alef komentáře u knih

I já mám dětství spojené s knihami Julese Verna a zůstávám jim věrná dodnes. Dříve pro mě byly postavy z Verneovek prostě báječní hrdinové na dobrodružných výpravách, které jsem doslova hltala. Dnes jsou jimi sice stále, ale zároveň pro mě dostávají i jiný, nový, rozměr. Když čtu tyhle skvělé příběhy dnes (a ráda se k ním občas vracím), pouštím se nejen na cestu za dobrodružstvím, při které si báječně odpočinu, ale zároveň na cestu za poznáním - dnes už vnímám i jinou rovinu tohoto příběhu, můžu vidět to, co jsem jako dítě prostě ještě vidět nemohla.
Verne možná píše jinak, než jak se píše dnes, jeho hrdinové jsou, v duchu své doby, "dychtiví" objevovat, jsou odvážní, pracovití, přátelští, ten entuziasmus je z nich přímo cítit , většinou jsou taky inteligentní a zároveň manuálně zruční :-), ... ale taky dost naivní, ... jak by taky ne, vzhledem k době, kdy vznikali, a přesto je Verne zároveň současný ... v té "druhé" rovině, můžeme vidět odkaz na naše schopnosti a možnosti (lidská mysl je v tomhle směru opravdu hodně unikátní :-)), všichni je nejspíš máme v sobě, ale jen někteří (jako právě např. Vernovi hrdinové :-)) je dokáží využít. Verne nám přitom připomíná (a to je hodně současné), že to naše lidské snažení a příroda spolu vždycky nějak souvisí a že jí nemůžeme ignorovat, nebo brát přírodní síly na lehkou váhu a to co nám příroda poskytuje, bychom měli přijímat s pokorou.
A tak už se těším, že se s Vernem a jeho knihami zas někdy, v brzké době, opět setkám ... ještě jsem je stále nepřečetla všechny :-).

38 07.04.2015

S každou další přečtenou knihou Terryho Pratchetta začínám toužit po další a další ... tohle čtení pro mě opravdu začíná být návykové :-) a tak se mi pomaloučku odhaluje nový ... (možná jen zdánlivě) "jiný svět": "Vědci vypočetli, že pravděpodobnost existence něčeho tak výjimečně nesmyslného je zhruba několik milionů k jedné. Jenže mágové zase spočítali, že při pravděpodobnosti, že se nějaká věc může přihodit s pravděpodobností milion ku jedné, přihodí se pravidelně devětkrát z deseti případů."

„Aha, už to chápu. Lidé nechtějí vidět to, co podle nich nemůže existovat.“

A tak jsem stále pevněji rozhodnutá přijít na kloub téhle "logice, ležící v pozadí vesmíru":
"Když dával Stvořitel svět dohromady, měl spoustu skvělých nápadů, ale rozhodně k nim nepatřil záměr, aby svět byl srozumitelný."

A protože: "... i s nekonečností vesmíru se člověk lépe vyrovná, když si ji představí jako řadu malých částí." ... budu postupovat pomalu, ... knížku po knížce ... a už teď se těším na další :-).

46 17.03.2015

Paní Vaňková je pro mě Paní spisovatelkou, vytvořila nejen román založený na historických faktech, ale především nádherný, zromantizovaný, a přesvědčivý příběh.

Malá holčička Richenza se setká s posly českého krále Václava II., a zatímco Hynek z Dubé jedná s Přemyslem, Jindřich z Lipé na seníku vypráví Richenze pohádku ... o malé princezně a třech králích ...

Soužití Elišky Rejčky a Jindřicha z Lipé bylo už v jejich době obecně známé a na středověké poměry opravdu neobvyklé, přesto tolerované:
,,a Rejčka k němu přimkla celou žíznivou duší, málo dbajíc o to, že tím překračuje zvykem posvěcené tradice královských vdov i dobové názory mravností." (STLOUKAL, K. Královny, kněžny a velké ženy české).

