alef diskuze

"Co je to minulost? ... Nemyslím naše vlastní vzpomínky, ale dávnou minulost, sahající daleko před to, co jsme sami zažili. Dějiny jsou to, jak minulost vykládáme ... Co ale minulost skutečně je? ... V jistém smyslu si samozřejmě všichni neseme minulost v sobě... . minulost má ale i další složky, rodinné historky, vzpomínky, které se předávají dál... tahy perem na vyšisovaných stránkách dokumentů... nebo uchovaných dopisů."

/Anatomie rodu - Simon Mawer/

"Z oceánu vzpomínek vylovil jen několik útržků, a čím hlouběji do minulosti pronikal, tím méně jich bylo. ... Minulost byla jako hrst písku - člověk sí celou dobu myslí, že jej pevně tiskne v dlani, a nevšimne si, že mu mezitím všechen proklouzl mezi prsty."


/Temný les - Liou Cch'-sin/

"To je myslím náš odvěkej pud - lezeme do nejhlubších děr, snažíme se dosáhnout na mořský dno nebo ke hvězdám. ... Pořád hledáme jiný světy. Podivnější než je ten náš."

/Když spadne maska - Samantha Shannonová/

"Už jednou jsi vstala z popela... Pokud chceš přežít, musíš věřit, že se ti to bude dařit zas a znovu."

/Když spadne maska - Samantha Shannonová/

"... zamilovával se do laskavých očí a úsměvů, často ani nevěděl, co se za nimi skrývá. Pro něj byla láska ponor do hlubokých vod a věřil, že nenarazí na žádný ostrý kámen. Já jsem ale před skokem do vody potřebovala znát hloubku ..."

/Když spadne maska - Samantha Shannonová/

"Louky lemované řadami hlodašovych keřů, které svými žlutými květy lákaly včely. Hory, na jejichž vrcholech trůnily hrady pod rozlehlou oblohou. Hojná úroda zlatých jablek v našem sadu. Námraza na brance mezi pastvinami. Pohoří - v zimě bílé, po zbytek roku zelené. Zeleň, kam až oko dohlédlo. Občas jsem si říkala, že mně možná klame paměť a že Irsko nemohlo být až tak krásné. Ať tak nebo tak, palčivě se mi po něm stýskalo."

/Když spadne maska - Samantha Shannonová/

"Lidská nedokonalost představovala obrovské téma. Stačí vzít v úvahu pár nedostatků. Zrotovaná páteř, která se tak snadno zhroutí, dýchání a polykání lehkomyslně sdílející stejnou cestu, náchylnost k nákaze ... všeobecné útrapy se slabým zrakem, imunitní systém, který může zabit svého vlastníka. A to bylo jenom tělo. Navzdory veškerým opodstatněným tužbám po boží existenci, v případě homo sapiens argumentace evidentně selhávala. Žádný bůh, který by aspoň trochu za něco stál, nemohl být u pracovního ponku tak ležérní. Beard ochotně sdílel veškeré vady lidstva a takhle dopadl, jako pokrytecký netvor, něžně v náručí kolébající ženu, o níž se domníval, že by jí měl za nedlouho opustit, zatímco jí s chápavým výrazem naslouchal... přičemž toužil jen po tom, aby se už s ní mohl milovat bez těchto úvodních příprav, sníst jídlo, které uvařila, vypít láhev vína a pak jít hned spát - bez viny a bez obviňování."

/Solar - Ian McEwan/

"Považoval se za obyčejného průměrného člověka, žádný nelida, ani lepší ani horší než většina ostatních. Jestliže byl někdy nenasytně chtivý, sobecký, vypočítavý, ulhaný - ve chvílích, kdy by mu muselo být trapně, měl-li by se chovat jinak - pak se tím určitě nelišil od jiných lidí."

/Solar - Ian McEwan/

"Člověk je zařízen podivně: když se ocitne pod schodištěm, rozhodně se musí vyškrábat až nahoru."

/Obydlený ostrov - bratři Strugačtí/

"To co se chystali udělat nemělo smysl. Uplyne několik hodin a většina z nich bude po smrti, ve světě se nic nezmění a ti co přežijí, si v nejlepším případě na pár dní oddechnou od pekelných útrap, ale budou rozdrásaní ránami, uštvaní neustálým útěkem. Budou nucení skrývat se ... a pak všechno začne znovu. Spolupracovat s nimi bylo hloupé, ale opustit je by bylo podlé, takže musel volit hloupost. Není vyloučeno, že tady u nich to jinak nejde a pokud člověk chce něco dokázat, musí projít hloupostí, přebrodit potoky nesmyslné krve a možná i podlosti. Ubohý člověk ... hloupý člověk ... podlý člověk. Co jiného by se dalo od člověka očekávat v tak ubohém, hloupém a podlém světě světě. Hlavně je třeba mít na paměti, že hloupost je důsledkem bezmocnosti a bezmocnost pramení z nevzdělanosti... z neznalostí správné cesty..."

