen velmi zvolna. Když kapitola začíná slovy: " Na tomhle místě, než budu o těchto událostech pokračovat, musím vysvětlit..." - a už jsem měla husí kůži. Jenže často na konci takových slepých cestiček čeká sranda, třeba jak Tilte zavírala do rakve důvěřivé oběti za účelem spirituální zkušenosti a Peter to vylepšil MP3 přehrávačem s Tibetskou knihou mrtvých na 2/3 rychlost. Nebo jak na ostrově Fino vydali informační brožuru, kterou vylepšili fotkama papoušků, anakondy, varana, orchidejí a na ostrov se hrnuli turisté v očekávání subtropického ráje ve Skandinávii.
A pod tím vším se line rodinná láska mezi sourozenci a k rodičům.

niknikita
28.03.2014

Mám tak trochu rozporuplné pocity a musela jsem si při čtení dělat přestávky. Naprosto shodně s mým názorem se vyjádřila ve svém komentáři "džej", tak bych se nerada opakovala.

Alma-Nacida
15.03.2014

Moc pěkná, vtipná kniha, a hlavně pro mě velké překvapení, jak odlišnou věc může napsat autor tak velice smutné knihy jako je Cit slečny Smily.

Marčullkas
30.01.2014

Mnoho popisů, jmen, komolení jmen, chvilkama jsem měla dojem, že je to plácání příběhu, ale přesto hodnotím kladně. Fajn oddechovka u které se nemusí přemýšlet.Mile napsaná pohádka pro dospělé.

Jodie
24.11.2013

Hodně bizarní humor, ale mně kupodivu sedl a bavilo mě to :)

Renava
16.09.2013

Všetko sa točí okolo detí vyrastajúcich na fare s veľmi svojskými rodičmi (otec - kňaz, matka – kutilka, vynálezkyňa a zároveň kostolná organistka), ktorí sa popri svojej oficiálnej pracovnej náplni „okrajovo“ venujú „výrobe zázrakov“....no a tie následne nenápadne implementujú do praxe (rovno vrámci bohoslužieb). Jedného dňa však bez stopy zmiznú. Deti sa rozhodnú pátrať na vlastnú päsť, pretože za zmiznutím šípia nejakú rodičovskú nekalosť, pokus o podvod storočia (nejde o spoiler).

Po nekonečne smutnej „Slečne Smille“ by som od Hoega čakala hocičo, ale určite nie hravé, sviežovtipné dielko s podtónom detektívky. Toto bol taký nečakaný obrat o 180 stupňov, pri ktorom ma značne zaskočila predovšetkým štedro naservírovaná miera humoru a ostrovtipu.

Hlavným postavám – násťročným súrodencom - boli autorom implementované reakcie a postrehy, ktoré svojou inteligenciou, bystrosťou a logikou nezodpovedajú ich veku, čo samozrejme môže byť terčom kritiky a dá sa s tým súhlasiť. Avšak práve na tejto disproporcii je román postavený, rovnako ako desiatky ďalších úspešných kníh (napadá ma napr. S elegancí Ježka od Muriel Barbery), takže človek to buď akceptuje a baví sa, alebo neakceptuje a kniha ho neosloví (oboje sa dá pochopiť). Oceňujem, že Hoeg sa neubránil istej extravagancii (viď mŕtva spolupasažierka Ribe z Vibe) a pokúsil sa vybočiť z rámca, kde bol (je) doteraz práve vďaka jeho najznámejšiemu dielu zaradený. Považujem to za veľmi vydarený experiment.

džej
01.06.2013

Nenaplněná očekávání bývají ošidná. Právě u tohoto příběhu se mi to potvrdilo = zpočátku mě kniha navnadila zajímavými úvahami, vtipnými glosami a "moudry" poskládanými jen tak ledabyle do fantaskního děje. Později (někde za půlkou) mi ale přišlo, že vtip i moudrost se ztrácejí úměrně přebujelosti příběhu. Škoda.
Ačkoli teď si vzpomínám, že i u knihy Cit slečny Smilly... se závěr trochu vymykal celému pojetí, možná tenhle postup k Hoegově tvorbě patří.

cessy
14.05.2013

Žiaľ o poslednej novinke z pera Petra Høega sa nemôžem vyjadriť lichotivo. Páči sa mi ústredná myšlienka, na základe ktorej kniha dostala meno a zopár úvah v nej obsiahnutých, avšak celkovo ma táto myšlienková rovina – hľadanie zmyslu života, rovnováha medzi dobrom a zlom – v tomto konkrétnom podaní vôbec neoslovila. Navyše ma nezaujala ani dejová línia, pripomínajúca súčasnú dobrodružnú literatúru pre deti a mládež, príbeh mi prišiel zbytočne prefabulovaný, reálnosti postáv som neuverila ani na okamih. Deti chovateľov slonov celkovou úrovňou ďaleko zaostávajú za najznámejším a najobľúbenejším románom Cit slečny Smilly pre sneh.

makn
28.04.2013

Moc se mi ten příběh líbil. Svým způsobem je to pohádka, ale napsána skvělým stylem. A mám moc rád i autorův humor ;)

zuzanka
05.03.2013

Høeg je srdcovka, takže moje hodnocení nebude moc objektivní, ale mě to bavilo. A moc. Odsejpalo to, dialogy vtipný a byť mě Høeg stále nutí nepřeskakovat pohledem odstavce a číst hezky všechno pěkně popořádku, protože jinak přijdu průměrně o dva dějové zvraty na kapitolu, tohle se četlo bezvadně. U mě dobrý.

Verrrunka
13.02.2013

Při čtení téhle knihy jsem si připadala jako na horské dráze. Chvíli to bylo zábavné, vtipné, napínavé... a pak zase najednou nuda, zmatenost a divnost. Nechala jsem se nalákat na známé jméno a moc dobře to nedopadlo. Bylo to dost bizarní, ty jména... to byla úplná šílenost, ani na konci knihy jsem neměla jasno, kdo je kdo.

Lenora
14.12.2012

Mistrně napsaná veselá pohádka o ztracených rodičích a záchranné misi jejich kreativních, bystrých i břitkých potomků. Zatímco ve starších Høegových dílech se humor nachází především mezi řádky, při čtení jeho nejnovější knihy se možná leckdo bude smát i nahlas. Čtrnáctiletý vypraveč Petr (který se nezdráhá oslovovat čtenáře a rovnou mu tykat jako starému kamarádovi) spolu se psem Baskerem III. a staršími sourozenci –nezdolnou Tilte a ostýchavým lamželezem Hansem – zjistí, že je jejich rodiče opustili. Navíc to není poprvé, co tatínek a maminka (pochybující pastor a varhanice i vynálezkyně v jedné osobě) udělali chybný krok směrem k šikmé ploše, takže se úřady pokoušejí děti zadržet jako „rukojmí“. Skupinka absolvuje krkolomný útěk z ústavu pro choromyslné i cestu lodí v bizarních převlecích, přičemž stopy vedou na velkou výstavu vzácných náboženských artefaktů, kde se mají sejít představitelé všech myslitelných církví. Lze vůbec zachránit zločince před jeho vlastním promyšleným plánem, otevřít „dveře“ vedoucí k osvobození mysli a k tomu ještě všechny propojit v párech s jejich pravou láskou? Taková pěkně nastylizovaná oddychovka od autora, který umí být seversky temnější i sarkasticky naléhavější. Potěší, neurazí, jen nenaplní očekávání těch, kteří by si přáli něco "víc".