Mnozí historikové tvrdí, že šlo o mocenský záměr, ale já budu ráda věřit tomu, že v sobě prostě jen dva vlivní a mocní lidé našli zalíbení a lásku :-). Ráda jsem se ponořila do tohoto příběhu, kde historie vytvořila kulisu pro "obyčejný" (nebo možná neobyčejný) lidský příběh.

" ... v telestěnách napěchujeme do lidí údaje, které nejsou nebezpečné. Zahlť lidi fakty, až se budou cítit přecpaní, ale budou mít dojem, že srší informacemi. Potom budou mít pocit, že myslí. Budou mít pocit pohybu, aniž se pohnou, budou spokojeni, protože fakta tohoto druhu se nemění.“

„ke čtení potřebujeme čas a hodnotu, o čem kniha vypráví. Času je sice hodně, ale nemáme čas přemýšlet. Televizor řekne, co si máte myslet a natluče vám to do hlavy. Musí mít pravdu, žene vás tak rychle, že mysl nemá čas, aby protestovala: 'vždyť je to nesmysl'“.

"… a všechno je hrozně abstraktní. A v galeriích — byl jste tam někdy? Všechno abstraktní. Všude jen a jen tohle. Strýček říká, že kdysi to tak nebylo. Před mnoha lety prý obrazy něco vyjadřovaly, a dokonce na nich byli lidi.“

"Když školy začaly chrlit víc a víc běžců, skokanů, závodníků, hračičkářů, příživníků, hltalů, letců a plavců namísto badatelů, vědců, kritiků a tvůrčích pracovníků, potom se ovšem slovo ‚intelektuál‘ stalo nadávkou, jak si také zasloužilo. Z neobvyklých věcí máš vždycky strach."

Pozoruhodné, ... jak tyto myšlenky, jsou stále víc aktuální! Mrazí v zádech z toho, jak jsou lidé čím dál víc "naplňováni" prázdnými myšlenkami, ... vzpomeňte si na to, až budete sledovat večer televizní noviny a hned potom nekonečné seriály :-), vzpomeňte si, až se Vaše děti budou odpoledne učit do školy zpaměti kilometry vzorečků a pouček, aniž by věděly PROČ!

"„Pane Fabere, zeptám se vás na něco trochu neobvyklého. Kolik se u nás zachovalo výtisků bible?“
„Nevím, o čem mluvíte!“
... „A kolik výtisků Shakespeara a Platona?“
„Žádný! Vždyť to víte stejně dobře jako já. Žádný!“
... Žádný. Samozřejmě že to věděl z požárnické statistiky. Ale nějak to chtěl slyšet ...

56 13.03.2015

V základních rysech se lidské společenství v podstatě podobá jiným sociálním uskupením savců, shodné rysy můžeme pozorovat např. u šimpanzů, a nejde tu o podobnost nahodilou, základní rysy všech vytvořených lidských společenství zůstávají hodně podobné rysům jiných savců, nesmíme ale zapomínat také třeba na mravenčí společenství, i ta vykazují charakteristické kulturní znaky, jako společné bydlení, kastovní determinace, organizace, péče, populační politika, tykadlové obřady, rituály, výchova, aj. Z tohoto úhlu pohledu nám pak nezbývá než říct, že lidské chování je výsledkem přírodního výběru a tedy, ovlivněno geny.

Na druhou stranu tu ale máme naši specifickou kulturu, která se vyvíjí po své vlastní samostatné dráze?
Možná, svým způsobem ano, možná předstihla v jistém smyslu tu biologickou (darwinovskou) evoluci, ovšem, nesmíme zapomínat na to, že vývoj člověka se uchýlil tímto směrem, protože se v populaci rozšířily geny, které člověka „předurčily“ k tomuto vývoji, tím, že jedincům s těmito rysy dal větší šanci se rozmnožit a tím přežít. Genetická evoluce tak svým přirozeným výběrem zvýšuje šance, nebo spíš možnosti kulturní evoluce, umožnila tak její rychlý vzestup a naopak, kultura ji to "oplácí", zvětšuje genetickou způsobilost těch, kdo ji maximálně využívají.

Pro ty, koho zajímá, jak a za jakých podmínek se rozvinulo naše, lidské, společenství, mohu knihu jen doporučit.

