Amazonka72 komentáře u knih

Mawer psát umí. Příběh Marian mě zaujal, je zasazen do doby druhé světové války a konečně se to v něm nehemží pouze zabíjením, koncentračním tábory a holocaustem. Tím ovšem nechci snižovat potřebu se k těmto těžkým tématům vracet. Zavede nás do prostředí špionáže. Pohled mladičké dívky, která teprve “vstupuje do života” a již se musí potýkat s velmi složitými úkoly, sílu příběhu ještě umocňuje. Zvláště pak posledních cca 100 stran, kdy se kniha čte doslova jedním dechem. To, že se Marian rozhodne Francii neopustit, a to, že je na konci příběhu dostižena, nechává ve čtenáři pocit, že je potřeba vše zakončit... otázkou je, zda někdy není lepší nechat nejistotu z dokončení příběhu právě na čtenáři, na jeho fantazii a životních zkušenostech - domyslet si, jak se život Marian vyvíjel dále. Nevím, mám již připravenou Provazochodkyni, tak se snad po jejím přečtení dočkám odpovědi.

4 03.02.2018

Nejsem zkušeným čtenářem severských detektivek, ale občas po nějaké sáhnu. Po Keplerovi jsem již dlouho pošilhávala, Svědkyně ohně je prvním setkáním s touto autorskou dvojicí. Žádné velké nadšení se nekoná. Ano, kniha se četla jedním dechem, přesně podle vzorce “ještě jednu kapitolu a pak jdu spát”. Oceňuji tedy členění do krátkých kapitol. Nicméně mi celý příběh připadal tak trochu “přitažený za vlasy”. Tolik komplikovaných odboček a příběhů, které nakonec vlastně ani nebyly pořádně dotažené do konce. Spousta postav příběhem proplouvá a vlastně se nedozvíte, jací opravdu jsou a proč jednají tak, jak jednají. Postava Daniela - připadá mi téměř nemožné, aby někdo z jeho blízkých neodhalil jeho zrůdnou povahu, nebo alespoň nepojal podezření, že něco není v pořádku. Za mě tři hvězdičky, je to oddychovka a taková “drsná pohádka pro dospělé”.

4 19.01.2018

Osm hor je kniha, která mě chytla za srdce. Poetické vyprávění Pietra o hledání svého místa v životě. Jeho místo je úzce spjato s horami a s kamarádem Brunem, který v horách vyrůstá, žije a nakonec i zemře. Milovníkům hor by tato kniha neměla chybět v knihovně. Nádherné popisy přírody, mnohdy drsného života uprostřed ní, avšak života, který dává smysl. Silný příběh dvou kamarádů, kteří se vzájemně doplňují, jeden druhého znají natolik, ze mnohdy nemusí ani používat slov, aby pochopili toho druhého... Krásný začátek letošní čtenářské sezóny. Jak bych si přála mít tolik odvahy zabali svůj pohodlný městský život a vydat se napospas přírodním živlům pod vrcholky Alp.

12 07.01.2018

Třetí díl tetralogie jsem vzala do ruky po přečtení předchozích dvou dílů spíše z povinnosti. Říkala jsem si, že pokud se autorka pustila do tak rozsáhlého díla, jistě to musí mít nějaký důvod. A konečně jsem měla pocit, že důvod pomalu nacházím. Za mě zatím nejvydařenější kniha ze tří. Zaujala mě poměrně podrobná sonda do nedávné Italské historie, popsaná drsně, bez jakýchkoli vytáček a zjemňování. Líbilo se mi, že se z obou protagonistek staly konečně jasně definované postavy, jejichž jednání je uvěřitelné, i když s ním nemusíme vždy souhlasit. Ale rozumíme mu. Konečně si Elena uvědomuje, že její vztah k Lile je patologický a nemá s přátelstvím nic společného. To mi v předchozích dílech jaksi chybělo, ale našla jsem, takže v březnu hurá do dílu posledního.

5 01.01.2018

Velmi povedená kniha od české autorky, to zahřeje u srdce. Moc se mi líbí řazení děje od současnosti až o 100 let zpátky do počátku minulého století. Čas, který jde pozpátku... Příběh Baltazara doplňuje reálný život, hledání mapy nás provází celým životem. Často hledáme a chceme vyjádření skutečného světa a našeho života, mapu, kde bychom se jasně orientovali, věděli vždy, na jakou cestu se dát. Potřebujeme ji však?

