Láska ve špičce italské boty
Blanka Malá
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/516232/bmid_laska-ve-spicce-italske-boty-3fQ-516232.jpg
4
122
35
Když je vám třiapadesát, jste sice úspěšná rozhlasová moderátorka, ale v osobním životě za sebou máte dva rozvody a ani ve třetím manželství se necítíte šťastná, k dalším životním změnám už příliš odvahy nemáte. I přesto se Blanka jednoho rána probudí, najde v sobě sílu vzdát se pohodlného postu manželky, požádá o rozvod a odjede sama na dovolenou do Kalábrie. Netuší, že jedno přání, které zcela nevinně napsala na lístek v kostelíku v Tropee, se začne den po dni pomalu plnit. Nechte se vtáhnout do příběhu, který píše sám život a který se odehrává na mysu Capo Vaticano ve slunné Kalábrii, v pověstné špičce italské boty, která tolik okouzlila autorku.... celý text
Přidat komentář
„Tak a teď prostě začnu žít.“ Říkáte si někdy tuto větu?
Sbíráte odvahu a hledáte někoho, něco, co Vám pomůže se rozhodnout a změnit to, co už déle nechcete snášet?
Milujete taky italské jídlo jako já?
Láká Vás cestovat a zapomenout na všední kolotoč?
Toužíte se zasnít nad opravdovou láskou?
Říkáte si, jak jen ostatní lidé zvládají své pubertální děti?
Možná jste odrostlé dítě, kterému se naprosto a úplně totálně pomátli rodiče?
Nebo jen prostě přišel čas, kdy si chcete dopřát příběh, plný nástrah života, lásky a bláznivého dobrodružství?
Tak pokud jste alespoň jednou odpověděli „ano“, tak držíte v rukou tu nejsprávnější knihu.
Jde myslím o klasickou, ikonickou love story. A to je bez debat.
Jde o autobiografický milostný příběh. Se vším všudy. A to chce odvahu. To je mi sympatické.
Je určitě mnoho rodičů, kteří si začnou užívat se svým celoživotním partnerem, sotva děti dospějí, ale je nás jistě i pár, co jsme se napoprvé (nebo i napodruhé) úplně netrefili. Zde máme skvělý příklad, jak nezevlovat, nefňukat nad sebou, ale skočit do života konečně rovnýma nohama. A to i v případě, že dvě starší děti už dospěly, ale nejmladší dcera je zrovna v pubertě a tu novou matčinu euforii poněkud bojkotuje.
Co mi kniha dala?
Našla jsem tu především jasnou výzvu. Dosti adresnou i hlasitou. Věřím, že svou moc příběh ukrývá někde za všemi písmenky zejména proto, že je dokonale upřímný a neotřele přímý. Blanka prostě míří přesně. Do srdce. Nesrabí se se slovíčky. Je zřejmé, že má vypravěčský dar a umí ho i naprosto přirozeně použít.
Počítám, že tu knihu většina čtenářů přečte nakonec na jeden zátah jako já. Děj mne pohltil a vyplivnul na konci: přesně, jak to mám ráda.
Po dočtení mi dlouho znělo v uších to, co se mi na břehu Zátoky Bohů (Costa degli Dei), kde jsem Blanku vlastně celou dobu napjatě pozorovala a fandila jí, co se mi vracelo jako bumerang:
je-li člověk k sobě sám upřímný, nespokojí se s polovičatým způsobem existence.
Trochu emocionální smršť, spoustu slz, trochu pohádka, hodně smíchu; hromada laskavého humoru. Blanka-Bianca, tajemná Siréna, zachytila mistrně a velmi přirozeně hodně situací, které jsou mi povědomé, ale sama bych je takhle upřímně rozhodně popsat nedokázala, ani nejlepší své přítelkyni.
Mě odrovnala nejvíce prostě ta spousta jistoty, nacpaná mezi řádky, té jistoty, že i za hodně tmavým mrakem se vždy schovává slunce. A basta.
Ta samozřejmá naděje, že úplně kdykoli lze začít znovu: a to v podstatě se vším. Blanka je inspirací všem méně statečným, které/ kteří váhají začít znovu.
Seknout s nefunkčním manželstvím, riskovat, že zbytek života stráví člověk sám. Přenést se přes to, co tomu řeknou lidi, postavit pubertální dítko před hotovou věc a riskovat, že léta přirozeně budovaný vztah s ním se navždy pokazí...Vydat se konečně tam, kam nás srdce táhne. Dovolit si novou lásku. Nezaleknout se nové tchyně. A taky: dělat všechny ty věci, na které nebyl čas. Kdo z nás má tu odvahu?
