Děti chovatelů slonů
Peter Høeg
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/136435/bmid_deti-chovatelu-slonu-XfM-136435.jpg
4
102
32
Čtrnáctiletý Peter Fino žije poklidný život se svými dvěma sourozenci a nekonformními rodiči – tatínek je kněz dánské státní církve a maminka neobyčejný technický talent a milovnice hudby. Jednoho dne však oba dospělí bez vysvětlení zmizí a jejich potomci se ocitnou v ústavu, kde je až nezvykle přísně střeží sociální pracovníci a policisté. Dětem se však podaří krkolomným manévrem uniknout a všechny tři se vydávají po stopách zmizelých rodičů. Peter Hoeg se vrací v plné síle a opět nechává vyniknout své charakteristické znaky – neotřelý jazyk, podněty k přemýšlení, osvěžující humor a strhující děj.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , ArgoOriginální název:
Elefantpassernes børn , 2010
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem pořídila za pět možná deset korun v knihovně při velké čistce. Sáhla jsem po ní, protože ji napsal autor Citu slečny Smily pro sníh, což je kniha, na kterou se nezapomíná. Musela jsem si zvykat na specifický styl vyprávění v dlouhých větách, kde se ty vedlejší bohatě řetězí. Ale jakmile jsem chytla tempo, byla to ta správná jizda. Bylo to vtipné, potrhlé, hluboké i duchovní. A číst se mohlo na řádcích, mezi nimi i za nimi. Každému podle libosti.
Skvělá zábava od začátku do konce. Opět se žádá mnoho práce od čtenáře. Není to odpočinková kniha. Naopak. Asi každý víme, že vězení si ve svém životě stavíme sami. Jak z něj ven? O tom ta kniha je hlavně. A tentokrát mě uchvátilo velké množství postav a charakterů, brilantní- vyvažuje to myslím složitější strukturu textu. A smysl pro humor autor nezapře.
Autor má zajímavě složitý jazyk, díky čemuž je kniha na četbu náročnější, ale není to s ní zlé! Naopak. Tenhle příběh je příjemně zamotaný, místy hluboký, má sympoš postavy a celé to podtrhává autorův humor. Z knížky si odnáším epesní přirovnání — chováš se jak karneval v Riu.
Zvláštní knížka, zvláštní čtení. Často jsem od ní odbíhala, abych si po přečtení další stránky říkala, proč jsem odbíhala. Mírně netradiční zápletka s bizarními zvraty. Co mě opravdu bavilo, tak byla jména postav...
Traja patráči na severský spôsob, šmrncnutí Danom Brownom a filmami Wesa Andersona. Bavilo ma to, ale mám pocit, že by sa z toho dalo vyťažiť viac. Kniha mi v knižnici trčala neprečítaná roky, a až čit. výzva ma k nej dokopala, bohviekedy by som sa ju inak odhodlal čítať, takto to mám za sebou a vracať sa k nej asi nebudem.
Dotčeno jen kvůli výzvě a zavřené knihovně. Dcera o knize řekl, že je divná. Já se tím potrápila a nechápu ji.
Knihu jsem začala číst kvůli Výzvě a zpočátku jsem měla obavy, co se z toho vyklube. Ovšem, přátelé, po pár stránkách, tedy za mě - to je příběh :-)) Čím více se objevoval specifický černý humor a k tomu popisky fotbalových situací (ve kterých se naštěstí orientuji), začalo mě to vážně bavit. Konec je sice trošku "zadrhávající", nebo jak to napsat, ale celkově jsem se vážně bavila :-) Trošku mi připomíná stylem vyprávění Andělin popel, i když je to skutečně obojí o něčem jiném.
Moc mě mrzí, že jsem se knize nemohla častěji věnovat. Přeci jen po pauzách mezi čtením se hůř začítalo a vznikal zmatek mezi hravými, ale ne moc pamatovatelnými jmény. Ke knize nemůžete přistupovat jako k běžné beletrii. Moc nepřemýšlet, proč se to a to děje, nechat se unášet dějem a čas od času na sebe nechat zapůsobit nějaký ten citát. Je to s ní tak trochu jako s dítětem, které vás udivuje myšlenkovými pochody, nechápete, jak k něčemu takovému mohlo dojít, ale ta bezprostřednost a neobvyklý pohled vás dostane.
Petr žije se svou rodinou, s bratrem Hansem, na kterého je spoleh, s krásnou a ďábelsky chytrou sestrou Tilte a psem Baskerem III., a samozřejmě s jejich, mírně řečeno, excentrickými rodiči ... na malém dánském ostrově, který naleznete uprostřed ,,, Moře možností.