23 12.03.2015

Koupeno pro syna ... četli jsme spolu a mně to taky bavilo :-) ... těšila jsem se na večer až si zalezeme do postele a pustíme se spolu s Bárou a Matesem ... do světa za skříní :-).

20 12.03.2015

Koupeno pro syna ... s potěšením jsem četla spolu s ním (na střídačku :-) ... krásné obrázky (které ale víc potěšily mně ... nostalgie je prevít :-)

31 12.03.2015

Vznik zárodků myšlení a vznik našeho jazyka je klíčovým mezníkem na naší cestě od nemyslících organismů k společenské lidské bytosti. Naše genetická výbava nám umožnila, aby se náš mozek vyvinul dostatečně složitě pro vznik vědomí, a právě z něj vychází naše společenské struktury. Náš mozek uzpůsobený k předávání informací, přenosu zvuků, nám umožnil náš masivní rozvoj (získání a přenost ohromného množství informací), který nezůstal omezený na místní geografii, počasí, místa, kde lze nalézt potravu, atp., jak je tomu u jiných živočišných druhů. Díky našemu mozku jsme schopni přežít v našem světě rychle se měnících a stále nově vznikajících informací, dokážeme předvídat budoucí události, připravit si alternativy, a tak měnit své chování a reagovat na změny, kterým jsme neustále vystavováni. Naše metody uchování informací (např. v psané nebo zvukové podobě) nám umožňují jejich přenos a následnou možnost korekce na základě nově získaných dat. …

Doporučuji, ... a to každému, koho zajímá příběh o vzniku našeho specificky lidského způsobu myšlení, o vzniku našeho jazyka, o pojetí svobody, a o spoustě dalších neméně zajímavých tématech.

21 12.03.2015

Tahle kniha splňuje všechny předpoklady, proč dát 5*, je opravdu výjimečná ... pro mě především tím, kdo jí napsal ... autor s ohromným spektrem znalostí historie, faktů, souvislostí, ... filozof, vědec ... také autor s ohromující představivostí ... způsob, jakým skládá kaleidoskop všech těch historických událostí dohromady s fikcí je úžasný, výsledkem je příběh (o mystifikaci, moci, nenávisti, ...)

- tak a teď se dostávám k tomu, proč jsem z hodnocení jednu * odebrala -

... příběh vyprávěný asi jedinou fiktivní postavou (značně nesympatického, nenávistného falzifikátora Simoniniho), tahle kniha by měla být, jak jsem někde četla "brilantně vystavěným dobrodružným vyprávěním", tahle kniha je podle mě všechno možné, jen ne vyprávění, je daleko "temnější" - pouští se tak strašně hluboko, je tak složitá, že už to ani není vyprávění, ale literatura faktu? ... hlubiny autorova filozofického uvažování? ... zneklidňující příběh? ... o tom, jak je možné zneužít nenávist, jak je možné pomocí ideologie manipulovat s nevědomými (bohužel dost často i s těmi vědomými) ... jak je snadné? ... aby se něco stalo důkazem ... těch otazníků je tu strašně moc a čím víc o téhle knize přemýšlím, tím víc jich přibývá ... to množství informací, které na nás autor "vyklopí" mě bude zaměstnávat ještě dlouho ... a to je to, co mě na téhle knize popuzuje, ale i baví :-).

„Je to bezútěšné místo, ale pomohlo mi představit si pražský hřbitov, který jsem viděl jen na obrázcích. Byl jsem dobrý vypravěč a mohl by ze mne být umělec: z nemnoha stop jsem vystavěl magický prostor, temný, lunou zalitý střed všesvětového spiknutí. Proč jsem dal ten výtvor z ruky? Mohl bych tam toho zasadit ještě tolik…“

34 27.02.2015

„Kdo – kdo jsem teď, to prosím ani nevím – vím jen, kdo jsem byla, když jsem dnes ráno vstávala, ale od té doby jsem se už jistě několikrát proměnila.“

Alenka je o "zkušenosti ze světa" - tak, jak ho vnímá dětská fantazie, tak, jak ho dospělí nezakoušejí. Děti mají něco, co v dospělosti ztrácíme - umění snění - stavění "vzdušných zámků", "snových krajin", něco, co si do dospělosti odnese jen málokdo z nás :-) ... je krásné si to občas připomenout ... proto se k Alence čas od času budu ráda vracet :-).

