alekis komentáře u knih

Skvělá kniha, opět jsem měla šťastnou ruku. A navíc je to dárek od kamaráda z DK, jakož i další část, na kterou už se těším, takže znova: díky, kámo! :-)
K obsahu nebudu nic psát, je tu dost komentářů, které přiblíží děj a dokáží případné čtenáře nalákat. Ten, koho odradí velký rozsah udělá chybu, ale to už je na osobním výběru.
Autorka píše trochu "suše", i velká dramata jsou podaná tak nějak civilně, ale nahrazuje to bohatost děje a příjemný bonus - čtivost. Přes desítky jmen a množství událostí děj jede jako po másle :-).

Z jiného soudku. Především je nezbytné přečíst si doslov autorky. Pak je vhodné podívat se do map, s čímž jsem já teprve začala, zatím mi chybí podrobnosti.
Nemám ráda přehledy postav na začátku - zde se dozvídáme, kdo je historický a kdo vymyšlený. Je jich hodně! Teď už budu vědět, kdo je kdo, na začátku čtení mi nikdo v paměti neuvízl. Tudíž si přehled projdu znova. Ovšem dalo se vydedukovat, že šlechticové, na rozdíl od vojáků, služebníků, a slovanských otroků, skutečně v tom 10. století žili.

Poslední věc. Jak jen to napsat? Je to období, kdy staří bohové ještě byli v úctě, ale už je do hlubin zapomnění vytlačovalo křesťanství. V knize je zmíněn i český kníže Václav a dokonce i ten jeho nešťastný tribut.
Nevím, jak bylo těm lidem, hluboce připoutaným ke staré víře, když byli, často i násilím nuceni přijmout pro ně úplně cizího nepochopitelného Boha. Co cítili? Sasové, kteří přijali podle knihy křesťanství asi o sto let dříve, prošli, jak je stručně zmíněno, stejným procesem. Pro někoho radost, neboť uvěřil, pro někoho bolest, neb byl přinucen se odvrátit a svou víru vyznávat tajně.
Toto mě přinutilo k zamyšlení. Bitvy, obléhání hradů, děsivé tortury, zrady a podrazy, únosy, násilí a znásilňování - to je celkem v lidské historii běžná věc. Ale takové potlačení nejniternějších věcí věřícího člověka, to si myslím že není až tak jednoduché...
Vzhůru do 10. století, už se moc těším!
:-)

16 26.10.2023

Krása!
Ode mě bez komentáře... Ale vypůjčím si slova Aranel15. Víc netřeba:
"Perfektní kniha! Na pouhých 112 stránkách je všechno - válka, pochopení, láska i smrt."

Musela to být zas nějaká zmínka tady na DK, protože opravdu netuším, proč... Proč zrovna tuto krátkou věc, sice hodně proslavenou, ale v podstatě téměř bez přímých řečí, spíš popisnou... Proč? Asi nastal čas.

Bavíme se tady o knihách, ale podle této a další (Želary - dosud nečteno) vznikl film. Tak pár slov k tomu.
Film jsem viděla, jednou. Je samozřejmě skvělý. Aňa Geislerová odehraje každou roli, maďarský frajer, který hraje Jozu, perfektně pasuje do své postavy a okouzlil určitě nejenom mě... Někteří herci naopak do tohoto příběhu podle mě vůbec nesedli, Praha z nich trčela všemi směry.
Ale je to film, dokonce jsem spíš ke škodě věci viděla i nějaké historky z natáčení, a prostě... není to ono. Je to falešné, je to nahrané, není to pravda.
To, co napsala paní Legátová, (by) se mohlo stát - možná v jiné době, mezi jinými lidmi, ale věřím, že stát (by) se to mohlo.
Takže - díky za Jozu a Hanulku a všechny z Želar... Film úplně stačil jednou, a provždy už - gud báj... :-)

