alhl alhl komentáře u knih

☰ menu

Dopisy ztraceným Dopisy ztraceným Brigid Kemmerer

Na tuhle knížku jsem narazila náhodou, zaujala mě anotace, ale moc jsem od ní nečekala. NADCHLA MĚ. Nádherný, silný příběh o vyrovnávání se se ztrátami a s vinou, ať už domnělou nebo skutečnou, o zbrklých soudech na první pohled a o druhých šancích. A že se odehrává na střední škole? Nevadí, poučení si z něj může vzít úplně každý.
*Jedna fotka není celý příběh, jeden den není celý život.*
*Cestu si každý sám vyšlapává.*
Líbilo se mi střídání vyprávění z pohledu obou hlavní hrdinů i jejich dopisování, ze stránek jsem úplně cítila jiskření a napětí mezi nimi. Juliet i Declan mi byli neuvěřitelně sympatičtí, stejně jako řada vedlejších postav - Melouňák, paní Hillardová, pan Gerardi, Rowan, Brandon a hlavně Rev. Právě jsem zjistila, že zrovna Revovi věnovala autorka další, vlastní knihu. Doufám, že se brzy dočkám českého překladu.

29.03.2020 5 z 5


Slepá mapa Slepá mapa Alena Mornštajnová

Líbilo! :-) Anotace mě zaujala, na prvních stranách jsem se začetla a po chvíli mě kniha zcela pohltila. Určitá strohost vyprávění kupodivu vůbec nebyla na překážku, naopak z mého pohledu podporovala spád příběhu. Ačkoli musím přiznat, že jsem se ani s jednou hrdinkou neztotožnila a osudy všech postav mi místy připadaly až příliš smutné, s napětím jsem očekávala, co se odehraje v každé následující kapitole a jak to nakonec dopadne (v happy end jsem doufala, ale nevěřila). A nakonec jsem se dočkala i celkem překvapivého a milého vyústění a přes ponurost tohoto vylíčení 20. století jsem se na konci prostě musela usmát a to mě potěšilo. :-)
Autorce se podle mě povedlo na celkem rozumném počtu stran zachytit všechy zlomové události a temná i světlejší období našich dějin od vypuknutí 1. světové války po 90. léta 20. století, dobu plnou naděje i rozčarování. A na pozadí těchto velkých dějin se plynule odvíjejí osudy mnoha malých, obyčejných, avšak zajímavých lidí. Lidí, kteří mají co dělat sami se sebou a svými malými životy, a přesto jim do nich navíc nemilosrdně zasahují ty velké dějinné události.
Jeden postřeh: kromě zmínky o Praze a jednom německém městečku jsem v knize nenašla jedinou konkrétní lokalizační informaci. Čteme pouze o Městečku, Řece, Městu apod. Podle mě výborný nápad. Je pak jenom na čtenáři, jak si daná místa představí, s jakými skutečnými lokalitami si je spojí.

15.01.2016 5 z 5


Ostny a oprátky Ostny a oprátky Jiří Padevět

Poklona autorovi, který si mě získal už monumentálním Průvodcem protektorátní Prahou. V kratičkých příbězích na stránce či dvou dokáže mistrně vykreslit zdánlivě obyčejné situace, které se v závěru prostým doplněním data, jména či místa mění v historické okamžiky 20. století. Poetický jazyk, nádherná čeština. Stručné, výstižné, perfektně vypointované kapitolky. Osudy, ze kterých velmi často až běhá mráz po zádech. Připomínka řady známějších i pozapomenutých osobností a událostí, které je potřeba si pamatovat. Útlá knížka, kterou doporučuji nezhltnout za den, jak by se nabízelo, ale číst pomaleji a zamýšlet se u ní nejen nad minulostí, ale i nad přítomností a budoucností.
Pravda, i mně by se leckdy hodil nějaký rejstřík, poznámkový aparát nebo medailonky k méně známým osobám a událostem - takto jsem občas musela dohledávat informace bokem, abych smysl příběhů plně pochopila. Přesto (anebo právě proto) si umím představit, že by tuto knihu mohl šikovný pedagog využít k zábavnější a názornější výuce dějepisu.
"20. století bude nás pořád nutit myslet na mrtvé, na přeživší, na zrádce i na hrdiny. Bude nás nutit přemýšlet, jak bychom v rozhodující chvíli obstáli my sami."

