Andělský komentáře u knih

Tuto knihu jsem dnes dočetl plný dojmů. Velmi ožehavé a vážné téma k zamyšlení je zde zabaleno do stezky odvahy plné historie, mýtů a hádanek. Stránky ubíhaly jako rychlík do Ženevy. Rozhodně doporučuji!

Film je proti knize slabý odvar, velmi zjednodušený.

29.09.2023

Útlá knížka, která Antonínu Dvořákovi ostudu určitě neudělala. Během čtení jsem poslouchal moji milovanou Humoresku. Každá stránka je ozdobená nádhernými ilustracemi. Velmi se mi líbilo vizuální pojetí melodií a hudby v podobě modro-zlatých ornamentů.

21.09.2023

Hana, Les v domě, Tiché roky, Slepá mapa - 5*

Hotýlek a Listopád jsem nedočetl. Hrozně jsem se nudil, a tak jsem to vzdal.

4 21.09.2023

Tak jsem se nudil, tak jsem se nutil, až jsem nedočetl. A přitom Mornštajnovou zbožňuju, ale tohle...

9 21.09.2023

Žádná nestvůra, ať už skutečná nebo vymyšlená, není o nic horší než zlo vyvěrající z lidí. Není to klasický horor, i když maso, kosti a krev tam jsou. Ten epilog stojí za to!
Trochu mě rušila autorova potřeba zmiňovat konkrétní skladby, které si daná osoba pobrukovala nebo poslouchala. Původně jsem myslel, že si je během čtení všechny poslechnu, ale po desáté to začalo být otravné a vzdal jsem to. To ale byl jenom můj problém a hodnocení to nijak neovlivňuje. 5*

5 03.09.2023

První knihu autorky jsem četl až jako čtvrtou v řadě. Před ní byly Les v domě, Hana a Tiché roky. Právě jsem dočetl a musím opět udělit pět hvězdiček. Na téhle knize se Alena Mornštajnová naučila to, co umí teď. To ale neznamená, že by za novějšími jakkoli zaostávala. Naopak, příběh je rozdělen na tři části. Babičku, maminku a dceru. Každá část je stejně tragická i krásná. Buďme rádi, že doba, v níž hrdinky žily, je za námi. Já bych to, co ony, rozhodně nevydržel. Smekám Anně, Alžbětě, Anežce a hlavně autorce. Moc díky za další knižní zážitek. A teď se jdu vrhnout na Hotýlek....

20 16.08.2023

Jako první knihu jsem četl Les v domě, potom Hanu a teď jsem dočetl Tiché roky. Dávám 5 hvězd a doporučuju! Knihy A. Mornštajnové by si měl přečíst každý. To snad už není jenom obyčejné psaní, ale umění. Opět krásný příběh, velmi pečlivě vybíraná slova a zvláštní cit pro vyvolání emocí čtenáře.

24 09.08.2023

Hodně jsem o ní slyšel a těšil se na ni. Po 40. stránce jsem odložil. Téma bylinkářství a zaříkávání mě přitahuje, ale do této knihy nejsem schopen se začíst. Slova mi lítala jedním okem tam a druhým ven, otočil jsem stránku a už jsem nevěděl, o čem byla ta předchozí. Zbavovat se jí nebudu, třeba k sobě nakonec navzájem dozrajeme.

7 07.08.2023

K této knížce mě přivedl Ing. Jaroslav Mareš. Nejdřív jsem zhltal jeho kryptozoologické publikace a v jednom rozhovoru prozradil, že Ztracený svět dostal jako malý kluk k Mikuláši a s baterkou pod dekou četl celou noc. Díky této knize jsme tak měli toho nejlepšího českého kryptozoologa. Zajímavost o této knize prozrazuje Jaroslavova (dnes již velmi těžce dostupná) kniha Kurupira - zlověstné tajemství.

5 03.08.2023

Film jsem viděl před lety a uchvátil mě svojí myšlenkou. Pak jsem na něj zapomněl, ale tajemství ve mně zůstalo. Občas jsem si vyhledal informace, zhlédnul dokument, ale knize Dana Browna jsem se vyhýbal. Přišla mi jako main stream, i když ona to celé odstartovala. Nakonec si ke mě našla cestu a já ji po třech dnech dočetl. Je rozhodně lepší než film, jedinou stránku jsem se nenudil, těšil jsem se, co nového se dozvím dál. Obrazové vydání je ještě živější, byl to zážitek. Kniha a film mají jemně rozdílné konce 'odhalení'.
A, ano, já té myšlence věřím. Nebo má alespoň reálné jádro. Pět hvězd.