16 13.09.2023

Přečteno podruhé... proč asi? Proč, když je tolik knih, čtenář(ka) občas vkročí do téže řeky?
Protože je to zábavné, přes všechny peripetie je to veselé, je tam jedna "postava" která smrdutě prdí a slintá, ale nakonec je z něj (je to "on") největší hrdina... a protože se tu dokonale předvádí a opakuje staré pravidlo, že nikdy nemůže být tak zle, aby nemohlo být ještě hůř...
Skvělá road movie, trocha dobrodrůža, přátelství a též láska rozkvetlá na pozadí všemožných peripetií, tak nějak to přece občas chodí i v životě :-).
Mě to pobavilo už podruhé a kdo ví... Podle mě je vždycky lepší se usmívat...
:-)

Láska zmařená, jak ta dokáže bolet!
Hodně dlouho, třeba i sto let...
A láska nenaplněná... jak ta teprv bolí...
že to človíčka málem skolí!
Co jen lidské srdce kolikrát zkusí...
Jenže - žít se musí!
:-)

Rozsáhlý společensko - historický román, zastrčený v chlívku Pro ženy! Ach jo... A navíc zas název vycucaný z prstu! Proč bylo zavrženo Zelené město na slunci a místo toho je tu cosi vhodného tak pro harlekýnku? Ach jo...
A anotace... Ta měla být postavená trochu jinak, takto to vypadá, že jde jen o mezilidské vztahy, což ale platí tak pro 50% textu.

Dost! Něco ke knize. Dala mi zábavu, ale to, co cením nejvíc, je nenásilné poučení. Definitivně jsem si uvědomila, že moje znalosti o Africe jsou velice okleštěné. Mám jakousi představu, která je úplně zcestná! Pár informací z přírodopisných dokumentů atd. může říct sotva něco bližšího o její historii a současnosti.
Veškeré moje minimum znalostí o tom, co se na obrovském kontinentu děje a jak to tam vypadá, je vrženo a smícháno v jednom pytli, a na něm je v mojí mysli napsáno Afrika... Snad to změním, aspoň trochu...

Autorka stvořila zajímavý, téměř určitě fiktivní příběh. Zasadila ho ale velice zručně a živě do období 20. století a perfektně do něj vpravila historické události, mnoha způsoby ovlivňující její vymyšlené postavy.
Veršík v úvodu něco naznačuje - těch šťastných konců, které s jistotou čekáme v opovrhovaných červených knihovnách, tam totiž mnoho není k nalezení.

Kniha je to na mou věru dlouhá a je v ní hodně postav. Já jsem se u ní opravdu nenudila, sáhla jsem po ní v domnění, že si přečtu nenáročnou slaďárničku, a ejhle! To jsem nečekala!
Kdo necouvne před skutečností, že stejně jako v životě, i v románu se vyskytuje láska a všechny ostatní lidské city až po nenávist, kdo má rád dlouhé příběhy a zajímavé postavy, vydejte se do Keni! Cesta vás možná překvapí...
:-)

16 06.05.2023

V maličké osadě utopené v blátě, zadušené pod stálým příkrovem oblaků, kde téměř pořád prší, žije, či spíš se snaží přežívat hrstka lidí, od nejmenších až po starší. Za ohradou všude kolem je málo zdrojů potravy a mnoho predátorů z živočišné i rostlinné říše...
Ti, kteří pamatují jiný život a jiný svět, se do něj touží vrátit zpátky. Ti, co přišli do Osady jako malí nebo se v ní už narodili, si z vyprávění pamětníků jen těžko představují starý domov... Příliš je nepřitahuje... protože jejich domov už je ve skutečnosti zde...

Mám pocit, že sci-fi, aspoň to, co jsem přečetla, se soustředí na dva směry. Jsou to úžasné technické výdobytky, občas zbytečně popisované do detailů - proč ztrácet čas a stránky s tím, co neexistuje? A potom je to setkání pozemšťanů s mimozemšťany všeho druhu.