Popravdě málokdo. Nastávají konečně časy, kdy je třeba jít naproti štěstí. Štěstí není žádné podivné koření. Je to stav, který si můžeme sami krůček za krůčkem vybudovat a lapit ho za jedno křído – tak trochu- do sítě utkané z takzvaně obyčejných dnů.
Napsala jsem o té knize spoustu slov, jak teď vidím. Nedaří se mi se vymáčknout ze sebe to, co by bylo záhodno ještě o knize říci na prvním místě.
Protože nemám moc ráda spoilery, snažím se přeskočit napínavá místa v příběhu. A také proto jsem vám asi moc o srdci knihy neřekla. Rozhodně jsem se ani nepřiblížila pocitu, který jsem měla po dočtení.
Ale díky Blančině knize ve mně znovu vyklíčila ta myšlenka. Myšlenka, že opravdu všichni máme právo dospět ve svém životě do bodu, kdy budeme moci spokojeně říci: „Všechno, co je opravdu důležité, už mám.“
Těším se moc na další autorčinu knihu.
Na knížku jsem čekala čtyři měsíce než na mě vyšla řada v knihovně. Lákala mě k přečtení, protože mám ráda Itálii, italštinu. Po přečtení prvních kapitol a především po přečtení si seznámení Blanky s Agostinem jsem měla chuť knihu zavřít a vrátit, neboť to byla červená knihovna s neuvěřitelností dohromady, ale dala jsem tomu ještě šanci, protože nemám ráda nedočtené knihy a nakonec to byla taková oddechovka, kdy jsem se alespoň v mysli přenesla do slunné Itálie a dostala chuť na italská jídla.
Recepty napsané na konci některých kapitol stojí určitě za vyzkoušení.
(SPOILER) Měla jsem chuť se prostřednictvím knihy vrátit tam, kde jsem strávila krásnou dovolenou. Chuť slunné Itálie mně trochu zkazil vztah několikrát rozvedené ženy s mladým klukem. I jí to bylo ze začátku nepříjemné (co když uvidí její tělo za světla). Dočetla jsem. Protože jsem doufala, že to skončí jinak. Nooo. Ten sladký konec jsem jim moc nevěřila...
Láska ve špičce italské boty
Milé čtení ze života české rozhlasové moderátorky a její lásky k Itálii. Padesátku má za sebou, s muži moc štěstí neměla. Ze tří manželství má 3 děti, další rozvod za sebou a rozjede se na dovolenou do Itálie ... Kniha plná slunce, dobrot a zážitků. Dál neprozradím, přečtěte si, doporučuji a dávám 4 hvězdy
Takový románek pro velký holky, po kterém jsem sáhla jednak kvůli místu děje, protože stejně jako autorka Itálii miluju od okamžiku, kdy jsem viděla, jak ulice Říma brázdí seriálová Manuela na vespě, jednak kvůli tématu, jímž je také láska na dálku. To dopisování, telefonování, snaha vyšetřit si pár dní volna a letět stovky kilometrů, abychom mohli být chvíli spolu, to roztrpčení, když to nevyjde...
Co s Blankou společné nemáme, to je věk a také ta láska k o mnoho let mladšímu muži. Ke konci jsem stále čekala, kdy už "Sirénin" věk prokoukne Agostinova rodina a dojde k dramatu.
Důležitou dějovou linku tvoří vztah Blanky s dcerou. Blanku odcizení samozřejmě mrzí, ale tady myslím, že si maminka trochu lže do kapsy a dceřiny výstřelky se jí hodí do krámu, protože když je dcera u táty, nijak ji neomezuje ve vztahu s Agostinem.
Líbí se mi recepty, škoda, že jich nebylo víc.
Jak jsem psala, nejsem (ještě) cílová skupina, nicméně knihu jsem koupila tchyni - a protože ji mám ráda, špatnou knihu bych jí přece nedala.
Za mě, úžasná oddechová kniha, příjemný příběh, opravdu ze života, krásně se mi to četlo...
Tato knížka mě zaujala na první pohled, jelikož miluji vše italské, od kultury až po místní gastronomii. A zde jsem dostala vše, ještě včetně životního příběhu Blanky
Na první pohled úspěšná rozhlasová moderátorka, ale v osobním životě to bohužel skřípe, dva rozvody za sebou a třetí manželství také není podle představ. Jednoho dne v sobě Blanka najde vnitřní sílu, požádá opět o rozvod a vydá se na dovolenou do Itálie - do Kalábrie, přímo do pověstné špičky italské boty, plnit si své sny.
