Jak ulovit malou štiku

Laponsko je zvláštní země. Nehostinná. Močály, mokřady, bažiny, stovky komárů, desítky podivínů a do toho všeho i několik vyloženě nadpřirozených stvoření, které místní považují za něco úplně běžného. Všichni ostatní, které sem vítr nějakým omylem zavál, si nejsou jistí, jestli je šálí zrak, nebo vidí skutečné věci.

Shodou nešťastných okolností musí Elina, která už poměrně dlouho žije daleko ve městě, rok co rok v červnu ulovit v místní tůni štiku. Několik let se jí to zdárně povedlo, ale nyní se na ni lepí smůla a všechno jde šejdrem. Kromě policejní vyšetřovatelky, která nemá tušení, do čeho se to vlastně připletla, si Elina musí poradit s nelidsky mocným samozvaným ochráncem tůně, řeší staré rodinné křivdy a k tomu i životně důležité milostné trable.

V příběhu je skvěle navozený pocit neskutečna. Dostáváme se do oblasti, kde jsou všechny mýty a pověry stále velmi reálné a hmatatelné. Civilizace do těchto míst vstupuje jen pozvolna a nenápadně. Žijí tu všelijaké bytosti, které se snaží lidem škodit, ale potkáme i celkem neškodné tvory, kteří nejsou vyloženě zlí, ale možná ve své existenci jen trochu neohrabaní a chybí jim vyšší intelekt. Celé dohromady je to seversky podivně humorné, napínavé, magicky reálné a nanejvýš zábavné.

Dočetla jsem přesto, že nejsem milovník mytologií a magického realismu. Dočetla jsem, protože mám cestovní motivace (za necelé dva měsíce NP Oulanka) a protože to bylo zábavné, humorné, laskavé. Bavili mne barvití a svérázní laponští domorodci i „cajtka“, kterou nic nenadálého nemohlo vykolejit (co asi tak po svém návratu řekla svým nadřízeným). Elina dojemná, člověk by nad ní zalomil ruce, Jousia jedno velké ego.
A až budu chodit po finských lesích (repelenty s sebou) budu vyhlížet raracha a jeho příbuzné.

Som v úžase nad tým, ako bravúrne a nenútene dokázal autor prepojiť viacero žánrov, aby to spolu fungovalo a vytvoril tak príbeh trochu humorný, trochu tragický, trochu poučný a hlavne veľmi nadčasový a ľudsky uveriteľný.

Na knížku jsem narazila náhodou v e-shopu knihkupectví Luxor. Dostala mě už jen ta obálka. Zásilka přišla a štika z obálky na mě několik týdnů pomrkávala, jako kdyby říkala "tak co, kdy se do mě pustíš"? Brzy "přeskákala" mnoho knih, které trpělivě čekají v pořadí už hodně dlouho, až se dostanu i k jejich přečtení.

Knížka se mně líbila, i když přece jen o něco méně, než jsem předpokládala, když jsem ji kupovala. Takže poputuje cestou dobročinného bazaru za čtenářem, který ji ocení víc. Magického realismu tam na mě bylo kapku moc. Všichni ti raraši, Huhňavý Oli a další mě občas rozčilovali. Naproti tomu introvertní Elina, přírodovědkyně, mně byla sympatická, protože poměrně blízká... až na některé fakt ujeté nápady. A prostředí bažin s některými svéráznými postavami, jako byl Vejr, i to je něco, co se najde v málo knihách a moc se mně to líbilo.

(SPOILER) Dávám 3,5*, bylo to osvěžující a napínavé, na čtení jsem se vždy těšila.
Ale ten předvídatelný konec byl trochu zklamání. Možná to byla pohádka pro dospělé? Všechno krásně dopadlo, všichni spolu žili šťastně až na věky. A jestli neumřeli (jestli na sebe Elina neuvrhla další kletbu, protože si myslela, že by si to někdo přál), tak tam žijí dodnes.
Nejméně sympatická osoba - Elina. Ale já prostě nemám ráda příběhy vystavěné na tom, že někdo neumí komunikovat. To je jak každá druhá americká lovestory. A teď myslím komunikaci s Vejrem, s Jousiou to nejde.
Největší sympaťák - rarach :D

Super, zajímavé, napínavé i humorné.

Tohle je bez legrace jeden z nejlepších příběhů, co jsem kdy četla. Je to úplně jiné a úplně nepředvídatelné. Prostě jsem to milovala od začátku do konce.

Jeden z mých nejlepších úlovků v knihovně, pro milovníky magického realismu je Štika povinnost:)

Na to, jaký je to žánr a jak jsem čekal, že mě to bude spíš štvát než bavit, je to neskutečně milé překvapení. Neštvalo mě to ani trochu a bavilo mě to od začátku do konce. Mimořádně příjemná kniha a skvělý příběh. A raracha na zadním sedadle jsem miloval :-).

Od této knihy dostanete přesně to, co deklaruje obálka. Je to zabavné, mysterické, dostatečně severské a má to i romantickou zápletku. Smála jsem se, bála jsem se...ideální kniha do nehezkého počasí. Pro nenáročné čtenáře :)

Takové skřípnutí a cesta ven. Příběh hlavní postavy Eliny je podbarven krásnými opisy pro nás tak odlišné severské přírody (podle počtu ptáků jsem autora podezírala, že píše ornitologickou příručku) a ještě odlišnějších, většinou hrůzostrašných, mystických postav ( i za mně veliký obdiv překladatelce.) První dojem : fantaskní příběh, ale ve skutečnosti příběh o bolesti, síle lidské vůle a přátelství.