V Osadě nám autor představuje méně obvyklou situaci - i když i takové knihy existují (přišel mi na mysl Nonstop). Ale kdo se chce dozvědět víc, musí si přečíst tuto knihu. Je docela stará, žádná moderna. A navíc je z pera ruského autora.
Podle mě ovšem patří do police, nadepsané Základní kameny sci-fi, stojící ve velké knihovně, kde jsou uloženy všechny literární počiny od začátku psané historie lidí.

Skvělá kniha, dárek od přítele z DK. Díky, kámo! :-)
Můj komentářík je docela malý, protože jsou tu jiné moc dobré a hodné přečtení: od Pavlina50, Franc a Skala 317.

16 25.02.2023

Chvíli trvá, než se čtenářka zorientuje ve spoustě jmen lidí, krajů, měst, osad, řek a hor. Potom zjistí, že se chytila do sítě událostí, která ji nepustí až do konce.
Je to skvělé čtení, kniha mě moc bavila. Jsem toho jakási plná, nechce se mi víc psát, stačí si přečíst předešlé komentáře. Soudím ale, že bude potřeba repete, příběh je to na mou věru docela spletitý, aspoň ze začátku určitě.
Autorům potlesk! Historická fikce z české kotliny, nádhera!

Musím sa poďakovať priatel'ovi z Databázy za odporúčanie. Verím, že bez jeho chvalospevu na túto knihu by som ju asi nevzala do rúk. Ďakujem, kamoš, a čo ďalšie pre mňa ukrývaš v rukáve?

16 13.08.2022

Skvělá kniha, se kterou má film, natočený podle ní, málo společného. Autor podle mého dokonale vystihl, co se může stát - či spíše stane, když se souběžně z nějaké příčiny - mohou být různé - přihodí dvě věci.
První: naprostý rozpad států, veškerého zřízení se vším, co je tvoří a tím krok za krokem nastoupivší chaos.
Druhá: průvodním jevem rozpadu nastanuvší nedostatek - potravin, materiálů, všeho, co je potřebné a příjemné pro život.
Potom dojde k nastolení ZTP - to jsem teď vymyslela, a to je to nejhorší, co vůbec může existovat: nepsaný, ale 100% reálný Zákon tvrdé pěsti.
Co se stane z lidí a s lidmi? Až dojde na lámání chleba, ukáží se nejhorší lidské vlastnosti. Nastane hybridní otrokářsko - feudální řád, ve kterém bude mít pár vyvolených bezskrupulózních monster veškerou moc, skupina jejich pohůnků si bude žít celkem dobře, pokud se něčím neznelíbí, a drtivá většina bude živořit v absolutním područí. Bude to masa, užitečná pro práci a zábavu.
A jenom velká osobní statečnost části lidí, kteří jsou ochotní s tím bojovat, případně se obětovat, kteří mají motivaci především ve svých rodinách a v potřebě solidního klidného života v určitých mezích, by s tím mohla něco udělat.
Taková totiž je lidská historie, která nás zhusta ani tak moc nezajímá. To už je totiž pryč! Jenže svět býval jiný, než ho známe a lidský život v něm míval pramalou cenu. Dovolávání se lidských práv, jimiž se dnes kdekdo rád ohání, by vedlo leda tak k definitivnímu zavření volajících úst...
On ten ZTP leckde vládne i dnes. Třeba v malém, nebo v trochu větším, ale vládne a rád by vládnul šířeji.
Já osobně to vidím bledě.

