Anežka010101
přečtené 288
Jak ulovit malou štiku
2024,
Juhani Karila
"V útrobách štiky titěrné Kámen ve tmě nezměrné Ať skončí navždy zakletý" ..žít v příběhu, kde i lásku lze kouzlem odvolat, kde si nejste jisti tím, zda náhodou vaše matka není čarodějka a proč zrovna ona...to je hodně zajímavé. Autorka se pohybuje mezi žánry jako ryba ve vodě- líbí se mi to tajemno, detektivní zápletka i ta milostná stránka příběhu. Spousty vrstev a svérázný jazyk jsou spolehlivým nástrojem, jak naťuknout lidský život ze všech stran. Trochu mi vadilo, že všechny postavy mluví stejně- stejné výrazy. Vadilo mi to jen maličko, ale pokud matka a dcera mají stejný slovník, chtěla bych je znát. Myslím, že každá generace mluví maličko jinak: jiné výrazy, jiný proud slov. Ale třeba se pletu. Zato příběh je opravdu famózní, valí se na čtenáře a místy překvapí. Já nečtu z principu anotace, takže jsem byla několikrát opravdu překvapena. Líbí se mi realistická linka beznaděje dnešního světa i semínko naděje, které nakonec přeci jen vyklíčí. Není překvapení, že vyklíčí, spíše jak. Velmi uvěřitelný příběh, ačkoli se odehrává ve vybájeném světě. (Stylem psaní mi připomněla autorka skvělou knihu Paměť mojí babičce Petry Hůlové. I když srovnávat dvě autorky je podle mne drzost, ale nějak mi to opravdu vyplynulo, že je to takový Petřin styl...rebelující psaní...-si tomu v duchu říkám. Takový ten naoko nezúčastněný tón mladé generace. Ale příběh a hlas autorky s krásným jménem: Juhani je originální, líbí se mi.) Téma bylo trochu jako od Richarda Brautigana- trochu mi připomnělo svět v Melounovém cukru: revolta proti současnému životnímu stylu většiny lidí. Jen Juhani má samozřejmě aktuálnější hlas. Nedoporučuji číst naráz, nevychutnali byste si všechny vrstvy.... celý text
Láska ve špičce italské boty
2023,
Blanka Malá
„Tak a teď prostě začnu žít.“ Říkáte si někdy tuto větu? Sbíráte odvahu a hledáte někoho, něco, co Vám pomůže se rozhodnout a změnit to, co už déle nechcete snášet? Milujete taky italské jídlo jako já? Láká Vás cestovat a zapomenout na všední kolotoč? Toužíte se zasnít nad opravdovou láskou? Říkáte si, jak jen ostatní lidé zvládají své pubertální děti? Možná jste odrostlé dítě, kterému se naprosto a úplně totálně pomátli rodiče? Nebo jen prostě přišel čas, kdy si chcete dopřát příběh, plný nástrah života, lásky a bláznivého dobrodružství? Tak pokud jste alespoň jednou odpověděli „ano“, tak držíte v rukou tu nejsprávnější knihu. Jde myslím o klasickou, ikonickou love story. A to je bez debat. Jde o autobiografický milostný příběh. Se vším všudy. A to chce odvahu. To je mi sympatické. Je určitě mnoho rodičů, kteří si začnou užívat se svým celoživotním partnerem, sotva děti dospějí, ale je nás jistě i pár, co jsme se napoprvé (nebo i napodruhé) úplně netrefili. Zde máme skvělý příklad, jak nezevlovat, nefňukat nad sebou, ale skočit do života konečně rovnýma nohama. A to i v případě, že dvě starší děti už dospěly, ale nejmladší dcera je zrovna v pubertě a tu novou matčinu euforii poněkud bojkotuje. Co mi kniha dala? Našla jsem tu především jasnou výzvu. Dosti adresnou i hlasitou. Věřím, že svou moc příběh ukrývá někde za všemi písmenky zejména proto, že je dokonale upřímný a neotřele přímý. Blanka prostě míří přesně. Do srdce. Nesrabí se se slovíčky. Je zřejmé, že má vypravěčský dar a umí ho i naprosto přirozeně použít. Počítám, že tu knihu většina čtenářů přečte nakonec na jeden zátah jako já. Děj mne pohltil a vyplivnul na konci: přesně, jak to mám ráda. Po dočtení mi dlouho znělo v uších to, co se mi na břehu Zátoky Bohů (Costa degli Dei), kde jsem Blanku vlastně celou dobu napjatě pozorovala a fandila jí, co se mi vracelo jako bumerang: je-li člověk k sobě sám upřímný, nespokojí se s polovičatým způsobem existence. Trochu