Fantazy nečítam no táto kniha si ma akosi vybrala sama. A neľutujem, lebo to bol krásny príbeh. Je tak trochu o láske aj o odpustení, reálny aj mystický, humorný aj smrteľne vážny…. ale je hlavne krásny jazykom - preklad je úžasný, je krásne prepletený severskou mytológiou a jej postavami pri predstave ktorých vám bude fantázia pracovať na plné obrátky….

Zajimavý počtení.
A taky rychlý počtení, za 2 dny bylo tohle magický a temný dobrodružství s přídavkem humoru fuč.
Takže jen tiše závidím všem, co první stránku teprve otevřou :)
Skvělá knížka.

Dost zajímavé a nevšední čtení. Děj je fantaskní (jde o vesnici, kde žijí reálné mystické bytosti), ale zároveň podivně realistický, kdy o bytostech místní mluví, jakoby o nic nešlo. Kniha je plná originálních názvů, které by nejspíš dávaly větší smysl člověku, který se orientuje ve finské mytologii. Proto mi přišlo, že jsem občas "mimo" a bylo by dobré si k načíst ještě něco bokem. Jinak jsem ale jako milovnice magického realismu zklamaná nebyla.

Trochu zvláštní, ale pro mě dobře čtivá.

Tohle byl sen jedna báseň. Magický realismus v té nejlepší formě. Současné Laponsko se svojí krajinou, se svými mýty a se svými osobitými postavami. Všechny postavy jsem si oblíbila a bylo mi úplně jedno, jestli jsou zdejší, přespolní či neexistující. Elina přijíždí do své rodné vesnice, aby ulovila štiku. Není to nic snadného, když potřebuje jen tu jednu konkrétní a zrovna v té tůni se usadil bludimor. Snad pomůže Huhňavej Oli. Co na tom, že už je pár let mrtvý. Nebo soused Asko? Aj, tak prý pomůže pruhonožka. Vidíte tu krásu? Autor nás provádí dějem se samozřejmostí člověka zvyklého nerozlišovat, co je skutečnost, co je mýtus, co je folklór, abychom na konci zjistili, že jsme dostali příběh o sebepřijetí, o tom, že si nejvíc ubližujeme sami a sami sobě udělujeme ty nejpřísnější tresty. A tak pokud ve svém životě potkáte raracha, věřte, že vás potkalo něco milého a laskavého.

Skutečný magický realismus v knihách je stále nedostatkové zboží, aspoň mi to tak připadá. O to větší radost mám z každého takového příběhu, který se mi podaří najít. Ztotožňuji se s jedním ze zdejších komentářů, že to není ani tak magický realismus, ale realistické magično. Postavy jsou svérázné, ale sympatické (mé srdce nicméně patří policistce), folklor a mytologie zajímavé i děsivé, humor skvěle funguje. Jsem moc ráda, že jsem tuhle malou štiku z bažinaté tůně nezajímavé literatury vylovila.

Velmi příjemná literární směska humoru, tajemna a současných laponských reálií. Myslím, že pokud se na titulní straně mluví o magickém realismu, tak autor této knihy jde ještě dál. Je to realistické magično. Mýty, nadpřirozené postavy v podobě různých těžko představitelných tvorů se tu mísí s personifikovanými nemocemi, které se procházejí po náměstí, mrtví jsou zcela přirozenou součástí světa živých a opačně, když potřebujeme s něčím pomoci, musíme navštívit Huhňavého Oliho, který je už ale dávno mrtvý a ten nám možná pomůže. Tato naprostá samozřejmost souběhu tří různých světů (současnost, svět mrtvých a svět přírodních mýtů) je napsána tak, že působí nejen nenuceně, ale i jako něco přirozeného. Tyto střety světů jsou jedním ze zdrojů humoru, ale zároveň se s nimi nakládá jakoby "po indiánsku" - vše je přirozené, vše je součást všeho i nás a my toho všeho, prostupuje to námi a my s tím vším musíme umět pracovat. Ono to podle mě v životě tak je, jen jsme v naší racionální civilizaci ty dva světy, co nejsou současný realismus, prostě potlačili. A tady pan Karila to jenom znovu otevřel a nastavil tak, jak to podle mne má být.
Nápad detektivní linky, tedy policistky, která do tohoto místa děje přijíždí vyšetřit vraždu, je umná spojka mezi všemi světy, zároveň permanentním zrcadlem těchto světů.
Tedy - moc se mi to líbilo, není to bezuzdné veselí, kde je možné všechno a my se tím bavíme, je to chytrý humor vycházející z reflexe toho, že to všechno tak JE. Skvěle!

Rozhodně to nebude čtení pro každého. :) Mix magického realismu lidových pověstí, exotického laponského prostředí uzavřené vesnice, kam přijíždí detektivka zvenčí (a diví se, když ji na zadní sedadlo usedne rarach), posmutnělé romance, coming-of-age příběhu, to vše okořeněné specifickým humorem. Mně to sedlo hodně.

Autor zručně splétá jednotlivé linky, flashbacky pomáhají držet čtenáře v napětí a závěrečný twist trochu mravokárný, ale pro tu kouzelnou náladu to lze odpustit. Čechovova zbraň ve formě starosty a démonky využita moc hezky, i když některé prvky (viz ten zmíněný rarach) jsou tam jen pro atmosféru.