16 04.04.2022

Uvědomila jsem si, že téměř vůbec neznám příběhy bratra Cadfaela v knižní podobě, četla jsem asi jen tři.
Takže jsem začala tam, kde se to má - na začátku, a způsob psaní autorky, popisované období, postavy, děj, celkem prostě všechno, je taková potěcha, že kromě jiných knížek, které čekají na dočtení, hodlám tak trochu bokem, jako vedlejšáky, číst i tuto sérii.
Historické detektivky, to je moje, a že jich je! Ó, jaká skvělá perspektiva! Zima bude dlouhá...
:-)

16 07.11.2021

Toto je opravdu síla, a nelze než dát knize hodnocení, jaké si zaslouží. Je velmi napínavá. Zvědavost, jak se věci vyvinou dál, mě nutila číst... a číst... Ovšem, není to příběh pro slabší povahy - jako jsem například já. Rozhodně si ale přečtu i třetí část.
Znovu jsem zvažovala, jestli je něco tak zvráceného a příšerného vůbec možné. A usoudila jsem, že ano. Věci hrozné se děly, dějí a budou se dít dál, jednoduše proto, že choré mozky a pokřivené duše jsou v lidské populaci v určitém počtu zastoupeny.
Jak v první, tak i v této části musel "NEZPACH" - neznámý pachatel - vyvinout poměrně značné úsilí, aby mohl dát plný průchod svým praktikám. Šlo by to i v realitě? A znovu musím připustit, že ano. Lidé jsou schopní neuvěřitelných výkonů, když mají silnou motivaci. Otázka je potom, jakým směrem se ta nesmírná síla napře...
Sayer opět měla kolem sebe výbornou partu. Malá skupina dokázala přes neustálý déšť, nevyspání, únavu a hlad, protože občas zapomínali i jíst, nakonec zabránit nejhoršímu, zachránit, koho zachránit šlo a vysvětlit všechny záhady. Takže rozhodně doporučuji přečíst, ale není dobré v určitých okamžicích něco pojídat, některé popisované věci jsou místy trochu... nechutné. :-)

16 16.06.2021

SPOILER :-)
Měla jsem v sobě tolik nadšených slov, kterými jsem tuto knihu chtěla vynachválit! Jenže pokud člověk nesedne ihned po dočtení ke psaní komentáře, slova vyprchají a ztratí se navždy.
Takže co teď? Jak to říct? Tedy stručně: z příběhu jsem naprosto nadšená! Četl se hladce, postavy byly jasné, snadno zapamatovatelné, několik záhad se vyřešilo k plné spokojenosti... Padouchové, neb mezi lidmi všech dob jsou i tací, špatně dopadli a v závěru, po všech hrůzách, neštěstích a zničení všeho, nám autor dopřál i světlo naděje... Protože život jde samozřejmě dál.
Některé postavy jsou historické, ostatní zcela fiktivní. Ale co autor nejspíš poctivě nastudoval a čtenářům velmi dobře předal, jsou popisy římského stavitelství, konkrétně akvaduktů a vodovodů. Znovu, už po kolikáté, žasnu nad vyspělostí lidí té doby. Samozřejmě je to popsáno zjednodušeně, nejde o technickou příručku, ale i na tom základě si lze všechno kolem a kolem dobře představit.
Tak tedy vzhůru (nejen) do Pompejí! Vládne žár pozdního léta. Vinice dozrávají a život se odvíjí obvyklým tempem. Intrikáni kují své intriky. Poctivci vykonávají svou práci. Otroci, na jejichž dřině stojí úspěch říše, ačkoliv neradi, žijí a dožívají tam, kam je jejich krušný osud zavál.
Ale pozor! Ve velkém vodovodu se ztrácí voda. Hladina vína v číších se jemně zachvívá... Pod vrcholkem Vesuvu se v podzemí cosi děje... a leží tam navíc mrtvola. Aquarius Marcus Attilius Primus je okolnostmi přinucen řešit nejen technické problémy, ale i pár záhad skoro detektivních... a také trochu zkoumat svoje city.
Je to smutný příběh o veliké zkáze, ale protože autor nám skvěle a čtivě připravil dokonalý příběh, dokážeme dávnou tragédii sice vnímat, ale překonáme své chmurné pocity a začteme se do dramatického a napínavého děje - a teď mluvím za sebe - s velkým zájmem a potěšením.