Je brzy ráno, začíná nový, svěží a nenapodobitelný den, ráno, kdy máte pocit, že svět je naprosto dokonalý, že tahle chvíle potrvá věčně ... je brzy ráno na ostrově a Petr se vás snaží dovést k tomu, abyste si začali všímat okamžiku ... ještě předtím, než vám dojde, jak zvláštní situace, ve které se Petrova rodina ocitla, je, a ještě předtím než o tom začnete přemýšlet, jakmile totiž přijdou myšlenky, ocitnete se v kleci ... a vězení, o které tu jde, není nic míň, nic víc, než náš život, to, jak ho žijeme, a nejhorší na tom je, že si ho stavíme a udržujeme my sami ... svými slovy ... a myšlenkami.
A teď máte jedinečnou šanci, ... je ráno, chvíle předtím, než začnete vnímat ... a stavět ... další slova .... další myšlenky ... právě teď máte šanci ... všimnout si :-) ... tak ji nepropásněte ... otevře se Vám trochu jiný svět ... viděný očima čtrnáctiletého kluka ... s nadobyčejně vyvinutým pozorovacím talentem ... a chutí vidět svět a taky své rodiče ... trochu jinak ...
... máte jedinečnou šanci ... vstoupit a zahlédnout okolní svět, jak se každou chvíli sesype, a zahlédnout spolu s Petrem celé moře ... bezpředsudečných možností :-).
Tenhle výlet není tak úplně bez rizika, musíte počítat s tím, že to, jak člověku je, se takříkajíc přenáší na okolí, a podle toho okolí vypadá, v jednu chvíli to může být v pohodě, a hned za chvíli, vám to může připadat jako místo, kam se člověk dovleče ... aby umřel...
... a pak jsou tu ještě ty pocity ... jakoby člověka svlékaly do naha ... které se dostaví, ještě předtím, než se stihnete dozvědět ...a pak se vám stane, že se skutečnost začne znovu měnit ... a není vám tak úplně jasné, co se blíží ...
Buďte opatrní ... s niterností, která v tomhle příběhu na vás vyvěrá z každého řádku, se musí opatrně, je to sní totiž jako s běžeckým tréninkem, formu je třeba budovat postupně ...
... přesto to stojí za ten risk ... protože, když vydržíte a ustojíte poznání ... zjistíte, co se stane, když se člověk "položí do lásky" ... už to nikdy nezapomene :-))).
Tak, to by bylo asi tak všechno ... chtěla jsem vám jen vysvětlit, proč na svých knižních zastávkách je dobré strávit pár minut i na Fino ... na ostrově, který je "jak perlička obklopená rozbouřeným mořem, jemuž ostrov udatně vzdoruje" ... mořem, které přesto není pro ostrov hrozbou ... ale tombolou ... a když budete mít štěstí ... vytáhnete si vítězný los :-).
Na šťastné dětství není nikdy pozdě, říká hlavní hrdina tohoto hravého, laskavého, humorného a bláznivého příběhu, a přitom právě prochází dospíváním, které ho od dětství vzdaluje a mění ho uvnitř, čímž mění i jeho okolí. Bylo mi s Peterem a jeho nápady a myšlenkami dobře a uvědomila jsem si, že jsem se vždycky ráda setkávala s „chovateli slonů“, přestože život s nimi není jednoduchý. A myslím si, že mi na dlouho zůstane v paměti Peterovo prohlášení z poslední části knihy:
„Všichni jsme pokoje,“ říkám, „a dokud je člověk pokojem, je ve vězení. Ale cesta ven existuje, a ta nevede dveřmi, poněvadž žádné dveře neexistují; je otevřeno, člověk si jen musí toho otvoru všimnout.“
Půvabné, vtipné, čtivé, šílené, filozofické... ubírám jednu hvězdičku za ztrátu tempa před koncem knihy, jinak mi hodně sedla.
Jestli máš doma stejně jako já Høegův oltář a na něm na čestném místě Cit slečny Smilly pro sníh, tak už jsi asi zjistil, že tam budeš muset udělat místo i pro Děti chovatelů slonů. Čím to asi je, že tyhle dvě jsou pravé diamanty, zatímco všechno mezi tím byly jen svačinky a čekání na Godota? Já nevím, v první osobě psal skoro vždy, ale tady se zase setkávám s těmi vypointovanými krátkými větami začínajícími spojkou, s něžně ironizujícími odstavci a přibyl i jednoduchý, ale docela účinný vzoreček na to, jak udělat vtip.