07.03.2019 5 z 5


Narodili se, aby přežili Narodili se, aby přežili Wendy Holden

Slovy se nedá úplně vyjádřit, jak mě tato kniha zasáhla. Neskutečně silný příběh tří žen a jejich dětí, tří rozvětvených rodin, tří národů a mnoha dalších osudů a jedné zvrácené ideologie. Je to hrůzyplné čtení, ovšem s nadějí na konci, takže rozhodně doporučuji, protože všichni bychom se z toho měli poučit. Autorka odvedla úžasnou a záslužnou práci. Životní události konkrétních "obyčejných" lidí jsou bezchybně zasazeny do souvislosti s velkými historickými událostmi, nenašla jsem žádnou nepřesnost v popisu válečného a poválečného vývoje v našich zemích a ohromilo mě, že v podstatě všechna místa, o kterých píše, osobně navštívila a kolik osobních rozhovorů vedla. Obdiv všem protagonistům i autorce! Klíčová slova? Vůle k životu, odhodlání, optimismus. "Přemohly i smrt, aby daly život dětem." Výstižné citáty na začátku ("Někdy i jen žít je hrdinství." Seneca) a na konci ("Žádný den vás nevymaže z paměti času." Vergilius).

09.08.2017 5 z 5


Konec hry Konec hry Daniel Cole

Za mě skvělé uzavření trilogie. :-) Pravda, bylo by lepší všechny díly číst hned po sobě, jak na sebe navazují dějově. Od prvních dvou jsem měla odstup 3-4 roky a bylo to znát. Něco jsem si vybavila jen matně, něco vůbec, nakonec mi to ale zas až tak nevadilo. Příběh možná trochu posmutnělý, ale hezky vyprávěný, napínavý, z celé série se mi četl snad nejlépe, snad už jsem si na autorův styl zvykla a měla jsem problém se odtrhnout. Flashbacky-střídání času už zvládám, perfektní byly občasné osvěžující vtípky, které mě přiměly se usmát. Osobně jsem vděčná za prolnutí postav ze všech tří dílů (hlavně sympaťáky Edmundse a Rouche jsem si oblíbila) pro velké finále a za happy-end, byť možná je to klišé, ale ať si. Rozuzlení asi není tak dramatické a překvapující jako u předchozích dílů, ale za mě spokojenost. :-)

03.01.2023 5 z 5


Tajemství letního odpoledne Tajemství letního odpoledne Kate Morton

Ani do třetice mě autorka nezklamala, opět jde o velmi poutavý příběh s tak nečekaným vypointováním, že mě to opravdu ohromilo. Jedno drobné tajemství jsem sice odhalila, ale ten zbytek jsem prostě nečekala. A to mě právě na knihách K. Morton moc baví.
I v tomto napínavém vyprávění se prolíná několik časových rovin, především britská současnost reprezentovaná rokem 2011, kdy slavná herečka Laurel pátrá po utajené minulosti své umírající matky, a válečný Londýn roku 1941, kdy se osudově propletly osudy Dorothy, Jimmyho, Vivien a Henryho. Dalo by se říci, že všichni čtyři jsou svým způsobem tragické postavy od dětství, ale každý se svým životem nakonec naložil jinak. Někdo si získal moje sympatie, někdo alespoň pochopení, někdo zanechal vyloženě negativní dojem. Příběh vypráví o naplnění i o nesplnění životních snů a tužeb, o lásce, laskavosti a obětování se i o sobectví, závisti a žárlivosti, o zločinech, tajemství, výčitkách a vině i o tom, že, kdo chce příliš mnoho, nemusí mít nakonec nic.
Nebudu tu spoilerovat, přečtěte si to sami, doporučuji! ;-)

28.07.2018 5 z 5


Těžká noc Těžká noc Lenka Lanczová

Skvělý příběh. Hrdinku Eriku jsem chvílemi litovala, co všechno na ni autorka naložila, zato Maxe bych občas kopla do holeně, naštěstí světlých okamžiků měl dost. Pohodová oddychovka, prostě "lanczovka", jedna z mých srdečních knižních záležitostí.