16 09.05.2021

Na pomyslné špičce pyramidy mých přečtených knih přibyla další. Tato.
Román mě oslovil, zaujal a nadchl. Doslov autorky a přiložené dokumentární fotografie korunují informační přínos. Právě fotografie, ačkoliv jich není moc, jsou podle mého hodně důležité. Ukazují, jak celá věc s doručováním knih probíhala.

Je to román, předpokládám, že všechny postavy jsou fiktivní. Ale to, že lidé s modře zbarvenou pokožkou v Kentucky žili a možná ještě žijí, pokud se jejich geny v průběhu generací nerozprchly (Internet napoví, zadala jsem modří lidé z Kentucky), a to, že existoval program Pojízdných knihoven, je prostě fakt!

Je to úžasný příběh plný smutku, bolesti, utrpení, ale stejně tak přátelství a lásky... a prosím, jen ne zas tu písničku o Červené knihovně! Málem u každé knihy co přečtu se tato pitomost v některém komentáři objeví. No tak se zamilovali - a co? Vy jste se nezamilovali nikdy? Nikdy jste nemilovali, byť třeba jen platonicky? Vaše chyba! Vaše srdce je smutný smutnílek.

Když to vezmu půl na půl, tak je to kniha zajímavá, neřkuli zábavná - přes to množství dramatických událostí, a na druhé straně přináší informace. O tzv. "bílé lůze", o její existenci v některých zapadlých místech Států jsem četla. Lidé popisovaní v knize by k ní nejspíš také mohli patřit. Ovšem, o modrých lidech jsem neměla pojem. Teď už vím.

Vzhůru do Kentucky! Do nepřístupných hor, kde v ubohých srubech, daleko od sebe vzdálených, žijí chudí lidé, kterým statečné knihovnice na mule nebo v koňském sedle přivážejí přes trní, hloží, kolem potoků a příkrých srázů, tolik očekávané a s nesmírnou radostí vítané... knihy.

15 09.11.2023

To fakt nevymyslíš! Začátek je nic moc. Sběr hroznů na vinicích v mrazu a ledovém větru, v uzavřené komunitě lidí, připomínajících americké Amiše, a k tomu banální, snadno vysvětlitelná smrt nějakého týpka...

Než se to rozjede...
Jo, když si někdo hraje s ohněm, není vyloučeno, že se utopí...

Nedokážu uvěřit, že by vůbec něco takového bylo možné - i když možné je koneckonců všechno - a na to konto jsem zamýšlela hodnocení o 1/5 snížit... Ale protože jsem byla napnutá jak šráky, nelze než přihodit k vysokým procentům ještě trošku...
Navíc je tu jedno další drobné plus. Je to francouzská detektivka, a ty jsou trochu jiné než ty americké... :-).

15 24.09.2023

V teple našich domovů, v křesle, na gauči, s knihou a čajíčkem, se nám některé věci zdají být k neuvěření!
Vycucané z prstu, z gruntu vymyšlené, prostě pitomosti! Jimi chtěl autor pouze šokovat čtenářskou veřejnost, prodat hodně výtisků a hodně vydělat...
Ano, my... MY přece víme, že nic podobného, o čem se v této knize píše, neexistuje, že motýlci a ptáčci poletují kolkolem a z andělských kůrů se nese libý zpěv...
Jaképak násilí (všemožných druhů), jaképak vraždění dospělých i dětiček, jaképak ovládání, ať penězi, nebo vyhrůžkami těch, kteří údajně vedou lidskou společnost... Jakýpak ZTP? Kdo neví, to je moje zkratka pro Zákon tvrdé pěsti!

Snad něco napoví úryvek z autorova poděkování: "O možnosti napsat thriller jsem se poprvé bavil s kamarády Jonathanem a Davidem v dobách, kdy jsem žil v domě na půli cesty pro bývalé vězně a psychiatrické pacienty. -- Kdyby se té myšlence tenkrát vysmáli, Tuesday by možná nespatřila světlo světa."
Dívka Tuesday, tak ji stvořil autor, se rozhodla vzít zákon do svých rukou a postavit se ZTP. Proč to dělá a jak to dělá, to je potřeba si přečíst.