A teď to téma, z toho takový hledající týpek jako ty zalapá po dechu stejně jako já a vzápětí zaplesá, když zjistí, že jeho nejoblíbenější, i když nevypočitatelný spisovatel se mu právě snaží ukázat cestu. A nebere si při tom na pomoc nikoho menšího, než všechny nejtěžší spirituální váhy, co se jich v historii našlo. Stejně jako já nemáš problém věřit, že jeden malý dánský ostrov dá místo k životu zástupcům všech největších světových náboženství, a zatímco se směješ tomu, že se společně vejdou i do jednoho pohřebáku, já jdu hledat, kde přesně v Kattegatu ten ostrov s podivuhodnou faunou a flórou leží. A přestože se oba právě věnujeme hlubokému vnitřnímu rozvoji, nezapomeneme se těšit z pasáží o jídle, protože je jasné, že většina foodblogerů by v tu ránu mohla jít k Høegovi do učení.
A pak ta horečka opadne, ty se probereš, převlečeš zpocené pyžamo a než na tebe za tři čtyři roky přijde recidiva, s rozechvěním vyhlížíš třicátý červen, kdy má v češtině vyjít další høegovka (a ty ses za ty roky pořád nenaučil dánsky), a nevíš, jestli to bude zase další briliant, nebo jen kamínek do počtu, a jestli jsi to zrovna ty, kdo by měl o něčem takovém rozhodovat.
V knížce je všeho moc. Moc slov a vět na jeden nápad, moc vysvětlování, moc vtipných přirovnání za každou cenu.
Vtipná a čtivá knížka z prostředí lidí, kteří jsou tak báječní, moderní a emancipovaní, až se z toho může středoevropanovi udělat drobátko šoufl. Takže kromě zábavného počtení je to i milá exkurze do současné skandinávské kultury a já jsem upřímně rád, že u nás na vsi řešíme přízemnější témata a tak to doufám i zůstane. 60%
Vidím to podobně - slečna Smilla byla výborná, čtivá a zajímavá, ale cokoli dalšího jsem od něj zkusila, bylo zklamáním. I Děti chovatelů slonů byly prostě divný.
Nevim, po slecne Smilly, ktera se mi libila porad nevim co s dalsimi dily. Jak tohle, tak Tichou divku proste nemuzu stravit. Nerikam, ze je spatna. Jen proste nejak nejsem na stejne vlne. Pripada mi to, jako bych cetl pod vlivem nejake tripismenne latky nebo houbicek. Dej se vselijak prebarvuje, ohyba a utika a zase se vraci. Nevim, treba k tomu jednou dospeju.
Jako oddechovka mě to moc bavilo. Jen mě šíleně rozčilovaly ty příšerné, kostrbaté překlady jmen.
Mně se kniha líbila moc, parádní absurdní humor, ten co mám ráda.. oba mladí měli úžasný postřeh a schopnost dostat se pod kůži životu.. velká sranda na jedné straně, na druhé hluboké myšlenky o osobní svobodě viz třeba Dveře nebo Moře možností.. opravdu pohnutě jsem četla pár posledních stránek o ostrůvcích osamělosti.. sama si pamatuju podobné pocity z dob dospívání, když se kolem mě měnily mé dosavadní jistoty.. mám tam záložku a budu se sem určitě vracet..
Knížka je to úplně jiná než Smilly, ale rozhodně o nic horší!
Štítky knihy
humor dánská literatura víra dětský hrdina společenské romány zmizení lidí rodiče a děti
Autorovy další knížky
| 2006 |  Cit slečny Smilly pro sníh |
| 2012 | Děti chovatelů slonů |
| 2009 | Tichá dívka |
| 1999 | Příběhy jedné noci |
| 2003 | Představy o dvacátém století |
Kniha Děti chovatelů slonů je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 153x |
| Čtenářské výzvě | 25x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 46x |
| Chystám se číst | 68x |
| Chci si koupit | 8x |
| dalších seznamech | 2x |
Dobře se to četlo. Høegův humor mi sedne a v tomto případě se hodně vyřádil i překladatel. Oceňuji překlad vlastních jmen, bylo to na místě. Ne úplně jsem pochopila některé zápletky, konkrétně tu s nevěstincem, něco mi uniklo... Díky této zápletce si taky myslím, že to není (samotnou knihou prezentované) čtení pro všechny generace a taky kvůli těm drogám vlastně o:-)
Někde jsem narazila na recenzi, že autor se knihou vysmívá snahám a různorodosti náboženství, což by mi asi fakt vadilo, kdyby to byla pravda. Naštěstí není. Je to velmi tolerantní knížka.
A taky bych chtěla být jako Tilte :-)