Alto98 komentáře u knih
Zatím nejlepší detektivka ze série (nečtu je popořadě).
Zvládl jsem jen cca 50% a konec knihy. Nevím, proč číst o člověku, který bezdůvodně mrhá svým životem. Vše je popsáno jako pohledem přes tmavé brýle, nic nemá smysl a nikam se nespěje. Jestli chtěl autor vyjádřit tohle, tak OK, ale tudy myslím cesta v literatuře nevede. Škoda času se knihou zabývat, nic nepřináší.
Hluboce kočičí příběhy, spíše jen črty. Čteno jako protiváha Doktoru Živagovi.
Šachová pohádka z doby, kdy světovému šachu vládli sovětští hráči. Hezké. Hvězda dolů za podivnou odtažitost vyprávění - o pocitech hlavní hrdinky se toho mnoho nedovíme.
Výborně popsaný vnitřní svět obou nesympatických hlavních hrdinů. Typ knihy, kterou už znova nejspíš číst nebudu, ale která má sílu čtenáře změnit.
Informace jsou zajímavé, autor je jistě schopný kameraman a novinář. Ale do Číny jel s nechutí a i po letech pobytu zemi příliš neporozuměl, spíš se o to ani nesnažil. Vedení země nenávidí, sinology (i české) většinou nesnáší. A ta neustálá naštvanost a nechuť se do textu pochopitelně propisuje.
Pro jiný pohled doporučuji Zápisky z Orientu Stanislava Komárka.
Přeslazený, povrchní styl. Nesympatická hlavní hrdinka. Hygge mě nezaujalo, alespoň, jak je popisováno tady.
Přečteno po shlédnutí filmu. Zvláštní styl psaní, suše vysvětlujícími větami připomíná spíš scénář. Obsah podobný knížkám od Viewegha. Děj i postavy přepálené, žádná mi mi srdci nepřirostla. Film dobrý (hlavně díky hereckým výkonům), kniha už méně.
Napínavé, prostředí Olomoucka je fajn. Ale zápletka je opravdu nevěrohodná a překombinovaná.
Vzpomínková kniha na dětství a rodiče, spíš smutná a melancholická. Začátek, odehrávající se před válkou, se mi líbil nejvíc.
(SPOILER) Dobrá domácí detektivka, dal bych 4 hvězdy. Realistické prostředí Olomouce a severní Moravy, uvěřitelné postavy. Ale 2 hvězdy dolů za závěr knihy, takový konec do tohoto žánru nepatří. To bylo úplné vybočení jinam, které mne zklamalo a rozladilo. Celou dobu kniha plyne s nadhledem v lehce ironickém tónu a pak toto...
Ke knize mne přivedla krásná Zelenkova hudba. Má hodně odborných muzikologických pasáží, ne všemu jsem porozuměl. Protože o Z. životě je známo málo, zachycuje jeho činnost u drážďanského dvora spíše nepřímo: zmínky z deníku jezuitské misie, popis provozu katolického dvorního kostela v luteránské zemi, činnost dvorních hudebníků.
Báseň v próze. Nejvíc na mne zapůsobila kapitola o Ralsku a okolí (tundra!). Mám chuť vzít batoh, psa a vyrazit.
Strhující příběh, přečteno velmi rychle. Nejdříve zábavná mozaika událostí z nedávných dějin, pak náhled do jedné z možných budoucností (poměrně neveselé).
Taková ilustrovaná historie. Čekal jsem milostný příběh, ale tomu bylo věnováno málo prostoru.
Rodokapsový, lehce cynický styl. Čtivé a zábavné. Netřeba hledat hlubší smysl. Jsem zvědavý, jak to nakonec dopadne.
V celé sérii jsou zatím víra i náboženství prezentovány tak, jak by vypadat neměly.
Vtipný a svižný příběh. Stylem připomíná rané práce autorky.
Rok stárnoucího spisovatele. Stále dobře píše, přečetl jsem velmi rychle. Poučný náhled do života jiného člověka, asi poměrně upřímný. Přeju mu, aby se naučil odpouštět.
Strhující, naléhavý a vášnivý styl psaní. Přečteno najednou rychle a pak znovu po částech pečlivě. Původní úmysl podtrhávat si zajímavá místa jsem vzdal - bylo by jich příliš mnoho, a nechtělo se mi psát do tak krásně vytištěné knihy. Lze otevřít namátkou kdekoliv a přečíst pár stran pro povzbuzení.