/Obydlený ostrov - bratři Strugačtí/

"Obraz světa, který mu ještě včera připadal tak zřetelný a logický, se zbortil a ztratil konkrétní obrysy."

/Obydlený ostrov - Arkadij a Boris Strugačtí/

"Tak já ti nevím. Pořád všichni usilujeme o dokonalost. A v tom je celý paradox. Ono už úsilí samo o sobě je projevem nedokonalosti. Nebylo by snad lepší, kdybychom se nejprve pokusili vlastní nedokonalost akceptovat, přijmout ji ... protože jenom tak máš později na čem stavět ..."

/Tichošlap - Sylva Lauerová/

"Paní má nemocné nervy," říkávala často.
...
"Všichni, kteří přišli z města, se tím vyznačovali. Z dalekých měst, s lepšími auty, a všichni si mysleli, že jejich problémy jsou zásadní."

/Šeptuchy - Alena Sabuchová/

"Měla pěknou duši, usmívaly se jí oči. Žíla v barevně dřevěnici ... v okenicích trůnily muškáty, to byl její poznávací znak. Otáčely barevně hlavy s hebkými květy a někdy se potichu smály. Jako ona."

/Šeptuchy - Alena Sabuchová/

"V tomto prostoru jsem polapil léto. Hmyz omámeně bzučí ve vlhkém teple. Úderem jeho křídel míjí čas. Venku padá listí; ...tady mezi trsy hroznů je ještě léto ..."

/Osud tažných ptáků - Maarten t' Hart/

"Na tábor zaútočily krávy. ... Býk byl skutečně majestátní ... a tak jsem nejdřív zbaběle doufal, že se všechno nějak zařídí samo od sebe. ... Nakonec jsem zařval na krávy: "Táhněte odsud, vy mrchy!" Popadl jsem lano a začal s ním práskat... ovšem výhradně směrem ke kravám. Býk mou ohleduplnost ocenil a začal se taky vzdalovat ... Z toho plyne ponaučení: nikdy neřvěte na šéfa - řvěte na jeho podřízené a trpělivě čekejte, až šéfovi dojde, co se děje a jak by se měl zachovat."

/Bezmocní tohoto světa - Boris Strugackij/

"Těžko říct, jak by se lidé chovali, kdyby byli nesmrtelní. Nejspíš by nikam nespěchali. Jenomže život dnešního člověka je těžké ocenit z pohledu jeho minulosti. Ta honička. To nesmírné zrychlení. Rychleji, více, silněji. ... Možná přišel čas zpomalit? A pak, když se honíte za ztraceným včerejškem, nezapomínejte, že honíte vlastní smrt. A pokud ani to pro vás není argument, tak přinejmenším: když si jdete se zapáleným cigárem, nepředbíhejte ruského mafiánského kmotra na jeho cestě do pekel. "

/Ukrajina v měřítku 1:1 - Oleh Kryštopa/

"A vy? Jste Ukrajinec?"
"Ano, Ukrajinec,"... odpovím ukrajinsky.
... Stařenka se chvíli zamyslí a pak pokračuje: "Máte štěstí. Vy aspoň víte, kdo jste. A já ... Dokud byla v pase kolonka 'naárodnost', měla jsem tam napsáno, že jsem Ruska. Jenže jakápak já jsem Ruska? Mám mezi předky Armény, Židy, dokonce Francouze. A žádné Rusy. Kdo teda jsem?"

/Ukrajina v měřítku 1:1 - Oleh Kryštopa/

"Jednu věc jsi ... objevila. Svůj vůdcovský potenciál."
... "Vůdcovský potenciál?"
"Nehraj hloupou. Zorganizovala jsi v té shnilé kleci, kam tě strčili, celé povstání."
"Nebyla jsem sama."
"Á, skromnost. To je špatná vlastnost. Jistě, bez přátel by ti to možná šlo hůř. Ale tam na té louce jsi byla královna. Dokonce jsi pronesla řeč! A slova, má milá krajinochodkyně, slova jsou všechno. Slova dávají křídla, dokonce i těm, kteří jsou pošlapáni, zničení tak, že nelze doufat v jejich uzdravení."

/Vidořád - Samantha Shannonová/

"Nemělo žádný smysl pokoušet se květiny uspořádat. Zvolily si vlastní symetrii, ... příliš souměrné uspořádání kosatců... by pokazilo dojem."
...
"Několik minut květiny aranžovala, aby dosáhla přirozeného nahodilého vzhledu."

/Pokání - Ian McEwan/