3 23.12.2017

Druhý díl dočten. Žádné velké nadšení se nekoná, ale nejsem zklamaná, že jsem oba díly přečetla. Akorát do dalšího pokračování se už nepustím. Čtivé vyprávění o dospívání a vstupu do života dvou kamarádek, jejichž přátelství je již od samého počátku “podivné”, plné skrytého soupeření, závisti. To mi asi vadilo nejvíce, takhle si přátelství nepředstavuji. Občas se dalo předvídat, kam se osudy obou dívek posunou. Oceňuji však velmi zajímavý a poutavý popis života v Italské Neapoli v 50. a 60.letech minulého století.

2 10.12.2017

Psát komentář po prvním dílu mi připadá unáhlené. Vzhůru na druhý díl, je potřeba vědět, jak se příběh rozvine a kam nás zavede. Zatím nesdílím všeobecné nadšení, ale čte se velmi dobře, rozhodně to není ztráta času.

3 19.11.2017

Murakamiho jednohubka, příjemná, nijak zásadně nevybočujíci z jeho tvorby. Půlhodinová záležitost v chladném podzimním večeru. A co si budu k příštím narozeninám přát já? Přání se nesdělují, jsou tu jen a jen pro nás samotné. A splní se jen tehdy, když jim vyjdeme vstříc.

3 19.11.2017

Syrový, ničím nepřikráslený příběh o hledání kořenů. Příběh chlapce, který se potřebuje vyrovnat se svou minulostí, resp.najit svoji matku, aby pochopil... příběh odehrávající se na břehu vysychajícího Aralského jezera, které jako memento představuje nesmyslné chování diktátorských režimů. Příběh z oblasti, kde lidský život a lidská důstojnost nemají žádnou cenu. Z tohoto příběhu Vám nebude veselo, ale bohužel i to je realita 20. a 21.století.

6 31.10.2017

Co o této knize napsat... mistrovsky poskládaná skládanka osudů jedné židovské rodiny. Autorka se s lehkostí pohybuje v několika časových rovinách, narozdíl od jiných knih je střídání nenásilné, nemáte nejmenší problém orientovat se v čase i prostoru. Silný příběh, neuvěřitelná shoda náhod, osudových rozhodnutí. Stále bychom si měli události holocaustu připomínat, a osudy obyčejných lidí, nikoli hrdinů, nabízí nejsilnější prožitek, který nás nutí přemýšlet. Uvědomit si, jak důležité je vážit si všedních a samozřejmých věcí, své rodiny a přátel. Více takových knih. Děkuji Hano, děkuji, paní Mornštajnová.

14 25.10.2017

Tahle kniha - to je prostě nádhera! Více takových příběhů. Slova a věty volně plynou, doslova Vás pohltí svoji zdánlivou jednoduchostí, ale přitom neskutečnou pravdivostí. Je protkána radostí ze života, která nám může připadat bláznivá, ale od toho přeci literatura je. Kdo z nás by neměl občas chuť svůj život převrátit vzhůru nohama, protancovat celý den, koukat se do nebe, pít koktejly s přáteli, zpívat z celého srdce, nechodit do práce, mít každý den jiné jméno. S touto knihou si vše můžete beztrestně dovolit.

Nejlepší kniha, kterou jsem v posledním roce četla. Pét hvězdiček a čestné místo v knihovně.

10 16.10.2017

Rozhodla jsem se, že 5 hvězdiček budu udělovat knize vždy, když se od příběhu nebudu moci odtrhnout a v době, kdy ho zrovna nebudu číst, se k němu budu v myšlenkách stále vracet. Pád takový byl. Napínavý, plný nečekaných (a někdy i čekaných) zvratů, přátelství, lásky, zoufalství, naděje... A k tomu příběh zasazený do prostředí hor, horolezců, zdánlivě nepochopitelných rozhodnutí a výstupů, které pochopíte až ve chvíli, kdy horam sami podlehnete. Pan Mawer je pro mě velkým objevem, po Skleněném pokoji další velmi povedená kniha, kterou je radost si přečíst.