31.01.2022 5 z 5


Krvavé finále: Jaro 1945 v českých zemích Krvavé finále: Jaro 1945 v českých zemích Jiří Padevět

Další monumentální dílo jednoho z mých oblíbených autorů, za kterým se opět skrývá spousta mravenčí práce. Chce to ale silný žaludek, zvěrstva se děla neskutečná. Každopádně doporučuji všem, kteří se blíže zajímají o tu dobu.

02.05.2020 5 z 5


Dvakrát dospělá Dvakrát dospělá Lenka Lanczová

Skvělý příběh, pohodová oddychovka. Přestože se se "střelenou" Ditou nijak neztotožňuji, držela jsem jí pěsti. :-) Prostě "lanczovka", jedna z mých srdečních knižních záležitostí.
P.S. Potěšilo mě nečekané a milé shledání s ředitelem Svobodou, otcem hlavní hrdinky z Půlnočních snů. ;-)

26.04.2020 5 z 5


Dívky, které slyšely plakat moře Dívky, které slyšely plakat moře Elizabeth Blackwell

Čtivý příběh je utkaný ze životních osudů tří žen, které už navždy propojily a poznamenaly události oné noci ze 14. na 15. dubna 1912. Vrstevnice Esme, Charlotta a Anna reprezentují tři z mnoha národností, jež se sešly na palubě Titanicu. Jejich příběhy jsou vyprávěny každý zvlášť, logicky. Vždyť každá pocházela z jiné společenské třídy, tedy i z jiné cestovní třídy na největším zaoceánském parníku své doby. Nebýt tragédie a náhody ty tři by se s největší pravděpodobností nikdy nepotkaly. To, jak se životy hrdinek vyvíjely dál a v jakém stavu je nacházíme 20 let po potopení, ukazuje, že nejosudovější rozhodnutí činíme tehdy, když si to vůbec neuvědomujeme. Dění v záchranném člunu připomíná, že občas se dostaneme do situací, kdy nejsou rozhodnutí dobrá a špatná, ale jen špatná a ještě horší. Napjatá jsem byla od začátku do konce, zvědavá, jak to se všemi dopadne, vědoma si toho, že ne se všemi dobře. Velká romantika v tom pravda není, ale o to mi příběh přijde realističtější. (Pokud toužíme po velké romantice ve spojení s Titanicem, můžeme si pustit Cameronův oscarový velkofilm a Leo s Kate nám to přání bezezbytku splní.) Otevřený konec? Možná, pro někoho, ale opět o to uvěřitelnější vzhledem k inspiraci skutečnými událostmi, byť postavy jsou fiktivní. Patřím k těm, které Titanic a vše okolo něj nepřestává fascinovat, takže za mě za tuto knihu palec nahoru!
P.S. A moc díky autorce za závěrečnou poznámku, ve které jsem objevila odkazy na cenné zdroje informací, o skutečných lidech, kteří se jako pasažéři či posádka plavili na lodi snů a kteří se nedobrovolně stali smutnou součástí historie.

18.02.2020 5 z 5


Loutkář Loutkář Daniel Cole

Musím přiznat, že chápu, proč kniha vzbuzuje velmi rozporuplné reakce, ale mně se ve výsledku líbila, podobně jako Hadrový panák. Zase mi trvalo se začíst, ovšem zejména v poslední třetině jsem se už nemohla odtrhnout. Případ mi přišel srozumitelnější než u Hadrového panáka, přitom stejně napínavý až do konce. A stejně brutální tedy, nicméně nad motivací hlavního záporáka by se podle mě měl každý vážně zamyslet.
Díky zkušenosti s Hadrovým panákem jsem se s osobitým autorovým závěrem nyní srovnala mnohem snáze než v prvním případě, ačkoli osobně mám klasické happy-endy mnohem raději, holt to pan Cole píše syrověji, temněji, více ze života.
Opět byl přítomen i občasný osvěžující humor, zvláště v konverzacích mezi hlavními postavami, který mě přiměl se usmát v jinak neveselém vyprávění. A propos, hlavní postavy - čtenáři mnohem bližší Baxterová, starý dobrý Edmunds a nový sympaťák Rouche, bylo by mi potěšením se s nimi ještě někdy setkat, i s Wolfem. ;-)
P.S. Věnujme vzpomínku všem obětem teroristických útoků napříč světem, ať odpočívají v pokoji a ať jejich blízcí dojdou smíření.