Co se zde odehraje? Pomůže sluníčko a moře zahnat každodenní starosti a strasti? Nebo tam na Blanku snad čeká osudová láska? Nový začátek?
Blanka nás vpustí do svého osobního života a nahlédneme do hezkých, i méně hezkých, chvil, kterými si člověk standardně v životě prostě mnohdy projde, ať chce nebo nechce.
Kniha je psaná čtivě, upřímně, dokonale jsem si dokázala představit místní prostředí, kde se příběh odehrává a stejně tak smysl pro humor autorky mi naprosto sedl .
Pro mě to bylo příjemné čtení obohacené o spoustu receptů, a jelikož ráda vařím (i jím ), určitě se do nich pustím a třeba se zde s vámi podělím i o výsledek .
Každopádně bych po přečtení nejraději sedla do letadla a vydala se vstříc dobrodružstvím (a mňamkám) směr Kalábrie .
Když čtu komentáře, zdá se mi až podivné, že se mi kniha tolik líbila. Miluju všechno italské, proto jsem se rozhodla číst tuhle knihu. Čekala jsem oddechovku - splněno. Přestože jsem o generaci mladší, do hlavní hrdinky (nebo autorky?) jsem se dokázala vcítit a prožívala její příběh s ní. V láskyplném románku jsem jí fandila. Když popisovala italské místa, tak mě to nadchlo, že jsem je začala hledat v mapách. Když sem na konci kapitoly našla recept, hned jsem chtěla jít vařit abych nějaké italské dobroty mohla ochutnat. Za mě příběh, který je i realistický a pro mě jako pro čtenáře čtivý, já doporučuji jako super oddych.
Kniha nám vypráví příběh o ženě, která je o třicet let starší, než jsem já - a to narážíme na první problém - takže se s ní zkrátka často nemůžu ztotožnit.
Také asi koukáme na svět jinak, já bych neuměla sbalit kufry a frnkout do jiného státu za štěstím. Nebo dokázala? Kdo ví, co bude za třicet let.
Příběh má spád, bavil mě, byl vtipný, oceňuji recepty za kapitolami, to jsem v románu viděla prvně. Nicméně jsem často měla chuť hlavní postavou pomyslně zatřást, aby se rozhodla, co teda chce!
Když už se jí totiž do života dostal někdo, po kom celý život toužila, tak ho často kvůli zbytečným obavám odháněla. Takže jsem měla chuť jí někdy říct: "Hele, má tě zkrátka rád takovou, jaká jsi, tak neremcej a buď happy!"
Jenže to se mi to lehce soudí od gauče, navíc v mém věku. Možná bych pochybovala a nevěřila úplně stejně jako autorka.
Zkrátka, kniha je skvělá, skvěle napsaná, ale ne pro nás 20+. Věřím, že mojí mamince, která je ve věku hlavní postavy, by dala daleko více.
Celkově knihu doporučuji, ale opravdu generaci alespoň 35+. Já jsem to ve svém věku nedokázala pochopit a nedokázala jsem se do postavy vcítit.
Poslechla jsem jako audioknihu. Byla moc příjemná jako společník při cestě autem. Byla jsem nadšena, jak autorka popisuje krásná italská místa, na kterých jsem byla. O to více se mi kniha líbila.
Po knize jsem sáhla hlavně proto, že je o Itálii a bude to taková oddechovka.
První polovina splňovala moje představy nenáročné a milé knihy. Druhá polovina už mě moc nebavila a dočetla jsem jí jenom proto, že knihy dočítám.
Nijak extra nenadchne, ale ani neurazí. Je to spíše čtení pro naše maminy, které se v tom 100% najdou a o to více je příběh pobaví. To ale nemění nic na tom, že jsem autorce a Agovi fandila od začátku do konce :))
Celkem příjemná oddechovka . Nečekala jsem žádný vrchol literatury, obsahově to v podstatě připomíná červenou knihovnu. Jenže já miluju Itálii a v knížce zmiňovaná místa jsem navštívila a vzpomínala jsem na ně. Za to a pár receptů dávám hvězdu navíc.