8 13.10.2017

Další kniha patřící do skupiny světových bestsellerů, která se sice dá přečíst a bude Vás i celkem bavit, ale rozhodně ve Vás nezanechá žádný hlubší dojem. Příjemné čtení na dovolenou u vody či na deštivý víkend.
Nepochopitelný svět reality show - pro mě pouze potvrzení teorie, že se takovýchto soutěží mohou účastnit pouze duševně nevyrovnaní jedinci. Člověk spokojený se svým životem nemá zapotřebí běhat po lese a snažit se sám sobě něco dokázat. Na druhou stranu kniha velmi dobře popisuje charaktery jednotlivých účastníků. Jenom postava Vymítače mi připadala přitažená za vlasy. Hlavní hrdinka Zoo neví co chce, pochybuje sama o sobě, o své schopnosti být dobrou matkou, a tak se přihlásí do soutěže, aby si dokázala ... těžko říct co. Dle mého názoru to ani autorka netuší.
Nebudu prozrazovat příběh ani jeho ukončení, protože pak by už nebyl důvod si knihu přečíst. Není to propadák, ale ani nic vyjímečného.

2 19.09.2017

Tento komentář píší po čtyřech letech od přečtení knihy. Nedá mi to však nezmínit se zde, že díky ní jsem v sobě našla sílu a ohodlání přihlásit se a uběhnout svůj první půlmaraton. Uběhla, a od té doby jich mám na kontě dalších šest.
Je to kniha, která Vás nakopne. Nemusíte být odmalička vrcholovými sportovci, ke sportu se můžete dokonce dostat až ve zralém věku. Důležité však je, co Vám sport přináší. A pak v sobě musíte najít sílu a odvahu překonat různé, a zdánlivě nepřekonatelné překážky. Když se Vám to podaří, pak euforie v cíli je tou pravou odměnou. Nic se jí nevyrovná.
A o tom je tato kniha. Toužíte-li se postavit na start, může být tím pravým začátkem jak s úsměvem na rtech dorazit až do cíle.

2 05.09.2017

Musím souhlasit s několika dalšími čtenáři, že ve chvíli, kdy čtete tuto knihu, máte nutkavou potřebu vilu Tugendhat navštívit. A pak sednete k internetu a chystáte si prohlídku zarezervovat, a s překvapením zjistíte, že tři měsíce dopředu jsou všechny víkendové prohlídky beznadějně vyprodané a na další měsíc ještě rezervaci nelze provést. Co s tím? Asi mi nezbývá nic jiného, než vyčkávat a v duchu si tento skvost funkcionalistické architektury pouze představovat.
Oceňuji pasáže knihy, kde autor zmíněnou stavbu popisuje. Dále pak znalost českých reálií a novodobé historie. Je vždy velmi zajímavé číst knihu o Česku (Československu), české kultuře, historii z pohledu nečeského autora. Nevadí mi přejmenování reálných osobností, naopak si myslím, že je to tak správné, protože kniha je částečně fikcí opírající se o skutečné události.
Propletence jednotlivých vztahů mohou být někdy až "přitažené za vlasy", ale stále jde o smyšlený příběh. Navíc díky tomu je kniha čtivá, plná překvapivých zvratů a naděje do budoucna. A navíc v ní hraje jednu z hlavních rolí (po knize Vyhnání Gerty Snirch) moravská metropole. Kdo má rád architekturu, rodinné ságy, Brno a minulé století, tak může s klidným srdcem po knize sáhnout a nebude zklamán.

10 05.09.2017

Další ze skvěle napsaných románů francouského autora Jean Michel Guenassia. Kniha, která se čte jedním dechem a doslova Vás pohltí. Příběh Toma Larche nás zavede tentokrát do Indie, konkrétně do Dillí. Do města plného kontrastů. Všemi póry vnímáte chudobu, špínu i chaos tohoto města, ale také jeho neskutečnou barevnost a vůni. Do pořádkumilovné Anglie, ale také do válkou zmítaného Afganistánu. Písnička "Brothers in Arms" Marka Knopflera (skupina Dire Straits), která hlavního hrdinu během jeho pouti životem provází, Vám tak intenzivně zní v hlavě, že to nevydržíte a musíte si ji pustit.
Je to román o odpuštění. A jak to již bývá, i o hledání sebe sama.
Musím však souhlasit s některými názory, že je to jeden z nejslabších Guenassiových románů. Ani ne tak hloubkou příběhu či tempem vyprávění, jako spíše závěrem knihy, který je těžko uvěřitelný. Jako kdyby sám nevěděl, jak rozjetý kolotoč zastavit. Nic to ovšem nemění na věci, abych knihu neohodnotila 5 hvězdičkami. Už se těším na román o V.V.Goghovi, který snad vyjde brzy i v češtině.