25.12.2019 5 z 5


Můj život s Reinhardem Můj život s Reinhardem Lina Heydrich

5* za to, že je to velmi zajímavá kniha, kterou doporučuji všem, koho zajímá česko-německá historie 20. století. Jinak je potřeba číst hodně kriticky, neboť vzpomínky vdovy po jednom z nejvýznamnějších mužů nacistické Třetí říše jsou často velmi subjektivní, nereflektující všechny prokázané skutečnosti, bez nadhledu, který by se s odstupem 30 let od konce války snad dal očekávat. Kniha splnila mé očekávání ohledně rozšíření obzorů, ovšem čtenář nesmí čekat celou pravdu, přiznání viny ani lítost. Velmi jsem ocenila rozsáhlou fotografickou přílohu, doslov historika J. Čvančary i rozhovor s Heiderem, mladším synem Heydrichových, který rovněž napsal úvodní slovo. Člověka až mrazí z toho, jak málo stačilo, aby z Heydrichových byla úplně obyčejná německá rodina, rodina námořního důstojníka, vynikajícího houslisty nebo úspěšného sportovce. Stačilo, aby se on a Německo v době hospodářské krize vydali úplně jiným směrem...

24.02.2019 5 z 5


Muž, který sázel stromy Muž, který sázel stromy Jean Giono

Kouzelný a poučný příběh. Konečně jsem si v tištěné podobě přečetla to, co jsem už na základce poznala jako krátký animovaný film, tuším, že němý, jen s "ruchy".

11.10.2017 5 z 5


Kufr paní Sinclairové Kufr paní Sinclairové Louise Walters

"Osudový příběh o rodinných tajemstvích, spřízněných duších a promarněných příležitotech." Podtitul nastiňující takřka vše o knize, která vypráví spletité, nelehké osudy Dorothy z Británie v době zuřící druhé světové války a její vnučky Roberty z anglické součanosti. Pro mě kniha v podobném stylu jako ty od K. Mortonové, a ty já rozhodně můžu. :-) "Přeji Ti na tomto světě jen štěstí."

07.04.2016 5 z 5


Zapomenutá zahrada Zapomenutá zahrada Kate Morton

Tři časové roviny, tři ženy a jejich příběh. Propojuje britský Cornwall a dalekou Austrálii. Skládá se před námi jako puzzle a postupně odhaluje dávné tajemství prokletého rodu Mountrachetů a stoletou záhadu ztracené holčičky. Osudy Elizy, Nell a Cassandry jsou strhující, často neveselé, naštěstí ale nechybí ani určitá naděje do budoucna. Napínavý, téměř detektivní příběh završuje překvapivá pointa. Je to román o rodině, přátelství, lásce a sobectví.
Střídání časových rovin může být občas opravdu trochu náročnější na soustředění. Také já jsem nelenila a při čtení si začala malovat vztahového pavouka s daty a místy. Nicméně celkově se mi kniha moc líbila, příběh je hezky napsán, logicky vystavěn. Přestože s přibývajícími přečtenými stránkami mě to stále více svádělo "nakukovat" dopředu, držela jsem se a četla poctivě stránku po stránce až do konce. A rozhodně nelituji. Navíc se mi líbily i ty moudré pohádky. :-)

09.02.2015 5 z 5


Poslední aristokratka Poslední aristokratka Evžen Boček

Co říct? Snad jen: výborné, doporučuji! Už dlouho jsem se tak nezasmála, místy jsem dokonce smíchy brečela. Autor jako dlouholetý kastelán navíc ví, o čem píše. Sama jsem v rámci brigády provázela turisty na jednom zámku (byť ve správě NPÚ a nikoli restituentů z řady bývalé šlechty) a musím říct, že řada věcí z oblasti návštěvnického provozu zámku prostě sedí - i když v knize je samozřejmě bohatě užito nadsázky a dalších literárních prostředků a obratů. Prostě prima knížka! :-D