"Začni na začátku", pronesl král důstojně, ..."a běž, až dojdeš na konec, potom se zastav."

Alenka a její přátelé z říše divů zkrátka vzbuzují zvědavost a fantazii nejen u dětí :-).

"Málo platné", řekla kočka, "tady jsme všichni potrhlí. Já jsem potrhlá, ty jsi potrhlá."
"Jak to víš, že jsem taky potrhlá?", zeptala se Alenka.
"To je jisté, jinak bys sem nechodila."
Alence se zdálo, že to žádný důkaz není; ptala se dál: "A jak víš, že ty jsi potrhlá?"
"Předně", spustila kočka, "pes potrhlý není, to uznáš, ne?"
"Snad", odpověděla Alenka.
"Tak vidíš", pokračovala kočka, "pes vrčí, když má zlost, a vrtí ocáskem, když má radost. No a já vrčím, když mám radost, a vrtím ocáskem, když mám zlost. Jsem tedy potrhlá."

39 24.02.2015

... a tak jsme se seznámili s celou různorodou Krausovic rodinou ... a jejich sem tam kurziozními, absurdními, rozhodně legračními zážitky. Knížka pobavila, potěšila, chvílemi jsem měla pocit, jako kdybych seděla u nich v obýváku :-) ... prostě príma pohodové čtení.

35 23.02.2015

Jen náhodou jsem se dostala k příběhům z Mitfordu a k Jan Karonové a jsem za to ráda. Jak jsem si přečetla předchozí hodnocení, objevují se v nich nejčastěji slova jako laskavé, příjemné, pohodové, milé, úsměvné, uklidňující, .... a musím potvrdit, že to vše tahle kniha (a všechny ostatní o Mitfordu) opravdu má a to v množství více než značném :-).

Pokud jste večer unavení z toho našeho uspěchaného života, doporučuji vzít tuhle knížku do ruky a "odplout" do tohohle městečka, které si navzdory nám všem zachovalo svůj poklid.

No samozřejmě, že není vše tak poklidné, jak se zdá (o tom nás přesvědčí Otec Tim), jinak bychom ani neměli o čem číst, a přesto z této knihy na nás dýchne pohoda :-)

27 17.02.2015

Tahle kniha stojí za přečtení. Lidské osudy ve světě nám (Evropanům) tolik vzdáleném ... tenhle život asi nikdy plně nepochopíme - jejich obrovskou víru a lásku k Bohu a na druhou stranu tradici pomsty a nenávisti. Ani představit si neumíme (a jsem za to sakra ráda) kolik bolesti může přinést pětiletému děvčátu ženská obřízka, nedokážeme pochopit (a jsem za to sakra ráda) že muž pro svou (pochybnou) čest a hrdost (nevím jestli bych to tahle nazývala, i v tomhle mám diametrálně odlišné názory na hrdost a čest) dokáže vztáhnout ruku na svou manželku (bohužel často i zabít).

Naslouchejme těmto lidským příběhům, poznávejme jejich radosti a starosti, i když jim často nebudeme rozumět, nebo je nebudeme chápat, přesto bychom je poznat měli ... a hlavě o nich přemýšlet!

A tohle je jedna z možností, nebo příležitostí - podle mně krásný příběh z pera paní Woodové.

25 17.02.2015

Páni! ... tahle exkurze do hlubin lidského chování a uvažování v extrémní situaci byla vážně skvělá! Byli jsme svědky přeměny normálních civilizovaných lidí v podstatě dezorientovanou hrstku osob podléhajících strachu a manipulaci. I tohle uskupení (ostatně jako každé jiné lidské uskupení) vygeneruje ty "dobré" a ty "zlé", tak už to mezi lidmi chodí ...