Nějak nenacházím slov tuto knihu komentovat. To, co zde čteme jako naprostou fikci, může být ve stejné, či v ještě mnohem horší podobě realitou kdekoliv, na všech světadílech, nejen v Londýně, a naše bezpečí a klid mohou být pouze... zdánlivé.

15 09.02.2023

Kouzelná kniha o buddhismu z pohledu kotěte - později dospělé kočky. Autor vpravil do stránek hodně informací, pokud se nauka o této zvláštní cestě životem vůbec dá za informaci požadovat.
Poučné. Inspirující. Zajímavé. A k tomu zážitky malého chlupatého zvířátka, které se sluní v přízni dalajlamy, muže velikého ducha a širokého rozhledu, a dalších dobrých lidí.

Asi se nestanu buddhistkou, na to prostě nemám. Prostředí, v němž jsem vyrůstala a v kterém stále žiji, má silný vliv a nedovolí mojí duši dosáhnout vyšších sfér. Na to jsem příliš - nazvu to tak, jak to cítím, lepší slovo mě nenapadá - tuhá. Nepřizpůsobivá. Příliš uzavřená ve slupce Středoevropanky. Vlivy, které utvářely a utvářejí moji osobnost prostě nepřekročím.

Bylo by krásné, vnímat beze zbytku pouze přítomný okamžik a dokonale se soustředit. Pochopit, co přesně je a jak funguje meditace a využít všech dobrodiní, která lidské bytosti může přinést. Bylo by krásné, milovat všechny živé bytosti, bez jakýchkoliv podmínek a výhrad, dosáhnout osvícení a tím nekonečného klidu a radosti své duše.

Vím, že se mi to nepodaří. I některé pasáže v knize mi bylo zatěžko číst... natožpak se jimi řídit. Ale něco si vzít mohu, aspoň něco málo, co přinese do mého života víc světla, víc radosti, v této přelomné době, kdy se zdá, že všechno, co se vyvíjelo tisíce let až po dnešek, se naráz obrací... Bůh ví kam... No. Někam určitě. Ale víme, že zlé může být v konečném důsledku i k něčemu dobré :-).

Občas mě potkávají zajímavé věci, drobné zážitky, zvláštní setkání a poznání lidí a míst, o kterých jsem neměla ani zbla tušení. Věřím, vím, že mimo naše zkostnatělé vnímání, tak omezené všemi vlivy, které máme kolem sebe, existuje širší nadstavba. Já ji cítím jen velice málo, velmi slabě... Bohužel. Ale tuším, že jsou mezi námi lidé, pro něž to nepojmenovatelné ono není nic nedostupného, kteří ví, mimo jiné, o nekonečné radosti a kráse, umí v ní žít... umí si ji užít...
Kniha rozhodně pro mě byla zábavná a užitečná. Nevím, zda otevřu další pokračování... snad ano :-).

15 19.11.2022

SPOILER :-)
Níže jsou komentáře, které všechno už řekly, tak pouze zmíním maličkost: v knize se na krátký okamžik objeví jedna z vůbec nejznámějších spisovatelek, autorka série, kterou milují čtenáři v celém širém světě, tvůrkyně Harryho Pottera, J. K. Rowlingová. Taková malá trefa do černého :-).
Je to zábavná a místy dramatická kniha, v tomto případě opravdu víceméně spíš pro ženy.

15 01.05.2022

Varování: nečtěte anotaci ke druhé části, je tam prozrazen - lépe řečeno bez rozmyslu vyslepičen ukazatel k pachateli z 1. části!!