16 30.07.2023

Knížka, jejíž obal voní rozkvetlou loukou. Obsah už tak veselý není, ale i tak je to hřejivé a konejšivé čtení. Trochu mě pobavilo, že zhruba od poloviny Anna rodila snad každou pátou stránku knížky :-). Kolik těch dětí nakonec měla, jak se vyrovnala s osudem svým i blízkých, to se dozvíte, když si knihu přečtete. Určitě neprohloupíte.

17 22.07.2023

Druhá kniha od Aleny Mornšajnové, kterou jsem přečetl. První, Les v domě, jsem dočetl s otevřenou pusou ze šoku. Posledních asi pět stran Hany jsem dočítal a po tváři se mi koulely slzy. Mám zvláštní období, kdy bych brečet potřeboval, ale slzy se nechtěly vylít z očí ven. Až díky vaší knize nalezly sílu a já se vyplakal nejen z příběhu ve vaší knize, ale i z mých niterných pocitů a událostí za poslední rok a půl. Paní Mornštajnová, děkuju!

29 20.07.2023

Je mi 37 let a Harrymu Potterovi jsem se vždycky vyhýbal. Viděl jsem jeden film a knihy jsem míjel. Po dočtení Vraního oka od Klevisové jsem potřeboval nějakou oddechovku, u které nebudu muset moc myslet, bude to trochu tajemné a mysteriózní a zároveň trošku pohádka. A tak jsem v knihkupectví sáhl po HP taky proto, že mě zaujala obálka se zlatým písmem. Rvu si vlasy, že jsem nezačal číst dřív. Svět je barvitě popsán, okamžitě jsem se v něm ocitl, jediná stránka mě nenudila. Než jsem dojel vlakem z Prahy do Přerova, měl jsem přečteno, jako mávnutím kouzelné hůlky.

17 17.07.2023

Starší knihy autorky mám rád. Jsou z doby, kdy ještě byla 'normální'. Tuhle jsem si sehnal přes antikvariát. Milé čtení. Pro milovníky přírody a éterických bytostí je to doslova pohlazení.

17.07.2023

(SPOILER) Zvláštní kniha. Je psaná s nadšením a s nadšením se i čte. Je tady ale jedno 'ale'. Před uvedením knihy vznikla kresba yettiho, kterou Messner sám potvrdil, že jde o tvora, kterého viděl a vyfotil. Ovšem bytost na obrázku nemá (spoiler) s medvědem nic společného. Je to hominid podobný člověku, stojící na dvou nohách, je to bipedální tvor. Pak kniha vyšla a Messner přišel s neuspokojivou teorií medvěda. Kniha je to čtivě a zajímavě napsaná, to ano, ale je to blud. Nevím, co tím Messner zamýšlel. Napadá mě snad jediné, že skutečně viděl yettiho ve smyslu, jak ho popisují legendy, svědci, šerpové a v rámci jeho ochrany to všechno svedl na medvěda, aby od skutečného yettiho odvedl pozornost a 'zklamal' veřejnost tím, že vlastně neexistuje.

1 10.07.2023

Tuhle mám od paní Skopové nejradši. Škoda, že hvězdiček jde dát jenom pět.

07.07.2023

Maličká knížka obsahující velké kouzlo. Doplněno milými ilustracemi.

3 07.07.2023

Magická kniha popisující dobu, kdy v maličkých okýnkách roubenek hořela svíčka a nad postelí visel růženec a křížek. Miluju to.

1 07.07.2023

Po třech dnech dočteno. Autorku jsem neznal, ale díky recenzím jsem si Vraní oko koupil. Neřekl bych, že jsem promrhal tři dny vniveč, četlo se to hezky, ale celkově to bylo zklamání. Podivně se to táhlo, k postavám jsem si nevytvořil žádný vztah, ke konci jsem se přistihl, že musím chvíli přemýšlet, kdo vlastně je Nikola, kdo je Sylva. Nějak mě to nedokázalo vtáhnout. Nekonalo se ani žádné 'Wow, tak tohle je vrah!'. Vlastně to ani nebylo překvapení. Další (i předchozí) knihy autorky nejspíš vynechám.

5 05.07.2023

Tohle bylo něco! Za jeden večer přečteno a bylo mi líto, že rozhovor už skončil. Děsivé a poučné zároveň. Hodně to odlehčil humor pana Mareše, líbilo se mi to. Určitě si ji přečtu ještě jednou.

14 04.07.2023