Panu Kingovi musím dát opět palec nahoru za to, jak si "pohrál" s atmosférou, charaktery postav, jak opět dokázal "šokovat" námětem. Prostě opět skvělé:

"Takže ano, měla starosti. Ty přinášela práce. Nebyla však zvyklá na to, aby jí dělalo starosti vlastní chování ...".

„Jsme v průšvihu, příteli. Doufám, že ty tomu rozumíš, protože já rozhodně ne. Ale oba víme, že zítra bude v kostele plno a lidi budou hledat u nebes pomoc v té katastrofě.“ V kostele bylo ticho a ticho bylo i venku. „Až moc ticho,“ jak se říkalo ve starých filmech. Slyšela někdy v Millu o sobotní noci takové ticho? ... „Nebudu tě žádat, abys mi vyjevil svou vůli, protože už nejsem přesvědčená, že nějakou vůli doopravdy máš. Ale pro případ, že tam náhodou přece jenom jsi – ta možnost vždycky existuje, to velmi ráda připouštím – prosím tě, pomoz mi říct něco, co jim pomůže. Aby naději nehledali v nebesích, ale přímo tady na zemi. …“

38 16.02.2015

U této autorky se nemohu vyhnout srovnání 3 přečtených a tak diametrálně rozdílných knih.

Věčná Ambra - moje první přečtená - pro mě krásně vysněný, strhující příběh, který nás zavede do epicentra morem zamořeného a hořícího Londýna, na tomto pozadí si můžeme vychutnat příběh o "úspěchu" chudé dcery hostinského, která se z venkova dostane do Londýna a nakonec se stane milenkou anglického krále - prostě romantický příběh (á la Angelika), který, čtený v tu správnou chvíli, mě jednoznačně nutí dát 5*.
Robert a Arabela - (druhá přečtená) - nevím jak jinak to nazvat, než pornografickou splácaninou - prostě odpad!
Po delší době jsem opět sáhla po knize od této autorky - Poutníkům - komentáře slibovaly příběh o několik tříd lepších než knihy předešlé. Bohužel! Pokud knihu budu srovnávat s odpadem typu Robert a Arabela, ano, je tato kniha o několik tříd výš (řekněme o 2 ... proto 2*), ovšem jinak mé očekáváni nesplnila. Možná částečně zvoleným tématem - zlatokopecká historie obecně není pro mě zrovna oblíbené téma, ovšem pokud by román byl (bylo napsáno v komentáři od "Rup") více historický popřípadě dobrodružný, určitě by mě zaujal, bohužel ale nebyl ani jedno a bohužel nebyl ani (jak opět napsal "Rup" - je to škoda) ani extra romantický. K 2* jsem neměla co přidat.

A tak pro mě Kathleen Winsorová zůstane spisovatelkou romantické Věčné Ambry :-)

27 12.02.2015

Jako některé z komentářů níže, ani já se nevyhnu srovnání s již přečtenými knihami autorky (Věčnou Ambrou a Robertem a Arabelou).

Věčná Ambra - od této autorky první přečtená - pro mě krásně vysněný, strhující příběh, který nás zavede do epicentra morem zamořeného a hořícího Londýna, na tomto pozadí si můžeme vychutnat příběh o "úspěchu" chudé dcery hostinského, která se z venkova dostane do Londýna a nakonec se stane milenkou anglického krále - prostě romantický příběh (á la Angelika), který, čtený v tu správnou chvíli, mě jednoznačně nutí dát 5*.
Robert a Arabela - (druhá přečtená) - nevím jak jinak to nazvat, než pornografickou splácaninou - prostě odpad!
Po delší době jsem opět sáhla po knize od této autorky - teď se již dostávám k Poutníkům - komentáře slibovaly příběh o několik tříd lepších než knihy předešlé. Bohužel! Pokud knihu budu srovnávat s odpadem typu Robert a Arabela, ano, jednoznačně je tato kniha o několik tříd výš (řekněme o 2 ... proto 2*), ovšem jinak mé očekáváni nesplnila. Možná částečně zvoleným tématem - zlatokopecká historie obecně není pro mě zrovna oblíbené téma, ovšem pokud by román byl (bylo napsáno již níže - "Rup") více historický popřípadě dobrodružný, určitě by mě zaujal, bohužel ale nebyl ani jedno a bohužel nebyl ani (jak opět píše "Rup" - je to škoda) ani extra romantický. K 2* nemám co přidat.

