Blanka Malá

česká, 1965

Nová kniha

Srdce nemá vrásky

Srdce nemá vrásky - Blanka Malá

S hlavní hrdinkou Blankou se setkáváme v září roku 2021. Již pár měsíců si v Kalábrii žije svůj italský sen se vším, co k němu patří. Nechybí křišťálové moře, v... detail knihy

Nové komentáře u autorových knih

Láska ve špičce italské boty Láska ve špičce italské boty

Tak tohle mě opravdu zklamalo. Celý příběh jen jakoby klouzal po povrchu a snad až poslední třetina vzbuzovala trochu emocí. A ještě pár nesrovnalostí v textu : Hlavní hrdinka údajně nosí 20cm podpatky (to asi ne) a zástěru nenosí ani na vaření a hned v první scéně v kuchyni si onu zástěru uváže. Ale v tomhle autorka není jediná...... celý text
yonda


Láska ve špičce italské boty Láska ve špičce italské boty

„Tak a teď prostě začnu žít.“ Říkáte si někdy tuto větu? Sbíráte odvahu a hledáte někoho, něco, co Vám pomůže se rozhodnout a změnit to, co už déle nechcete snášet? Milujete taky italské jídlo jako já? Láká Vás cestovat a zapomenout na všední kolotoč? Toužíte se zasnít nad opravdovou láskou? Říkáte si, jak jen ostatní lidé zvládají své pubertální děti? Možná jste odrostlé dítě, kterému se naprosto a úplně totálně pomátli rodiče? Nebo jen prostě přišel čas, kdy si chcete dopřát příběh, plný nástrah života, lásky a bláznivého dobrodružství? Tak pokud jste alespoň jednou odpověděli „ano“, tak držíte v rukou tu nejsprávnější knihu. Jde myslím o klasickou, ikonickou love story. A to je bez debat. Jde o autobiografický milostný příběh. Se vším všudy. A to chce odvahu. To je mi sympatické. Je určitě mnoho rodičů, kteří si začnou užívat se svým celoživotním partnerem, sotva děti dospějí, ale je nás jistě i pár, co jsme se napoprvé (nebo i napodruhé) úplně netrefili. Zde máme skvělý příklad, jak nezevlovat, nefňukat nad sebou, ale skočit do života konečně rovnýma nohama. A to i v případě, že dvě starší děti už dospěly, ale nejmladší dcera je zrovna v pubertě a tu novou matčinu euforii poněkud bojkotuje. Co mi kniha dala? Našla jsem tu především jasnou výzvu. Dosti adresnou i hlasitou. Věřím, že svou moc příběh ukrývá někde za všemi písmenky zejména proto, že je dokonale upřímný a neotřele přímý. Blanka prostě míří přesně. Do srdce. Nesrabí se se slovíčky. Je zřejmé, že má vypravěčský dar a umí ho i naprosto přirozeně použít. Počítám, že tu knihu většina čtenářů přečte nakonec na jeden zátah jako já. Děj mne pohltil a vyplivnul na konci: přesně, jak to mám ráda. Po dočtení mi dlouho znělo v uších to, co se mi na břehu Zátoky Bohů (Costa degli Dei), kde jsem Blanku vlastně celou dobu napjatě pozorovala a fandila jí, co se mi vracelo jako bumerang: je-li člověk k sobě sám upřímný, nespokojí se s polovičatým způsobem existence. Trochu emocionální smršť, spoustu slz, trochu pohádka, hodně smíchu; hromada laskavého humoru. Blanka-Bianca, tajemná Siréna, zachytila mistrně a velmi přirozeně hodně situací, které jsou mi povědomé, ale sama bych je takhle upřímně rozhodně popsat nedokázala, ani nejlepší své přítelkyni. Mě odrovnala nejvíce prostě ta spousta jistoty, nacpaná mezi řádky, té jistoty, že i za hodně tmavým mrakem se vždy schovává slunce. A basta. Ta samozřejmá naděje, že úplně kdykoli lze začít znovu: a to v podstatě se vším. Blanka je inspirací všem méně statečným, které/ kteří váhají začít znovu. Seknout s nefunkčním manželstvím, riskovat, že zbytek života stráví člověk sám. Přenést se přes to, co tomu řeknou lidi, postavit pubertální dítko před hotovou věc a riskovat, že léta přirozeně budovaný vztah s ním se navždy pokazí...Vydat se konečně tam, kam nás srdce táhne. Dovolit si novou lásku. Nezaleknout se nové tchyně. A taky: dělat všechny ty věci, na které nebyl čas. Kdo z nás má tu odvahu? Popravdě málokdo. Nastávají konečně časy, kdy je třeba jít naproti štěstí. Štěstí není žádné podivné koření. Je to stav, který si můžeme sami krůček za krůčkem vybudovat a lapit ho za jedno křído – tak trochu- do sítě utkané z takzvaně obyčejných dnů. Napsala jsem o té knize spoustu slov, jak teď vidím. Nedaří se mi se vymáčknout ze sebe to, co by bylo záhodno ještě o knize říci na prvním místě. Protože nemám moc ráda spoilery, snažím se přeskočit napínavá místa v příběhu. A také proto jsem vám asi moc o srdci knihy neřekla. Rozhodně jsem se ani nepřiblížila pocitu, který jsem měla po dočtení. Ale díky Blančině knize ve mně znovu vyklíčila ta myšlenka. Myšlenka, že opravdu všichni máme právo dospět ve svém životě do bodu, kdy budeme moci spokojeně říci: „Všechno, co je opravdu důležité, už mám.“ Těším se moc na další autorčinu knihu.... celý text
Anežka010101


Láska ve špičce italské boty Láska ve špičce italské boty

Na knížku jsem čekala čtyři měsíce než na mě vyšla řada v knihovně. Lákala mě k přečtení, protože mám ráda Itálii, italštinu. Po přečtení prvních kapitol a především po přečtení si seznámení Blanky s Agostinem jsem měla chuť knihu zavřít a vrátit, neboť to byla červená knihovna s neuvěřitelností dohromady, ale dala jsem tomu ještě šanci, protože nemám ráda nedočtené knihy a nakonec to byla taková oddechovka, kdy jsem se alespoň v mysli přenesla do slunné Itálie a dostala chuť na italská jídla. Recepty napsané na konci některých kapitol stojí určitě za vyzkoušení.... celý text
Joyce24



Láska ve špičce italské boty Láska ve špičce italské boty

Měla jsem chuť se prostřednictvím knihy vrátit tam, kde jsem strávila krásnou dovolenou. Chuť slunné Itálie mně trochu zkazil vztah několikrát rozvedené ženy s mladým klukem. I jí to bylo ze začátku nepříjemné (co když uvidí její tělo za světla). Dočetla jsem. Protože jsem doufala, že to skončí jinak. Nooo. Ten sladký konec jsem jim moc nevěřila...... celý text
marli58


Láska ve špičce italské boty Láska ve špičce italské boty

Láska ve špičce italské boty Milé čtení ze života české rozhlasové moderátorky a její lásky k Itálii. Padesátku má za sebou, s muži moc štěstí neměla. Ze tří manželství má 3 děti, další rozvod za sebou a rozjede se na dovolenou do Itálie ... Kniha plná slunce, dobrot a zážitků. Dál neprozradím, přečtěte si, doporučuji a dávám 4 hvězdy... celý text
knihovniceS