(Dodatek 17. 6.: to jsem z toho jelen, informace o pachateli z anotace ke druhé části je pryč... Ale byla tam. Dobře, že je pryč, zkazilo by to překvapení, kdo je padouch - pachatel.)
:-)

Co napsat o právě dočtené knize. Zajímavé. Napínavé. Čtivé - tím myslím, když se kniha dobře plynule čte, což je dobrá práce autora a překladatele. Ve skutečnosti nejsem příznivkyní tohoto druhu literatury, neb trpím, když trpí oběti a mám strach o vyšetřovatele v ohrožení života. Ale když je kniha napsaná zajímavě a dynamicky, tak prostě chytí a nepustí :-).
Jen málo k ději: pachatel má hluboké znalosti z více oborů a má možnosti jich využít. To se mi zdálo až přitažené za vlasy. Ale když si vzpomenu na citát "Svět se hne, kam se síla napře", tak je možné i ve skutečnosti vlastně skoro všechno. Když se člověk opravdu do něčeho obuje, ať v dobrém, či špatném, má velikou šanci svůj úmysl uskutečnit - a pachatel uskutečňuje a řádí jak urvaný z řetězu. Nebýt Sayer, kdo ví, jak by to skončilo.
Ano. Agentka Altairová je sympatická schopná žena, spolupracující se sympatickými chytrými lidmi a ještě něco: jezdí na motorce :-)! Navíc tento případ, který nakonec přes postřelení a různá poranění vyřeší, přinese potvrzení jejího dosavadního výzkumu, že z vyšetření mozku se dá vyčíst, zda má člověk sklon páchat zločiny, nebo nemá.

15 14.06.2021

SPOILER
Musím souhlasit s komentářem pode mnou: "Zajímavé téma, leč nečtivé".
Zajímavé to rozhodně je. Když autor píše o mravencích, ještě to jde. Popis jejich organizace života v mraveništi, jejich výpravy a boje s jinými druhy, jejich města a okolí...
Ale ti lidi?! To jsou papírové figurky bez jakýchkoliv lidských vlastností, citů a pocitů! Je tady rodina, otec, matka, syn, ale téměř nic bližšího se o nich nedozvíme. Mají se rádi? Záleží jim na sobě? Zmizí ze světa, a zmizí také hasiči, policisté... a málem o tom ani zmínky, že by někomu scházeli, že jejich rodiny alarmují záchranné složky a radnici a třeba i vládu... Je to suché. Suchopárné.
Ale nelituji, že jsem si Mravence přečetla, zas mám o kousek obzoru víc a hodnocení jim díky tomu nesrazím. Do dalších dílů se ale zatím nechystám.

15 05.04.2021

Spoiler :-)
Jsem si jistá, že autorka bude sršet vtipem i v rakvi, která se jí, doufám, dlouho bude vyhýbat. Veškeré své příhody z období, kdy ji klátily až doklátily krajně nepříznivé okolnosti, a k tomu nejspíš přičtení různých trampot z předešlého života, podává s humorem... takže nevypadají až tak strašně. Až na to, že ji dohnaly k neskutečným fyzickým obtížím a k nervovému zhroucení, až nakonec skončila v psychiatrické léčebně (podotýkám, že o tomto zařízení se píše až asi v poslední čtvrtině knihy).
Kniha je přecpaná humornými hláškami a popisem absurdních a směšných situací... Je to tak.
Je umění z pohřbu vlastní maminky udělat humoresku - když syn (vnuk zesnulé) zapomene přivézt matce kufr se smutečním oblečením a obutím, takže osiřelá Ivanka, známá herečka a dáma v letech musí prohrabat maminčin šatník, vzít zavděk nepadnoucím modelem a obout bílé sandály... a potom vysvětlovat smutečním hostům, proč je tak vymaškařená...
Mě tato kniha pobavila a znovu jsem si uvědomila při jejím čtení, že jsou mezi námi lidé, kteří neustále kňourají, stěžují si, jsou ublížení, naříkají... a samozřejmě, je to kvůli tomu, že mají asi nějaká svá trápení. A potom jsou lidé, kteří sice trpí, ale ze svých trampot dokážou i cosi pozitivního vytěžit. Tady je tím pozitivem tahle knížka.