5 28.08.2017

Konečně zase jednou kniha, která se vejde do kabelky a dá se číst i během cesty do práce či do přírody :-). Tentokrát pan Murakami nenapsal román, ale celá kniha je složena z kratších povídek, které vycházely původně v japonském literárním měsíčníku. Pro mě je tato kniha klasická "Murakamovská". Velmi příjemně se čte, člověk musí trochu číst mezi řádky, a pokud se mu to podaří, smysl a poselství v textu určitě najde. Všechny povídky jsou tak trochu o samotě. V různých podobách. O opravdové samotě, té, kterou si neseme hluboko v sobě i přesto, že se často pohybujeme mezi spoustou lidí. A možná vypadáme i šťastně a spokojeně. Každý s ní svádí boj po svém, neexistuje žádný univerzální lék na samotu. Džunko z povídky "Krajina s žehličkou" útěkem ke smrti, doktorka Sacuki v povídce "Thailand" přiznáním si svého "kamene" v srdci, kterého je potřeba se zbavit. A tak přemýšlím o tom, kolik kamenů si nosím ve svém srdci a jak nejlépe se jich zbavit...
Malá pozvánka k přečtení pro všechny z Vás, kteří při pohledu do ohně máte stejné pocity, ale možná jste je nikdy nedokázali popsat:
"Oheň má tvar, který není ničím omezený. A právě proto v něm člověk, který se naň dívá, može zahlédnout, co má v tej chvíli na srdci. Dyž proto začne mít při pohledu na oheň pocit klidu, je to proto, že sa klid, co je v tobě, odráža v tom ohňu."
Z povídky "Krajina s žehličkou."

4 27.08.2017

Další z řady běžeckých knih, které stojí zato si přečíst. A troufám si říci, že i "neběžec" si v ní najde své. Patřím mezi běžce a běhám především pro radost. Nesbírám rekordy ani medaile, důležitý je prožitek. A nêkdy překonání sebe sama. A tohle všechno je cítit z knihy Reného. Obdivuji jeho vůli překonat úraz, postavit se na vlastní nohy a dokázat zdánlivě nemožné. Kniha je psaná velmi lehce, ano, nejde o žádně velkě literární dílo, ale o to více věříte a rozumíte každému slovu. Pro mě je třešničkou na dortu i místo, kde se velká část knihy odehrává, a to Island. Místo, které jsem měla možnost poznat na vlastní oči. Láska na celý život. Je přesně takové, jak ho René popisuje. Nevlídné i krásné zároveň.

3 22.08.2017

Tak a je dočteno. Kniha Amerikána nezklamala. Oceňuji velmi živé dialogy a styl, jakým je napsána, protože se díky tomu báječně čte (i přes množství stran, které by mohlo odradit). Dokonce je Vám někdy až líto, že ji musíte nechat doma na stole a nemůžete ji přibalit do kabelky... a číst po cestě kamkoli. Je to kniha o rasismu, o odvaze začít život v úplně novém a neznámém prostředí, ale i o Africe a mentalitě lidí žijících (nebo spíše vyrůstajících) v rozvojovém světě. O čem je to však, dle mých pocitů, hlavně, je o lásce. Ano, je to tak, nečekejte však žádnou červenou knihovnu. O vztazích, které řešíme všichni, bez ohledu na barvu pleti. O hledání, a to jak sebe sama, tak toho druhého, který bude náš život doplňovat. A není vůbec překvapivé, že model osudové lásky je ve všech komunitách stejný. Rozhodně doporučuji k přečtení, kniha Vás nezklame, a každý si v ní určitě najde rovinu, která ho osloví nejvíce.