Ještě jedna poznámka. Jsem jen o několik let starší než autorka a hlavní hrdinka. Pokud je kniha inspirována životem autorky, přiznám se, že chápu lásku k Itálii a Kalábrii, ale moc nechápu citové anabáze. A vůbec nejde o věk nového partnera. No, jsme lidé různí a život je pestrý.
(SPOILER)
Jsem v knize na straně 90. Koupila jsem si ji ve stejném dni jako knihu Petry Soukupové Nikdo není sám. Tu jsem přečetla první. Tahle měla být odlehčením od těžkého tématu.
Když řeknu, že je však naprostým protikladem, bude to výstižnější. Za mě neuvěřitelně nevyzrálý až infantilní text.
Příběh ženy, která ve svém věku nenalezla jistotu v sobě samé, ale získává ji pouze prostřednictvím ostatních.
Je to jako číst deník pubertální dívky, která si nepotrpí na sloh a neví si rady sama se sebou a potřebuje ujištění ostatních. U mladé dívky je to pochopitelné, u ženy se zkušeností 3 manželství, ženy se třemi dětmi naopak těžko uchopitelné. Popis vlastního chování na pláži, kde se její dcera před pár minutami seznámila s čerstvým matčiným milencem a je nepříjemně překvapená, je projevem tak silné neempatie vůči vlastní dceři, že mě to až zaskočilo. Čtenáři, kteří doufají, že je kniha o Itálii, o životě v kraji slunce, vína a vynikajícího jídla, o kontextu s historií, o krajině, o italské nátuře, se nic z toho nedozví. Pokud jste ale fanoušci moderní červené knihovny, je to určeno vám.
Na tuto knížku jsem se opravdu hodně těšila. Miluji vše italské, jídlo, památky, náturu, historii, architekturu. Příběh Blanky Malé znám z médií a moc jí její štěstí přeji, ať jí vydrží už napořád a hlavně jí přeji, aby se srovnal její vztah s dcerou. Ále, jak moc jsem se na knihu samotnou těšila, tak moc mě zklamala. K Frances Mayes má opravdu neskutečně daleko, i když by se tak ráda tvářila. Její styl psaní je hodně slabý, podobně jako E. L. James, kterou autorka v knize zmiňuje. Velmi špatná literární úroveň, což mě překvapilo u někoho, jako je Blanka Malá, ale velmi příjemný, hladivý hlas autorky nezaručuje, pravda, také spisovatelské schopnosti. Knížku jsem začala číst doma, chtěla jsem jí dočíst na dovolené, ale bohužel jsem jí zapomněla. Koupila jsem si tedy audio k poslechu na pláž. To jsem asi neměla dělat. Jen se mi potvrdilo, co jsem začala v jisté části knihy vnímat, pak už jsem měla možnost slyšet to v hlase s reálnými emocemi. Něco tak ukňouraného, sebestředného a pohrdavého ke všemu českému jsem už dlouho neslyšela. K tomu tedy ještě lidsky nezralého s ohledem na to, že autorce je skoro šedesát. Dále už nebudu samotný příběh více hodnotit, nepřísluší mi to neboť je to autorčina část vlastního života a musí se jí přiznat odvaha a upřímnost s jakou kůží na trh šla. Rozumím boomu této knihy, ale pro mě osobně nebyla žádným přínosem ani pohodou ani inspirací, to už tedy vůbec ne. Spíše to bylo často velice smutné a věčná role oběti, otravná. Ale není mi líto peněz, někdy člověk prostě sáhne vedle. Naštěstí se mi to nestává moc často. Takže jedna za italské vůně a snahu je předat.
Naprosto skvělá oddechovka. Z knihy na vás dýchne léto, moře, dobré jídlo a láska. Kniha má spád a švih a moc dobře se čte. Doporučuji.
Štítky knihy
pro ženy rozvod Itálie rozhlas nový začátek Kalábrie české romány
Láska ve špičce italské boty
Kniha Láska ve špičce italské boty je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 168x |
| Čtenářské výzvě | 34x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 95x |
| Chystám se číst | 101x |
| Chci si koupit | 22x |
| dalších seznamech | 3x |
Tak tohle mě opravdu zklamalo. Celý příběh jen jakoby klouzal po povrchu a snad až poslední třetina vzbuzovala trochu emocí. A ještě pár nesrovnalostí v textu : Hlavní hrdinka údajně nosí 20cm podpatky (to asi ne) a zástěru nenosí ani na vaření a hned v první scéně v kuchyni si onu zástěru uváže. Ale v tomhle autorka není jediná...