Ivanka Devátá, která přiznává, že v okamžicích krize se odhodlávala skoncovat se svým utrpením, končí knihu citátem "I ten nejhorší život je lepší než nejkrásnější smrt".

Ke komentáři od Lizard, která píše, že kniha je jednoduchá, odpočinková, nic jí nepředala, nic v ní nezanechala... Za prvé, nechápu, proč vůbec lidi čtou knihy, které je nezaujmou - proč je prostě po pár stránkách jednoduše nezaklapnou a nikdy víc neotevřou? To, že Lizard kniha nic nedala, nic nezanechala, přisuzuji (možná omylem, nevím) tomu, co říká přísloví: "sytý hladovému nevěří". Je asi potřeba zažít trampoty, potkat se s překážkami, bojovat s nástrahami, problémy, snášet kopance od života a snažit se je překonávat - aby pak aspoň do nějaké míry člověk pochopil trápení jiných lidí.

15 19.01.2021

Úvodem: v podstatě úplně souzním s komentářem od Mášenky31 z 29. 7. Takže jen pár postřehů.
Autorka vytvořila velice zajímavý svět, všechna čest! Neotřelý námět, neskutečné prostředí, statečná dívka, obdařená vlastnostmi, které nikdo nemá, skupina mužů, takřka hrdinů a skvělých charakterů... Prostředí plné útlaku, neznámých nebezpečí, nutnost bojovat o holý život. Smekám, a rozhodně hodlám pokračovat druhým dílem.
Mám dvě výhrady, aniž chci snížit úsilí autorky.
Jsou autoři, kteří i obyčejnou věc, událost popíší tak, že prostě zní všemi tóny... Že z toho teče šťáva, tryskají emoce, že to nemá chybu! Tohle mi tu schází. Takto psaným knihám říkám slohovka. Je to prostě suché... sorry. Ale jinak dobré, skutečně!
Ovšem, oříškové oči Kapitána..!! Strašné! Oříškové oči prostě nepatří jinam, než do červené knihovny! A vůbec, odkud může znát Ilan barvu lískových oříšků? Nemůže ji znát! Nikdy je totiž (pokud si představím, kde vyrostla a žila) neviděla! A vo tom to je...

15 15.09.2020

Myslím, že jenom Brit, nebo někdo s hlubokými ostrovními kořeny, mohl napsat tuto nádhernou knihu. Podle mě však není vhodná pro děti nejméně do 10 let. Tragický začátek příběhu může naprosto poznamenat dojem, a menší dítě úplně nepochopí, že je vymyšlený. Pro něj by byli Nik a jeho přátelé skuteční.
Hlavní hrdina prošel svým patnáctiletým životem na starém hřbitově, se všemi jeho nástrahami, s pomocí laskavých lidí... No... lidí? Trochu by se o tom dalo diskutovat :).
Podstatné je, že byl milován, měl přátele, a já, mít za pěstouna Silase, a takovou učitelku a přítelkyni, jakou byla slečna Lupescu - moje oblíbená postava - tak si blahopřeju.
Hrozila mu nebezpečí, ale dokázal je překonat. Přišla za ním mladá láska, ale musel se jí vzdát, aby mohl uskutečnit, co si tolik přál. Nakonec se rozloučil s těmi, které měl velmi rád... opustil jediný domov, který znal, a to všechno proto, aby mohl žít! Otevíral se před ním celý svět.
Milý Niku, dítě hřbitova, vyrostlé ve zvláštní společnosti mezi náhrobky! Neměl jsi to lehké, a ani mít nebudeš, život přináší spoustu nástrah... Ale ta nová poznání, dobrodružství, přátelé, všechno, co tě čeká... to bude opravdu něco! Vzhůru na palubu, dálky volají!

15 20.03.2019