09.08.2014 5 z 5


Potížistka Potížistka Lenka Lanczová

Úžasná kniha, leč hodně smutná (až jsem hrdinku chvílemi litovala, co všechno na ní L. Lanczová naložila) a s otevřeným koncem, který ale rozhodně není chybou. Každý si tak může domyslet vlastní konec, třeba happyend, i když každému je asi jasné, že tím by to ve skutečném životě rozhodně neskončilo. Hodně lidí volá po pokračování, já však patřím spíš k těm, kteří by ho nevítali - i otevřený konec je konec a aspoň nutí k zamyšlení. (Možná, snad, kdyby to pokračování navazovalo až tak s deseti- a víceletým odstupem od událostí v Potížistce...)

28.08.2013 5 z 5


Neznámí hrdinové mluvili i německy Neznámí hrdinové mluvili i německy Martin Krsek

Ne každý Němec je padouch a ne každý Čech je hrdina. Pravda, která se po roce 1945 pochopitelně jen těžko poslouchala. Bohužel trvalo celá dlouhá desetiletí, než jsme jí dokázali pohlédnout do očí. Tato kniha je další, kterou bych doporučila využít v hodinách dějepisu. Střídají se v ní známější i naprosto neznámá jména, ale všechny příběhy jsou stejně silné, někdy až neuvěřitelné, zajímavé i poučné, hodné obdivu, úcty, vděčnosti a zapamatování.
Dílo na obálce je výstižné a myslím, že nepotřebuje další komentář než ten autorův: "Myslím si, že už by to mohlo stačit, už jsme ty hospody měli postupně zakázané všichni."
"Nejžhavější místa v pekle jsou vyhrazena těm, kdo vidí bezpráví a mlčí." Dante Alighieri

25.12.2019 5 z 5


Hodné holky Hodné holky Sara Shepard

Druhý díl zajímavého příběhu s poutavou zápletkou. Napsáno hezky a napínavě. Celá parta hlavních hrdinek si mě získala a fandila jsem jim v jejich všedních i nevšedních starostech. A pointa mě fakt dostala! ;-)

25.11.2018 5 z 5


Hadrový panák Hadrový panák Daniel Cole

Mně se kniha líbila, ačkoli jsem spíš skeptická k reklamním označením typu "světový bestseller", "kniha roku" apod., protože často vzbudí příslišné očekávání, které se pak nenaplní. V tomto případě mě ale opravdu zaujala anotace, navíc jsem na příběh a jeho vyústění byla zvědavá také díky různým negativním i pozitivním komentářům uvedeným tady.
Musím přiznat, že mi ze začátku chvíli trvalo se začíst, ale postupně se příběh rozběhl a úplně mě pohltil. Případ byl možná trochu komplikovaný, zahrnoval dost postav ke sledování, a to včetně vedlejších, občas bych nějaké souvětí či odstavec proškrtla, ale celkově mi vyprávění velmi vyhovovalo a udržovalo mě v napětí až do konce, což mě vždycky baví. Zaujaly mě rozporuplné hlavní postavy detektiva Wolfa a jeho kolegyně Baxterové, ráda se s nimi ještě v nějakém dalším příběhu setkám. Potěšující byl i konverzační humor, který mě vhodnými slovy na správných místech přiměl se usmát v jinak ne příliš veselém vyprávění.
Závěr měl možná trochu rychlý spád, ale podle mě v něm bylo vše podstatné dostatečně naznačeno, ústup detektiva-eléva Edmundse ze scény byl vcelku pochopitelný a samotné rozuzlení bylo pro mě vskutku dramatické. Konec současně ponechává prostor pro případné další příběhy se stejnými postavami, v podstatě naznačuje, že se s nimi brzy setkáme v další knize. Těším se. :-)

15.04.2018 5 z 5