emocionální smršť, spoustu slz, trochu pohádka, hodně smíchu; hromada laskavého humoru. Blanka-Bianca, tajemná Siréna, zachytila mistrně a velmi přirozeně hodně situací, které jsou mi povědomé, ale sama bych je takhle upřímně rozhodně popsat nedokázala, ani nejlepší své přítelkyni. Mě odrovnala nejvíce prostě ta spousta jistoty, nacpaná mezi řádky, té jistoty, že i za hodně tmavým mrakem se vždy schovává slunce. A basta. Ta samozřejmá naděje, že úplně kdykoli lze začít znovu: a to v podstatě se vším. Blanka je inspirací všem méně statečným, které/ kteří váhají začít znovu. Seknout s nefunkčním manželstvím, riskovat, že zbytek života stráví člověk sám. Přenést se přes to, co tomu řeknou lidi, postavit pubertální dítko před hotovou věc a riskovat, že léta přirozeně budovaný vztah s ním se navždy pokazí...Vydat se konečně tam, kam nás srdce táhne. Dovolit si novou lásku. Nezaleknout se nové tchyně. A taky: dělat všechny ty věci, na které nebyl čas. Kdo z nás má tu odvahu? Popravdě málokdo. Nastávají konečně časy, kdy je třeba jít naproti štěstí. Štěstí není žádné podivné koření. Je to stav, který si můžeme sami krůček za krůčkem vybudovat a lapit ho za jedno křído – tak trochu- do sítě utkané z takzvaně obyčejných dnů. Napsala jsem o té knize spoustu slov, jak teď vidím. Nedaří se mi se vymáčknout ze sebe to, co by bylo záhodno ještě o knize říci na prvním místě. Protože nemám moc ráda spoilery, snažím se přeskočit napínavá místa v příběhu. A také proto jsem vám asi moc o srdci knihy neřekla. Rozhodně jsem se ani nepřiblížila pocitu, který jsem měla po dočtení. Ale díky Blančině knize ve mně znovu vyklíčila ta myšlenka. Myšlenka, že opravdu všichni máme právo dospět ve svém životě do bodu, kdy budeme moci spokojeně říci: „Všechno, co je opravdu důležité, už mám.“ Těším se moc na další autorčinu knihu.... celý text
Létající hospoda / Napoleon z Notting Hillu
1975,
Gilbert Keith Chesterton
Napoleon z Nothinghillu je kniha, která je lepší než všechny bible a svaté knihy světa. Je úžasná.
Anna ze Zeleného domu
1982,
Lucy Maud Montgomery
Krásná kniha.Pro všechny věkové kategorie.Přečetli jsme ji s dětmi asi čtyřikrát zatím.Annu bychom rádi pribrali do naší velké rodiny.
Bába Bedla a dívka na hřebeni
2023,
Markéta Pilátová
Skvělý příběh pro děti i dospělé.Ještě snad i silnější příběh než v první, rovněž skvělé, knize o bábě Bedle. Hezký jazyk..poetický i zábavný...ale nekomplikovaný...čte se dobře I maličkým Přesně takové knihy mám moc ráda; překvapující na každé straně. Jde také o cestu malé Ari, na které se dívenka sama musí vyrovnat s utrpením a mnoha emocemi...úžasné, přečetli jsme třikrát. Moc se nám.libila. ( čteme takto já a mojí synove a kamarádka od sousedů 5, 8 a 10let: moc fajn je, že zaujme maličké i větší!!).A ty nádherné ilustrace! Pecka. .... celý text
Jan Maria Plojhar
2001,
Julius Zeyer
Zeyer je jedním z nejpozoruhodnějších básníků v próze. Jako jsou Němci hrdí na Goetha, měli by být Češi právem hrdí na Zeyera. Kniha se mi četla dobře a mohu všem doporučit. Už jen pro vnitřní spor Jana s církví a jeho lásku k Ježíši, pro jeho pocity vyděděnosti z jakékoli společnosti, pro vnitřní rozpor hrdiny, jenž bloumá mezi sny a realitou, řadím autora mezi pravé mistry literatury. Někoho možná odradí archaický jazyk a styl. Ten já ovšem zbožňuji, v tomto ohledu jsem nekritická, uznávám. Styl je dle mě adekvátním obrazem doby. Archetypy femme fatale (Pelagie) a čistého, obětujícího se anděla v podobě Cateriny tvoří prostě úžasný ( také milostný náboj děje knihy). Caterina bývá srovnávána s Dantovou Beatricí. To srovnání je příhodné. Popis lokalit: Praha, Řím, Pošumaví i fiktivní Havranice jsou skvělé: Zeyer hodně cestoval a dokonale své zážitky v knize zúročil. Je mnoho důvodů, proč si knihu přečíst.... celý text