A tak pro mě Kathleen Winsorová zůstane spisovatelkou romantické Věčné Ambry.

15 12.02.2015

Tenhle pohodový stařík nás provází "komentovaným" průřezem politických událostí 20. století ve světě. Celý jeho stoletý život je jedna velká série náhodných setkání ... jakoby přesně podle notoricky známých slov J. Wericha: "Jednou jsi dole a jednou nahoře. Život plyne jak voda a ..." a dál to všichni známe :-) ... ano je to trochu Forest Gump, trochu Cimrman ... trochu ten a trochu onen ... každý z nás asi najde mnoho paralel ... ale o tom ten příběh možná je ... je o tom, že si v něm každý najdeme "to svoje" a přitom se skvěle pobavíme ... alespoň já se bavila ... od první do poslední stránky :-).

56 12.02.2015

Wittgenstein byl geniální matematik a filozof!
Jeho knihy mapují vývoj jeho uvažování a tak číst tuto knihu a snažit se jí porozumět, bez toho, že bychom předtím přečetli a "porozuměli" jeho Tractatu a Filozofickým zkoumáním není úplně nejlepším řešením (i když osobně si myslím, že porozumět jeho filozofii lze jen v kontextu dalších filozofických prací filozofů zabývajících se analytickou filozofií, resp. otázkou jistoty poznání, a to je opravdu velký úkol na dlouhé období ... :-) ) ...

A tak si dovolím snad jen dvě krátké citace z Traktátu:

„Hranice mého jazyka znamenají hranice mého světa.“ ... a samozřejmě jeho poslední 7. věta: „O čem nelze mluvit, o tom se musí mlčet.“.

A na závěr ještě jedna citace z Traktátu: "Většina otázek a vět filosofů spočívá na tom, že nerozumíme naší jazykové logice. ... A nelze se divit, že nejhlubší problémy vlastně žádné problémy nejsou.“

16 12.02.2015

12 příběhů měnících tvář našeho světa ... ale především 12 lidských příběhů:

"... tu všechna slova v Händelovi ožívala. Ze slov byly tóny a jeho nitro bylo naplněno nádhernými zvuky. Jiskra shora v něm roznítila oheň. Händel sáhl po peru a začal psát. ... S neuvěřitelnou rychlostí se stránka za stránkou plnila notami..."

A tak můžeme sledovat několik dějinných paradoxů, které ovlivnily náš svět:

"... Ale v dějinách jako v lidském životě nepřivolá lítost nazpět ztracený okamžik a tisíce let nevykoupí to, co promeškala jedna jediná hodina..."

Po dočtení téhle knihy mě napadá jediné - opravdu jsem ji četla, nebo to byl jen zvláštní surrealistický sen? Opravdu lovili úhoře ve vodovodním potrubí (... nebo to byli pstruzi?), boty samy dorůstaly, klobásy byly zaživa stahovány, slunce svítila na chodbách, podával se nápoj z pianococtailu ...? Všechny tyhle absurdity mají samozřejmě v tomto příběhu své místo ... no ... já se nakonec v tomhle zvláštním "snu" ztratila (a to i přesto, že miluju fantasy a na poměrně velkou míru absurdit a zvláštností jsem zvyklá :-)¨) ... jak tak nad tím uvažuji ... tím to tedy nebylo ... naopak, tyhle "zvláštnosti" příběhu mě bavily a udržovaly mou pozornost a taky byly důvodem, proč jsem dočetla do konce.

Proč jsem se tedy v tomhle příběhu ztratila? Vlastně nevím ... asi to byl autorův /alespoň pro mně/ netradiční smysl pro humor, netradiční smysl pro ironii, netradiční forma i netradiční hloubka jeho myšlenek ... čekám ... třeba mi to časem všechno dojde (zatím dávám *** ... pianococtail byl skvělej :-)

23 04.02.2015